Sloupek zdravotně postižených

Pozvánka na Hazmburk

Na konci prázdnin bývá čas, kdy většina lidí už má po dovolených a vrátila se z dalekých cest, ale ještě si chce užít nějaký ten výlet kousek za humna svého domova, než se naplno navalí pracovní či studijní povinnosti a přiženou podzimní plískanice. Proto letos na sobotu 28. srpna připravujeme pěší, asi 10 km dlouhý výlet z Úpohlav na hrad Hazmburk a do Libochovic.

Ti, kdo s námi byli na Hazmburku někdy v minulosti, si jistě všimli, že jsme tentokrát zvolili nový výchozí bod, konkrétně železniční zastávku Úpohlavy, kam vyjedeme z Lovosic motoráčkem v 10,37. K němu je dobré spojení jak od Děčína, Ústí nad Labem a Litoměřic, tak od Roudnice i Prahy.

Hrad Hazmburk je výraznou dominantou dolního poohří. Jistě se mnozí z vás po letech rádi přesvědčí, jak pokročilo jeho zvelebování. Na konci výletu také bude malá změna. Posedíme spolu v jedné zajímavé libochovické restauraci, kterou taky asi ještě neznáte.

Tento výlet pořádáme v rámci óslav 30. výročí založení Oddílu zrakově postižených sportovců TJ Lovochemie Lovosice a jako memoriál jeho zakladatelů, manželů Jany a Vlastimila Procházkových.

Spolupořadatelem akce je Mládež Českého červeného kříže, která se vám může postarat o zaškolené průvodce, pokud o to požádáte nejméně týden před akcí.

Bližší informace vám podá Vladimír Krajíček na telefonních číslech: 416 532 864 nebo 732 256 217.

Průvodcovskou službu žádejte u Zdenka Šťastného na telefonních číslech: 416 813 281 nebo 737 729 150

Srdečně vás tedy zveme trochu si protáhnout tělo a provětrat ducha.

KRŮČEK K INTEGRACI V RESTAURACI U KAŠPARA

Znalost brailleova bodového písma je pro těžce zrakově postižené lidi důležitou podmínkou jejich společenské integrace. Mohou si dělat rozličné poznámky a označovat si věci v domácnosti, mohou korespondovat se svými stejně postiženými přáteli, mohou získávat informace ze speciálně tištěných knih a časopisů a dokonce pomocí braillských terminálů mohou využívat osobní počítače, a tedy i internet, elektronickou poštu, elektronické jízdní řády atd.

Jenže jít třeba do restaurace pro ně znamená mít s sebou vidomého průvodce nebo spoléhat na vstřícnost personálu, mimo jiné kvůli přečtení nabídky nápojů a jídel. Paní vedoucí v lovosické restauraci U Kašpara sama oslovila naši skupinu zrakově postižených sportovců, že by nám ráda usnadnila situaci pořízením nápojového a jídelního lístku v bodovém písmu. Dala nám potřebná data na disketě, my jsme zařídili vytištění v obecně prospěšné společnosti TyfIoCentrum v Ústí nad Labem a od července tak mají zrakově postižení návštěvníci restaurace U Kašpara možnost sami si z jídelníčku vybírat.

Ing. Vladimír Krajíček

Červnový výlet za poznáním

Místní organizace Svazu tělesně postižených v Lovosicích pořádá každoročně několik zájezdů. Zatímco ty nákupní směřují pravidelně v České republice do obce Ředhošť a v Polsku většinou do města Kudova Zdroj, místa pro poznávací zájezdy se mění a vybírá je s nevšední intuicí pro pěkné nové zážitky kulturní referentka paní Blanka Jirásková. Jeden z letošních zájezdů se uskutečnil v úterý 15. června.

Vyjeli jsme ráno v 6 hodin od restaurace Beseda a už v té době se na nás usmívalo sluníčko. Projeli jsme Prahou a naší první zastávkou bylo Hornické muzeum Příbram VI Březové Hory. Zakoupili jsme si lístky za pouhých 20,- Kč (sleva pro seniory) na okruh A - Ševčinský důl. Březové Hory, původně horní osada a následně samostatné královské horní město, je od roku 1953 součástí Přibrami. Město Příbram existuje podle písemných pramenů od roku 1216 (tehdy jako ves). Titul královské horní město ale získala Příbram až v roce 1579.

Areál Ševčinské šachty zahrnuje první poznávací okruh, tj. expozici „Tradiční řemesla a průmysl na Příbramsku“ a stálou výstavu „Hornické a hutnické stavby Příbramska na historických fotografiích“. Mezi zajímavá řemesla patřilo například voskařství, řezbářství betlemářství či výroba poutního zboží, které se prodávalo hlavně na blízké Svaté Hoře.

V budově tzv. hornické cáchovny je umístěna výstava „Z dějin příbramského hornictví“, kde se návštěvník dozví řadu zajímavostí o těžbě od pravěku do ukončení těžby koncem 20. století. Nechybí zde středověké i moderní pracovní nástroje, báňské uniformy, fotografie a další materiály k největší důlní katastrofě do té doby na světě, ke které došlo v roce 1892 na šachtě Marii. Muzeum též připomíná část historie těžby uranu, kdy byli k pracím nasazeni političtí vězňové.

V autentickém prostředí Ševčinského dolu jsme zhlédli tři stálé výstavy, např. expozici „Vrtací technika příbramských dolů“, ale také ústí jámy s těžní klecí. Šachetní věž pochází z r. 1879 a byla navržena do seznamu technických památek UNESCO. Z jejího ochozu ve výšce 37 m je pěkný výhled do okolí. V bývalém správním objektu je ve dvou patrech rozsáhlá expozice mineralogicko-geologických vzorků, zaujmou zkameněliny trilobitů, ale hlavně překrásné krystaly různých minerálů, galenitu, sfaleritu, kalcitu, achátů a mnoha dalších nerostů. Prohlídku jsme ukončili prohlídkou původní hornické chalupy ze 17. století, jejíž expozice nám přiblížila život havířské rodiny v 19. století. Zde byla také umístěna výstava lidového hračkářství a loutkářství. Provázela nás sympatická mladá studentka, která právě nastupovala brigádu, usměvavá a milá. Zkrátka měli jsme opravdu hezký zážitek po všech stránkách.

Dále naše jízda pokračovala směrem do Památníku Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami. Letošní rok je totiž věnován programu Česká hudba 2004 - nedílná součást evropské kultury a tak byly výlety obohaceny i tímto směrem. Sám Dvořák má významné jubileum, 100 let od úmrtí. Památník AD ve Vysoké připravil pro tento rok významné akce, a to novou výstavu v Galerii Václava Kounice s názvem „Světoví interpreti Antonínu Dvořákovi“ a videopořad “Dvořákova Vysoká“.

Památník byl poprvé otevřen pro veřejnost v r. 1963, expozice je umístěna v novorenesančním zámečku, postaveném roku 1878 Dvořákovým švagrem hrabětem Václavem Kounicem pro jeho ženu Josefínu Čermákovou. V letech 1990-93 byl celý objekt zrekonstruován. Asi 0.5 km od zámečku je Rusalčino jezírko, které prý Dvořáka inspirovalo ke složení opery Rusalka. I tam jsme se byli podívat. Rozsáhlá část památníku informuje o životě, díle a pobytu A. Dvořáka ve Vysoké. Herečka Josefína Čermáková a manželka skladatele Anna byly sestry a proto hrabě nabídl Dvořákově rodině k pobytu bývalý ovčín, později přestavený na vilu Rusalka, kde Dvořák více než 20 let tvořil. Vila je dosud v majetku skladatelovy rodiny (měli jsme to štěstí, že jsme viděli Dvořákova pravnuka JUDr. Petra Dvořáka, který skladatelovu podobu nezapře). Po Památníku nás prováděla kustodka pro svou práci opravdu zapálená, dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí ze života obou rodin, například, že právě tento hrabě Václav Kounic byl mecenášem kolejí v Brně nebo že se Dvořákovi v Americe tak stýskalo po Čechách, že tam ani nedokončil druhý rok pobytu.

Zpět jsme se vraceli přes Příbram a měli jsme tam přestávku trvající asi hodinu a půl. I za tu krátkou dobu jsme poznali, že Příbram je pěkné město, s uličkami plnými drobných obchůdků se vším, co oko i hrdlo ráčí. V nákupní zóně byla evropská vlajkosláva a všem se to velmi líbilo. Na zpáteční cestě jsme ještě bleskově poznali krásu lomu Amerika a v podvečer jsme již byli doma v Lovosicích. Zájezd to byl opravdu pěkný, fundovaně paní Jiráskovou připravený, a lze se jen těšit na další, který proběhne na podzim a bude směřovat na Třeboňsko.

Hz

Tělovýchova a sport

Lovosická cyklistika bývala slavná

Oddíl cyklistiky se zrodil v Lovosicích před více než 45 lety, v roce 1958. Myšlenka vznikla v hlavě pana Jaroslava Harvánka, který se tomuto sportu věnoval již od mládí. Jako žák učňovského střediska v Roudnici nad Labem se zúčastnil krajského přeboru v orientačním závodě cyklistických družstev. Harvánkův tým zvítězil, chlapec se pro cyklistiku nadchnul a nakonec mladý Jaroslav za pomoci pana Vaňka z Krajského výboru ČSTV dovedl myšlenku ke zdárnému závěru. Panu Harvánkovi bylo v té době 17 let (!).V Lovosicích byl založen oddíl, který v 60. a 70. letech vykazoval vynikající úspěchy, počínaje pořádáním mezinárodních akcí (hodnotné silniční závody) a příznivými výsledky vlastních členů konče, včetně výchovy mladých talentů (Závod olympijských nadějí). Pan Harvánek u své sportovní lásky zůstal a cyklistice se věnuje stále. K minulosti i budoucnosti lovosické cyklistiky jsem tedy položila pár otázek otci-zakladateli oddílu.

Pane Harvánku, buďte tak laskav, a sdělte našim čtenářům něco o sobě.

Do Lovosic jsem se s rodiči přistěhoval v roce 1949. Po dokončené školní docházce v Lovosicích a vyučení v Roudnici nad Labem jsem začal pracovat v Čokoládovnách DELI Lovosice a po ukončené základní vojenské službě pak v závodě SETUZA Lovosice, odkud jsem vlastně odešel i do důchodu. Vykonával jsem zde funkci bezpečnostního a požárního technika. Během Vojenské základní služby jsem studoval i večerní strojní průmyslovou školu.

Jsem ženatý, mám dvě děti - syna Jaroslava a dceru Ivu. Dnes již i čtyři vnoučata, z nichž Honza (syn Ivy, provdané Liscové) a Lukáš (syn Jaroslava), od žákovských let závodili.

Jak se zakládá oddíl (kdo byl kromě Vás u zrodu, kde jste začínali, jak to bylo s vybavením, kde byla klubovna, první sponzoři apod.)?

Pro založení oddílu tehdy stačilo pár nadšenců, kteří chtěli zkusit závodit na kole. K vlastnímu založení prvními nutnými radami i vlastním přičiněním tehdy velice přispěl pan Josef Vaněk z KV ČSTV Ústí nad Labem, který měl na starosti právě cyklistiku. Mezi první členy oddílu patřili například Pavel Čapek, Vlastimil Johanovský, Klimeš, Žamberský, Václav Lexa, Bohuslav Vachulka, Koula a Ponrt. Kola a vše potřebné si závodníci pochopitelně pořizovali za své, lépe řečeno z prostředků rodičů. Později, mezi první sponzory patřila Secheza, výrobce Arokoly a Setuza. Získali jsme i první dotaci od OV ČSTV Litoměřice.

Pokud se týká klubovny tu cyklisté většinou nepotřebují, neboť „schůzují“ při srazu na tréninku, ti starší pak kromě tréninku se v současnosti setkávají v nekuřáckém prostředí sauny manželů Černohorských. V průběhu let pracovala v klubu celá řada pracovníků. Po skončení aktivní činnosti pracoval jako funkcionář například Robert Kahoun, nebo dlouholetý reprezentant Pavel Konečný, Miroslav Krahulík, Milan Lučan, Ing. Jiří Ládiš, Jaroslav Mejta a další, nelze všechny vyjmenovat.

Jak dlouho jste závodil vy osobně? A co děti a vnuci?

Vnuk Honza Lisec získal v roce 1999 bronzovou medaili na Mistrovství České republiky v časovce v kategorii starších žáků, jako kadet závodil i v Itálii. V Lucembursku už pro zranění před startem do závodu nenastoupil. Škoda, že předčasně svou činnost ukončil. Druhý vnuk Lukáš Harvánek se letos musel více věnovat přípravě na maturitní zkoušku a současně na přijímací zkoušky na vysoké školy v Ústí nad Labem a Praze. Přesto ale uspěl v silničním závodě Jarní klasika, který se jel v Terezíně 8. května (2. místo za Petrem Šináglem z našeho cykloklubu). Při Mistrovství ČR a SR, které se uskutečnilo 26.6.2004 na Masarykově okruhu v Brně, startovalo 144 závodníků a jízdu dokončilo 42 závodníků, mezi nimi i Michal Volf (28. místo) a náš Lukáš. Na závodu Mezinárodního mistrovství v Roudnici nad Labem, který se jel letos 6. 7. na okruhu v okolí Vědomic, obsadil Lukáš 17. místo z téměř 200 set závodníků z několika států.

Syn Jaroslav se věnoval cyklistice do věku kategorie starších dorostenců, a to spíše v krajském měřítku. Pokud se týká mne, pak musím říci, že já jsem téměř nezávodil, pouze v rámci okresních soutěží. Stalo se tak proto, že jsem se vlastně po návratu z učení věnoval spíše funkcionářské práci pod patronací pana Josefa Vaňka.

Které akce považujete za celé uplynulé období 45 let za nejvýznamnější?

Ani už nevím proč, ale už zpočátku jsme se věnovali nejen silničním závodům, ale i cyklokrosu. V té době již dobře náš klub (a samozřejmě i naše město) reprezentovali Václav Lexa, Pavel Čapek a další. Proto jsme se odhodlali i k pořádání prvních závodů, nejprve to byl cyklokros, jehož I. ročník vyhrál tehdejší reprezentant Karel Bouška. Pak následovalo cyklistické kritérium, které se jezdilo se startem a cílem před dnešní UNIMOU v ulici Osvoboditelů (dříve prodejna hraček) ulicí Školní, dále ulicí Sady pionýrů a ulicí 8. května. Kritérium bylo také uspořádáno v dnešní části města Holoubkov. V posledních letech se start a cíl přesunul před hotel Lev.

Po cyklokrosových závodech a kritériích se začaly pořádat i silniční závody na okruhu Lovosice, Litochovice nad Labem, Chotiměř, Velemín, a zpět Lovosice. Na tomto okruhu se konala např. Velká cena chemie (1970), kvalifikace na závody Okolo Anglie a mnohé další. V Lovosicích se jelo rovněž Mistrovství Československé republiky, kde startoval i Jan Smolík, který již v té době měl zajištěnu letenku na Olympijské hry do Mexika. Lovosický závod ale vzdal u studny v Sutomi. Důvod? Příliš obtížný okruh, kde nedaleko Třebenic, v obci Sutom, v pátém okruhu nezvládl náročné stoupání. V té době byly sportovní stránky plné lovosické cyklistiky.

Skutečným vrcholem však zcela určitě bylo uspořádání etapového závodu juniorů pod názvem Závod olympijských nadějí. Se souhlasem UCI (Mezinárodní cyklistické federace) se podařilo pořádat společný start dvou věkových kategorií, a to juniorů druhým rokem a závodníků, kteří byli prvním rokem v mužské kategorii. Do Lovosic se sjížděly výběry mladých závodníků z celého světa. V letech 1975-78 proběhly čtyři ročníky, byly natočeny i filmy. (Ty jsou ale bohužel nezvěstné, pokud o nich někdo ví, ať laskavě podá zprávu buď přímo panu Harvánkovi nebo do redakce našeho listu.) V Lovosicích startovali v další akci i účastníci Mistrovství světa, které se jelo v Brně (USA, Kanada, Alžírsko)

Mohl byste zmínit některé významné dřívější odchovance cykloklubu?

Nelze vyjmenovat všechny, připomněl bych například Bedřicha Hlouška a Luboše Vágnera, kteří reprezentovali naši vlast v závodě Družba. Za lovosický oddíl startovali též Jiří Konečný, který byl nejlepším vrchařem oblasti Čechy, nebo Jiří Kvapil, který dvě léta po sobě skončil na 2. místě v cyklokrosovém mistrovství republiky. Ve stejné disciplíně za Lovosice závodil i Jiří Fůs. Vladimír Čepek například při etapovém závodě v Itálii skončil na 6. místě. ALE POZOR! - byl nejlepším zahraničním účastníkem!

Kteří závodníci Vám dělají radost v současnosti?

V současné době má náš klub 15 členů (pro srovnání v roce 1973 mělo vydanou licenci 76 členů oddílu SECHEZA Lovosice). Chybí nám mládež a to asi proto, že tento sport je velmi náročný na přípravu i materiálově. Přesto má řada závodníků výborné výsledky. Petr Šinágl je přeborníkem kraje v časovce (22.5. Louny) a vyhrál v poslední době i několik dalších závodů (8.5. Jarní klasika Terezín, 6.6. závod do vrchu Komáří vížka, 12.6. závod do vrchu Varhošť. Za Lovosice jezdí v letošním roce také Michal Volf, ještě v loňském roce závodník pražské Sparty. I on má výborné výsledky (5. místo v Mezinárodním mistrovství Roudnice nad Labem 6.7., 14. místo v 69. ročníku Rund um die Landeskrone 20.6. v Görlitz ze 120 startujících, kde nechyběli ani profesionálové, 28. místo ze 144 startujících na Mistrovství ČR a SR 26.6. v Brně v kategorii U 23). Pochopitelně mě těší i výsledky vnuka. Nedávno, 5.7., bylo úspěšné také tříčlenné družstvo Lovochemie, když ze 72 družstev na startu obsadilo v mezinárodním závodu Giro de Zavadilka v Roudnici nad Labem 3. příčku.

A co sponzoři v současnosti, cyklistika je náročná na finance.

Vždy jich bývala celá řada. V současnosti pomáhají firmy STAMA Stavebniny a.s. Lovosice, SčVK Teplice, Pekárna a cukrárna John, Samoobsluha Rek. V případě pořádání závodů se pak jedná například o Lafarge cement a.s. v Čížkovicích, firmu UNIMA spol. s.r.o., OPTIKA Prudký, Potraviny Krátký a spol., s.r.o., Restaurace a občerstvení U Berešů, Restaurace U Bubanců, Vondra - prodej a servis kol, Večerka Pšenička, ELMO Schoř a firma FASE s.r.o. Litoměřice. V závěru letošního roku bychom rádi jednali s dalšími firmami (a to hlavně sídlícími v Lovosicích) o možnosti umístění reklamy na doprovodné vozidlo a tak zajistili jeho další provozu schopnost.

Co byste chtěl říci na závěr, vaše vyznání, cokoli …

Všichni v klubu věříme, že se opět (po provedených opravách komunikací) vrátíme k pořádání cyklistického kritéria pod dřívější patronací Čížkovické cementárny (dnes firmy LAFARGE CEMENT a.s.). Využívám také této příležitosti k poděkování Městskému úřadu Lovosice, kde jsme vždy nacházeli pochopení. Stejně tak děkujeme za podporu všem dosavadním sponzorům a trochu doufáme, že se jejich řady rozšíří.

Věříme také, že i děti opět najdou cestu do našeho klubu.

Přeji panu Harvánkovi i celému cykloklubu, aby se jeho přání splnilo. Přibývá cyklistických stezek, přibude třeba i sportovních cyklistů. Do dalších let přeji také mnoho dobrých výsledků.

Se zakladatelem cykloklubu a dlouholetým členem hovořila

Eva Hozmanová

Co je to FUTSAL?

Velice významné výročí v letošním roce slaví Svaz sálového fotbalu Futsal. Letos je tomu již 30 let, kdy v roce 1974 známý fotbalový klub Peňarol Montevideo sehrál v Praze přátelské propagační utkání s tzv. líným míčem s malým odskokem, který si postupně získával své příznivce. Zde se začala psát celková historie tohoto sportu, který od pozdních podzimních měsíců a přes celou zimu dává možnost fotbalistům pokračovat ve své činnosti v halách, ať už se jedná o profesionální či amatérské hráče, kteří jsou registrovaní v bezmála tisícovce týmů v samostatném svazu.

I v Litoměřickém okrese je registrovaná okresní liga a navíc náš zástupce v krajské lize Ústeckého kraje, CF Radobýl Litoměřice, čeká v letošním ročníku nelehký úkol v obhajobě loňského prvenství a krajského přebornického titulu. Družstvo neuspělo až v národní kvalifikaci o postup do Celostátní Ligy - umístilo se na velice pěkném třetím místě, když postup si zajistily první dva týmy.

Vrcholem pro tento sport bude určitě podzimní Mistrovství Evropy v Praze a to v posledním listopadovém týdnu. Naši příznivci budou mít možnost i v Lovosické hale Chemik v září a říjnu shlédnout utkání s Belgií a atraktivním soupeřem - Španělskem - v rámci přípravy naší reprezentace na ME. Vzhledem k úpravě a sjednocení evropských a světových pravidel je o tento sport zájem a bychom tímto chtěli informovat kolektivy z našeho regionu, že v případě jejich zájmu se mohou přihlásit do 15. 9. 2004 na adrese Krajského štábu kde obdrží základní pokyny a materiály.

Ještě jednou zveme všechny zájemce a příznivce fotbalu pod střechou o možnost zaregistrování a rozšíření naší základny.

Pavel Maňák, Osvoboditelů 937, 438 01 Žatec,
telefon 415 710 327, 604 609 896,
e-mail: pavel manak zavinac centrum cz