Masopust ve Vchynicích

Vchynický Klub žen se rozhodl obnovit tradice a zviditelnit vesničku, která leží v místě, jemuž nechybí romantika. Jsou přírodě mnohem blíž, než Lovosice. Jejich výhodou je i to, že na malé ploše se lidé lépe poznají a nejsou tolik ohroženi anonymitou větších měst. Snad i proto jsou nakloněni aktivitám a trachtacím, jichž jsou ochotni zúčastňovat se i zaměstnanci Obecního úřadu, starostku nevyjímaje. Vesnice začala tím, že se rozhodla obnovit masopust. 10.února letošního roku se konal první. Maškary prošly celou vesnicí. Výslužka byla tak veliká, že na ni potřebovaly tři koše. Byla použita kromě jiného i do tomboly. „Tragické“ následky mělo pohoštění od občanů vesnice pro medvědáře. Byl skryt za maskou. „Frťany,“ kterých se mu cestou nabízelo hojně, způsobily nezvyklé následky. Špatně se mu zřejmě přes masku konzumovalo a tak se část nápojů usazovala ve zrádných záhybech masky. Medvědář pod vlivem výparů sešel z cesty, bloudil pod Lovošem a zcela vyčerpán byl ve svém kostýmu nalezen až u bývalého kina v Lovosicích. Takže kdo 10. února tohoto roku spatřil pod Lovošem či přímo v Lovosicích strašidlo, nebyl daleko od pravdy.

/as/

Železniční provoz v 70. letech na trati z Lovosic do České Lípy

V červencovém čísle Lovosického dnešku z minulého roku jsem psal o historii železniční trati Lovosice – Libochovice. Uváděl jsem v něm, že tuto trať postavila v roce 1882 Společnost státní dráhy (StEG).

534.0 táhne vlak na 24 promilích z Ploskovic do Horních Řepčic

Železniční trať Lovosice – Litoměřice – Úštěk – Česká Lípa, dlouhá 50 km, je jen částí „Severočeské transversálky“ Řetenice – Lovosice – Česká Lípa – Liberec. Tuto trať postavila v letech 1897 až 1900 úspěšná společnost Ústecko-teplické dráhy - ÚTD (ATE = Aussig-Teplitzer Eisenbahn). Její součástí byla jednak spojka ze Žalhostic do Velkých Žernosek, připojující tuto trať na děčínskou trať Rakouské severozápadní dráhy- ÖNWB (Österreichische Nord-west Bahn), jednak spojka v Úštěku na trať Úštěk – Verneřice, z níž v Lovečkovicích odbočovala trať do Velkého Března (i trať Úštěk – Verneřice s odbočkou z Lovečkovic do Velkého Března provozovala společnost ÖNWB).

Vlak nad Labem, červen 1976

Ústecko-teplická dráha (úřední název zněl K.K.privilegierte Aussig-Teplitzer Eisenbahn) byla až do svého zestátnění v roce 1924 soukromou železniční společností. Ta vybudovala v roce 1858 kromě své první železniční tratě pro přepravu uhlí z oblasti Teplic i své vlastní labské překladiště, odkud vozila uhlí svým saským odběratelům. Kolem roku 1905 se v Ústí n.L. překládalo ročně jenom uhlí asi 1,6 mil.tun (mimo uhlí se překládalo zejména ovoce, toho bylo až 400 tis.tun za rok). Železniční trať z Teplic byla prodloužená až do Chomutova, aby ATE mohla přepravovat i uhlí z Duchcova a Mostu. S tím souviselo napojení tratě ATE z Chomutova přes Březno u Chomutova na trať společnosti Buštěhradská dráha (1870). 69 kilometrů dlouhá trať Ústí n.L. – Chomutov byla jednou z nejvytíženějších v Rakousko-Uhersku. Proto byla v roce 1874 ještě postavena v údolí řeky Bíliny trať Bílina – Duchcov – Trmice, aby odlehčila plně zatížené trati z Teplic.

přetah ze Žernosek do Žalhostic, lovosická 475.1

Díky uhlí byla společnost ATE kapitálově silná a proto si mihla dovolit postavit v letech 1897 až 1900 trať z Řetenic do Liberce, která byla pojmenována Nordböhmische Transversalbahn. Ta ale nesplnila očekávání, protože nejen její stavba a údržba, ale i provoz byly velice nákladné. Měla velká stoupání (až 28%) a malé poloměry oblouků a žádný ze tří úseků nebyl těchto nesnází ušetřen.

Trať Chomutov – Ústí n.L. má dodnes velký dopravní význam, ale od 30. let minulého století se dva úseky „severočeské transversálky“ („Řetenice – Lovosice“ i „Lovosice – Česká Lípa“) staly traťovými úseky pouze místního významu. Vlaky z Chebu do Liberce, které původně tuto trať používaly, jezdí dnes přes Ústí n.L. a Děčín, a využívají pouze třetí úsek této „severočeské transversálky“ z České Lípy do Liberce.

lovosická 475.1 veze vlak do Žalhostic

V tomto článku uvedu pouze několik poznámek o prostředním úseku „severočeské transversálky“ z Lovosic do Ćeské Lípy. Tento úsek dlouhý 50 km začíná v Lovosicích v nadmořské výšce 151 m, aby po 33 kilometrech u Ronova vystoupal až do 370 m n.m. V České Lípě tento druhý úsek končí v nadmořské výšce 254 m n.m.

V dobách parního provozu v šedesátých letech vozily osobní vlaky nejčastěji lokomotivy 464.0 (někde nazývané „ušaté“, v severních Čechách se používalo označení „bulík“). Tato lokomotivní řada je velkým úspěchem českých konstruktérů. V roce 1933 ji začala dodávat ČKD a později ji vyráběly i Škodovy závody. Díky uspořádání dvojkolí 2´D2´ a úpravou předního otočného podvozku bylo dosaženo nápravového tlaku pouhých 14 tun. Tyto lokomotivy dosahovaly na jednokolejných tratích až 400 km denního běhu. Všechny tyto lokomotivy nasazovalo depo Česká Lípa. Od roku 1970 byl parní provoz postupně omezován, a od roku 1976 již všechny osobní vlaky vozily „pielsticky“ (T 466.0).

Nákladní vlaky v úseku Lovosice – Litoměřice hor.n. vozily lovosické 475.1 („šlechtičny“), od kterých přebíraly zátěž českolipské „kremáky“ (534.0). Vzhledem k provozním poměrům bylo často třeba použít služeb další lokomotivy na postrku – střídaly se zde řady 434.2, 524.1, i T 444.0. Lokomotivy 534.0 s uspořádáním dvojkolí 1´E se vyráběla od roku 1923, ale tyto lokomotivy patří mezi první vyrobené po 2. světové válce a byla označena 534.03. Vyráběny byly v ČKD i v Plzni, měly výše uložený kotel a kotlový tlak byl zvýšen na 16 atp. Měly tendry 935.0 nebo 935.1. 534.03 byla v provozu hospodárná. Výrazně zasáhla do hnutí „pětistovkařů“ (hnutí pro zvyšování denního běhu nad 500 km/den) i do těžkotonážního hnutí.

Kdo z čtenářů se zajímá o lokomotivy, toho potěší malá obrazová galerie, která ukazuje lokomotivy 70. let minulého století v Lovosicích i na trati z Lovosic do České Lípy.

Tento příspěvek využívá informace a vyobrazení z knihy „Atlas lokomotiv 1 (NADAS 1970), a z knihy Michala Martínka „Trať na pomezí Zahrady Čech a Sudet“ (vydalo nakladatelství Růžolící chrochtík, Praha 2006).

František Ptáček

Není se čeho obávat

Není žádnou novinkou, že společnost Lovochemie, a.s., staví na základě schváleného územního rozhodnutí a stavebního povolení ve východní části areálu Lovochemie nový kulový zásobník čpavku. Ten nahradí zásobník čpavku odstavený již v dubnu 2006.

V této souvislosti je investor, tedy Lovochemie, a.s., povinna zajistit splnění podmínek územního rozhodnutí. Jednou z nich je vybudování světelné signalizace na silnici I/15, která prochází podél areálu společnosti. Instalace signalizace byla projednána a schválena orgány státní správy a Policie ČR.

Na křižovatce silnice I/15 a místní komunikace Terezínská, na křižovatce silnice I/15 a ulic Lukavecká a Purkyňova, na výjezdu z kruhového objezdu nájezdu na dálnici D8 a na výjezdu z obce Lukavec před železničním přejezdem se tak řidiči již setkali s instalovanou světelnou signalizací, která bude v případě poruchy nebo nehody na zásobnících čpavku informovat o odklonění na náhradní trasy.

Ze zkušeností můžeme ale říci, že k situaci, která by vyžadovala odklonění dopravy, v celé historii zásobníků čpavku v Lovochemii nedošlo. Již delší dobu investuje podnik velké částky do zabezpečení celého systému dopravy a skladování čpavku, který je naší základní surovinou. I když signalizační tabule vyvolávají ne právě příjemný dojem, není se čeho obávat, jedná se skutečně pouze o preventivní opatření nařízené legislativou. S podobnými signalizačními zařízeními se můžeme setkat i u jiných chemických podniků.

Mgr. Irena Vodičková
tisková mluvčí Lovochemie, a.s.
foto Eva Živná

Festival uprostřed Evropy - Mitte Europa

Variatio delectat · Rozmanitost potěší – je mottem letošního XVI. ročníku Festivalu uprostřed Evropy- Mitte Europa. Iniciátoři festivalu sestavili pestrý a rozmanitý program s mezinárodními hvězdami, českými a německými umělci a mladými nadějnými talenty. Mezi hosty více jak 80 kulturních akcí- koncertů, výstav a workshopů budou známá jména.

Festivalové léto bude zahájeno ve vogtlandském Oelsnitz, které v letošním roce slaví 650. let od povýšení na město. 10. června rozezní kostel sv. Jakuba koncert Pražské komorní filharmonie s českým cellistou Jiřím Bártou pod vedením švýcarského dirigenta Kaspara Zehndera. Letní periodu uprostřed Evropy - Mitte Europa zakončí Klazz Brothers a Cuba Percussion s programem „Classic meets Cuba“ ve slavném Grandhotelu Pupp v Karlových Varech.

„Divadelní podzim“, který pořádá Festival Mitte Europa poprvé na podzim, se uskuteční od 7. do 11. listopadu 2007 v Plauen.

Festival Mitte Europa byl vybrán do kulturního rámcového programu německého předsednictví Radě EU.

Festival nabízí zaslání festivalové brožury s programem jednou ročně zdarma. Svou adresu můžete sdělit následujícími způsoby:

1. Festival Mitte Europa, Špalíček, nám. krále Jiřího z Poděbrad 43, 35002 Cheb
2. 2. fme@festival-mitte-europa.com
3. tel: 354 43 69 41
4. sms: 775 91 93 39

Víte, že

• INTERNET byl oficiálně připojen v České a Slovenské Federativní republice k celosvětové síti před 15 lety, 13. února 1992? Již na podzim roku 1990 však došlo k připojení vysokých škol a ústavů akademie věd do počítačové sítě EARN pevným spojem Praha - Linec rychlostí 9,6 kb/s. Původním smyslem internetu byl přenos dat a informací mezi vědeckými pracovišti a vysokými školami. V současnosti má v České republice přístup k síti asi 27% domácností a většina firem.
• V Lovosicích bylo první internetové spojení k dispozici v Lovochemii v odboru technického rozvoje koncem roku 1995 (v počítačové komůrce, která dnes již neexistuje s ním pracoval vedoucí OTR Ing. Josef Pelc). V Lovosicích je v Městské knihovně internet pro veřejnost v oddělení pro dospělé k dispozici od dubna 2000, v oddělení pro děti od roku 2005.
• V březnu probíhal v Městské knihovně Měsíc internetu (a ani kniha nezůstala stranou). Pro seniory, nezaměstnané a ženy na mateřské dovolené probíhalo každé úterý a pátek od 9 do 11 hodin Dopoledne s internetem, kde se zájemci učili vyhledávat v různých serverech a ovládat elektronickou počtu. Internet byl zdarma, omezena byla pouze doba, po kterou mohli uživatelé na internetu pracovat. Uskutečnila se výstavka ke 120. výročí narození Josefa Čapka a v dětském oddělení výstavka „Bohumil Říha – 100. výročí narození“. V oddělení pro děti a mládež proběhl také vědomostní kviz. Městskou knihovnu najdete na internetu na webové stránce www.knihovna.lovosice.com.

Hz

Víte, koho si pouštíte do bytu?

Víte, s kým mluvíte na ulici? Jste dost opatrní ve styku s cizími lidmi? Tyto otázky mne napadají v souvislosti s babičkou okradenou v Lovosicích o 80 000.- korun. Drzost některých lidí nezná mezí. A neopatrnost některých seniorů – které ovšem omlouvá stáří a nemoc – také nemá meze. Zazvonila jsem nedávno u známé. Doma byla jen babička, která mně neznala. „Pojďte dál,“ pravila. „Nesmíte mně zvát dovnitř, vždyť mně neznáte,“ řekla jsem. „To je pravda,“ řekla babička, „byl tu jeden velký fousatý pán, byl velice milý, na zvonku si přečetl naše jméno, tvrdil, že se taky tak jmenuje a že náš rod zná do desátého kolena. Pozvala jsem ho dál a byla jsem ráda, že jsem u sebe měla jenom 500 korun a že mi nic neudělal, když je ze mě vyloudil na vlak.“ A pak ještě jednou dodala: „Pojďte dál.“ Nešla jsem. Babička na mně měla štěstí. Když po těchto událostech zjistíte, že několik seniorů našlo ve schránce nabídku od zdravotní sestry s telefonním číslem a se službou až do bytu, začnete být vylekaní. Není to nějaká „bouda?“ Řekla jsem si, že udělám seniorům dobrou službu. Zavolám té zdravotní sestře, představím se a požádám o rozhovor do těchto novin, abych s ní lovosické seniory seznámila. Podobných služeb bude přibývat a budou neustále potřebné, ale senioři musí vědět, koho si pouští do bytu. Slíbila, že se ozve, ale slib nedodržela. Jedna moje známá babička nezávisle na mně požádala tutéž osobu o služby. Byla jí slíbena schůzka, ale ta se nekonala a dotyčná zdravotní sestra už nezvedala telefony. Možná neměla špatné úmysly. Třeba nečekala, že jí někdo hned začne „propírat“ v novinách. Třeba jenom sondovala situaci. Navíc se nešťastně trefila do doby, kdy tu byla na ulici okradena babička. Ale uznejte sami, že v tomto případě je třeba být opatrný. Dnes každý, kdo soukromě nabídne pomoc, vypadá podezřele. Jak si mám ověřit jeho čisté úmysly…

Dovolila bych si navrhnout všem, kdo jsou ochotni pomáhat starým lidem, ať pomáhají těm, se kterými se znají, nebo ať si shánějí kontakt přes jejich blízké. Není dobrý nápad házet podobné nabídky do schránek. Je lepší jednat přes příbuzné těch, kteří pomoc potřebují a pak bych považovala za slušnost, že dotyčná osoba přede mne položí občanský průkaz a dovolí mi, abych si opsala základní údaje. Mnohem bezpečnější je ovšem požádat o pomoc Městský úřad, Dům s pečovatelskou službou či Charitu. Jednám s institucí a nemohu nic zkazit. Opět je třeba požádat své blízké nebo dobré sousedy, aby nám s hledáním pomoci pomohli. A když vás obtěžuje někdo na ulici, můžete přece požádat každého, kdo jde okolo třeba slovy: „Prosím vás, já té paní nerozumím, co chce, můžete mi pomoci?“ Myslím, že by takový obtěžovatel docela rychle zmizel. A nám – ještě ne tak starým – nezbývá, než za takových okolností zbystřit a na chvilku u starého člověka zastavit a tím mu poskytnout alespoň symbolickou ochranu.

/as/