Znečisťování ovzduší: jak ovlivňuje prosperitu?

Motto: Často vzniká dojem, že znečistění ovzduší je výlučně moderním jevem a že v moderní době se tento jev neustále zhoršuje. Pravdou je, že v západním světě nebyl již několik století tak čistý vzduch jako nyní. A dá se odůvodněně předpokládat, že v blízké budoucnosti se ovzduší zlepší i v rozvojovém světě. (Skeptický ekolog; B. Lomborg, Praha 2006)

Jak jsem již uvedl v úvodním článku, podle Bjorna Lomborga, autora knihy „Skeptický ekolog“, nelze opakovaně hlásaný špatný a stále se zhoršující stav Země potvrdit oficiálními statistikami (většinou se jedná o statistiky organisací OSN, jakou je např. FAO). Jednou z vážných hrozeb, na které Litanie upozorňuje, je znečistěné ovzduší.

Co je nebezpečné?

Znečistění ovzduší má řadu původců, z nichž šest tak zvaných kriteriálních škodlivin slouží pro americkou EPA (Enviromental Protection Agency) jako podklad pro Národní normy kvality ovzduší. K popisu kvality ovzduší je používá Světová Banka, OECD a další agentury, a EU i WHO (World Health Organisation) pro ně stanovily normy a limity. Mezi oněch šest nejvýznamnějších původců patří:

• tuhé částice (kouř a saze)
• oxid siřičitý (SO₂)
• ozon (O₃)
• olovo
• oxidy dusíku (NO a NO₂, souhrnně NO_X)
• oxid uhelnatý (CO).

Těchto šest „původců“ ale není stejně nebezpečných. Stanovit míru jejich nebezpečnosti není snadné, protože naše znalosti nejsou často postačující a uvedené látky mají mnoho různých následků. Přes tyto obtíže lze spočítat (odhadnout) pro každou škodlivinu její celkové náklady – od kašle přes sníženou inteligenci až po předčasnou smrt. I když ekonomický přístup působí cynicky, jeho výhodou je, že poskytuje nejlepší představu o tom, které problémy jsou nejzávažnější. O stanovení celkových nákladů jednotlivých znečisťujících látek podle působení na člověka se v devadesátých letech 20. století pokusily tři velké studie – jednu zadala Evropská komise, jednu Ministerstvo energetiky USA, a třetí Úřad státu New York. Zcela jednoznačný závěr všech tří studií byl, že největší část nákladů znečistění vzduchu tvoří jeho vliv na lidské zdraví, a zvláště pak zvyšuje úmrtnost.

Obrázek 1 ukazuje celkový roční náklad znečistění v USA v přepočtu na osobu a rok od roku 1977 do roku 1999. Tento obrázek prokazuje dvě věci. Za prvé to, že celkově jsou dnešní problémy s ovzduším menší než před dvaadvaceti lety; průměrné náklady znečistění ovzduší klesly za tuto dobu o téměř dvě třetiny – z 3.600 USD/rok/osobu na 1.300 USD/rok/osobu. Pokles nákladů sledovaných škodlivin je také očividný – u ozonu klesly náklady o 27%, u tuhých částic o více než 40%, u SO₂ o 60%, a u olova o 97%. Za druhé se zjistilo, že z hlediska risik pro lidské zdraví jsou nejrisikovější tuhé částice, jejichž podíl na současných nákladech je 82%. V 70. letech bylo velkým problémem olovo, které tvořilo až 40% celkových nákladů. (Zdroj: Enviromental Protection Agency, 2000)

Pevné částice

Teprve v 80. letech minulého století začalo být jasné, jak nebezpečné mohou být vzduchem přenášené částice tuhých látek. Stále se ale zpřesňuje poznání, jak a proč pevné látky způsobují smrt. Předpokládá se, že částečky pevných látek vniknou do plic a tam se usadí. Zde ale rozhoduje velikost těchto částic. Zatímco velké částice se zachytí v nose a krku, mimořádně malé částice se dostanou až do plicních sklípků. Tyto částice dráždí i průdušky a způsobují v plicích změny pH. Proto od konce 80. let začala americká EPA měřit i drobné částice menší než 10 μm (PM10).

Nyní již EPA měří a stanovuje limity i pro mimořádně malé částice o velikosti pouhých 2,5 μm (PM2,5). Předpokládá se, že právě nejmenší částice – PM2,5 – jsou skutečnými viníky problémů, protože jsou tak malé, že se dostanou až do plicních sklípků. Současný trend emisí pevných látek PM10 lze označit jako „prudký pokles“. Uvedené emise klesly za posledních deset let v USA o 42%, ve Velké Británii o 47%, v Japonsku o 14%, v Kanadě o 46%, v Německu o 48%, v Řecku o 43% a ve Španělsku o 34%. Ve Francii klesly emise PM10 za posledních deset let o 66%. Jednou z příčin tohoto poklesu je pokles emisí SO₂, který způsobilo snížení spotřeby fosilních paliv a zaváděním filtrovacích a odsiřovacích zařízení elektráren. Politické rozhodnutí „omezit emise síry“ souviselo s obavami z „kyselých dešťů“, a ačkoliv obavy z oněch „kyselých dešťů“ byly velmi přehnané, snahy o omezení SO₂ byly velmi rozumné, protože pomohly snížit znečistění pevnými částicemi. Ke snížení míry znečistění pevnými částicemi přispěl i technologický pokrok ve stavbě automobilů, zejména díky používání katalysátorů i nafty s nízkým obsahem síry. Pokud jde o pevné částice (zejména o PM10), je hodnocení zcela jednoznačné – nejpodstatnější problém znečistění ovzduší pevnými částicemi se významně zmenšil.

Olovo je kov, který se používal již ve starověku (olověné trubky na rozvod pitné vody v Římě, olověný prášek se přidával do líčidel, později se používal při výrobě křišťálového skla glazur, bělob, a tiskárenských liter. Automobily využívají olověné baterie a přídavek olova do benzinu zvyšoval jeho oktanové číslo. Celosvětově pochází asi 90% emisí olova z přísad do benzinu. USA v období 1973 až 1986 vyřadily zcela olovnatý benzin. Od roku 1977 do roku 1997 kleslo v USA znečistění ovzduší olovem o 97%, a obsah olova v krvi Američanů klesl ze 14,5 μg na 2,8 μg. Americká EPA vyčíslila snížení počtu úmrtí způsobených vlivem olova v ovzduší o 22 tisíc úmrtí za rok. EPA také odhaduje, že děti díky nižšímu obsahu olova v krvi získávají až 3 body IQ navíc, a narodí se až o 45 tisíc retardovaných dětí méně. Mimo to vysoký tlak postihne o zhruba 12 milionů amerických mužů méně. I zde je hodnocení jednoznačné – u olova, druhé nejhorší škodliviny, se snížila jeho koncentrace v ovzduší za posledních 20 let o 80 až 97%.

SO₂

Regulaci emisí SO₂ způsobil hlavně strach z „kyselých dešťů“. Naštěstí se tento strach projevil jako neodůvodněný, ale měl příznivý vedlejší účinek – omezil emise tuhých částic. Při uvolňování SO₂ spalováním část plynu zkondensuje kolem miniaturního kondensačního jádra a vytvoří částici. A v odbourání tvorby těchto částic je největší přínos snižování emisí SO₂. Tyto emise také poškozují sochy (zejména mramor a pískovec) a kovy korodují rychleji. SO₂ může také snížit viditelnost vytvářením lehké mlhy nebo až hustšího šedého smogu. Na druhé straně jsou emise SO₂ příspěvkem ke hnojení lesů a zvláště některých zemědělských plodin. Dnes proto musí být dohnojovány sírou například řepka olejka a zelí. Ačkoliv teprve v roce 1979 byla v Helsinkách podepsána Konvence o dálkovém přenosu látek znečisťujících ovzduší, emise v Evropě vykazovaly strmý sestup již od roku 1975. Podobně tomu je i v USA. Snížení počtu mrtvých o 2,5 tisíce lidí za rok ale způsobila redukce emisí pevných látek. Obrázek 2 ukazuje vývoj emisí SO₂ v Evropě, USA a v zemích EU v období 1880 až 2010.

Zdroj: National Enviromental Research Institute of Denmark, 1998; Enviromental Protection Agency, 2000; European Enviroment Agency, 2000; Co-operation Programme for Monitoring and Evaluation of the Long-range Transnission of Air Pollutants in Europe (EMEP), 2000

Obrázek 2 ukazuje emise SO₂ v Evropě (1880 až 1995), v USA (1900 až 2010) a v zemích EU (1980 až 2010).

Ozon

Ozon ve stratosféře je životně důležitou vrstvou ve stratosféře, která nás chrání před ultrafialovou složkou slunečního záření. Těsně nad zemí ale ozon lidem i rostlinám škodí. Dráždí dýchací orgány, negativně ovlivňuje růst rostlin a vyvolává rozpad pryže. Přízemní ozon je sekundární znečisťující látkou, která vzniká složitou interakcí mezi NO_X a uhlovodíky. Ozon a NO_X jsou také hlavními látkami vyvolávajícími hnědý (fotochemický) smog, který známe nejen z Los Angeles, ale i z řady velkých měst rozvojového světa. Podle zprávy EPA z roku 1997 (The Benefits of Reduced Air Pollutants in teh U.S. from Greenhouse Gas Mitigation Policies, 1997) …“i když určité zdravotní následky zvýšení koncentrací O₃ existují, údaje nenasvědčují tomu, že by ozon u většiny populace souvisel s dlouhodobou nemocností nebo předčasnou úmrtností“. Britský Expertní výbor pro normy kvality ovzduší (Expert Panel on Air Quality Standards) „nenalezl žádný důkaz, že by exposice ozónu v úrovních obvyklých v Británii s nějakou pravděpodobností vedla ke dlouhodobému poškození dýchacího ústrojí“ (EPAQS, 1994). Přízemní ozon může u rostlin snižovat risiko napadení hnilobou i účinky hniloby.

NO_X

Oxidy dusíku vypouštějí hlavně motorová vozidla a elektrárny. Mohou způsobit respirační problémy a plicní infekce u dětí a astmatiků. Celkově jsou ale málo nebezpečné a nelze je spojovat s žádnou tendencí k nadměrné úmrtnosti. Množství NO_X v ovzduší kleslo. Nejvíce se o tento pokles zasloužily automobilové katalysátory.

CO

Oxid uhelnatý je nebezpečný ve vysokých dávkách, protože je absorbován krví místo kyslíku a člověk se udusí. V běžných koncentracích v ovzduší smrtelný není a jeho úroveň není považována za schopnou vyvolat zdravotní následky. Ve městech pochází naprostá většina CO v ovzduší z nedokonalého spalování v benzinových motorech. Katalysátory snižují emise CO přibližně na osminu. Pro značné množství lidí jsou hlavních zdrojem CO cigarety. Odhaduje se, že kuřáci vdechují o 50% až 700% více CO než lidé vystavení mimořádně znečistěnému ovzduší tímto plynem.

Kvalita ovzduší v rozvojových zemích

Dnes jsou nejvíce znečistěnými místy na světě Peking, Delhi a Mexico City. Všechna tato města mají koncentrace tuhých částic kolem 400 μg/m3. Tato koncentrace je osminásobkem úrovně zjištěné ve vzduchu v USA nebo v Británii. Pokud ale uvažujeme o vývoji znečistění ovzduší v dnešním západním světě, tak zjistíme, že ještě ve 30. letech byl Londýn zamořenějším městem než Peking, Delhi nebo Mexico City dnes. Světová banka zkoumala, zda existuje obecná tendence, kdy nejprve růst ekonomiky funguje v neprospěch životního prostředí, aby později začal podporovat příznivý ekologický vývoj. Světová banka ve své zprávě (World Development Report 1992: Development and the Enviroment) uvádí, že v první fázi růstu ekonomiky a vymaňování se z chudoby je znečistění čím dál vyšší, ale poté se koncentrace znečistění snižují na výchozí úroveň. A vrchol znečistění se každý rok snižuje asi o 2%. Je to důsledkem technologického rozvoje, který umožňuje vyrábět stejné množství zboží při nižším zatěžování životního prostředí. K tomuto jevu dochází proto, že rozvojové země mohou kupovat od Západu stále levnější a čistší technologie. Ukazuje se, že růst a životní prostředí nejsou protiklady. Dokud totiž nepřiřazujeme přírodním zdrojům, jakými jsou čistá voda, čistý vzduch a lidské zdraví, náležitou cenu, může výrobce z těchto zdrojů kořistit. Teprve politickou vůlí změněné tržní podmínky automaticky zajistí vyšší efektivnost a nižší znečisťování.

Závěr

Motto pro tuto část je vyjádřeno v názoru Světové banky. „Ekonomický růst a životní prostředí nejsou v rozporu, naopak se vzájemně doplňují. Rozhodující není produkovat méně, ale produkovat jinak. To také umožnily rozvinutému světu nové technologie. A to také nové technologie umožňují dnes světu rozvojovému.“

František Ptáček

ČESKO OČIMA ČECHOŠVÝCARA Z LOVOSIC

Pan Václav Arazim, bývalý lovosický občan, jehož zná především střední generace sportovců, opustil za zvláštních okolností naši republiku. Nevinná dovolená skončila tak, jak ani on sám neočekával.

Narodil se 20. června 1944 v Račicích u Roudnice a od roku 1954 žil a vyrůstal v Lovosicích až do roku 1968. Je středoškolským učitelem tělocviku a zeměpisu a od roku 1968 žije v Curychu ve Švýcarsku. Jeho manželka je Američanka, ve Švýcarsku se jim narodily dvě děti, má dceru z prvního manželství.

Pane Arazime, je výraz Čechošvýcar vystihující, nebo byste vaši příslušnost definoval jinak?

Jak už slovo Čechošvýcar říká, obsahuje tento výraz dvojitou státní příslušnost a tudíž také novou občanskou a národní identitu. Ten pojem identity se mi zdá důležitější a výstižnější pro tuto situaci. Nabýt cizí státní příslušnost je jedna věc. Formálně se můžete stát občanem jiného státu v podstatě zítra. Jiná záležitost je ztotožnit se s kulturou této země, naučit se její řeč, poznat kulturní tradice, literaturu, historii, náboženství, stravu, oblékání a jiné kulturní rituály země. To je proces, který někteří lidé nezvládnou a těžko mohou být v tomto novém životním prostředí úplně šťastni. Z tohoto důvodu chci tyto dva pojmy rozlišovat, ale jinak to označení souhlasí.

Jak jste se ocitl ve Švýcarsku?

Pražské jaro v roce 1968 výrazně pohnulo Československem. Dělo se hodně zázraků. Najednou bylo možné cestovat. S mou tehdejší snoubenkou, jejími rodiči a její dvanáctiletou sestrou jsme se rozhodli uskutečnit okružní cestu po Evropě. 20. srpna jsme byli nedaleko Chamonix ve Francii. S českou poznávací značkou jsme vzbudili pozornost Francouzů. Zastavili nás a ukazovali nám francouzské noviny l´Humanite. Přes komunikační potíže jsme z novin pochopili, že Československo bude příští den napadeno Sovětským Svazem. Příští den ráno jsme ze všech možných koutů slyšeli potvrzení této ohromující zprávy. Co dál? Dohodli jsme se, že budeme pokračovat podle plánu přes Švýcarsko a Německo zpět do Čech. Naše kuriózní auto, stará škodovka – ročník 1956, dvanáctistovka, bývalá sanitka karlovarského špitálu – nakonec rozhodla o našem osudu. Při každém trochu delším stoupání začala vařit. Přejeli jsme švýcarské hranice a auto zase začalo trucovat. Zastavili jsme na odpočivadle a vedle nás zastavil luxusní náklaďák se švýcarskou poznávací značkou. Dovedete si představit, jak vypadala naše stará sanita vedle rozměrného auta, které obsahovalo kuchyň, sprchu, záchod a televizi! Byl rok 1968 a my jsme byli jako v Jiříkově vidění. Z auta vystoupil sympatický pán a ptal se nás česky, jestli máme rádio. Upozornil nás, že za chvíli bude ve švýcarském rádiu proslov v češtině pro Čechy, kteří se momentálně zdržují ve Švýcarsku. Byl to Míla Dufek, mnohonásobný mistr světa v kanoistice, exilový Čech, který opustil republiku asi v roce 1952, vystudoval FTVS jako já a v té době vyučoval tělocvik a zeměpis na gymnáziu v Ženevě. Proslov v rádiu nás donutil přehodnotit naše úmysly. Pan Dufek nás nasměroval do Curychu na adresu, kde byla poskytována pomoc českým občanům. V pátek 23.srpna jsme už nocovali v Curychu a po třech dnech jsme už společně bydleli v malém rodinném domku skoro na břehu curyšského jezera v Kúsnachtu. Rodiče mojí snoubenky se s mladší dcerou v polovině září vrátili do Čech. Já a moje budoucí žena jsme se rozhodli vybudovat náš život v nové zemi a zůstali jsme v kraji Viléma Tella.

Jak dlouho trvalo, než jste zvládl řeč a dostal odpovídající práci?

Ač mám smysl pro řeči, začátky byly tvrdé. Trochu mi pomohla moje gymnaziální němčina. Ale nejdůležitější byl denní styk s kolegy v práci, se spoluhráči v košíkové a s obyvatelstvem. Po půl roce jsem se solidně domluvil, což není ve Švýcarsku úplně jednoduché. V celé zemi se mluví dialektem, kterému se říká „Schweizerdeutsch.“ Existuje jen v podobě mluvené řeči, literatura až na několik dětských knížek a jiných pramenů v podstatě není. Číst tyto literární záznamy je velice obtížné. Neexistují jednotná a závazná pravidla a tak každý píše jinak. Všechny ostatní psané věci – noviny, časopisy, knihy atd. – jsou psané v němčině.

S prací to bylo také velice zajímavé. Jako učitel jsem věděl, že na začátku nemám šanci dostat se do školy. Na radu tchána jsem zaklepal na dveře firmy IBM a po půl roce jsem se stal programátorem. Po dalších dvou letech se moje jazykové schopnosti natolik zlepšily, že se mi podařilo sehnat místo tělocvikáře na dvou školách a k tomu ještě pár hodin na Vysoké technické škole v Curychu. Po dalších dvou letech jsem už na curyšském gymnáziu vyučoval i zeměpis. Po několika letech jsem si Švýcarský dialekt natolik přisvojil, že dnes domácí můj cizí původ nepoznají.

Kolik let jste neviděl rodiče a sourozence?

Můj otec nám přijel na svatbu v prosinci 1968. Povolili mu 5 dní. Maminka musela zůstat doma jako rukojmí. V následujících letech jsem je neviděl. Teprve když se dostali v roce 1974 do důchodu, byla jim povolena návštěva. Po šestnácti letech! S bratrem jsem se vídal častěji, protože jezdí po světě s Českou filharmonií. Tím se naskytla příležitost ho někde – většinou v Německu, v Rakousku i ve Švýcarsku – vidět. Sestru jsem neviděl 17 let. Poprvé přijela do Švýcarska v roce 1985. Měl jsem strach, že ji vůbec nepoznám.

Existuje něco v této republice co se Vám tady líbí, co čas a zkušenosti odjinud žádným způsobem nemohou ovlivnit?

Zajisté. V první řadě je to rodina. Matka, která ještě žije, moje sestra a bratr a jejich rodiny jsou nepostradatelné. Za druhé jsou tu vzpomínky a zážitky s kamarády – zejména z mého univerzitního času, ale i ze střední školy. Za třetí miluji Prahu a někdy mám pocit, že sem musím na skok zajet, což příležitostně činím. Kdykoliv jsem tady, musím se projít po Karlově mostě – to je pro mne jako droga. Mimochodem také pro moji druhou ženu - Američanku - která od naší svatby v roce 1992 toulky po Praze také vyhledává. Jsou to pro nás nenahraditelné zážitky. A krása selského baroka na venkově, ale i české hrady a zámky jsou nezapomenutelné a neovlivnitelné.

A teď naopak. Čím jste v této republice zklamán?

Nechci zevšeobecňovat. Hodně věcí se pozitivně změnilo, ale nápadné je, že když si člověk přečte noviny, pustí televizi nebo poslechne rádio, dominují spíše negativní zprávy. Je naprosto zřetelné, že poměrně mnoho vedoucích politiků, ekonomů, manažerů a správních radů myslí jenom na vlastní kapsu a jejich morální a etické zásady jsou velice nízké úrovně. Slušnost a respekt by byla další kapitola, o které by se dalo hodně povídat. Když se bavím s rodinou na veřejnosti anglicky, nebo německy, vyslechnu si leckdy od obsluhujících v češtině o nás poznámky, které svědčí o tom, že nemají rádi cizince a kde mohou, tam je podvedou, nebo okradou. Také se mi nelíbí dvojsmyslné narážky na cizince – například na Vietnamce. Neumím se smát urážkám národa a jedinců. Tolerance a akceptace jiných etnických skupin je vysoký stupeň demokratického smýšlení. Je to proces, který se musí denně cvičit a praktikovat. Ve Švýcarsku jsem byl mile překvapen, jak vedle sebe dokážou žít tři, čtyři národy a vzájemně se tolerovat.

Existuje možnost, že byste v Česku natrvalo žil? Alespoň ve stáří, kdy se člověk často vrací ke svým kořenům.

Otázka kořenů podléhá velkým výkyvům. Někdy je silnější, měsíce nebo i léta může stát v pozadí, nebo může zmizet úplně. To je velice individuální. Vrátit se do Čech není v tuto chvíli možné. Mám malé děti a vytrhnout je ze zdejšího prostředí by nebylo rozumné. Další věc je otázka reintegrace. Podařilo by se to celé mé rodině? Mnohdy mám při pobytu v Česku pocit, že sem sice jaksi patřím, ale připadám si tu také cizí. Třicet osm let života ve Švýcarsku je zřetelně znát.

Kolika jazyky mluví Vaše děti?

Kluci mluví německy, anglicky a česky. Oba čtou v angličtině a slabikují češtinu. Psát česky je těžké, ale občas nějakou větu zvládnou. Starší se učí ve škole ještě francouzsky, mladší bude následovat.

Jakou budoucnost byste svým dětem přál? Kde by měli studovat, žít a pracovat?

Já jim hlavně přeji svět, ve kterém je mír, žádná studená válka, žádní teroristé a zločinci. Kde budou studovat? Uvažujeme v každém případě o možnosti Scholarshipu na nějaké americké univerzitě, nebo o studijním pobytu někde ve Státech. Mají americký pas, tudíž by to bylo bez problémů. Starší Pavel je nadějný tenista a možná, že by o něj nějaká univerzita měla zájem. U mladšího zatím nevíme. I on je nadějný sportovec, ale úvahy by byly předčasné. Kde by měli žít, jim v žádném případě nebudeme předepisovat. Zatím mají tři možnosti: Švýcarsko, Česko nebo Amerika. Jsou občané těchto zemí a proto by neměli mít formální potíže. Kdoví, kam je zavede jejich srdce. To se nedá nikdy naprogramovat.

Anna Stará

Senioři nesedí s rukama v klíně

Pětidenní Natálka se nechala zvěčnit při předávání vánočního dárku litoměřické nemocnici. Staniční sestra Šimonová touto cestou děkuje všem ženám, které se na pletení čepiček a ponožek pro novorozence podílely. Lovosičtí senioři měli v tomto ohledu originální nápad. Nikdo jiný podobný dárek nemocnici ještě nepředal, ačkoliv je tak potřebný. Zpravidla tyto nezbytné části novorozeneckého oblečení pletou sestry.

V lovosickém Domě s pečovatelskou službou provozuje své aktivity Klub důchodců pod vedení paní Vědunky Kadavé. Senioři se zde rádi scházejí „na kus řeči“. Kromě přátelského posezení se zde letos konaly dvě výstavy ručních prací. K činnosti Klubu přispěly i pracovnice sociálního odboru MěÚ Lovosice – paní Rudiková a Seifertová. Ubrouskovou metodou naučily seniory zdobit květináče a láhve. Z činnosti Klubu vzešel také vánoční dárek pro novorozenecké oddělení litoměřické nemocnice - pletené čepičky a ponožky. Ke zpříjemnění prostředí v DPS byl koncem října zakoupen gril. Členové Klubu se také zúčastňují výletů které pořádá DPS, ozdravných pobytů – ty pořádá Svaz tělesně postižených a Svaz civilizačních chorob. Rádi se zúčastňují i aktivit, které pořádá organizace nevidomých. Po celý rok sbírají senioři PET láhve a novinový papír pro Základní školu ve Všehrdově ulici.

Klub důchodců je otevřen pro všechny seniory z Lovosic každé pondělí a čtvrtek od 13 do 16 hodin. Podmínkou není trvalý pobyt v Domě s pečovatelskou službou.

/as/

Po roce jsme se opět sešli – v hojném počtu – na každoročním srazu důchodců bývalé DELI v Kulturním domě Lovoš. Srdečně nás přivítali zástupci Závodního výboru nezávislého odborového svazu a seznámili nás s novinkami v provozu. Následovala exkurze po pracovištích, kde nás překvapila nebývalá čistota prostředí i naše bývalé spolupracovnice.

Po návratu do sálu KS jsme se dobře pobavili při taneční hudbě, zazpívali jsme si a zavzpomínali na léta strávená při práci v závodě.

Vážíme si tohoto pozvání, vždyť nikoli všechny podniky na své bývalé zaměstnance pamatují… Děkujeme všem, kteří se na přípravě i průběhu tohoto setkání podíleli v čele s panem Borovičkou, předsedou Závodního výboru.

Přejeme všem zaměstnancům našeho bývalého podniku pevné zdraví (víme, jak je důležité), dobré pracovní výsledky a už dnes se těšíme na příští setkání.

Za všechny důchodce, kteří byli na srazu H. Vondráková,

Ve dnech 20. – 24. listopadu byl vestibul Městského úřadu v Lovosicích zaplněn informačními panely, které pro občany Lovosicka připravili poskytovatelé sociálních služeb. Společná veřejná prezentace je součástí 1. komunitního plánu péče na období let 2006-2008 pro čtyři skupiny obyvatelstva, a to seniory, zdravotně postižené, děti a mládež a osoby ohrožené drogou. Na projekt získalo město cca 340 000,- korun z fondů Evropské unie.

Informační tabule byly připraveny opravdu přitažlivě a mezi vystavovateli nechyběly ani základní školy, vždyť jejich kroužky a zájmové útvary mohou svou činností také odradit děti a mládež od lelkování po ulicích a případnou konzumací drog. Mateřská škola v Terezínské zase představila své Mateřské centrum „Veselé sluníčko“. Svaz tělesně postižených ČR – MO Lovosice a Centrum pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, detašované pracoviště Litoměřice, nabízely kromě panelů s informacemi také ukázky kompenzačních pomůcek, které může Svaz zapůjčovat. Panel s fotografiemi ze společného víkendového pobytu v Doksech zde měla Rezonance (ta předváděla také instruktážní film o prevenci rakoviny), svou činností se představilo také občanské sdružení Šance (informační tabule byla ozdobena perníčky) a Svaz postižených civilizačními chorobami, ZO Lovosice.

Nápaditou tabuli s heslem „Ustřihni si svůj ořech“ měly Domy s pečovatelskou službou, kde visely vlašské ořechy a nůžky k odstřižení pochoutky (bohužel nejdřív někdo odstřihl a zcizil nůžky, takže tam musely být pověšeny náhradní) a na zadní straně panelu byly ukázky ručních prací seniorek DPS. Oblastní pobočka Litoměřicko Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých představila i oddíl zrakově postižených sportovců Lovochemie Lovosice a oblastní skupinu mládeže Českého červeného kříže, která nevidomým pomáhá při cestách k lékaři, při sportu a turistice. Panely měla rovněž Farní charita Lovosice a Litoměřice (připomenutí „Šatníku“, Tříkrálová sbírka), Charitní ošetřovatelská a pečovatelská služba, Charitní domov sv. Zdislava, Komunitní centrum Amicus a Projekt azylového domu. Zájemce mohl získat i informace o Kontaktním centru Litoměřice (drogy) nebo o Sdružení pro pomoc mentálně postiženým, jejichž panel ukazoval některé aktivity, například rehabilitační pobyty, maškarní rej nebo výlet na Matějskou pouť v Praze. K návštěvě zval též Dům dětí a mládeže ELKO Lovosice, panel byl vyzdoben výrobky z keramiky.

Zájemci se mohli o službách vystavujících organizací informovat u zástupců jednotlivých poskytovatelů služeb, kteří v pondělí a ve středu čekali v zasedací místnosti na tazatele – příliš se jich ale nedočkali. Výstavu si však prohlédlo mnoho lidí, informace na panelech byly nejen zajímavé, ale i podány vhodným způsobem. Za čas, třeba za rok, by se mohla panelová instruktáž zopakovat. Vystavovatelé s tím měli sice práci, ale zájem veřejnosti je mohl potěšit. Děkujeme všem, kteří se na výstavě podíleli.

Hz

I paní Lída Pazderová z Medvědic si se zájmem prohlédla všechny vystavované exponáty. Nakonec si vybrala krásný dárek z keramiky pro sebe.

Ve dnech 4. až 6. prosince se uskutečnila v přízemí budovy Městského úřadu v Lovosicích výstava keramiky, kterou zhotovili senioři z Domu s pečovatelskou službou v Lovosicích. Senioři zde vystavovali velice pěkné plastiky, obrázky, hrnečky a mističky, drobné ozdoby a keramické šperky, které vyrobili v keramickém kroužku DPS.

Zeptali jsme se Boženy Siefriedové, jedné z pořadatelů, kteří se u vystavených prací střídali, jak vznikla myšlenka tuto výstavu uskutečnit. „ V DPS vznikl keramický kroužek pod vedením pečovatelky Mirky Dostálové. Aby starouškové byli nějak zaměstnáni a nemuseli koukat jen na televizi, tak velice rádi pracují v keramickém kroužku. Kroužek se rozšířil i o seniory z Klubu důchodců, který se zde pravidelně schází. Tři této tvůrčí práci člověk něco ze sebe dává, ale také něco získává. Nejdříve svými pracemi vyzdobili pečovák. Když se to líbilo, potom už nebylo daleko k myšlence, že by senioři svá malá dílka mohli vystavovat i jinde. Nabídnout je, třeba za symbolickou cenu, aby si mohli udělat radost i ostatní občané“. Asi podstatnou záležitostí je to, že Městský úřad zakoupil pro DPS pec na vypalování keramiky a tím umožnil seniorům tuto činnost. „Všichni jsme byli překvapeni, že tato výstava měla u občanů úspěch. Téměř každý, kdo sem přišel, si koupil malý dárek pro sebe nebo pro své bližní. Zájem by jistě byl, i kdyby výstava trvala déle. Mám přání, aby nám všem sloužilo zdraví a abychom v této činnosti mohli pokračovat. Chci poděkovat vedení DPS a všem, kteří mají zásluhu na tom, že se tato výstava uskutečnila“, řekla nám v závěru ještě Božena Siefriedová. Přejeme i my všem seniorům z DPS mnoho zdraví, tvůrčího elánu a brzy další výstavu.

Text a foto (hv)

Zajímáte se o své zdraví?

Navštěvujte přednášky pořádané SPCCH v Domě dětí a mládeže ELKO!

Poskytovatelé sociálních služeb představovali v listopadu ve vestibulu Městského úřadu své služby veřejnosti a zároveň poskytovali zájemcům další informace. Při té příležitosti mě informovala paní Libuše Žamberská o nejnovějších aktivitách lovosické pobočky Svazu postižených civilizačními chorobami. Členové SPCCH budou v prvních měsících roku 2007 opět pořádat pravidelný sobotní blok přednášek z oblasti péče o zdraví a alternativní medicíny v Domě dětí a mládeže ELKO Lovosice ( v 1. patře). Přednášky se uskuteční v termínech 20.1., 24.2., 24.3., 21.4. a 19.5. Témata některých přednášek: Naše zdraví začíná u stolu, Odkyselení těla, Dornova metoda, Twist-terapie. První přednáška 20. ledna se bude týkat Meditace úsměvu a Ušní svíce. Bližší informace poskytne paní Líba Žamberská, tel. 603 230 513.

Členky SPCCH Vás zvou mezi sebe i na pravidelná cvičení v DDM ELKO Lovosice (každé úterý dopoledne dvakrát - 8.30–9.45 a 10-11.45 hodin) nebo do Lovoše (také v úterý, ale 14-15.30 nebo 17- 18.30). Ve středu probíhá cvičení v Domě pečovatelské služby od 14 do 15 hodin. Přijďte se podívat!

Svaz postižených civilizačními chorobami v ČR je občanské sdružení se 60.000 členy trvale postiženými závažnými civilizačními chorobami. Jedná se o kardiaky, respiriky, diabetiky, postižené roztroušenou sklerózou, onkologickým onemocněním, dialyzované pacienty, pacienty postižené únavovým syndromem a verterobrenogenním onemocněním.

SPCCH nabízí v roce 2007 různé ozdravné pobyty, a to Rekondiční pobyty pro diabetiky a kardiaky:

Deštné v Orlických horách (8.-18.6.), pro verterobrenogenní a onkologické pacienty - Janské Lázně (6.-16.8.)

Ozdravné pobyty:

Lázně Bohdaneč (8 km od Pardubic) 26.3. – 1.4., Slovensko – Velký Meder (termální lázně) 23.-30.6., 8.-15.9. Slovensko - Podhájská(termální lázně) 11.-17.6. září, Mšené Lázně 3.-13.12.

Ozdravné pobyty s programem u moře:

Itálie – Caorle (u Benátek, polopenze) 12.5. – 24.5., 5.6. - 14.6., Chorvatsko – Gradac (polopenze) 31.8- 12.9.

Víkendové pobyty v Doksech: 4.- 7. května 2007, 5.-8. října 2007

Podrobné informace Vám opět podá paní Libuše Žamberská, osobně v DDM ELKO v úterý dopoledne nebo telefonicky 603 230 513.

Hz