TRAGÉDIE u VELEMÍNA 21.7.1944

Velení americké 15. letecké armády (15th Air Force) v Itálii naplánovalo na 21. 7. 1944 útok na výrobnu pohonných hmot Sudetenländische Treistoffwerke AG (zkratka STW) v Záluží u Mostu. Závod byl znám pod označením Hydrierwerke Brüx, lidově též zvanou Hydrák. Byl to v pořadí druhý nálet na tento pro Německo významný závod. První nálet uskutečnila 8. letecká armáda (8th Air Force) z Anglie 12. 5. 1944.

Tentokrát se mělo jednat o nálet ve velkém rozsahu, ale protože v tento den panovala nad Alpami velmi špatná viditelnost, určitá část osádek raději bombardovala náhradní cíle v severní Itálii. Ve formaci útočného svazu, který pokračoval k původnímu cíli, letěl i bombardér Boeing B-17G Flying Fortress, seriové číslo 44-66276, náležící do 772. perutě 463. bombardovací skupiny (772nd Bomb Squadron 463rd Bomb Group). Velitelem bombardéru byl Flight Officer David T. Carrol. Skupina byla podřízena 5. bombardovacímu křídlu (5th Bombardment Wing) a velel jí Colonel (plukovník) Frank A. Kurtz. 463. skupina měla Mateřskou základnu v Celone, poblíž Foggie v jižní Itálii.

Nad Záluží se tedy z původního bombardovacího svazu dostalo a svrhlo bomby z již uvedených důvodů jen 143 bombardérů, a to v rozmezí od 11,00 do 12,54 hodin.

Výsledek náletu nebyl příliš uspokojivý. Bomby zasáhly především k závodu přilehlé tábory zajatců a zahraničních dělníků. Zahynulo zde 195 osob. Při nastalé panice a chaosu řada dělníků a zajatců využila příležitost k útěku. 15. letecká armáda při této akci ztratila 10 letadel, z toho 4 letadla havarovala po zásahu protiletadlovým dělostřelectvem (flak) na našem území.

Letoun F/O D. T. Carrola odbombardoval a šťastně se vracel domů. Nyní se ovšem stalo něco, s čím nikdo nepočítal. Spodní střelec osádky z kulové věže Sperry, Staff Sergeant (štábní seržant) William S. Telfer - pravděpodobně nervově narušen z mohutné palby flaku na Mostecku - v 11,45 z letounu vyskočil na padáku. Snesl se na zem v okolí Velemína, při dopadu se zranil. Velemínské německé četnictvo jej zatklo a předalo Gestapu do Litoměřic. Gestapáci jej ale - podle některých zpráv - ještě tentýž den odpoledne zavraždili. Oficiálně ale bylo oznámeno, že zemřel na následky utrpěných zranění. Jeho tělo bylo pravděpodobně spáleno v krematoriu ve Střekově, nebo v krematoriu terezínského ghetta na břehu Ohře. Záznam neexistuje.

Byl to na našem území první případ „soudce lynče“ uplatněného na zajatém spojeneckém letci. V budoucnosti takto častěji zacházely s „leteckými teroristy“ nejen ozbrojené složky, ale i němečtí civilisté.

Carrolova osádka se na základnu v Celone vrátila v pořádku, bez zranění. Osud tentokráte nepřál jen jednomu z nich.

Zdeněk Najman

Pamatujete si ještě na Spojený závodní klub?

Starší občané si zajisté vzpomenou, že před rokem 1989 neexistovalo Kulturní středisko Lovoš. Kulturní život města byl tehdy soustředěn ve Spojeném (později Sdruženém) závodním klubu ROH sídlícím na stejném místě v ulici 8. května. Ale skutečně jen málokdo ví, že lovosičtí chemici /alespoň podle brožury „70 let chemie v Lovosicích“ / již od roku 1950 (!) požadovali postavení kulturního domu, ve kterém by (podle tehdejšího slovníku)... se v čase pracovního volna soustřeďoval kulturní a společenský život zaměstnanců závodu i obyvatel města. Nějak se ale stalo, že až do roku vydání publikace (1970) nebyl tento návrh realizován; pouze v roce 1969 byla zahájena adaptace sálu a restaurace Lovoš. Severočeské chemické závody, předchůdce dnešní Lovochemie, stavěly všechno možné – chaty a zotavovny (Karlovy Vary, Špindlerův Mlýn, Jetřichovice), tělovýchovný areál (na svou dobu skutečně perfektní), jesle a mateřské školy, učiliště, na kulturu však ani jim peníze nezbyly.

V SZK ROH bylo sdruženo 8 organizací: Chemopetrol - k.p. Severočeské chemické závody (dnes Lovochemie a.s.), Severočeské tukové závody - závod Lovosice (dnešní ANIVEG), Zemědělské stavby Ústí nad Labem - závod Lovosice–Lhotka nad Labem (vymazány z obchodního rejstříku v roce 1996 ), Čokoládovny, o.p. - závod DELI Lovosice (dnes OPAVIA – LU, odštěpný závod Deli), Československé státní dráhy – Železniční stanice Lovosice (dnes České dráhy), Československá autobusová doprava n.p. Lovosice (neexistuje), Státní banka československá Lovosice (dnešní Komerční banka) a Čížkovické cementárny a vápenice n.p (dnes Lafarge Cement a.s. Čížkovice). Zřizovatelem byl Chemopetrol a právě z jeho fondu kulturních a sociálních potřeb plynuly největší finanční dotace do rozpočtu SZK ROH, ostatní organizace přispívaly mnohem méně.

Prvním vedoucím SZK, kterého pamatuji, byl pan Rudolf Wlodárek, absolvent teplické konzervatoř v klavírním oboru. Po něm zastával funkci ředitele SZK ROH pan Zdeněk Macek, a to do 31.12.1986. Dnem 1.1.1987 se stal ředitelem Sdruženého klubu ROH nynější ředitel, pan Miroslav Šanda. Od 1. ledna 1992 přešlo Kulturní středisko Lovoš pod Městský úřad Lovosice.

Spojený závodní klub ale přes určité finanční problémy v době svého největšího rozmachu zastřešoval 17 kroužků zájmové umělecké činnosti. Vynikající byl Velký dechový orchestr SCHZ (asi 50 hudebníků), vedený dirigentem Josefem Turkem; však také musel asistovat u všech oficiálních oslav ve městě – já se ještě pamatuji, jak první pracovní den roku vyhrával před vrátnicí SCHZ nebo chodil na 1. máje v čele průvodu. Na základě vynikajících výsledků reprezentoval Československo i v tehdejší době v západní Evropě, například dvakrát v Rakousku, také v Německu nebo Francii. Významným sborem působícím v zájmových útvarech SZK bylo Pěvecké sdružení lovosických učitelek, které založil PhDr. Slavoj Princl. Dobré jméno měl filmový kroužek (vedoucí Ing. Vladimír Lonský - dodnes jsou přehlídky starých filmů hojně navštěvovány), který byl pořadatelem okresních soutěží amatérské filmové tvorby. V SZK ROH působil taneční orchestr, kroužek zeměpisný (vedoucí RNDr. Jaroslav Líska), společenského tance, hi-fi klub, fotokroužek (vedoucí pan Hvorka), v některých letech divadelní kroužek (ochotníci) a další zájmové útvary – filatelisté, filumenisté (dlouholetým vedoucím byl pan Jiří Pancíř), hráči deskové hry GO (vedoucí Václav Ouda) aj. Za účinné podpory Sechezy byl značným nákladem adaptován taneční sál, kde se konaly menší plesy, divadelní představení, koncerty a další společenské akce, například soutěž mladých zpěváků „O lovosickou granuli“ a pravidelné diskotéky i s barevnou hudbou.

V klubu se mnoho let pořádaly kurzy šití a střihů pro začátečnice i pokročilé (ještě v roce 1987), kurzy aranžování květin a také kursy hudební – výuka hry na kytaru a mandolínu (kolem roku 1985), pohybové kursy pro děti a dospělé (tyto se konaly v sále svobodárny v Nádražní ulici a tělocvičně školy). Pochopitelně byla významná část činnosti zaměřena na politické oslavy – Vítězný únor, 35. výročí Pionýrské organizace, 70. výročí VŘSR (pro ty, co už zkratku neznají Velké říjnové socialistické revoluce), večery BSP (Brigád socialistické práce – ty byly pro členy povinné), Letní aktivitu mládeže (LAM – neumím si představit, co to asi bylo), oslavy MDŽ (jednou vystoupila v sále SCHZ i herečka Dáša Veškrnová) a další a další.

Ale pod Sdruženým závodním klubem ROH například v roce 1990 působily kromě Velkého dechového orchestru také 3 taneční orchestry (kapelníci Lámoš, Kupera a Josef Černý – dnešní skupina VITAMÍN), hudební skupina Ing. Filipa, „Staročeská dvanáctka“, divadelní soubor paní Jílkové, taneční kroužek pana Zímy. Některé aktivity se rozvinuly – tehdy před lety se konaly 2 x do roka Taneční večery pro dospělé, v současnosti se konají každý měsíc, jiné bohužel zanikly – divadelní kroužek. V dřívější době zajíždělo do Lovosic 4x do roka nějaké divadlo s představením (Dívka v koberci Iva Janžurová, Medeia Blanka Bohdanová a další), dnes se jezdí do Krušnohorského divadla v Teplicích na představení pražských souborů. Konala se pravidelná sobotní odpolední pohádková představení pro děti, která byla pro nezájem zrušena (největší zájem byl o vstoupení Ju a Hele). Absolutními stálicemi zůstaly zeměpisné přednášky RNDr. Lísky a Dechový orchestr kapelníka Josefa Turka, snad 50 let se konají kursy tance a společenského chování, v současnosti i s rautem.

Sdružený klub ROH měl k dispozici také velký reprezentační sál v dnešní Lovochemii, kde se každoročně konaly velké reprezentační plesy (samotné Severočeské chemické závody pořádaly tehdy plesy dva a oba byly hojně navštívené) a různé oslavy, například již zmíněný Mezinárodní den žen, nebo mezinárodní soutěž společenského tance. Vystoupení různých atraktivních hudebních skupin se konala ve vyprodané hale Chemik – Olympic, Elán, Katapult, Helena Vondráčková či Bratři Neckářové, Pražský výběr, Miro Žbirka – kromě Karla Gotta se v Lovosicích vystřídali zřejmě všichni významnější zpěváci.

Největší slabinou současného Kulturního střediska Lovoš je chybějící výtah. Budova dostala nedávno novou fasádu a nová okna, leč chybějící zdviž chybí jak návštěvníkům, tak účinkujícím s hudební aparaturou či těžšími rekvizitami. Musíme doufat, že se tato chyba v budoucnu odstraní. Pro letošní rok jsou slibovány některé velmi zajímavé pořady s významnými hosty – těšme se třeba na Jana Saudka s Marcelou Holanovou či na Jana Krause a Heidi Janků. 12. dubna nás čeká Módní přehlídka s moderátorkou Míšou Dolinovou, bývalou rosničkou, dnes muzikálovou herečkou. Přímý kontakt s vtipným a příjemným člověkem je přece lepší než jej jen sledovat v televizi. Doufejme tedy, že Kulturní středisko čeká příznivá budoucnost.

Hz

Nejoblíbenější jméno? TEREZA

V roce 2005 bylo do městské matriky zapsáno 85 nových lovosických občánků, 34 bylo děvčátek. V obou kategoriích jasně zvítězilo dívčí Tereza se šesti nominacemi, u chlapců se o první místo dělila jména Jan, Martin a Lukáš (všichni 4 x) a v závěsu za nimi skončil kupodivu Josef (3x – buď jde jméno opět do módy, která je nevyzpytatelná, nebo bylo dáváno po dědečkovi). Na druhé příčce v dívčích jménech skončila Anna (3x + 1x Aneta). V červnu roku 1993, kdy jsem podobné porovnání, ale za 2 roky – 1991 a 1992, psala pro tehdejší měsíčník Lovosické noviny, to vyhrála Michaela 8x a Tereza 7x. Takže Terezka na popularitě neztratila. Z chlapeckých jmen tehdy exceloval Jiří – 10x, Jan 9x, Lukáš 8x a Martin 7x. Z první příčky zmizel jen Jiří – v roce 2005 1x.

Jméno Tereza je v kalendáři uvedeno 15. října, kdy obvykle Terezky, Terezy a Terezie skutečně svátek slaví. Ve velkém kalendáři je vedle Igora, Ivara,Ivora a Remigia uvedena Terezie ještě 1. října. (1. října připomíná kalendář Terezii od Ježíška, která se narodila roku 1873 v Normandii a už v patnácti letech vstoupila do řádu karmelitek.) Tereza či Terezie snad původně znamenalo ženu z řeckého ostrova Théra. 15. října slaví svátek Terezie z Avily, reformátorka řádu karmelitek a autorka řady spisů.

Jeníčkové si mohou vybrat z mnoha termínů oslav (5.1. Jan Nepomuk Neumann, 31.1. Jan Bosco, 8.3. – Jan z Boha, 30.3. – Jan Klimak, 6.5. Jan Sarkander, 16.5. Jan Nepomucký, 18.5. Jan I., 24.6. Jan Křtitel, 6.7. Jan Hus, 13.9. Jan Zlatoústý, 27.12. Jan Evangelista), ale v běžném kalendáři je jméno Jan uvedeno jen 24.6., 6.7. Jan Hus a 27.12. je Žaneta, tedy vlastně Jana. Tereza a Jan vedou i celookresně.

Z méně obvyklých jmen se u holčiček vyskytuje Sandra (dvojčátka Tereza a Sandra), Linda, Nela (2x) a Natálie (2x). u chlapců se objevil Sebastian, Robert, Tadeáš či Vincent nebo Matyáš. Hlavně ať všechny děti rostou rodičům pro radost. Vždyť jak říká Shakespeare ve hře Romeo a Julie – i kdyby růže jiné jméno měla, voněla by stejně.

V litoměřické nemocnici se loni narodilo 663 dětí – dlouhodobě se rodí více chlapců, což platí i pro lovosickou matriku. První se v Litoměřicích 1. ledna 2006 v půl šesté večer narodila Janička Javůrková z Úštěku, prvním lovosickým miminkem byla 2. ledna holčička Natálie Křtěnová. Pro zajímavost je nutno uvést, že v prosinci 2005 nebylo do matriky v Lovosicích zapsáno miminko žádné.

Hz