Koutek poesie

Rekviem pro orchideu Rozbřesk nad Radobýlem a první zakokrhání sluneční paprsky nesmělé pohladí krajinu homolí něžně zelených Našla tu domov orchidea růžový květ list kropenatý královská květina Kumulují se, kumulují zlověstné mraky Metány jsou blesky po liteře zákona bouře podivná Odletí  ptáci vítězný orchestr začíná drsně hrát květina umírá a v kopcích sopečných co ztrácejí se v slzách kamenné varhany hrají už jen tiché rekviem... Jana Haasová

Vůně jarní země Zem voní směsí trav a mechů kypřená stopami brouků a tlení. Má v sobě zbytek ukončených a rozbřesk začínajících životů, časovanou výbušninu vzniku a moudro dlouhověkosti. Snad každý, kdo tu žije, to cítí, že co kdy dala nám ke zrození a žití - i naše těla nepotřebná, stará - vracíme všecko recyklačně do ní… a ona přesto, co do ní cpem - z jara navzdory tomu všemu šmejdu - voní Jaroslav Starý

České Středohoří

POD KOŠŤÁLOVEM

Pozoruji z vlaku krajinu osvěženou deštěm. Malíř Jaro do ni vložil snad všechny odstíny zelených barev a těžko posoudit, který z nich je nejkrásnější. Působivé jsou i kontrasty barev polí, sytě zelené ozimy sousedí s lánem  hnědočervenavé země právě klíčícího obilí a tu a tam žlutě svítí pole kvetoucí řepky. Sluníčko svítí, ale je dost oblačno a zdá se, že mraků, zejména kumulů různých velikostí i barev  přibývá. Uvidíme, co nám  přinesou... Dychtivě vyhlížím Říp a po chvíli už se rýsují první středohorské kopce v mírném oparu.  Je krásné pozorovat  blížící se panoráma tohoto  mého milovaného pohoří, jehož nepatrnou částečkou se ani ne za hodinu stanu i já.

Ještě než vystoupím z vlaku, připraví  mi velké překvapení Radobýl, jehož  celý jižní svah svítí zvláštní  ostrou zelení, která mu dodává  plastičnost, takže  i na dálku  je možné  rozpoznat jednotlivé skalní výchozy...  K Radobýlu se ještě vrátím. Naše dnešní krátké putování  nás zavedlo po zelené značce na úbočí  čedičového vrchu Košťálov poblíž Třebenic, který se tyčí do výše 481 m nad mořem. Na vrcholu kopce stojí  zřícenina hradu  z 13. století. Vítá nás smíšený les s převahou dubů, jejichž mlaďoučké svěží zelené  listy jsou hebké i na pohled. Jasany raší  teprve teď.  Pod korunami stromů se rozprostírá koberec posetý bílými květy ptačince velekvětého. Tu a tam vykvétá modronachová lecha (hrachor) jarní a fialka lesní. Podél cesty kvete žlutý vlaštovičník větší.  Náš výstup doprovází několik ptačích sólistů, z nichž bezpečně poznávám samečka pěnkavy obecné. Přicházíme na malou planinku, kde zelená značka uhýbá vlevo směrem ke zřícenině, ale my volíme druhou možnost - pokračujeme úzkou stezkou v kamenné suti, která nás dovede na místo dalekého rozhledu a zajímavého pozorování.

Řekne se - neživé kamení, ale kolik je kolem něj života! Naše stezka je lemovaná chvílemi křovím, zejména trnkami, které právě kvetou. Mezi kameny kvete žlutá mochna písečná, violka trojbarevná, dokvétá sírově žlutá tařice skalní a méně výrazně žlutá tařice chlumní. Spousta listů a lístečků, vyrážejících mezi kameny napovídá, co tu ještě poroste a pokvete. Rozchodník velký, rozchodník ostrý, netřesk skalní, lomikámen vždyživý, mařinka sivá, několik druhů vikvovitých rostlin včetně kozince sladkolistého (Astragalus glycyphyllus) a mnohé další. Jsme na místě v jihozápadním svahu Košťálova. Vlevo nad námi je vidět část hradu, který je téměř na dosah, ale cesta je příliš strmá. Zaujme nás zajímavý žlutě kvetoucí keř vykukující z houští. Před námi je velice příkrý svah se skalnatým ostrohem a hluboké údolí. Posadíme se a rozhlížíme do krajiny homolí něžně zelených, která je úchvatná.  Úplně vlevo rovina, která se zprvu jen mírně zvlní Velkým vrchem, Trhlávkem, Chožovskou horou, Týneckým Chlumem a už je tu Oblík se Srdovem a Brníkem, Raná a Milá a spousta dalších kopečků. Vpravo  už se krajina divoce vlní k Blešenskému vrchu, Děkovce, Solanské hoře, Hradišťanům,  Lipské hoře, královně Milešovce, Ostrému, Kletečné a nejblíže k nám je Sutomský vrch a Boreč.  Mraky se honí po obloze a jejich stíny klouzají po kopcích, jiné jsou naopak ozářené sluncem a my se zatajeným dechem pozorujeme tuto jedinečnou scenerii. Jednu chvíli to vypadá i na déšť. Nad námi černý mrak, naštěstí není moc velký. Pár kapek spadlo.  ale  pak zase vysvitlo sluníčko a na kamenech začalo být živo, tu lezl pavouček, ploštice, poletovaly mušky, objevil se čmelák  a objevili a  první rezaví větší motýli s černými skvrnami -  perleťovci.

Sviť sluníčko, sviť, hřej dál kamení a probuď perlu Středohoří... bylo mé přání, které se splnilo. a kdo je perla Středohoří? Otakárek  fenyklový nebo ovocný. Přiletěl odněkud zdola,  mihnul se  a vzhůru k vrcholu. a za chvíli další a ještě jeden. Seděli jsme jako pěny. a ještě čtvrtý, který nám udělal radost - přiletěl až k nám a usedl na květ tařice.  Prohlédli jsme si nádherného a vzácného motýla zblízka - byl to otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), jeden z našich největších motýlů s modrými oky červeně lemovanými a velkými ostruhami na dolních křídlech. Poseděl asi půl minuty a pak dál, vzhůru k vrcholu. Otakárci při svých svatebních letech vyhledávají vyvýšená místa. Pro nás to byl jedinečný a nádherný  zážitek. Středohoří, to je  krajina, která rozdává radost..

Sedím opět ve vlaku, teď směrem na Prahu. Dívám se po středohorských kopcích, které se vzdalují. Znovu mě zaujme Radobýl svojí nezvykle zelenou barvou. a najednou jsem si vzpomněla, že některé lišejníky po dešti mají takovou barvu. Že by to byl lišejník? Po dešti bylo....

Jana Haasová
Linoryt Třebenice ak.mal. František Hora

-

Golden mají rády i včely

Sedl jsem si na chvilku pod přístřešek – náš »vegáč«, naši zahradní odpočívárnu. Bolela mne záda –opravoval jsem čerpadlo, jímž honím to, co naprší, tam, kam se to vejde. Víc, než hodinu ohnutý a zkroucený pod veranou v prostoru, který v ani jednom rozměru neodpovídá stodevadesáti centimetrům a stodvaceti kilům. Už to dávno není poloha, která by mi dělala nějak zvlášť dobře. No jo - těch sedm dekalet mi nikdo neodpáře. V uších mi doznívá zvuk motoru a pomalu se mění v tlumené hučení...a nepřestává... Zarazím se - mám potíže se sluchem, při sportovním potápění se to stane mnohým – co mi ty uši zase blbnou – a čistím si zvukovody. Nebylo co čistit, nejsem čuně, ale hale: hučení nejen nepřestalo, ale ještě zesílilo, takže už bylo i znát odkud přicházelo... odkudsi svrchu, ze stříšky. Jakoby si mezi podhledem a střechou divoké včely udělaly úl. Včely!! Vyskočil jsem a vyběhl na cestu. Teď mi to konečně docvaklo: stovky a bůhví, jestli ne tisíce, včel řádí v našem pětadvacetilém stromě, jabloni, goldenu, který v plném květu vypadá nad střechou vegáče jak osmimetrový chomáč vaty. No jó, ty hluchoni trhlej, včely... povídám si v duchu a mimoděk se usměju.

Čemu směješ, vyzvídá má žena, řekni, ať se taky zasměju... Ale holka, uhýbám, všiml jsem si, že ten golden kvete vždycky nějak později...

-jč-

-

Reportáž z oslav 1. máje 2008

Jan Neruda: Byl První máj...

Račte odpustit, že začínám také já tou naší poeticky sice líbeznou, přece však jen až přespříliš otřepávanou frází! Když to ale věru tentokráte jinak nejde! Rok co rok se těch Máchových slov užívá kolem 1. máje sice tisíců a tisícůkráte po Čechách; ale letos - a teď dovolte, abych už zase užil hodně běžné, hodně otřepané fráze: já chtěl bych mít jenom tolik zlatek, kolikrát zrovna letos byla u nás slova ta pronesena, a to často jen jakoby mimovolně - jako ve snu - tichounkým šeptem.

Ano: Byl První máj 1890! a kdo jej co muž dozrálý, myslivý prožil, do dnů svého života na něj nezapomene!

Není na škodu připomenout si, kde a jak tradice Prvních májů vznikla, tím spíše, že současné oslavy již nezatemňuje rudý mrak totalitního režimu, který Prvomájové oslavy mnohým znechutil až do konce života. Jak je krásné jít na tyto oslavy dobrovolně! Krásné je i to, že právě pro to svobodné rozhodnutí si to účastníci oslav rádně užili.

jč

Na stadionu kopané proběhlo tradiční sváteční vystoupení dechového orchestru KS Lovoš pod vedením dlouholetého dirigenta, pana Josefa Turka, kterého mnozí dříve narození Lovosičané pamatují ještě jako kapelníka orchestru JENKA (JENčická KApela). Orchestr rozdával radost v době, kdy té radosti až tak moc nebylo a dělá to mnoha změnách dodnes. Snad i proto nemá ani dnes, v době rozvoje polymediální zábavy nouzi o posluchače.

Rozhodně ve výčtu svátečního programu nelze vynechat vynikající provedení hudební pohádky o Šípkové Růžence, provedené panem Janem Přeučilem a paní Evou Hruškovou za vydatné pomoci jejich loutek.

Pan Josef Turek	Závěr pestrého a rozhodně zábavného odpoledne patřil hudební skupině Regius Band Jiřiny Dolejšové opět s neúnavným hostem Janem Přeučilem, který celou show moderoval.

	Pobavilo i potěšilo vystoupení hudební skupiny Maracas. Odpoledne vystoupila se svým standardně výborným programem hudební skupina Základní umělecké školy - Enkláva Band, kterou - bohužel - na snímku nemáme. Fotografiemi vás předvečerem i oslavami samotného 1. máje provedl pan M. Hvorka
Na Václavském náměstí pak probíhal hudební a soutěžní pořad Kadeřnická show, aneb extravagantní květen. Během něho vystoupil extravagantní kadeřník a malíř na lidské tělo (tzv. bodyart), profesionální kosmetička - vizážistka a kadeřnice, proběhly soutěže kadeřnických týmů a posléze i módní přehlídka extravagantních modelů a účesů. Na fotografii pana Hvorky je tvoření vítězného modelu účesu.