Při sbírání nerostů poznává člověk přírodu

Rozhovor s panem Radoněm

V roce 2001 jsme v našem měsíčníku uváděli seriál o sběratelích. Dostal zde slovo pan Miroslav Nesvarba, známý lovosický patriot a fotograf a sběratel všeho o Lovosicích. Psali jsme o filatelistech, filumenistech, milovnících starých aut... Zmínili jsme se také o chovatelích exotů, například dravých ptáků nebo hadů. Na jednoho sběratele jsme ale zapomněli. Má rád kamínky – chcete-li minerály, nerosty, někdy i pořádné šutry. Je to pan Miroslav Radoň, který pracuje v Regionálním muzeu v Teplicích. O jeho zálibě a s ní spojených výletech, jakož i o práci v muzeu, jsem se ho dotázala pro náš časopis. Muzeum totiž snad bude v době nepříliš vzdálené i v Lovosicích, mělo by být v tzv. Pfannschmidtově vile (bývalá Poliklinika).

Pane Radoni, představte se prosím trochu našim čtenářům.

Narodil jsem se v roce 1974 v Litoměřicích. Bydlím však celý život v Lovosicích a cítím se být rovněž lokálním patriotem, podobně jako jím byl i zmíněný pan Nesvarba. Hlavním územím mé profesní činnosti je však celé České středohoří i s okolím, což vyplývá z širších souvislostí geologie jako takové. V rámci tohoto území působím také aktivně jako stráž ochrany přírody ve spolupráci s příslušnou Správou CHKO v Litoměřicích.

Jak jste se dostal ke své zálibě, který kamínek jste sebral jako první? Kam chodíte nerosty sbírat? Kolik asi nerostů máte?

Aniž bych si to uvědomoval, začalo to všechno již v útlém věku. Ve třech letech jsem byl v rámci tzv. „školky v přírodě“ na Slovensku v rudonosné oblasti Spišsko-gemerského Rudohoří. Při vycházkách po okolí městečka Gelnica jsem na cestách sbíral do kapes zlatožluté úlomky rud z rozvezených hlušinových hald, které se tam všude povalovaly. Bylo to pro mé rodiče velkým překvapením, když jim po návratu vychovatelky kromě kufrů předaly také dvě krabice od bot plné kamení. Dodnes mám ve své sbírce dva malé kousky z tohoto prvního sběru. Můj komplexní kladný vztah k přírodě živé i neživé mě provází opravdu od dětství. Vždy jsem se rád pohyboval v přírodě, zejména formou turistiky se svým otcem. U kamenů jsem však zakotvil až později. Zpočátku jsem se více věnoval spíše botanice a entomologii. Jednou mi však otec v antikvariátu koupil kapesní atlas nerostů a hornin. Byl jsem tím zcela fascinován a začal se více zajímat, kde a jaký kámen mohu najít v okolí bydliště. To bylo asi v roce 1988. Tehdy jsem ještě zdaleka netušil, že se mi má záliba stane i profesí. Nerosty, horniny a zkameněliny sbírám zejména v Českém středohoří. Nedokážu přesně říci, kolik jich mám, ale bude to několik set kusů. Nevytvářím klasickou sbírku. Tomu se věnuji spíše v muzeu.

Měl jste vlastní expozici nerostů také na výstavě „Z historie a současnosti Lovosic“ konané u příležitosti oslav 400 let povýšení Lovosic na město v obřadní síni MěÚ. Co jste tam tehdy všechno vystavoval, měl jste tam nějakou zvláštnost?

Kromě celé škály nerostů jsem tam vystavoval také základní zástupce zkamenělin Lovosicka. Je pro mě vždy složité vyzvednout nějaký konkrétní exemplář nad ostatní, protože každý nalezený kámen má vlastně svůj příběh. Když ho vezmu do ruky, většinou si přesně vzpomenu na okolnosti nálezu. Ne každý kámen jsem také sám našel. V případě starých a dnes již zaniklých lokalit se musí sběratel spokojit i s náhodně zakoupenou ukázkou. Pokud mám upozornit na nějaký konkrétní exponát, pak mohu jmenovat třeba vzácný minerál zeofylit z Radejčína nebo aragonity z Dobkoviček a Prackovic, ale také permokarbonské dřevo z Oparenského údolí.

Působíte v Regionálním muzeu v Teplicích, ve kterém oddělení jste zaměstnán a jak jste tam dlouho?

V listopadu loňského roku to bylo již 13 let, co pracuji v teplickém muzeu. Jsem zaměstnán v přírodovědeckém oddělení jako geolog a kustod mineralogicko-geologických sbírek. Zabývám se prakticky všemi hlavními odvětvími geologie, jako jsou petrologie, mineralogie a paleontologie. Kromě odborné správy a doplňování muzejních sbírek vlastním sběrem se věnuji také výstavní činnosti. V rámci Českého středohoří se zabývám rovněž systematickým vyhledáváním a průzkumem nových lokalit. S odbornou činností pak úzce souvisí také má činnost publikační.

Zmínil jste se o vyhledávání nových lokalit. Podařilo se vám již nějakou zajímavou novou lokalitu objevit?

Ano, měl jsem to štěstí již několikrát. Zpočátku jsem se orientoval zejména na minerály a podařilo se mi objevit několik nových lokalit. Jako příklad mohu uvést výskyt minerálu natrolitu u Radejčína, aragonity z vrchu Kubačka u Dobkoviček nebo lokalitu krásných kalcitových uzavřenin s achátovou kresbou u Bílinky. V rámci výzkumu třetihorních paleontologických lokalit v Českém středohoří, financovaném z grantového projektu Ministerstva kultury ČR, jsem v letech 1997-2000 objevil několik nových výskytů zkamenělin třetihorní flóry i fauny.

V roce 2003 jste byl kurátorem výstavy Kamenné poklady Českého středohoří, kterou pořádalo Regionální muzeum v Teplicích ve spolupráci s panem Zdeňkem Dvořákem, geologem Dolů Bílina. Jaký měla výstava ohlas ? Je u nás v kraji hodně soukromých sběratelů nerostů?

Zmíněná výstava je pochopitelně jen jednou z celé řady ostatních, které jsem realizoval nebo na kterých jsem se podílel. Vzhledem k tomu, že na ni mnoho vzorků zapůjčili také soukromí sběratelé, povedlo se dát na pár týdnů dohromady špičkovou kolekci, za kterou by se nemuselo stydět ani Národní muzeum. Ohlas veřejnosti byl kladný, o čemž svědčily zápisy v pamětní knize. Soukromých sběratelů minerálů i zkamenělin je z mého pohledu v našem kraji poměrně hodně. Někdy lze říci, že i více než by bylo záhodno. Sběratelství kamenů se totiž v posledních asi 10 letech stává čím dál tím více komerční záležitostí. Že je to spíše ke škodě věci, je nasnadě. Bohužel jsem byl nejednou svědkem toho, jak může naleziště po nájezdu nějakého ziskuchtivého tzv. sběratele vypadat.

Každý sběratel má jistě nějaký svůj zvláštní cíl nebo sen, kterého by chtěl ve svém sběratelství dosáhnout. Jaký je ten váš?

Pro sběratele nebo badatele v oborech geologie může být snem nějaký ten vzácný nebo unikátní nález. Jednou z nejvyšších poct pak může být, když je po něm pojmenován třeba nově objevený minerál nebo nějaká zkamenělina. Většinou se však podobné pocty udělují až posmrtně. Já jsem již měl to štěstí něco takového zažít. Na základě jednoho staršího a několika mých nálezů otisků vzácné a vyhynulé třetihorní kapradiny na lokalitě poblíž Proboštova na Ústecku popsal pan Prof. Zlatko Kvaček z Přírodovědecké fakulty UK v Praze v roce 2001 tuto kapradinu jako nový druh. Nazval ji jako Polypodium radonii, tedy česky osladič radoňův. Tím však pro mě sny nekončí. Vždy je o co dále usilovat a nějaký ten špičkový nález potěší vždy.

Máte nějaké nerosty z blízkého okolí, třeba z Lovoše nebo Kibičky?

Lovoš i Kibička patří bohužel k lokalitám, kde není prakticky možné najít kvalitní ukázky nerostů. V jejich blízkém okolí jsem však řadu zajímavých nálezů učinil. Kromě některých již zmiňovaných jsou to třeba krystaly žlutobílého barytu nebo černého turmalínu z Oparenského údolí, ale také nálezy zkamenělin otisků druhohorních ústřic, hřebenatek a jiných mlžů, částí ježovek, mořských hub, mechovek a větviček sekvojí v širším okolí obce Oparno.

Jaké oblasti byste doporučoval jako muzejní pracovník zviditelnit v budoucím lovosickém muzeu, o archeologických nálezech není pochyb, ale co dále? Muzeum zřízené v 50. letech mělo expozic několik, například přírodovědnou, historickou, rybářskou, ale i socialistické výstavby. Po jeho zrušení byly sbírky předány do Litoměřic.

Ano o zastoupení archeologie v budoucí trvalé expozici lovosického muzea opravdu není nejmenších pochyb. Kromě toho by zde měla být také historická expozice zaměřená na dějiny a vývoj města. Další podstatnou součástí expozic by podle mého názoru měla být zejména přírodověda Českého středohoří. Lovosice jsou právem považovány za jakousi jižní bránu tohoto území. Jeho propagace pak může být i vhodnou součástí koncepce rozvoje cestovního ruchu a informovanosti veřejnosti. Všestranná bohatost a jedinečnost tohoto krásného území si něco takového zasluhuje již dávno. Na vytváření budoucího lovosického muzea se chci rozhodně aktivně podílet.

Stejně jako pan Nesvarba se zajímáte i o lovosické materiály. V současnosti spolupracujete s dalšími lovosickými znalci (p. Chromý, Ing. Stanislav Honzík, Miroslav Hvorka) na vydání knihy, kterou pan Nesvarba původně s vámi připravoval o lovosických ulicích. A právě pan Nesvarba si v č.7/1998 našeho měsíčníku Lovosický dnešek povzdechl, že v Lovosicích chybí Společnost přátel historie města Lovosic. Lze říci, že oficiálně založena nebyla, ale v současnosti se několik lidí o oživení lovosické minulosti snaží. Pokud se podaří získat finanční prostředky na rekonstrukci secesní budovy v ulici Osvoboditelů (a ta nebude právě levnou záležitostí) sehnat, mohlo by zde být muzeum, jako jeden z důležitých kulturních subjektů, v dohledné době zřízeno. A třeba by mohla vzniknout i ta Společnost. Byl byste určitě také jejím členem.

Děkuji Vám za rozhovor.

Eva Hozmanová

Jak to je koncem roku 2005 s jezy na Labi ?

Před půldruhým rokem jsem v tomto měsíčníku napsal: Stavba „Úprava Labe v úseku Střekov – Hřensko“ je jedinou infrastrukturní investicí, k níž existuje průkaz o návratnosti. Pokud se návratnost prokazuje ze současných „polovičních sazeb“ německé dráhy, je návratnost PRO STÁT asi 18 let. Pokud se návratnost počítá z tarifních sazeb, nepřekračuje 10 let. Přepravcům se sníží dopravní náklady při přepravě dalšího zboží (předpověď přepravy pro rok 2015 je 3,1 až 4,5 mil.tun za rok) nejméně o 465 Kč/tunu. A rejdaři, kteří dnes v příznivém případě hospodaří „s červenou nulou“, se mohou dočkat v průměrném roce zisku asi 90 mil.Kč.

Tato slova a zejména výpočet návratnosti stavby „Úprava Labe v úseku Střekov – Hřensko“ pokládali odpůrci splavnění Labe za účelová a výpočet považovali za zcestný. Letos na jaře proto byl zadán anglické firmě Mott McDonald Praha s.r.o. úkol „Stanovit s přihlédnutím k západoevropským hodnotícím standardům ekonomické výhody nebo nevýhody této stavby. Koncem dubna prošla úspěšně oponenturou jejich zpráva, která počítá se dvěmi scénáři – optimistickým a pesimistickým (snad nejvážnější výtka dosavadním českým autorům ekonomických hodnocení bylo nepoužití různých scénářů). Optimistický scénář předpokládá, že rozhodnutí vlády postavit jezy bude mít kladný vliv na postoj přepravců a zabrání dalšímu poklesu přepravy zboží po Labi. Pesimistický scénář očekává, že až do dokončení výstavby obou jezů budou přepravní objemy minimální a teprve poté se začnou zvyšovat.. Dobu návratnosti investice nakonec stanovili pro optimistický scénář na 29,6 roku) a pro pesimistický scénář na 37,4 roku. Firma Mott McDonald doporučila zahájit stavbu jezů co nejdříve.

Rok (2005) ale přinesl překvapení. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo životního prostředí stavbu dvou jezů již dříve odmítlo a po právní stránce (vzhledem k nesmiřitelným postojům nevládních eko-skupin) tak vznikla patová situace, odvolalo Ministerstvo dopravy záměr výstavby dvou jezů a bylo zahájeno projednávání výstavby jednoho jezu v Prostředním Žlebu. Stálé odklady a posouvání výstavby znamená, že cena stavby stále stoupá. Letošní předpokládaná cena výstavby jednoho jezu v období 2007 až 2009 bude asi 3,7 mld.Kč. Společnost Mott McDonald s.r.o., která podle zadání hodnotila i ekonomickou výhodnost stavby jednoho jezu, stanovila dobu návratnosti této investice pro optimistický scénář na 26,3 roku, a pro pesimistický scénář na 33,3 roku. - Toto řešení považuje Ministerstvo životního prostředí za přijatelné a zároveň vyhovuje i vládě, která zlepšením splavnosti nad Děčín odstraní jednu z nejvážnějších překážek jednání o vstupu čínské firmy do firmy České loděnice a.s. Děčín. Doposud tato křešická firma, která při stavbě trupů říčně-námořních lodí zaměstnává asi 150 dělníků, neměla zaručeno, že dokončené plavidlo odevzdá včas. Odběratel sice při položení kýlu uhradil obvyklou padesátiprocentní zálohu, ale doplatek byl vždy vázán na skutečné odevzdání lodi (vždy tímto místem byl některý z německých, holandských nebo belgických námořních přístavů). Výstavbu jezu v Prostředním Žlebu pokládá možný čínský partner za nezbytný. Jeho záměrem je investice asi 50 mil.USD, jež by umožnila zvýšit počet postavených trupů říčně námořních lodí asi na trojnásobek. Počet dělníků by se měl zvýšit až o 300 (hlavně svářečů a lakýrníků).

I když by pro plavbu bylo řešení se dvěma jezy výhodnější, jeden jez umožní alespoň doplutí plavidel se zbožím do prvního českého přístavu Děčín-Loubí (i když ho provozuje česko-saská společnost), a přínosem je i možnost doplutí do ochranného přístavu Děčín-Rozbělesy.

Stálým nebezpečím jsou protesty proti jakékoliv stavbě. Podle dnešní legislativy bohužel mají stejnou váhu hlasy odborníků a laiků, a tak například primátor Ústí n.L. nebo starosta Děčína jsou postaveni na roveň kanoistickému klubu z dolnosaského Mindenu, nebo klubu přátel přírody z Brna. Odborný názor profesora Gabriela, v současnosti největšího českého odborníka na vodní stavby a hydrodynamiku, má stejnou váhu jako hlas jakéhokoliv laického odpůrce.

Je třeba poznamenat, že za deset let přípravy stavby byly záměry redukovány tak zásadním způsobem, že vůbec nelze mluvit o ohrožení přírody. Případné vlivy na přírodu v profilu jezu nebo ve zdrži budou podle odborníků ochrany přírody a pod mezinárodním dohledem kompensovány tak, jako se již několik let děje při přípravě stavby stupně Přelouč ve východních Čechách (již několik let se tam například uskutečňuje přesun lokality s výskytem motýlů modrásků). A pokud jde o tento jediný jez – funkční bude pouze v létě, protože je tak nízký, že ho více než půl roku průtoky převyšují. Cílem je zajistit zhruba od května do října takovou hladinu, která tam je ve zbývajícím období roku obvyklá. Takže jednak odstraní pro obyvatele Děčína a turisty nevábný pohled na obnažené dno i nevábný zápach z tlejícího obsahu vysychajících lagun, jednak vydrám, žábám a bobrům zadrží v létě vodu, která jim nyní v řečišti vysychá.

Optimistický závěr, kterým jsem ukončil svůj článek o jezech před půldruhým rokem, jsem musel trochu upravit. Dnešní závěr zní: Věřím, že se alespoň částečná úprava Labe v úseku od Střekova po státní hranici po sedmdesáti letech od prvních návrhů v brzké době (několika let) konečně uskuteční a usnadní cestu lodím z Hamburgu a Rotterdamu až do Pardubic.

Ing. František Ptáček

Jak viděl hospodaření profesor List

V roce 1929 vydala Česká matice technická základní dílo profesora Ing. Vladimíra Lista „Hospodaření elektrických podniků“. Na 420 stránkách je v něm podrobně podána činnost rozhodujících složek, působících v elektrárenském podniku (zdroje, přenos, rozvod, dispečink, obchod). Kniha se mi na krátký čas dostala do rukou a udivilo mne, kolik obecných myšlenek pana profesora Lista dodnes neztratilo na aktuálnosti. Při zběžném přehlédnutí mne nejvíce upoutal část o hospodárnosti.

IX. Hospodárný návrh - A. Všeobecná hlediska
Všeobecná pravidla

Hospodárností myslí si většina techniků řešení s nejlepší účinností, nebo kopii nejnovějšího světového vzoru. Rozdíl mezi tímto názorem a hospodářským výsledkem často zklame. Hospodárnost je totiž daleko složitější zjev, než aby bylo lze jí dosíci tak prostou formulkou. Hospodárnost není pojem absolutní, ale velmi relativní, neboť jest to dosažení největšího hospodářského výsledku v určitých poměrech, určitými prostředky a osobami v jistém prostředí a době. Proto musí projektant dříve prostudovati poměry místní, právní, finanční a osobní, než se pustí do studia poměrů technických, jež jsou základem jeho projektu. Technický projekt je důsledkem místních poměrů.

Navrhující si musí uvědomiti, podle které zásady má projektovat. Přitom více než při kterékoli jiné práci technické je třeba dbát, aby každá jednotlivá položka výpočtu rentability byla přesně uvážena s hlediska, které lze nejstručněji vyjádřiti obdobou latinského verše: Kdo, co, kde, čím, jak, kdy, kolik a zač ?

Nedbá-li se těchto hledisek, dostaví se pravidelně stav:

Společnost se založí, akcionáři pověří výkonnou prací ředitele a chtějí viděti její výsledek způsobem hmatatelným a materielním. Jim, neodborníkům, jest organický pořádek věcí nepochopitelnou.

Hmatatelným a materielním způsobem jsou programy na zvětšení budov, zvětšení strojního zařízení, skladišť atd.

Kapitál pohlcený těmito hmatatelnými způsoby jest vždy větší než se předpokládá, čímž se ubere části provozovacího kapitálu.

Práce zařizovací a stavební vyžadují vždy daleko většího času, než se předpokládá. Úroky, interkaláre a režijní vydání plynou však neproduktivně po daleko delší dobu, než se předpokládalo a tím se zmenší ještě více část kapitálu určená pro provoz.

Nová zařízení, zejména provedená v podnicích bez tradice novými lidmi, což jest pravidlem v případě, kterým se zaměstnáváme, odpovídají jen zčásti skutečně nevyhnutelným potřebám. Z toho plyne v období výroby zpoždění zisku, tedy prodloužení doby obětí a konečně další zmenšení provozového kapitálu.

Kapitál se celý nebo skoro celý pohltí dříve než se obchody dostanou do pravidelného chodu. Podnik nemůže pak již plně zabrati, poškodí si svůj úvěr a nejčastěji klopýtne.Viníky jsou, nehledíc na velmi lačné finančníky, kteří často zatíží podnik od prvopočátku:

Nevědomí akcionáři a správní radové, kteří nutí k investicím spíše, než aby nutili k organizaci.

Nevědomí nebo slabí ředitelové, kteří vyvolávají neb trpí předešlé podněty v touze uplatniti svoji činnost.

O autorovi: Prof. Ing. Vladimír List (1877 – 1971) byl český elektrotechnik, průkopník elektrifikace a technické normalisace v elektrotechnice. Byl profesorem české techniky v Brně. V roce 1910 spoluzakládal Spolek českých elektrotechniků, v roce 1919 pak Elektrotechnický svaz československý. Byl redaktorem a spoluautorem knižnice Technický průvodce (Elektrotechnika). Pro Karla Čapka byl vzorem pro postavu Ing. Lupena v románu Krakatit.

Ing. František Ptáček

Co se děje ve zdravotnictví ?

Děje se toho hodně a to takové věci, že jak se říká „laik se diví a odborník žasne“...

Nejdříve bych se zmínil o vakcínách proti chřipce, kterých je letos na podzim v lékárnách nedostatek. Věci se mají tak, že opět totálně selhalo ministerstvo zdravotnictví, tedy státní správa. Lékárníci i lékaři jsou v tom nevinně. Každoročně stát, tedy ministerstvo zdravotnictví, zajišťoval hromadnou objednávku a dodávku těchto vakcin přímo do ordinací na základě požadavků praktických lékařů. Všichni občané nad 65 let a pacienti s vybranými rizikovými diagnózami dostávali tak tuto očkovací látku zdarma. Letos však ministryně zdravotnictví Emmerová rozhodla, že úhradu těchto vakcín přesune na zdravotní pojišťovny, aniž by to s nimi předem řádně projednala...

Co se potom stalo ? Požadavky praktických lékařů nebyly předány nikam dále, dodávka vakcín nebyla pro naši republiku naplánována a to se zjistilo až s prvními zájemci o očkování v ordinacích. Distributoři léků pak dovezli pouze obvyklá množství vakcín, které si zájemci kupují v lékárnách na základě lékařských předpisů. Každoročně tato dovezená množství stačila, ba naopak, po vyhlášení konce očkování hlavním hygienikem vždy zbyly zásoby, které se následně likvidovaly. Každý rok se totiž vyrábí nová vakcina z chřipkových kmenů stanovených Světovou zdravotnickou organizací pro danou oblast. Výroba je pak dlouhodobý proces, trvající přibližně půl roku, a tak se selhání ministerstva zdravotnictví nedalo již napravit. Dodatečně se popaběrkovalo to, co zbylo po Evropě a pro tuto sezónu už nikdo na světě není schopen včas vyrobit a dodat další protichřipkové vakcíny. Do této situace však navíc ještě zasáhl nečekaně velký humbuk kolem tzv. „ptačí chřipky", které se chopila senzacechtivá média a udělala z komára velblouda.

Všemu pak ovšem nasadil korunu sám hlavní hygienik ČR, mimo jiné „spolupachatel" již zmíněného nezajištění vakcín, který vystoupil v televizi s vystoupením, za něž by musel propadnout studem i student střední zdravotní školy. Vyzval národ k očkování proti chřipce s tvrzením, že to možná pomůže i proti té „ptačí"... To je úplný odborný nesmysl, jak vyplývá z výše uvedeného, když očkovací látka zajišťuje odolnost pouze proti těm chřipkovým kmenům, z nichž bylo vyrobena. Hlavní hygienik, jako nejvyšší autorita, měl prohlásit, aby lidé nepodléhali panice, že v Evropě ještě není jediný případ ptačí chřipky u člověka a žádná epidemie, tím méně pandemie, že není za dveřmi. A na celkové obranyschopnosti organismu se má pracovat systematicky, nejen očkováním... V lékárnách každému rádi a dobře poradíme.

Co se děje dále ? Myslím, že každý soudný člověk si udělá názor sám. O každém ministru zdravotnictví jsme si v duchu říkali, že už to horší být nemůže, ale život přináší nová a nová překvapení... Ze zdravotnictví se stal prostředek vysoké politické předvolební hry a slovo „pacient" už dávno zmizelo ze slovníku zúčastněných. A vláda, nemající jakoukoliv koncepci, která už neví kudy kam, se uchyluje místo odborné diskuze nad problémy ke státní diktatuře, až zvůli proti zdravotníkům... Tvrdí sice, že nebude více zatěžovat pacienta, ale co jiného jsou radikální škrty v úhradách, zrušení výjimek revizními lékaři, blokace jakýchkoliv  dalších smluv se zdravotnickými zařízeními i snižování úhrad za léky tzv. kategorizační vyhláškou ? Ta v nové podobě vstoupí v platnost od 1. ledna 2006 a u běžných léků představuje kolem 10 % snížení úhrad z pojistného. Časem třeba výrobci či dovozci zareagují a své ceny přizpůsobí. Ale v přechodném období se to vždy dotkne peněženky pacienta. Ceny léků jsou jednou z mála oblastí, kde je přísná cenová regulace, lékárníci a lékárny si konečné ceny nevymýšlejí podle své libovůle. Věřte: lékaři a lékárníci jsou v tom na vaší straně.

Jaké novinky se chystají v lovosickém zdravotnictví ? O tom zase někdy příště.

PharmDr.František Stáně

Komentář LD : Tento článek bych doporučil přečíst dvakrát – není totiž jen o zdravotnictví, ale o vztahu politiků a především vlády k lidem, kteří musí vyžít s několika tisíci korun měsíčně při zdražování nájmů, energií, dalších komodit a služeb. Zdražení léků – ať už mu pan doktor Rath říká jak chce – je dost zákeřná rána především pro staré lidi odkázané na důchod a s většinou z věku vyplývajícím horším zdravotním stavem a tím i potřebou více léků... Halasí, že přidají důchodcům... směšné : žádný z vládních a jim blízkých činitelů už nehalasí, že průměrné zvýšení důchodů je asi 350 Kč a že nestačí zdaleka pokrýt zvýšení plateb o nichž jsem už psal.

Doporučoval bych opravdu dvakrát přečíst tento článek těm, kteří sice po straně nadávají, ale svou nespokojenost nejdou vyjádřit k volebním urnám. Jak jinak to chtějí řešit ?

-jč-

Ocenění lovosickým dárcům krve

Zdeněk Procházka, pracovník expedice čížkovické firmy Lafarge Cement a trenér a funkcionář lovosického jachetního klubu, mezi lovosickými dárci dovršil významné jubileum. Daroval krev posté.

Starosta města Jan Kulhánek přijal 14. prosince 2005 bezpříspěvkové dárce krve a ocenil je za mnohočetné darování této nejcennější tekutiny – vlastní krve. Poděkování a ocenění předal starosta za třicet odběrů Václavu Cívkovi, Janu Pilařovi a Petru Bačíkovi. Za padesát odběrů krve byl oceněn Stanislav Pecka, za šedesát odběrů Milan Gaško.

„K dárcovství mě přivedl brácha, který začal právě v Secheze. Já jsem daroval krev poprvé na vojně v roce 1972. Potom jsem pokračoval s Lovosickými, ač jsem pracoval jinde. Mám nulku, proto je o mojí krev zvýšený zájem. Dávám ji čtyřikrát v roce a do dnešního dne jí už bylo na 50 litrů. Nikdy jsem neměl zdravotní problémy a za posledních 15 let jsem nezastonal“, řekl nám Zdeněk Procházka.

Je samozřejmě držitelem všech plaket prof. Janského a prvního zlatého kříže ČČK za 80 odběrů. Zdeněk Procházka věří, že za pět let dosáhne druhého zlatého kříže, který se uděluje za 120 odběrů.

(hv)

Městský úřad Lovosice podporuje zdraví volně žijící zvěře

MěÚ Lovosice, odbor životního prostředí, spolu s MěÚ Litoměřice, MěÚ Roudnice n.L. a Okresním spolkem Českomoravské myslivecké jednoty v Litoměřicích, organizuje celookresní ozdravnou akci.V průběhu února budou myslivci ve všech honitbách okresu předkládat speciální krmnou směs Capreomix 21, určenou pro ošetření spárkaté zvěře proti vnitřním a vnějším parazitům. Stejně tak jako domácí zvířata jsou infikována běžnými kožními parazity, parazity dýchacího i trávicího ústrojí, také volně žijící zvěř, především srnci, mufloni a daňci trpí jejich invazí, která může být natolik silná, že způsobí i úhyn těchto zvířat. Přestože výroba a distribuce speciální medikované krmné směsi je finančně značně náročná, výsledky předchozích let jednoznačně potvrzují vysokou účinnost léčby. Ta je dána zejména vysokou koncentrací zvěře u krmelců v zimním období, což zaručuje příjem léčiva zvěří a  také tím, že se do této akce dobrovolně zapojují myslivci ze všech honiteb, čímž se docílí léčení i zvěře migrující, bez ohledu na hranice honiteb.V letošním roce se bude na této ozdravné akci vedle myslivců z jednotlivých honiteb a městských úřadů finančně poprvé podílet i Krajský úřad Ústeckého kraje.

Ing. Jan Scháno
odbor životního prostředí MěÚ Lovosice