Česká policie

Výběr z případů řešených v červnu 2004

5.6.	bylo sděleno obvinění z trestného činu zanedbání povinné výživy osmadvacetiletému pachateli J. R. z Třebenic, který svým dětem dluží 12 200 Kč.
-	stejné provinění bylo sděleno 9.6. 2004 jedenatřicetileté S. K. z Keblic, která dluží svým dětem 19 300 Kč. Nejen tatínkové jsou škrti…
-	Další neplatič výživného dostal oznámení o obvinění ze stejného trestného činu 11. 6. Je to třicetiletý I. K. z Lovosic, který neplatí svým dětem a dluží jim 14 000 Kč.
9.6.	bylo sděleno obvinění z trestného činu krádeže dvaadvacetiletému T. P. ze Solan, který spolu se svými komplici vniknul do prostor firmy ENERGO Solany a odcizil zde z nádrže pracovního stroje naftu v ceně 500 Kč. Stálo mu to za to?
12.6.	bylo sděleno obvinění z trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí devětadvacetiletému J. M. z Lovosic, když byl přistižen při řízení motorového vozidla, ač měl tuto činnost zakázánu rozhodnutím soudu. Totéž obvinění bylo předáno 30.6. devatenáctiletému P. D. z Roudnice, který řídil motorové vozidlo přesto, že i on to měl úředním rozhodnutím zakázáno.
-	týž den bylo doručeno usnesení o zahájení trestního řízení pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci a ublížení na zdraví čtyřiačtyřicetiletému J. M. z Lovosic, který fyzicky napadal svoji manželku a vyhrožoval jí zabitím. .. a taková to kdysi byla láska…
13.6.	bylo doručeno sdělení o obvinění z trestného činu šíření omamných a psychotropních látek osmačtyřicetileté O. P. z Čížkovic, která ve svém bydlišti prodávala od poloviny roku 1998 dodnes pervitin.
15.6.	bylo sděleno podezření z trestného činu krádeže podle §247/1-b tr. Zákona jedenadvacetiletému recidivistovi J. F. z Lovosic, který po vysazení dveří zahradní chatky vnikl dovnitř, odcizil zde patnáct lahví piva a způsobil tak majiteli škodu 135 Kč. Protože se jedná o recidivistu jedná se i o trestný čin i při takto nízké škodě. … a kvůli 135 korunám půjde zase sedět. Nepochopím…
16.6.	bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné devětašedesátileté E. M., která ve svém bydlišti po hádce napadla poškozenou sousedku tyčí a způsobila jí tak poranění ruky. Temperamentní babča….
-	týž den bylo doručeno usnesení o zahájení trestního řízení pro výtržnictví devětadvacetiletému J. P. z Prackovic, který porušil §202, odstavec1 tr. zákona tím, že v říjnu na hřišti v Prackovicích při koncertu fyzicky napadl člena zde vystupující kapely a zavinil tak zničení jeho nástroje.
17.6.	se podařilo objasnit příslušníkům kriminální služby z Litoměřic krádež motorové jednotky Terra z roku 2003. Pachatelem byl dvaadvacetiletý recidivista T. P. ze Solan a jeho dvacetiletý komplic T. R. z Loun. Odcizený stroj se ovšem zajistit nepodařilo…
-	týž den bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin krádeže podle § 247, odst. 1, písmeno e) tr. zákona čtyřiapadesátiletému recidivistovi J. Ž. z Čížkovic, který z neoplocené zahrady u obce Kololeč odcizil kovovou nádrž v ceně 1 000 Kč.
22.6.	bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin krádeže podle § 247, odst. 1, písmeno a,b) tr. zákona čtyřiadvacetiletému L. Č. z Děčína, který se letos na parkovišti u prodejny ELMO Schoř v Terezínské ulici dopustil vloupání do dvou zde zaparkovaných vozidel a způsobil tak majitelům úhrnnou škodu 7 050 Kč.
24.6.	bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin krádeže podle § 247, odst. 1, písmeno a,b) tr. zákona dvaadvacetiletému recidivistovi M. H. z Lovosic, který se v měsíci květnu vloupal do osobního vozidla Škoda 105 a odcizil zde předměty v celkové ceně 7 800 Kč.
28.6.	bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin krádeže podle § 247, odst. 1, písmeno a) tr. zákona dvěma cizím státním příslušníkům a jednomu českému občanovi, kteří na stavbě Pečovatelského domu v Lovosicích, ulici 28. října, odcizili izolační materiál v ceně 6 000 Kč, při čemž byli přistiženi zaměstnanci provádějící stavební firmy.

Zdá se, že do našeho města se stahují pobertové z okolních lokalit - snad proto, že v našem městě je málo policistů. Jediná hlídka, která prochází městem, asi není dostatečným nebezpečím pro povedené přestupníky zákona. V ostatních městech, která mají Městskou policii, to darebáci mají mnohem těžší…

Npor. Petržilka

Ze vzpomínek činorodé ženy

S paní Dvořákovou jsem se seznámila asi před půl rokem. Daly jsme se do řeči a její vyprávění o životě v Lovosicích v prvních letech po osvobození v roce 1945 mě zaujalo. Proto jsem ji trochu vyzpovídala. Článek bohužel nemůže zcela vystihnout ani nadšení, s jakým o kultuře hovořila, ani její snahu na nic a na nikoho nezapomenout.

Paní Jaroslava Dvořáková se narodila v roce 1924 v Mělníce, mládí prožila v Novém Strašecí u Rakovníka, kde dokončila i  povinnou školní docházku a vyučila se modistkou. Lovosickou občankou se stala 15. srpna 1945. Přistěhovala se do Lovosic s manželem Miloslavem a rodinami jeho otce a švagra. Všichni byli navíječi motorů a paní Dvořáková se dodnes pamatuje, že hned druhý den po jejich nastěhování do domu v Jungmanově ulici přišli lidé z cukrovaru se zakázkou. Všechno bylo tenkrát po válce v pohybu a lidé k sobě měli blízko. Paní Dvořáková se brzy seznámila s městečkem a snažila se zapojit do veřejného dění. Začala cvičit v Dělnické tělovýchovné jednotě a začala chodit i do zdejšího Ochotnického dramatického spolku Máj. V té době byly představitelkami hlavních rolí paní Lída Fidlerová a paní Helena Richterová, režii se věnovali páni učitelé František Roštejnský a Antonín Barák. Páni učitelé Barák a Veleman také malovali kulisy a všichni ochotníci je pomáhali před představením stavět. Paní Dvořáková bývala obsazována do rolí vedlejších (například Klásková v Lucerně), přesto se jí v ochotnickém spolku velice líbilo a všichni hráli s velkou chutí. (Jak uvádí paní Helena Richterová ve svém seriálu o kultuře, paní Jaroslava dokonce i režírovala!) Zajištění osvětlování se věnoval její manžel pan Miloslav Dvořák, zkoušel i různé světelné efekty. Na klavír při hrách většinou doprovázel pan učitel Frühauf. Ochotníci byli zváni i na různé soutěže a oslavy, návštěvy byly hojné, byl hlad po kultuře. Dvakráte navštívili ochotníci přehlídku divadelních představení v Jiráskově Hronově včetně divadelního semináře. V Lovosicích v té době působil ještě také pěvecký sbor rovněž pod vedením p. učitele Frühaufa, později sbor lovosických učitelek pod vedením učitele Slavoje Princla.

Manželům Dvořákovým se v roce 1946 narodil první syn Miloslav a v roce 1950 další syn Jaroslav. Paní Jaroslava ale přesto pracovala na částečný úvazek nejdříve v Okresním podniku služeb, pak po vytvoření nové organizace Osvětová beseda, byla na žádost ředitele školy p. Velemana a inspektora pro kulturu uvolněna pro funkci tajemnice v tomto zařízení. Všichni věděli, že dobrovolně vypomáhá při různých kulturních akcích. Mimo jiné měla na starosti objednávání a obsazování velkého sálu v Besedě, kde se pořádaly i akce kulturní. Byly to mezi jiným koncerty symfonické hudby pod taktovkou p. učitele Chvalovského nebo koncerty hudby populární, přijížděla i zájezdní divadla s operetními nebo operními melodiemi. Sál ovšem sloužil i pro jiné účely. Úklid Besedy zajišťovali manželé Smolíkovi a paní Jahůdková s dcerou. Byla to někdy těžká robota, uklidit po představení sál Besedy, když se druhý den dopoledne měla konat další akce. V tomto jediném lovosickém sále se neustále něco dělo: plesy, konference, taneční zábavy , koncerty, dětské šibřinky atd. Paní Dvořáková obdivovala, jak to zaměstnanci vůbec v noci stihli uklidit a připravit na dopolední jednání.

Osvětová beseda zajišťovala i další aktivity, v učebně probíhaly kursy němčiny, pro dětskou výuku klasického baletu dojížděla paní učitelka z Libochovic. Konaly se přednášky lékařů MUDr. Hromádky a MUDr. Švába pod patronací Československého červeného kříže, které byly velmi populární a bohatě navštěvovány. Taneční hodiny vyučoval pan Mareš z Roudnice s manželkou. Probíhaly i pěší výlety, do Opárenského údolí, ke kostelíku v Dubicích, na Milešovku i zájezdy autobusové. Konaly se též besedy s význačnými regionálním osobnostmi v městské knihovně. Jedna proběhla za účasti ředitelky Domu osvěty paní Jany Vorudové také se známým litoměřickým malířem V. A. Šrůtkem. Skupina mládeže (tehdy se tomu říkalo Úderka mladých, patřil do ní Josef Blín, Jiří Abrt a další) za účasti dospělých účinkovala často s kulturními pásmy v Domovech důchodců (například pan Arazim hrál na kytaru, mladý sbor zazpíval a pan ředitel Barák vyprávěl něco z historie kraje nebo o krásách Středohoří). Kulturní večer se vždy posluchačům líbil. Členské schůze Osvětové besedy se konávaly v zámku a předsedou byl v té době pan Josef Turek, mezi členy nechyběli Mgr. Kozlík nebo ředitel Barák, učitel Jaroslav Hyngár a Jaroslav Smolík. Po narození třetího synka Jiřího v roce 1961 musela paní Dvořáková s prací v Osvětové besedě skončit, tři děti, k tomu jedno úplně malé, a práce částečně i večer, to už skutečně nešlo skloubit. Asi 10 měsíců ale vypomáhala v ČČK.

Paní Dvořáková po nějaké době začala pracovat na půl úvazku v družstvu Elektroinstala. Pan Dvořák působil asi 20 let jako předseda Svazu invalidů (později nově přejmenované organizace Svazu tělesně postižených) a funkci vykonával až do roku 1997. Zároveň byl prvním polistopadovým předsedou Československé strany sociální demokracie (na Českou stranu sociálně demokratickou byla přejmenována až 9.4.1993), a tak se mu manželka snažila pomáhat. Působila také jako dobrovolná pracovnice ve Svazu invalidů (pomáhala paní Štěchové v zajišťování zájezdů po naší vlasti). Ještě před několika lety, i po vystoupení z výboru Svazu tělesně postižených, organizovala koupání v lovosickém krytém bazénu. Pak se ale zdravotní stav jejího manžela rapidně zhoršoval a paní Dvořáková se věnovala jen péči o něj. Dne 30. prosince 2001 pan Miloslav Dvořák bohužel zemřel.

Paní Jaroslava prožila ještě hrozné záplavy, žije totiž u syna v Terezínské ulici. Přes tuto nepřízeň osudu neztratila chuť k životu a stále se zajímá o kulturní život v obci. Přeje lovosické kultuře, aby se ocitla na stejném výsluní, jako bývala před lety.

Já naopak přeji vitální pamětnici ještě mnoho pěkných kulturních zážitků a hlavně hodně zdraví a radosti z vnoučat.

Vzpomínky na život před mnoha lety tlumočila

Eva Hozmanová

Tahák

Ne, žádné fotbalové utkání hvězd, nebo proslulý filmový western. Fakt, obyčejný školní tahák. Co je tahák, k čemu slouží je jasné to zná každý, kdo prošel jakoukoli školou. Jak vypadá - to už je složitější, neboť studentská či žákovská vynalézavost nezná v tomto směru meze. Studentskou vynalézavost jsem uvedl jako první, neboť rafinovanost taháků roste se zkušeností i technickými schopnostmi, které studentstvo nabývá jednak ve školních dílnách, jednak v každodenní praxi, popřípadě i různě a tedy všelijak.

Tahák, který mám dnes od začátku na mysli si vymyslel a zkonstruoval můj spolužák, sedící se mnou v téže lavici, lépe snad u stejného stolu. Protože jsme studovali v padesátých letech, kdy setrvačností danou stovkou let výroby školního nábytku se ještě vyskytovaly lavice - stoly s otvorem pro kalamář. Už tehdy se ovšem psalo již výhradně kuličkovou tužkou, jen pár nás, takových konservativců, psalo klasickými plnícími pery. Tak jak tak: otvor pro kalamář byl nevyužitým prvkem a to až do doby kdy Honza přišel s nápadem využít ho na tahák. Je třeba předeslat, že Honza rozhodně nepotřeboval tahák. Byl natolik nadaným studentem, že mu stačilo si látku trochu pozorněji přečíst a měl skoro stoprocentní záruku, že to bude mít při zkoušení za jedna. Proto opravdu jen ze sportu vyrobil něco, co bylo funkční a pro nás velice zábavné. Druhé, co musím podotknout, že zase ani jako vzorňák nebyl u některých profesorů příliš oblíben, neboť velmi často přistihl přednášejícího při kiksu a dal to najevo s trochou despektu. S trochou, ale vycítit se dala.

Honza přinesl pár hřebíčků, pár drátů, dvě cívky do fotoaparátu - ovšem bez filmu a několik přestávek cosi kutil. Před poslední hodinou toho dne nám předvedl svůj vynález (myslím si, že jeho nápad byl patentovatelný z titulu vyšší účinnosti). Na proužek papíru napsal drobným písmem zásadní poučky a vzorce, pravidla a zákony z několika předmětů (a tu je ta vyšší účinnost: zatímco my jsme měli taháky na každý předmět zvlášť, Honza měl jeden společný tahák na všechny předměty, kde bylo taháku třeba). První hodinu po celotřídní předváděčce nového taháku jsme měli profesora, právě jednoho z těch, kteří byli Honzou několikrát přistiženi. Jinak to byl ještě mladý muž se smyslem pro humor a studentské recese, který dokonce akceptoval naši hru na taháky, ovšem tak, že studentovi, kterého odhalil, chytil a lapil, dal nedostatečnou - prý aby zvýšil kredit hry. Na své odborné zdatnosti si však velice zakládal a to byl šutýrek úrazu. Snad proto, že se všichni spolužáci ohlíželi k našemu stolu, se mladý profesor na nás nenápadně zaměřil a netrvalo ani pět minut a vítězoslavně, trochu jako operně neseným hlasem zvolal: Nováku, odevzdejte práci. Píši vám nedostatečnou za opisování...

Já jsem ale, pane profesore neopisoval, bránil se Honza.

Povznesený baryton znatelně zkovověl: přistihl jsem vás a vy mi zapíráte do očí? To je ovšem nekonečná drzost...

Neopisoval jsem, pane profesore a mohu to dokázat, pokračoval Honza v obraně, i když něco málo ze své jistoty ztratil. Šeptnul jsem mu: Vole, nedráždi kobru bosou nohou...Vždyť to viděl z půl metru!

Kovový baryton přešel o kvartu výš: nepotřebuji, abyste mi cokoli dokazoval. Zrak mám výborný, zaplaťpánbůh! Podejte mi index! (Říkal našim žákovským knížkám s nadsázkou index).

Pane profesore, povídá Honza, i zločinci je dovoleno se hájit a já nejsem zločinec. Proč tedy odmítáte můj důkaz?

Teď zase trochu znejistěl baryton a jen s malou stopou sarkazmu se vrátil do původní polohy: Jsem zvědav, co mi chcete jako důkaz předložit....

Prosím vás, abyste sám vyndal ten můj tahák a přečetl si z něj několik slov... se zřetelnou úlevou a přiškrceným hlasem navrhnul Honza.

Profesor se zvedl, došel k nám, sáhnul pod stolní desku, utrhnul pásek papíru a nahlas četl: Hnutí brigád socialistické práce je vděčným objektem našich dopisovatelů i novinářů. Proto i náš deník přináší pravidelné... a zahleděl se na chvíli z okna. Z kterých novin to je?

Honza ulehčeně odpověděl: Z Mladý fronty... sobotní.

Už jsme tušili, že je bouře zažehnána, ale závěr nás přece jen překvapil: No jo, tu já nečtu. Mně stačí Učitelské noviny...

-jč-