Koutek poesie

Tom Ha

Milešovka

Pozvánka na výlet

Z našich poutí

Mannsteinův kámen

První srpnová sobota začíná mlhou, která se během dopoledne rozplyne. a už je tu neúprosně žhnoucí slunce azurová obloha s volně rozhozenými kumuly. Rozhodneme se pro kratší putování, ale tak, abychom měli středohorské kopce na dohled. z Lovosic se vydáváme do Bílinky a odtud polními cestami směrem k Březnu. Necháváme se unášet krásou kulturní krajiny. Středohorské louky a pole, ohraničené mezemi a remízky, jsou malebné v rovině i ve zvlněném terénu. Žně jsou v plném proudu a my vychutnáváme jejich atmosféru, posvátný pocit z okamžiku, kdy země vydává člověku svoje štědré dary. a všude na dohled se prudce zvedají kdysi dávno ohněm zrozené hory - 0včín, Boreč, Sutomský vrch, Děkovka, Solanská hora, Lipská hora, Ostrý, Milešovský Kloc, královna Milešovka, Kletečná a Lovoš, který je nám nejblíže. Máme je tu pěkně pohromadě, radost na ně pohledět. Louky jsou plné modrých květů kakostů lučních a žlutých jestřábníků. u cesty kvete růžový sléz a chrpa luční, žlutá komonice lékařská, kozí brada, jitrocel, lnice kvítel, jetel zlatý, vrbovka úzkolistá, chrastavec i hlaváč bledožlutý, bodlák bělotrn obecný, lopuch a další. Narazíme i na jehlici trnitou. Obdivujeme bohatou úrodu osamělých hrušní, jabloní a slivoní. Setkáváme se i s motýly - babočkou kopřivovou,bodlákovou a pavím okem, běláskem, modráskem a okáčem lučním. „Pět peněz, pět peněz“, volá někde poblíž křepelka. Nad sklizeným polem krouží káně a směrem k Lovoši přelétává hejno špačků. Odpočíváme a na poli před námi se objevují dvě srnky, které tu zřejmě měly v obilí vyšlapané stezky. Teď je tu nenašly a v otevřené krajině znejistěly. Chvilku stály a zdálo se, že se dorozumívají a dohadují, kterým směrem se mají vydat. Snad o nás ani nevěděly a proběhly v naší blízkosti. Krásné setkání. Pokračujeme v cestě. Červenavé jeřabiny a modré ojíněné trnky jsou neklamným náznakem blížícího se podzimu. Vedro nás udolává, a tak po chvíli usedáváme do stínu keřů a zachycujeme krásy Středohoří každý po svém - fotoaparátem i štětcem. Vděčným námětem je Lovoš, který je z každé strany jiný. Z naší současné strany působí velmi mohutně, zaujímá obrovský prostor a jeho vrchol je špičatější. Kybička je úplně schovaná. Naše cesta směřuje k Březnu, ale my odbočíme vpravo, kde nás zaujímá v polích osamělý nenápadně se zvedající kopeček, porostlý travou a několika keři. Podobných kopečků ve Středohoří nacházíme desítky.Ten náš s nadmořskou výškou 326,5 m se nazývá „Mannsteinův kámen“. Byl pojmenován podle pruského generála Kryštofa Herrmana Mannsteina, který se zúčastnil sedmileté války, probíhající v letech 1756 - 1763 . Válka začínala bitvou u Lovosic. Dne 27. června 1757 kolem tohoto vršíčku soustředil generál Mannstein kruhovou obranu svého vojska chráněnou vozy. Jeden z vozů se náhle uvolnil a dal do pohybu, čímž v obraně vznikla mezera, kterou Chorvaté vnikli dovnitř obranného postavení a generála zastřelili. Od té doby se nazýval vršek Mannsteinberg a později dostal název Mannsteinův kámen. a tak zcela nenápadný kopeček Českého středohoří se stal svědkem nepatrného úseku historie naší země.

A ještě malá geologická zajímavost - v okolí Mannsteinova kamene se na poli nachází limonit (hnědel, v podstatě hodroxid železitý) v kulovitých a ledvinitých tvarech, které vyvolávaly domněnku, že se jedná o „měsíční kameny“. Samozřejmě, tato doměnka byla mylná.

Jana Haasová

Košťálov

Hrady a zámky lovosicka

Na vysokém, dominantním kopci nad Třebenicemi se vypínají nepřehlédnutelné zříceniny hradu Košťálova, založeného v průběhu čtrnáctého století. Patřil mezi šlechtické hrady donjonového typu, jejichž hlavní obytnou i obrannou stavbou byla mohutná čtyřboká věž. Ta v případě Košťálova vyplnila celou náhorní skalnatou plošinu kopce obtočenou parkánem na rozdíl od nižší plošiny předhradí, na níž byly postaveny převážně hospodářské budovy a opevnění, z kterých se zachovaly jen pranepatrné terénní stopy a náznaky.

Nejstarší zmínka o hradě se datuje rokem 1372. Majitelé bydleli na Košťálově až do poloviny šestnáctého století, kdy si postavili novou, pohodlnější a přístupnější tvrz při dvoře pod kopcem. Hrad ponechaný svému osudu pak chátral a na konci sedmnáctého století je již popisován jako zpustlý.

Foto i text Roderich Slavík