Měsíc velkých věcí Září jsou oči prvňáčků do široka rozevřené údivem a očekáváním. Září jsou rychlé svatby z letních lásek u moří, z dovolených... Září jsou jablka a švestky a první hrozny vína. Brambory a chmel... Září jsou taky hříbky a klouzky, řízečky z čirůvek a bedel. Smaženice... Září jsou poslední teplé dny jak lété odcházejícího léta, pozdrav slunce. Září jsou letící chomáčky vaty vzdušná plavidla pavoučích letců, babí léto. Září je kniha zralosti, výsledků a chutí. Září je prima, září je fajn... TomHa

Plešivec - ledová jáma

PLEŠIVEC

Čedičový vrch nad údolím Tlučeňského potoka - přírodní památka - se nachází na katastrech obcí Hlinná, Kamýk a Miřejovice v nadmořské výšce od 368 do 509 metrů. Rozloha je 32,65 hektaru. Předmětem ochrany jsou otevřené volné sutě a část vrcholové partie se systémem proudění vzduchu, které je příčinou tvorby ledových jam a ventarol.

Masiv kopce je tvořen sloupcovitě odlučným olivinickým leucititem. V severní části se vyskytuje úzký pruh tufu a v okolí kaple sv. Jana Křtitele i sklovitý čedič ( limburgit). Podloží je z křídových sedimentů – slínovců svrchnoturonského až coniackého stáří. Téměř celý vrch je pokryt sutěmi, na jejichž úpatí na několika místech jsou jámy, v nichž přetrvává firmový sníh a led až do začátku vlastního léta. Protisvah pod západním svahem umožňuje totiž akumulaci studeného vzduchu. Na vrcholu naopak v zimě proudí z ventarol poměrně teplý vzduch.

Květena památky ničím nevyniká a zvířena snad jen velmi pestrým výběrem brouků v suťových polích zejména v chladných západních částech rezervace. Skladba stromových porostů sestává z dubu, lípy, javoru, jasanu, břízy a breku. Část lipového porostu existuje i přímo v suťových polích, která částečně stabilizuje. Na severním okraji se dotýká chráněného území kulturní smrčina těžce postižená starými imisemi, která je postupně odtěžována.

Před vyhlášením chráněné krajinné oblasti byl v severní části vrcholu kopce kamenolom s roční těžbou okolo 7000 m³ kamene, který narušil kumulaci studeného vzduchu dole i ventarol na vrcholu kopce.

Raritou rezervace jsou památné duby bizarního habitu, které rostou v blízkosti kaple sv. Jana Křtitele na západním úpatí Plešivce. Na obrázcích je pohled na podchlazenou drolinu a detail ledové jámy.

-jč-

Z tohoto lesa zaznívá veselý houbot! Věta, na kterou nikdy nezapomenu.

Houby samozřejmě rostou po celý rok a mykologické špičky vám přinesou na stůl něco i v únoru. Někdy to vypadá divně, ale dá se to jíst. Praktickému houbaři začíná sezona na sklonku března prvními březnovkami a smrži. Pak už to jede. Skoro každý rok někde někdo nachází už v květnu hřiby a křemenáče, houby to trofejní, dobré, i když nikoli nejlepší. Je to ovšem na chuti individuální: můj typ je ošklivá černavá houba jménem stroček trubkovitý. Vynikající jako samostatné jídlo, ale ještě více vyniká jeho chuť ve směsi s masem. Jen osolit, žádné koření....

Dnes otiskujeme pár houbařských drobností, chcete-li rad a postřehů.

• Většina praktických houbařů upřednostňuje hřiby. Nadarmo Němci nenazývají hřib Herren Pilz – panská houba. Tak houbaři: kolik jich znáte? Já sbírám pravý, smrkový, borový, dubový, bronzový, dutonohý, přívěskatý. sametonohý, strakoše, kováře a koláře. Klouzky, někdo je počítá mezi hřibovité. Nesbírám hřib královský, anžto roste – prý – jen ve východních Čechách. Item satana a hřib žlučník z jasných důvodů....
• Ve světě je popsáno asi na 4000 druhů hub, nejpočetnější skupinou hub jsou plísně. U nás je známo asi 1 600 druhů hub.
• Kolika způsoby se zpracovávají houby: já vím o vaření, smažení, pečení, zavařování bez příměsí, zavařování do soli, nakládání do soli i do octového nálevu, samozřejmě sušení, pak ještě mražení a pozor! kvašení.
• To poslední je velice podobné kvašení okurek, nebo zelí. Výhodou je fakt, že kvašením se na úroveň dobré poživatiny dají upravit i houby jinak nepoživatelné – různé druhy ryzců, holubinek, čirůvek, václavek a dalších.
• mražení je jednoduché, pokud máte prostor v mrazícím boxu. Houby čistě opereme, nakrájíme na hrubší plátky, vložíme do polyetylenového sáčku, upravíme do plochého tvaru (kvůli skladnosti) a zamrazíme. Výhodou je perfektní čerstvá houba po celý rok.

Zkuste jeden z nejrychlejších, nejchutnějších a nejjednodušších pokrmů – houbovou omeletu! Oprané houby nasekáme na menší kousky, vložíme do mixéru spolu s vejci v poměru, který si zvolíte, pro zlepšení konzistence lze přidat lžíci strouhanky, ale není úplně nutná pokud se vám podaří rozmixovat houby jen částečně. Ony totiž mršky, když se točí dlouho, pustí mnoho vody a ta je na překážku kvality a hlavně další manipulace. Směs ochutíme solí, troškou sušeného, nebo třeného česneku, špetkou pepře a promíchanou směs vylijeme na rozehřátou pánev – třeba sběračkou – a vytvoříme omelety, dokud nám hmota stačí. S chlebem k večeři, s bramborem či bramborovou kaší k obědu a troufám si tvrdit, že se k tomuto jídlu budete rádi vracet a jistě najdete i svou specificky odlišnou úpravu.

–jč-

V předešlém článku píši o stročku trubkovitém, houbě mých snů. Abyste si představili, jak je ošklivá, byl by potřeba barevný tisk (čtenáři internetové verze LD mají tu výhodu, že si mohou obrázek prohlédnout v barvách - pozn JŠ). Abyste si představili, jak je dobrá, k tomu bych ji potřeboval najít a pak vás na jídlo z ní pozvat. Na stranu 3 se to nehodilo, tady vám o ní něco prozradím: Latinsky se jmenuje Craterellus cornucioides. Plodnice 5 – 12 cm vysoké a 3 – 8 cm široké nahoře nálevkovitě otevřené s ohrnutým a zvlněným okrajem, s nepravidelnými laloky v okraji kloboučku jsou na povrchu hladké, později zvrásněné až jamkovité. Jsou modročerné, od výtrusového prachu bíle ojíněné, uvnitř nálevky hnědočerné až černé se šupinkami.

Dužnina je šedočerná, ve stáří černá, křehká až jaksi trochu chrupavčitá, příjemně vonná, s mírně masovou chutí. Sušením černá a drobí se. Roste na konci léta a na podzim v listnáčích, nebo směsných lesích, obvykle v trsech a ve velkém množství. Ing Erhardt o ní napsal: Je jedlá a chutná, i když nevypadá lákavě...

-jč-