V obci Semeč hráli pěkné ochotnické divadlo

SEMEČ je, když...

Obec Semeč (německy Semtsch) leží v jihozápadním cípu bývalého litoměřického okresu mezi Klapskou pahorkatinou a předhůřím Českého středohoří pod kopcem zvaným Šibenice 1,5 km jižně od Třebívlic; sousedí s bývalým okresem lounským. Do katastru Semče zasahuje biocentum Baba a Pod horní vsí. Biokoridory kolem potoka Suchého s vrbovými porosty a lesíkem u železniční zastávky doplňují zeleň obce, která leží v chráněné krajinné oblasti.

Nejstarší písemná zmínka o vsi pochází z roku 1359, jako vlastník je uveden Čechbor ze Semče. V roce 1437 přešla Semeč do majetku vladyků z Kostelce, v letech 1455 až 1489 ji držel Jan Byšický z Byšic. V 16. století byla Semeč rozdělena na dvě části – jedna patřila k panství Solany a druhá, kde stála tvrz, Kaplířům ze Sulevic. V roce 1611 prodal Václav ml. Kaplíř ze Sulevic tvrz s poplužním dvorem Janu st. Štampachovi ze Štampachu, sídlícímu v Košticích a držícímu i Děčany. Štampach se zúčastnil stavovského povstání v letech 1618-20, ale brzy zemřel. Jeho majetek byl konfiskován a královská komora ho postoupila císařskému plukovníkovi Janu Aldringenovi. Druhá část Semče patřila k libčeveskému panství. Po třicetileté válce byl v Semči postaven nový panský dvůr. Roku 1811 byly obě části spojeny, majitelem byl hrabě Klebersberk. o dřívějším osídlení svědčí archeologické nálezy z doby knovízské a štítarské kultury. Významným nálezem byla například bronzová jehlice s lopatkovitou hlavicí. Její jehla byla stočena do spirály.

Obec prožila několik živelných katastrof – v roce 1856 byla velká povodeň, pod vodou byla celá náves. V letech 1880-1890 bylo v obci šestkrát krupobití. V roce 1919 napadl na 28. října sníh, zůstal ležet a začalo dlouhodobě mrznout. V zemi zůstala cukrovka a brambory. Další záplavy postihly ves v roce 1926, způsobil to hlavně přívalový liják. V roce 1934 postihlo obec naopak veliké sucho.

Kolem roku 1870 žilo v Semči 175 obyvatel v 29 domech, farou a poštou patřili do Třebívlic. V roce 1900 žilo v obci 165 osob v 34 domcích. Při sčítání lidu v roce 1991 žilo v Semči 35 lidí v 11 domcích s 12 byty. Za II. světové války spadala obec do okresu Roudnice nad Labem a ostatní úřady byly v Libochovicích.

Ves má velkou obdélníkovou náves, na které je kaple Nejsvětější Trojice z 19. století s kamenným křížem; opravena byla v roce 1996 a naposledy v roce 2003. Na svátek Nejsvětější trojice se slavívala také pouť. u kaple byl 15. června 1924 z podnětu Kroužku semeckých mládenců odhalen památník padlým v 1. světové válce. Pomník stál 2800 Kč a zhotovil ho J. Pešek z Libochovic. Barokní socha sv. Donáta z roku 1736 na cestě k Děčanům je zapsána ve „Státním seznamu památek České republiky“. Před obcí stojí na pilíři kamenný kříž s volutovou hlavicí z 30. let 19. století. Další kamenný křížek s reliéfem panny Marie na fundamentu je u výjezdu na Třebívlice.

Spojovací silnice ze Semče do Třebívlic se stavěla v roce 1923, stavitelem byl Ladislav Srba z Třebenic. V roce 1927 byla obec elektrifikována, světlo se poprvé rozsvítilo 22. listopadu Náklady činily 53 997,- Kč, transformátor stál 7000,- Kč. Obec zaplatila vedení až k domu. Obecních světel bylo šest. V roce 1932 byla koupena nová obecní pumpa. Hrou ochotníků Hasiči jedou bylo oslaveno 16.9.1935 založení Sboru dobrovolných hasičů, večer se ještě konala hasičská veselice. Do té doby byli semečtí hasiči členy sboru v Děčanech. Děčanští jim také zapůjčili výzbroj a výstroj pro tři muže a jednu samaritánskou lékárnu. V roce 1936 zakoupili hasiči stříkačku. V Semči je hasičská zbrojnice a hasičská nádrž.

Obecní kronika byla vedena od roku 1924, první kronikář Josef Novák byl člověk velice činorodý. Byl předsedou místní osvětové komise, knihovní rady, velitelem protiletecké civilní obrany a členem Sboru dobrovolných hasičů. Poté převzal vedení kroniky starosta obce Václav Karfík (do roku 1938). Po roce 1945 se kroniky ujal Oldřich Vogl, v roce 1957 bylo vedení kroniky v Semeči panem Karlem Poborským z lovosického ONV ostře zkritizováno a kronika v obci skončila – nový kronikář už jmenován nebyl.

Po první světové válce byl ve vsi hostinec se sálem, zbourán byl v roce 1950 a na jeho základech byl postaven obytný dům; od té doby nemá Semeč hospodu. Ochotnické divadlo se v Semči hrálo od roku 1928, poprvé se představení konalo v rámci stavění máje. Další divadlo bylo sehráno v rámci Selských staročeských dožínek v roce 1930 pod názvem Staročeské dožínky. První skutečné divadlo bylo sehráno 21.2.1932 – představení se jmenovalo Třikrát svatba, autorkou byla Karla Luženecká.. V tomto roce bylo za 540,- Kč zakoupeno jeviště. Osvětová beseda pořádala několik ochotnických představení do roka a až na výjimky se na nich vydělalo.

V Semči bylo v roce 1948 založeno strojní družstvo, jehož členové se transformovali na přípravný výbor JZD. Jednotné zemědělské družstvo bylo v obci založeno 15.7.1949. V roce 1951 byl dobytek i vepřový brav převeden do družstva, každý si ponechal jen 1 ha záhumenku a 1 krávu. V prostoru u křížku byla v roce 1953 postavena nová slepičárna. 29.7.1952 zazněl v Semči poprvé obecní rozhlas.

Článek o čtyřech hezkých vesničkách aglomerace Děčany zakončí několik statistických údajů ze Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001. V aglomeraci žilo 359 osob, z toho 178 žen a 181 mužů. ve věku do 14 let bylo 54 osob nad 60 let – 75 osob. Domů bylo celkem 198, trvale obydlených 110. Bytů bylo celkem 229, z toho trvale obydlených 134. 230 občanů bylo bez vyznání, k církvi římsko-katolické se přihlásilo 44 osob, k Českobratrské církvi 37 osob a k Československé církvi husitské 4 osoby. K české národnosti se hlásilo 349 osob, 9 ke slovenské.

Pozn.: Do článku o Obci Děčany (Lovosický dnešek č.11/2005, s. 8) se vloudila nepřesná informace - 292 tisíc korun byla dotace od Krajského úřadu Ústeckého kraje, celková částka na rekonstrukci osvětlení a rozhlasu činila více než milion korun.

Hz

Zcela určitě nejpopulárnějším občanem Lovosic, alespoň co se týká médií, je v současnosti tajemník místní organizace České strany sociálně demokratické v Lovosicích, pan Jan Piegl st. Počátkem ledna pan Piegl uvedl, že hodlá vydat brožuru Etický kodex, v níž kritizuje některé vedoucí představitele ČSSD Ústeckého kraje a od té doby je funkcionáři ČSSD přesvědčován, aby tak nečinil. Ať už publikace vyjde tiskem či nikoli, aféra zaměstnávala novináře všech možných novin, počínaje Deníkem Litoměřicka přes Mladou frontu DNES či dokonce Lidové noviny (mám k dispozici nejméně 15 článků jenom z těchto tří novin, ale domnívám se, že další vyšly i v Právu a jiných novinách a týdenících).

V pondělí 30. ledna 2006 zůstaly všechny lékárny v bývalém litoměřickém okrese s výjimkou nemocničních od 12.00 do 15.00 hodin zavřeny; připojily se k celostátní stávce (údajně stávkovalo přes 90% lékáren). Další stávka lékárníků koncem února by měla trvat několik dní, protesty zvažují i pacientské organizace, například Občanské sdružení na ochranu pacientů nebo Svaz pacientů ČR.

V noci z 18. na 19.ledna se vloupal zloděj do budovy Obecního úřadu v Úpohlavech a ukradl zde několik desítek tisíc korun, lístky na odvoz odpadu, ale bohužel navíc dvě obecní kroniky, starou mapu a obecní znak. Obec se ale tímto zlým skutkem nenechala odradit a hodlá pro své občany dokončit deset bytových jednotek.

V prosinci 2005 vyšla kniha Litoměřicko na starých pohlednicích, která obsahuje 420 historický pohlednic z let 1870 – 1945. Publikace vyšla v nákladu 3 000 výtisků a kolektiv autorů tvoří Jitka Volková, Vitalij Marek, Petr Prášil, Jiří Kinský a Václav Verner.

Čížkovice se v roce 2006 zapojí do soutěže „Obec roku“. V obci byla v minulém roce ukončena oprava kostela a místní občané si postupně opravují a zateplují domky, zveleben je i střed obce. V Čížkovicích pracuje mnoho společenských organizací a spolků, 80 let svého trvání oslaví hasičský sbor, dobří jsou sportovci (volejbalisté a fotbalisté), pracuje zde taneční kroužek. Držme jim palce!

Obec Klapý zase hodlá letos vybudovat kompletní kanalizaci (zčásti úplně novou, částečně půjde o rekonstrukci kanalizace z padesátých let) a provést rekonstrukci ulic. Dokumentace má být hotova a stavební povolení vydáno do konce června.

Třebívlice chystají v letošním roce rekonstrukci zámeckého parku i parkovacích ploch na náměstí. Ani místní části nezůstanou stranou – Leská obdrží nové veřejné osvětlení a nově bude vybaveno zdejší školící středisko. V Dřemčicích budou mít radost turisté – nově bude upraveno tábořiště.

Ve Slatině pod Hazmburkem slouží letos Hiporehabilitační centrum Valdek poprvé i v zimě. Hipoterapie se používá hlavně pro léčení dětí a mládeže, někdy ale také seniorů. Slatina letos hodlá rovněž investovat do přeměny požární nádrže na návesní rybník.

V Prackovicích přestavují bývalou faru na byty – má jich zde vzniknout 24, z toho 6 s pečovatelskou službou (těchto 6 bytů bude řešeno jako bezbariérových. Na rekonstrukci obdržela obec dotaci od státu ve výši přes 15 milionů korun.

V Podsedicích je nové Hudební centrum Music Petra Suchomela. Pro Český rozhlas natočilo studio sólové vystoupení Aničky Danilukové z Jenišovic u Mělníka (malá zpěvačka vystupovala jako dívenka Cosetta v muzikálu Bídníci).

Ve Vchynicích byla zrekonstruována mateřská škola s jídelnou; od nového školního roku, tj. od září 2006 přijímá děti pro celodenní opatrování.

Hz

Devastace mravů se projevuje i sousedskou BEZOHLEDNOSTÍ

Dostali jsme do redakce dopis paní V. Zemanové z Terezínské ulice čp. 351, v němž si stěžuje na bezohlednost rodiny, která bydlí nad jejím bytem. Nejdříve jsem chtěl dopis odložit, ale pak jsem si uvědomil, že to není problém jen paní Zemanové. Někde jsou předmětem sváru ptáci, jinde psi, kočky, hluk, nepořádek a další příčiny. Tak vám nakonec podstatu dopisu přetlumočím.

Dopis začíná: Co ti není milé nečiň druhému. No jo, o tom to je. a pokračuje:

Je hezké milovat ptáky a v zimě je krmit. Když však tuto zálibu má váš soused a ptáci znečišťují váš balkón, tak se vám to jistě přestane líbit. Už jednou jsem musela balkon vydesinfikovat, protože byl domovem červů, brouků a housenek. Sousedi, ti milovníci ptactva, by mohli dát krmítko do předzahrádky, ale to by pak musili chodit krmit dolů. Upozorňovala jsem je na to již několikrát, dokonce jsem jim i napsala, že požádám o zásah Městský úřad, ale sklidila jsem jen posměch. Ptáci dál létají ke krmítku na sousedův balkón a můj balkón je dál terčem jejich vyměšování.

Vůbec není dobré dělat si naschvály a s ptáky je to v období viróz, najmě ptačí chřipky, ještě daleko horší... Tolik paní Zemanová.

Kulturní člověk by si asi uvědomil jednu prostou a naprosto definitorickou větu: Jsem svobodný, moje svoboda však končí tam, kde začíná svoboda těch druhých. Zamyslete se nad jejím obsahem, třeba i vy někomu způsobujete příkoří, omezujete jeho svobodu.

A to přece, jako kulturní člověk nechcete... nebo ano?

-jč-