Představujeme vám

Velemín - místní část Milešov

Milešov je po Velemínu druhou největší obcí se 146 domy, v roce 2002 v něm žilo 401 obyvatel. Leží na jižním úpatí Milešovky, 7 km severozápadně od Lovosic. Jméno obce pravděpodobně pochází z všeslovanského výrazu „mil“ (milý). Prvním známým majitelem byl v roce 1391 nebohatý zeman Petrman z Milešova usedlý na gotickém hradě, který pocházel z větve Kaplířů ze Sulevic. Za suchým hradním příkopem se ve 14. století rozvinulo předhradí, kde vznikl panský dvůr pojmenovaný Hradčanský. Majitelé se pak střídali, v roce 1603 se Milešov do majetku Kaplířů ze Sulevic vrátil. Hrad přestavěli v renesanční zámek a také obec, kde byl postupně vybudován dvůr, pivovar, mlýn a vinopalna, značně zvelebili.

Milešovský zámek je dominantou nejen obce Milešova, ale celé okolní krajiny vůbec.

Zámek značně utrpěl za třicetileté války a v 50. letech 17. století byl barokně upraven, přestavbu řídil slavný Antonio della Porta. Do Milešova jej přivedl Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic, který se zde roku 1611 narodil. v přestavěném zámku si zařídil Kaplíř velkou knihovnu a sbírku matematických přístrojů, malou, ale krásnou zbrojnici a obrazárnu. v roce 1683 se proslavil hrabě Kaplíř jako chrabrý obhájce města Vídně proti turecké přesile. Město zachránil a císař jej povýšil na polního maršálka. Po smrti bylo jeho tělo převezeno do kostela sv. Antonína Paduánského v Milešově - Mlýncích. Jeho krypta je uprostřed kostela (bez nápisu). Projekt kostela navrhl také Antonio della Porta, kostel byl podle něho postaven v letech 1875-80. v roce 1865 koupili panství Ledebourovi, kterým byl zámek i s panstvím v roce 1945 zkonfiskován, polnosti rozděleny mezi rolníky a zámek přeměněn na nemocnici, později na léčebnu dlouhodobě nemocných. Dnes je zde Domov důchodců. v obci je budova místní samosprávy, obchod se smíšeným zbožím a mateřská škola. U rybníka v Milešově bylo zřízeno veřejné tábořiště.

V roce 1998 byla založena Veřejně prospěšná společnost Milešovka, která sídlí v budově Obecního úřadu ve Velemíně. Milešovka je nejvyšším kopcem Českého středohoří (837 m.n.m.) a byla navštěvována ctiteli přírody již více než 200 let. Na hoře je od roku 1905 meteorologická stanice s 19 m vysokou věží, která je díky společnosti opět po 60 letech přístupná veřejnosti. Meteorologická sledování se zde provádějí v pravidelné řadě od ledna 1905. Observatoř patří Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR a od roku 1997 se účastní Evropského programu sledování změn klimatu Země.

Společnost hodlá ve spolupráci s OÚ Velemín upravit přístupové cesty na Milešovku (jedna z nich by měla vycházet ze zámeckého parku v Milešově, který má být nově upraven), počítá se i s vytvořením naučné stezky z Milešova a Velemína, výhledově pak s otevřením Muzea meteorologie. Byly zde vybudovány piknikové stoly a zajištěno občerstvení. Naše „hromová hora“ má před sebou dobré vyhlídky.

-Hz- foto jč

Obec Boreč s Bílinkou a Režným Újezdem

Boreč s Borečským kopcem. - Foto: M. Petrák

Obec Boreč leží pod stejnojmenným vrchem (449 m n. m.) 4 km západně od Lovosic; o původu jména svědčí dodnes borové lesy. Svahy Borče jsou Národní přírodní památkou, chráněné území Borečský vrch bylo vyhlášeno již v roce 1951, jeho výměra je 18,7 ha. Jev, odborně zvaný ventaroly, je příčinou toho, že se v okolí výdechů teplého vzduchu neudrží sníh. Díky teplu je zde možno i v zimě potkat mloka skvrnitého, nebo vidět kvést sedmikrásky. Kdysi dávno, za časů bájných knížat, prý měli kolem kopce Boreč putovat poslové mezi Stadicemi a pražským Vyšehradem, na kopec si údajně troufla vystoupit jen odvážná kněžna Libuše a zde hovořila s Bohy. Kopce se lidé báli ještě v 19. století, vyprávěli si, že otvor v Borči býval kdysi bezedný, ale že bylo rozkázáno jej zasypat. Dlouho se to nechtělo dařit, až konečně mohutný balvan se zachytil v prohlubni a její zasypání umožnil.

První písemná zmínka o osadě Boreč však pochází teprve z 1227, kdy byla rozdělena na části, z nichž jedna patřila svatojiřskému klášteru na Hradčanech a druhá místním vladykům (připomínán je Chval). Tvrz střídala majitele, až v r. 1588 ji Jan Rút z Dírného přestavěl na renesanční zámek. Tehdy stál vedle panského sídla poplužní dvůr s dalšími hospodářskými objekty a vlastní pivovar. Další z mnohých držitelů panství, František Václav Rajský, nechal přestavět zámek v barokním slohu. v západním křídle vznikla zámecká kaple, jižní křídlo sloužilo k ubytování služebnictva. v r. 1802 byl zámek prodán knížeti Josefu Schwarzenbergovi, který jej připojil ke svému lovosickému velkostatku. Zrušil však rytířský sál s freskami a kapli. Po pozemkové reformě roku 1924 se stal zámek v Borči součástí zbytkového velkostatku a byl rozparcelován. Po revoluci v roce 1945 byl sloučen s lovosickým Státním statkem. v 70. letech dal ONV v Litoměřicích zámeček opravit. Pro restituční spory zámek v současnosti pomalu chátrá. Na návsi v Borči je kaplička. v obci jsou připravovány vodohospodářské stavby (vodovod, kanalizace a čistírna odpadních vod). Ves má v současnosti pouze 24 stálé obyvatele. Rodačkou z Borče byla matka Dr. Miroslava Tyrše, zakladatele Sokola. v dětství zde často pobýval i sám Tyrš.

Osada Bílinka leží při státní silnici z Lovosic do Teplic. Je zde zastávka autobusu a pohostinství. Na návsi je kaplička.

Režný Újezd

je ves v sedle mezi Lovošem a Borečským vrchem, 4 km západně od Lovosic. v zahradě čp. 2 je na jihozápadním okraji kruhové tvrziště s širokým příkopem. ze vsi vede od autobusové zastávky Naučná stezka Borečský vrch. Okružní stezku tvoří tříkilometrový okruh s devíti panely obrazových a textových informací na jednotlivých zastaveních.

V obcích jsou připravovány stavby kanalizace a napojení na čistírny odpadních vod. Plynofikace Bílinky a Režného Újezdu se předpokládá v letech 2004-5. Celkem zde žije 92 obyvatel v 80 domech.

Hz

Obec Opárno

je ves v romantickém údolí Milešovského potoka, 3,5 km severozápadně od Lovosic. Opárenské údolí se táhne v délce 3 km od okraje Malých Žernosek severním úpadtím Lovoše k zřícenině hradu Opárno a je turistickým cílem mnoha návštěvníků. Údolím vede také cyklostezka Most - Doksy, která vede k přívozu v Malých Žernosekách. Každoročně se též pořádají v Opárenském údolí různé sportovní akce, např. tradiční Běh Opárenským údolím. v dřívějších dobách byly na břehu Milešovského potoka mnohé mlýny (Císařský, Havelkův, Švýcarský a Černodolský), ve kterých bývalo restaurační zařízení.

Hz

Hrady a zámky Lovosicka

SKALKA

Skála pod skalkou působí dost divoce.

Hrad Skalka u Vlastislavi svou podobou a polohou dobře odpovídá svému jménu. Na vrcholu výrazné skály se vypíná okrouhlý bergfrit mírně oválného půdorysu. Ve spodní části jeho interieru se dochovaly nápisy vyškrábané do kamene vězni někdy v sedmnáctém století. Za ním, na nižší plošince skály zřejmě stával palác. Hrad tedy příslušel ke skupině typu běžných bergfritových hradů, které byly v první polovině čtrnáctého století, kdy právě Skalka vznikla, v Čechách zcela běžné. Před jádrem hradu se nacházelo předhradí, z něhož jsou dnes kromě celkového obrysu patrné jen malé zbytky ohražení. Přes svou stísněnou podobu, nedovolující další rozšiřování a modernizaci, se hrad dočkal třicetileté války. Vypálení v roce 1639 však znamenalo jeho zánik. v druhé polovině sedmnáctého století si majitelé přímo pod Sklakou a hradním jádrem postavili nový barokní zámek. Stavební materiál byl nepochybně získán rozebráním zbytku hradu, ušetřena zůstala jen malebná oválná věž.

Text i foto Roderich Slavík

Lovu, lesu….

V houštinách legislativní tvorby většině lidí (kromě myslivců ovšem) uniklo, že byl - mimo jiné - normy schválen také nový zákon o myslivosti. Návrh tohoto zákona se připravoval velice dlouho - několik let. Dosud platný zákon již v mnoha směrech nevyhovoval podmínkám společenských přeměn ani myslivcům, ani ostatním účastníkům majitelům pozemků, ochráncům přírody a zvířat. Ministerstvo sice připravovalo zákonic roku 1990, ale skončilo pouhým schválením několika úprav a dílčích novel. Zásadní obrat nastal až v době, kdy do řízení vstoupila poslanecká sněmovna, zejména několik poslanců z řad příznivců myslivosti a samozřejmě i Českomoravská myslivecká jednota. Byl předložen první návrh, který se ale setkal s obrovským odporem a nevraživostí opozice, zejména ze strany ochránců přírody, podniku Lesy české republiky, malých vlastníků zemědělských pozemků a lesů, dosti silně podporovaných některými medii a pár lidmi, kteří myslivosti vůbec nerozumí.

Jedním z argumentů odpůrců nového zákona bylo to, že prý „všechny návrhy pocházejí z řad myslivců“… Kdo by, podle těchto s podivem se ptajících, měl jiný přinášet podněty, jestli ne 140 000 členů specializované, odborné organizace, kteří se rekrutují ze všech organizací a politických stran napříč společenským i politickým spektrem?

Nakonec zvítězil zdravý rozum (i to se díky Bohu stává) a schválený návrh Zákona o myslivosti alespoň částečně postihuje a podporuje hlavní směry činnosti myslivců a potřebné změny souvisící zejména se změnami vlastnických vztahů k půdě a lesům. Myslivci s nadějí očekávali, že nový zákon bude schválen ku prospěchu přírody, zvěře i celé společnosti. Je kompromisem mnoha návrhů a názorů a v podstatě respektuje oprávněné zájmy všech zúčastněných stran.

Tisk konstatoval, že myslivcům se nový zákon líbí… To ano, i když z hlediska myslivců ještě zdaleka není dokonalý. Naopak se myslivcům nelíbí, že ihned po schválení někteří poslanci zaútočili na jeho obsah s tím, že - například omezuje vlastníky půdy a lesů, které tvoří honitbu, že omezuje zemědělce a vlastníky lesů v jejich hlavní činnosti, že omezuje sběr hub a lesních plodů… Jsou to argumenty neopodstatněné a nepravdivé a slouží jen některým zájmovým skupinám s úmyslem vytvářet k myslivosti v  občanech republiky deformovaný vztah k myslivosti a myslivcům. Zákon umožnil ponechat limit pro minimální výměr honitby 500 hektarů souvislých ploch, definoval skutečnost, že zvěř je bohatstvím státu a právo na zvěř že není totožné s vlastnickým právem k půdě, na níž se zvěř pohybuje a žije, jasně definuje i práva a povinnosti myslivecké stráže jako veřejného činitele. Jasně vymezuje, co jsou a nejsou honební pozemky, jak se musí chovat uživatel honitby, upravuje podmínky pro vydání loveckého lístku a taxativně stanovuje pokuty za nedodržování zákona.

Nedostatkem zákona je řešení škod způsobených zvěří před soudem v případě nedohody vlastníka pozemku s uživatelem honitby. Starý způsob rozhodnutím rozhodčí komise s přednostou bývalého Okresního úřadu byl operativnější. Nová úprava poškozuje spíše majitele pozemků mnohem delší dobou projednávání, která se předpokládá u přetížených soudů.

Myslivce čeká ještě hodně práce, zejména po skončení platnosti přechodného období k poslednímu březnu 2003. v některých případech dojde k úpravám stávajících honiteb tam, kde se změnily vlastnické vztahy k půdě a lesům. Dojde jistě i k přestavbě honebních společenstev podle norem nového zákona. Pro myslivce je záporem dosti složitá nutná administrativa, která bude ztěžovat jejich ustavení i činnost.Velkým přínosem je fakt, že v dalším pronájmu honitby budou mít přednost nájemci, kteří zde již dříve dobře hospodařili a že majitelé, jako členové honebního společenstva budou spolurozhodovat o všech podstatných mysliveckých činnostech.

Podle pana Adolfa Rolínka, jednatele okresního výboru ČMMJ v Litoměřicích.