Lovosický dnešek

Mons. Mgr. Pavel Posád, devatenáctý biskup litoměřické diecéze pochází z Moravy, narodil se v Budkově na Třebíčsku. Po maturitě studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích. Absolutorium obdržel v roce 1977 a 26. června 1977 byl vysvěcen na kněze pro brněnskou diecézi. v prvních třech letech působil jako kaplan v Pozořicích a od roku 1980 jako farář v Ratíškovicích v okrese Hodonín. Po sametové revoluci se stal farářem u sv. Tomáše v Brně a později byl jmenován spirituálem olomouckého Arcibiskupského kněžského semináře. Diecézním biskupem v Litoměřicích byl jmenován v poledne 24. prosince 2003 a biskupské svěcení přijal v litoměřické katedrále 28. února 2004. Mons. Pavel Posád je členem komise České biskupské konference pro kněžstvo. Lovosice navštívil nový biskup poprvé 2. února 2004, kdy se v Lovosicích konalo setkání kněží z litoměřického a ústeckého vikariátu. v současné době působí devatenáctý sídelní biskup v diecézi dva roky, požádali jsme ho proto,aby nám zodpověděl několik otázek.

Vážený pane biskupe, jak oslavíte první dva roky od nástupu do funkce?

Jsou různá výročí a také je pochopitelně různě slavíme. Něco jiného je slavit první výročí a jistě to jinak vypadá, když se slaví stříbrné (25 let) nebo zlaté výročí (50) let. Druhé výročí od mého svěcení na biskupa má také svou krásu a důležitost.Jak asi víte, ten první rok jsem prožíval určité zkoušky v podobě nemoci. Myslím, že také to patří k bohaté zkušenosti člověka, má-li uzrát. a ten druhý rok jsem už prožil v plné síle. Mám tedy Bohu za co děkovat: za zkoušky i za uzdravení. To bude moje oslava za nádherné dva první roky mé biskupské služby. Ve výroční den mého biskupského svěcení 28. února budu v 18 hodin celebrovat mši svatou v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích.

Loni jste se zúčastnil jednak prázdninového Světového dne mládeže v Kolíně nad Rýnem, jednak 32. diecézního setkání mládeže v Přepeřích u Turnova v listopadu 2005. Jakým na Vás dnešní mládež působí dojmem, myslíte si, že povede společnost lepším směrem?

Světové setkání mládeže v Kolíně nad Rýnem, kterého jsem se mohl zúčastnit, to není jenom tak nějaká událost.To je mimořádná slavnost. Představte si shromáždění více jak jednoho milionů mladých lidí z celého světa. a to setkání trvá téměř 14 dnů a není tam ani kapka alkoholu, nejsou tam drogy, není tam nic negativního. Ti mladí lidé se shromaždují kolem papeže - mimochodem teď se hovořilo o dvou papežích. Jeden to setkání svolal - Jan Pavel II. a druhý - papež Benedikt XVI., ho pak uskutečnil. Mladí lidé tam žijí a uskutečňují život podle evangelia Ježíše Krista.To je mimořádně důležité, to je něco nepřehlédnutelného pro celý svět. To je ve velkém.

A pak hovoříte o našem, diecézním setkání mládeže v Přepeřích u Turnova.To je odzrcadlení té události v Kolíně. To je kapka z moře toho velkého setkání. To se neslo ve stejném duchu, ve stejné atmosféře. Je založeno na stejných základech - na Kristu. a samozřejmě, že taková a ještě i jiná setkání a žití hodnot evangelia mi dává důvod k naději v mladé lidi. Nebojím se budoucnosti, když mladí lidé půjdou celým svým životem za Kristem!

Dne 11. září 2004 byl brutálně zavražděn velmi oblíbený třebenický farář, MUDr. Ladislav Kubíček. Vy sám jste sloužil v pátek 6. ledna k nedožitým 80. narozeninám Otce Kubíčka mši v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích. Budou učiněny nějaké kroky k jeho blahořečení?

Především bych chtěl říct, že celý život P. MUDr. Ladislava Kubíčka byl mimořádný a že on byl pro všechny, kdo se s ním mohli setkat, velikým DAREM od Boha. Já sám jsem se s ním určitým způsobem setkal v dětství, protože v blízkosti mého rodiště působil jako lékař a jeho vždy provázel veliký věhlas. Pak jsem se s ním setkal ještě vícekrát v různých okolnostech a situacích a nakonec jako jeho biskup. Jeho život byl takový zářivý, protože byl napojen na tu největší elektrárnu - na Boha. Proto svítil a zářil a přitahoval v té okolní temnotě. Jeho vpravdě mučednická a hrdinská smrt - a to neříkáme my, ale lékaři, kteří dělali pitvu na jeho zavražděném těle - ta byla jenom vyvrcholením, logickým závěrem jeho celého nádherného a statečného a Bohaplného života. Jistě mnohé napadne to, na co se ptáte Vy, zda se neuvažuje o jeho blahořečení. Ano, ale Církev je moudrá a má svá rozumná pravidla. a o svatořečení je možné začít jednat až nejdříve pět let od smrti, abychom se na celou věc dívali s chladnou hlavou. Kdo svatě žil, ten nikdy nebude zapomenut! a mám zkušenost, že o jednom svatém knězi v mé rodné farnosti - ten zmrzl při výkonu své služby- se začalo hodně jednat až po sedmdesáti letech od jeho smrti. Církev je velmi moudrá a trpělivá. Pro nás je důležité, abychom se k P. Kubíčkovi modlili, prosili ho o pomoc ve svých starostech, aby Bůh konal na jeho přímluvu zázraky, to je také jedna z podmínek pro proces blahořečení.

V dubnu 2005 jste byl účastníkem pohřbu papeže Jana Pavla II., který byl v roce 1974 ještě jako kardinál Wojtyla na pohřbu Štěpána kardinála Trochty v Litoměřicích. Vy sám jste v té době studoval v litoměřickém semináři. Setkal jste se tehdy s budoucím papežem?

V té době jsem skutečně byl studentem CMTF a bohoslovcem. Pohřeb mého předchůdce pana kardinála Štěpána Trochty byl asi vůbec největší událostí druhé poloviny 20. stol. v celých Čechách. To by vyžadovalo nejen celý článek, ale snad celou knihu, abychom o tom mohli hovořit dostatečně. a z toho vyplývá důležitost přítomnosti Karla Wojtyly na této velmi mimořádné události. Stojí za zmínku připomenout, že když jsme loni 2. dubna 2005 slavili 100 let od narození kardinála Štěpána Trochty, právě tento den zemřel Jan Pavel II. a zda jsem se s ním setkal tehdy v roce l974 já osobně? Je to neuvěřitelné, ale ANO..Měl jsem tehdy nějaké drobné zdravotní potíže, a proto jsem seděl při obědě u zvláštního stolu, kde se podávala dieta. a Karol Wojtyla k tomuto osamělému stolu v jídelně přišel a ptal se nás na zdraví a podobně - opravdu jsem s Ním tehdy mohl osobně se pozdravit.A dodám ještě jednu věc. On tehdy nocoval v biskupské rezidenci v pokoji, který až do dnešního dne chováme ve zvláštní úctě, ukazujeme ho návštěvám a nazývá se Wojtylovský pokoj.

V listopadu loňského roku jste byl jedním z českých a moravských biskupů, kteří navštívili nového papeže Benedikta XVI. v rámci tradičních návštěv zvaných Ad limina. Jak tato návštěva probíhala? Setkal jste se také s jezuitou Tomášem Špidlíkem, který žije skoro celý život ve Vatikánu, ale přesto na vlast nezapomněl? Přijede nový papež skutečně v září do České republiky?

Musím říci, že mi kladete jednu otázku krásnější než druhou, ale že prostor tohoto článku mi dává malou příležitost řádně odpovědět. Návštěva Ad limina apostolorum - k prahům apoštolů do Říma - to je veliká událost a veliký svátek. Každý biskup jednou za pět let jede do Říma, aby vykonal pouť a návštěvu, nejen papeže a římských úřadů, ale také aby navštívil čtyři velké římské baziliky, tam se modlí a koná bohoslužby. Je to takové vzájemné setkání a výměna duchovních darů mezi papežem a konkrétním biskupem. Já tam přináším realitu života své diecéze a mohu ji včlenit do života všeobecné, to znamená katolické Církve Kristovy. Ta návštěva trvá celý týden a je složená z návštěvy římských bazilik, setkání na kongregacích a se svatým Otcem. Můžeme říci, že to je jeden veliký dar, nejen pro biskupa, ale pro celou jeho diecézi, protože po návratu domů je mou radostnou povinností se o to o všechno podělit, jako třeba i teď prostřednictvím Vašich novin.

S kardinálem Tomášem Špidlíkem se velmi dobře znám, jeden rok jsem s ním společně prožil v Olomouci, kde hostoval jako přednášející na Theologické fakultě, sedávali jsme spolu u stolu v seminární jídelně. o něm je známo, že srší vtipem. Dokonce, když dával duchovní cvičení papeži Janu Pavlu II., tak nešetřil humorem. Je to až neuvěřitelné, ale při návštěvě Ad limina jsme se náhodou v Římě nepotkali. Snad příště.

A co se týče návštěvy papeže Benedikta u nás? My biskupové jsme ho zvali. Ale je potřebí také oficiální pozvání státních představitelů. Snad už prý také proběhlo. o tom, kdy papež k nám přijede, se spekuluje. Je jisté, že tento papež nebude konat tolik cest jako jeho předchůdce, ale je naděje, že by nás mohl navštívit, až bude v některé z naších sousedních zemí. Nic jistého zatím není, ale to nám jistě nebrání, abychom se už teď moc těšili.

Z litoměřických novin jsem se dozvěděla, jak vypadá váš biskupský znak. Byla jsem překvapena, že mají biskupové vlastní erby, nejen diecéze. z jakého důvodu tomu tak je a kdo Váš znak vytvořil?

Víte, že dnes má každá maličká firma svůj nějaký znak, nebo logo, různé vývěsní štíty a reklamy. To, že má také biskupství svůj znak, je historická skutečnost. a aby ten znak byl oživen a konkretizován, má také každý biskup svůj znak. Ten znak, to je takový životopis toho biskupa, prozrazuje o něm hodně, když umíme ten znak rozluštit. My musíme trochu rozumět heraldice, abychom uměli vyluštit ten znak. Biskupský znak je také programem toho kterého biskupa. a dokonce v tom znaku je vkomponováno i biskupské heslo. Můj biskupský znak vytvořil náš jeden z největších heraldiků pan Jiří Louda. Než jsem se stal biskupem, žil jsem v Olomouci, kde také on žije a proto jsem měl u něho protekci a znak mi rád vytvořil. To je velké umění a on je skutečně mistr vynikající. Moc jsem mu za to vděčný. Můj znak v sobě nese prvky znaku mé rodné obce, potom je tam skryto mé jméno: atribut sv. Pavla je meč -symbol ostrého Božího slova, klas je symbol mého rodiště a zároveň Božího pokrmu Eucharistie. Je tam mnoho zakódováno. Význam mého znaku a hesla: Duc in altum (= Zajeď na hlubinu) je možno si přečíst na internetových stránkách litoměřického biskupství.

Hodláte někdy v blízké budoucnosti navštívit Lovosice a sloužit v našem kostele mši? Co se chystá na Velikonoce v Litoměřicích?

Byl jsem v Lovosicích 8.února 2006 na pravidelném setkání kněží, ale to bylo dopoledne, kdy se mše nemohou zúčastnit všichni věřící. Tam jsme se domluvili s panem farářem, že v nejbližší době navštívím Lovosice někdy při nedělních bohoslužbách. Rád potom sdělím termín, až bude stanoven, aby se mohlo zúčastnit co nejvíce lidí dobré vůle.

A Velikonoce v Litoměřicích? Přestože nejpopulárnější svátky u lidí jsou Vánoce - a je to jistě dobře, Velikonoce jsou vrcholem celého liturgického, bohoslužebného roku. Mohu říci, že se asi nic mimořádně vnějšího nebude dít, ale přesto drama těchto velikonočních dnů je až nepředstavitelné. o Velikonocích zpřítomňujeme, to znamená znovu prožíváme utrpení a smrt a pak vzkříšení Pána Ježíše Krista. To samo o sobě je úžasná realita. a my k tomu ještě při slavení Velikonoc prožíváme velikonoční tajemství - to je smrt a zmrtvýchvstání svoje vlastní. To je něco, před čím se musí člověku tajit dech. To jsou Velikonoce. Žádná vnější senzace a reklama apod., ale toto hluboké tajemství, které z hloubky zasahuje a přetváří můj život. Zvu všechny, kdo budou chtít prožít s námi toto tajemství Velikonoc 2006.

Děkuji Mons. Posádovi za rozhovor (v době přípravy článku měl velmi rozsáhlý program, chystal se opět na týden do Říma – přesto si na náš měsíčník udělal čas).

Eva Hozmanová