Japonské firmy a nezaměstnanost 2003

Jak to doopravdy je?

Je nesporné, že každého z nás zajímá, jak ovlivnil nezaměstnanost v regionu Lovosicka vznik nových japonských firem ve 4. zóně Průmyslového a logistického centra v Lovosicích. I když jeden rok je velmi krátká doba na definitivní závěry, přesto jsme požádali vedoucího lovosické pobočky Úřadu práce Ing. Zdeňka Kaftana o zhodnocení roku 2003 z hlediska vlivu těchto firem na vývoj zaměstnanosti v našem regionu. Tady je jeho odpověď.

Rok 2003 v regionu byl v očekávání zahájení výrobní činnosti japonských společností TRCZ, TRIS a AYOAMA v Lovosicích. V roce 2002 se předpokládalo, že v průběhu roku 2003 u těchto firem nalezne zaměstnání cca 380 až 400 zaměstnanců, kteří ovšem nemusí všichni pocházet z regionu, případně, že budou pocházet převážně z řad uchazečů o zaměstnání. Do 31.12.2003 pracoviště v Lovosicích zaregistrovalo 90 uchazečů o zaměstnání (UOZ), kteří se u zmíněných firem zaměstnali a mají bydliště v lovosickém regionu. V této souvislosti je pozoruhodný úbytek evidovaných UOZ k 31.12. běžného roku. Ke konci roku 2002 - 1410, v roce 2003 - 1321 uchazečů. To téměř přesně odpovídá zjištěnému počtu zaměstnaných u zmíněných firem. Zcela zásadní vliv na počet zaměstnaných má dosud pouze společnost TRCZ, která v období roku 2003 přijala celkem 73 UOZ z evidence v Lovosicích. Uvedený počet zaměstnanců pochází z 29 obcí regionu, snižování počtu UOZ touto cestou je tedy rozloženo dosti plošně. Počet UOZ s trvalým pobytem v Lovosicích je 40, počítáno u všech citovaných firem.

V této souvislosti je namístě zmínit jeden prvek z personální politiky společnosti TRCZ: Z doporučených UOZ i ostatních zájemců o zaměstnání u společnosti si firma předběžně činí jakési zásobníky potencionálních zaměstnanců. Pokud uchazeč není vybrán již při prvním řízení, pak jedním z významných kritérií při následujícím výběru je, jak uchazeč o zaměstnání bez dalších výzev projevuje zájem se zaměstnat, tj. činí-li dotazy o vývoji podané žádosti. Na personální politiku zaměstnavatele, pokud není vzájemně ošetřena smlouvou, nemůže mít náš úřad vliv. Je přirozené, že zaměstnavatelé si své zaměstnance vybírají z výrazně většího počtu zájemců a zejména sledují očekávanou pracovní morálku. Dosavadní průběh přijímání nových zaměstnanců naznačuje, že úspěšnost uchazečů o zaměstnání, evidovaných naším úřadem není příliš vysoká. Prezentace UOZ, u kterých měli možnost být pracovníci ÚP přítomni, často svědčí o absenci většího úsilí UOZ získat zaměstnání. Lze proto vyslovit předpoklad, že podstatná část zaměstnanců zmíněných společností nebude saturována z evidovaných uchazečů o zaměstnání. Pro sledování úspěšnosti doporučených UOZ k firmě TRCZ naše pracoviště dohodlo přímý e-mailový kontakt. Vzhledem k tomu, že firma si zaměstnance vybírá v delším časovém období, je tato komunikace pro kontrolu zájmu UOZ velmi užitečná.

Pozn.red.: My jsme se také z jiných zdrojů dozvěděli, že prezident společnosti TRCZ, a.s. veřejně prohlásil, že do roku 2007 předpokládá celkový počet zaměstnanců ve firmě 1500 tj., oproti dříve uváděném počtu, o 500 pracovníků více.

Připravil (hv)

Herec Petr Kostka se učí ugandsky – a proč?

Ve středu 21. ledna představil v Lovosicích svůj film „Afrika, má nová láska“ z cesty po Ugandě známý herec Petr Kostka. V našem městě se čirou náhodou dokonce setkal se spolužačkou z ústecké Obchodní akademie (tehdy se škola jmenovala vyšší hospodářská škola) paní Cibulkovou, která bydlí v Lovosicích. Z dob studia má údajně v naší oblasti mnoho přátel. V Lovosicích byl prý asi před 14 lety na zájezdovém představení.

Petr Kostka adoptoval v rámci projektu „Adopce na dálku“ ugandskou holčičku a rozhodl se, že ji pojede do Afriky navštívit. Protože uměl anglicky jen velmi málo a musel by se učit, vybral si pro výuku raději přímo ugandštinu. Seznámil se v Plzni se dvěma sourozenci, jejichž otec bydlí v Ugandě a kteří ugandsky umí. Naučil se tedy nějaké základní výrazy a spolu s mladými polouganďany vyrazil do Afriky na návštěvu, výchozí bod měli u jejich otce. Ugandská republika je zaostalá a negramotná země.

Holčička Šami bydlela v odlehlé africké vesnici, asi 30 km od menšího města. Kostka jí přispívá 7 000,- Kč/rok na vzdělání (školné, školní uniforma, pomůcky a lékařská péče). V jedné chýši měla rodina ohniště, v druhé chýši celá rodina spala. Otec pracoval na poli a pěstoval zeleninu. Herec jim nesměl nic přivézt, aby jim to ostatní vesničané nezáviděli. Pouze matku odvezl do městečka k doktorovi a zaplatil lékařskou péči. Komické bylo, že vesničané byli přesvědčeni, že Kostka umí ugandsky a báli se před ním mluvit. Děti, které měly štěstí, že je někdo „adoptoval“, mají pěkné oblečení a chodí do pěkné zděné školní budovy. Herec se byl podívat i tam a měl zde projev v angličtině. Při přednášce si sám ze sebe dělal legraci, že ani příliš nevěděl, co říká, že se to naučil jako roli. Ale měl úspěch, všichni mu tleskali. Škola měla mikrobus, ale nikdo neměl řidičský průkaz, Kostka zaplatil mechanikovi pětidenní rychlokurs (byl velmi levný, asi za 800,- Kč). Jsou tam zkrátka jiné životní podmínky, pro nás nepochopitelné. Asi by se nám tam žilo těžko. A Petr Kostka alespoň jedné holčičce dal možnost vzdělání. Pro zajímavost, jedno děvčátko z Litvy adoptovali žáci ZŠ v Děčíně. Jedna česká paní učitelka pracuje zase u Indiánů v Peru. Lidé už nejsou nevšímaví, snaží se pomáhat. Ale těch potřebných je bohužel na světě mnoho. Přednáška Petra Kostky byla po všech stránkách poučná.

Koňaboj

moravská a slovenská lidová píseň v nekompromisně rockové podobě. (Ukázky najdete v sekci „ukázky“ na: http://www.konaboj.com)

Skupina Koňaboj vznikla před rokem spontánním a jedinečným seskupením muzikantů z oblasti folku, folklóru, rocku, grunge a klasické hudby. Tvorba Koňaboje bývá stylově často přiřazována k Čechomoru či Fleretu. Díky důmyslným rockovým aranžím vsazeným na moravskou či slovenskou lidovou píseň vymezuje ovšem jejich hudba nový hudební styl, nazývaný členy skupiny „folklór-rock“. Jak sami muzikanti říkají: „Původním a nepozměněným lidovkám pouze šijeme rockový kabátek“. Koňaboji se tím daří oslovit velmi širokou skupinu posluchačů, a to od starší generace, která zná písničky z cimbálovek, až po generaci nejmladší, která v lidové písni teprve krásu začíná nacházet.

Za poměrně krátkou dobu své existence stačila skupina vydat demo, jehož kmotrem se stal Jiří Pavlica, vyhrát Zahradu v Náměšti na Hané, získat ocenění na Mohelnickém dostavníku, úspěšně se zúčastnit celostátního kola Porty v Jihlavě, Prázdnin v Telči, Setkání na Konopišti a oslovit největšího folkového sponzora u nás - pivovar Velké Popovice - který jim vyšel vstříc jako historicky první kapele.

V březnu 2004 vydávají Indies Records jejich debutové CD s názvem „Já sa koňa bojím“. Na natáčení se kromě skupiny podílela i cimbálová muzika Zádruha z Dolních Bojanovic. Album obsahuje celkem 15 písní a najdete mezi nimi např. Stojí Kača - Žal, Padalo jabĺčko nebo Dvanasta hodyna. Součástí vydání bude promo-tour, která zahrne tři koncerty (24.března Brno - Klub Stará Pekárna, 30.března Vyškov - Besední dům a 3.dubna Praha - Klub Mlejn). V Praze a ve Vyškově po boku skupiny Koňaboj vystoupí jako host i cimbálová muzika Zádruha.

Napsali o skupině :

Koňaboj se profiloval velmi dobře a úsporně zaranžovanými lidovkami, dle mého z Horňácka a širého okolí. Všemu vévodila nekompromisní rocková kytara Davida Řeháka a nádherný folklórní zpěv Jiřiny Šmukařové. Šaolin,

... vyškovský Koňaboj dokázal po necelém roce existence doslova uhranout diváky na našem největším festivalu folkové hudby, tedy na Zahradě v Náměšti na Hané. Přijel, zahrál na začátku méně navštíveného prvního soutěžního odpoledne a suverénně zvítězil v boji o diváckého Krtečka. Milan Tesař,

…muzikanti aranž vyšperkují hezkými nápady a než mohou začít nudit, přejdou k další folklorní perle. Za naprosto ojedinělé považuji spojení akustického kontrabasu s elektrickou baskytarou, potěšil mne i dres muzikantů a pochopitelně zpěvačka Jiřina Šmukařová, která je zvukově velmi průrazná. Jiří Moravský Brabec, Folk & Country,

Diskografie:

DEMO - 2003
ČAROHRANÍ- z kořenů moravského folklóru se skupinou Indies Rekord - 2003

Manažer skupiny - ing. Václav Jansta

Z historie města

O čem psaly Lovosické noviny v březnu 1993 - před jedenácti lety

V září 1992 skončily své působení Lovosické listy a v říjnu již vyšlo první číslo Lovosických novin. Proč ta změna? Sponzor a šéf reakční rady, ing. Miroslav Hart, považoval za nereálné noviny udržet, aniž by tím ohrozil svou firmu. Ani pan Lípa z Labužníka, se na to necítil… Při ceně 2 Kč byla návratnost vložených peněz mizivá.

Lovosické noviny měly nové sponzory : firmy TP, s.r.o., John, Camex a Vintrich. Šéfredaktorem byl pan Slavík. Nežily dlouho - skončily šestým číslem 1993. Pak byla dlouhá pauza do dubna 1995. To už vzaly na svá bedra zátěž s financováním novin, Lovosického dneška, městské orgány, které pověřily jejich vydáváním Kulturní středisko Lovoš. Novým šéfredaktorem se stal ing. Jiří Hrdina, který dostal noviny na úroveň, kterou mají dnes. Ale to už jsem zabrousil dál, než jsem původně chtěl…

Vybrali jsme březnové číslo LN z roku 1993. Na přední straně je nepodepsaný článek nazvaný „Neplatiči nájemného v našem městě!“ se seznamem dvaceti šesti jmen. Nejvyšší dluh byl tehdy 6 300 Kč. Na druhé straně obrazová reportáž z vystěhování neplatiče. Jednu z fotek reprodukujeme, abyste měli obrázek o zlepšení kvality tisku za těch jedenáct let. Ing. Soldon se prezentoval článkem Co dál s lovosickou dopravou? o výhledech rozvoje dopravní infrastruktury a současně i městské zeleně. Tehdejší starosta Mgr. Novák zaujímá stanovisko k privatizaci polikliniky, V. Kočí píše o cílech skautského hnutí. Secheza má osmého ředitele, konstatuje redakční článek. Byl jím dnešní manažer DZCL, ing. Vybíral. O potížích hasičů píše článek I technika může zklamat. Už tehdy měli hasiči techniku s prošlou záruční lhůtou… Mirek Nesvarba píše o Zajímavostech ze života Lovosic v minulých letech. Ing. Hozmanová rozmlouvala s JUDr. Michaličkovou na téma : S čím za notářem. Na poslední, osmé straně, je obligátní křížovka s vtipem, Tip na výlet a ekologický povzdech Budou i letos jívy žalovat? podepsaný iniciálami AM.

Z redakce

Redakce Lovosického dneška

se rozhodla odměnit knihou nejlepší článek napsaný lovosickým občanem mimo okruh pravidelných dopisovatelů. Je jím článek paní E. H. nazvaný Kamarádky, nebo zlodějky? Podle nás je článek přínosný tím, že se - na základě osobní zkušenosti - snaží řešit stinnou stránku dnešní doby, alespoň varováním. Je to přesně to, co bychom chtěli od našich spoluobčanů jako výraz spoluúčasti na životě města. Zdá se ale, že občané jsou natolik znechuceni politickými tahanicemi na nejvyšší úrovni ve státě, že ztrácejí i zájem o dění ve městě, které je přece jen řízeno spolupracujícími orgány, byť složenými z příslušníků stejných stran, které nám předvádějí divadélko s - pro nás neúměrně - vysokým vstupným…

Dostalo se nám - redakci - několika uznalých slov na úroveň našich novin, dokonce od lidí, jejichž úsudku si velice vážíme a kteří nechválí pro nic za nic. Přátelé! Padesát pochval nás nepotěší tolik, jako článek o tom, co vidíte - ať je to třeba i kritika (samozřejmě věcně podložená a pokud možno konstruktivní), nebo cokoli, co se života ve městě týká. Ten článek - byť i třeba malinko kostrbatý - je výrazem toho, že berete námi vydávané noviny opravdu za své. To je náš cíl…

Redakce

strana 7

Strana 7