Mám-li ještě vzpomenout nejrozsáhlejší akci, která má zanedlouho výrazně změnit tvář periferie města - t.j. dopravní a logistické centrum Lovosice, tak tato perspektiva má ideový začátek na jedné ze služebních cest do SRN. Tam u Norimberka, u nově zbudovaného průplavu Rýn - Dunaj, tehdy vznikalo právě takové centrum v obdobných podmínkách, jaké máme my v Lovosicích, samozřejmě v menším rozsahu.

To o čem jsme, si dosud povídali, byla samá pozitiva. Co se ale na druhé straně jak vašemu týmu, tak i dalším nepodařilo
Toho taky nebylo málo. Prvním nedostatkem z mého pohledu je nevyřešená bytová politika, kdy se jak nám, tak i následovníkům nepodařilo zajistit dostatečný přírůstek dostupných bytů pro naše občany. I současný prodej bytového fondu je podle mne velice zdlouhavý. Vím ale, že dobré řešení nebude jednoduché a ještě nějaký čas potrvá.

Takovou konkrétní chybou minulosti byl souhlas se zřízením speciální střední školy Societa, kde už v základech bylo zvoleno chybné zaměření a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Objekt přitom mohl lépe posloužit jako dům s pečovatelskou službou. Další bolestí je nefungující a dosud nevyřešený přívoz přes Labe. "Vadou na kráse" je dodnes tzv. "velká proluka", která se teprve v současnosti dočká důstojného vyřešení díky podnikatelské aktivitě pana Vladimíra Johna.. Dalo by se připomenout i, dosud vlastně nevyřešené, umístění veřejného zdravotnictví nebo starosti s udržením provozně náročných sportovišť. A zase, po chvilce vzpomínání by se jistě našly další a další pozůstalé problémy a nedostatky.

Na závěr našeho rozhovoru se nemohu zeptat jinak, než co bys přál našemu městu do nejbližší doby, kdy se má stát opět správním střediskem svého regionu ? A budu rád, když mi řekneš svůj názor na problém „kam s radnicí“ ?
Tím tedy hned začnu. Jednoznačně dávám přednost přístavbě nového křídla, protože v Lovosicích vyroste další nová stavba, která zakončí dnes odhalenou štítovou zeď v centru města. Nové prostory budou "šité na míru" potřebám správy aglomerace velikosti zhruba bývalého lovosického okresu. Myslím si však, že i to není poslední krok a v definitivním uspořádání se po čase vedení města do historické budovy vrátí. To až se ale dořeší systém soustředěné lékařské péče ve městě, odvozený od koncepce zdravotní péče státu. Tam dosud chybí legalizovaný model, vhodný pro naše podmínky.

Další perspektivu města určila a určuje jeho poloha. V rámci komunikační výhodnosti nesmíme zapomenout ani na to, že Lovosice jsou vstupní bránou do atraktivní turistické oblasti levobřežního Českého středohoří. Například turistický pochod "Ve stopách Ulriky von Loewetzow" se dostal do celosvětového kalendáře turistických akcí. To sebou pak nese závazek nejen na poskytování potřebných informací, ale v první řadě na zlepšení pořádku ve městě včetně zvýšení pocitu bezpečnosti. Jako cílové řešení vidím nutnost zřízení instituce městských strážníků alespoň v minimalizovaném počtu. Tyto aktivity tak musí jít ruku v ruce s budováním průmyslového a logistického zázemí města.

Úplně na konec - jak by měl vypadat ve Tvé představě Lovosický dnešek ?
To je dáno tím, o čem jsme si už povídali. Zůstane informačním zdrojem, už nejen pro lovosické, ale pro občany celého regionu. Tomu musí podřídit jak svůj obsah a rozsah, tak i potřebnou periodicitu ve vydávání. Musí se také proto dále profesionalizovat.

Děkuji za naše setkání.
Rozhovor připravil JiH

Obnova kaple v Dřemčicich

Jistě mnoho lidi z Lovosic a okolí si vzpomene na Slavnosti květů v Dřemčicích, které se konaly vždy v květnu okolo svátku sv.Jana Nepomuckého, jemuž byla zasvěcena tamější kaple.Ta byla dominantou celého kraje a byla vidět z širokého a dalekého okolí. Bohužel se nedočkala dnešních časů. Byla postavena v r. 1722 jako barokní, jednolodní stavba a v r. l729, kdy byl svatořečen Jan Nepomucký, došlo k slavnostnímu vysvěcení kaple. Historie kaple je spojena s postavou hraběnky Ulriky von Lewetzow, sídlící v blízkých Třebívlicích, která pečovala o její opravy a v závěti odkázala kapli určité výnosy. Ale již v r.l912 začínají útoky na její celistvost : několikrát ji navštívili vykradači, v r. l916 c. a k. armáda zrekvirovala oba zvony pro válečné využití. V r.l935 byla kaple vyklizena a náboženské památky odvezeny do Třebívlic. Po marném odporu místní administrativy byla kaple v r .1980 zbořena, přestože tehdejší centrální úřady na její opravu vyčlenily prostředky.Tyto však vedení okresu svévolně použilo pro jiné /světské/ účely. Kaple byla tedy zbořena v důsledku necitlivého přístupu k odkazu předků. Kaple, která svým jedinečným umístěním nad obcí Dřemčice, pod vrchy Chlomkem a Blešenským, s v pozadí se tyčící zříceninou Hrádku /Oltáříku/, byla dominantou této krásné části Českého Středohoří.

Místní občané se však nikdy nevzdali snu kapli znovu vystavět. Teprve v těchto dobách se však naskytla příležitost k občanským iniciativám, umožňující napravovat chyby minulosti. Z iniciativy občanů za vydatné podpory Obecního úřadu v Třebívlicích v čele se starostou p. Seifertem a nezištné odborné pomoci Purkyňovy nadace, jejímž vedoucím činitelem je p. Černý, byl ustaven Nadační fond pro obnovu kaple Svatého Jana Nepomuckého v Dřemčicích, který je řádně zaregistrován u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Podařilo se najít kompletní stavební výkresy. Chceme podle nich kapli postavit na původním místě a v původním architektonickém řešení. Fond začíná rozjíždět akce na shromažďování finančních prostředků pro výstavbu kaple.Vyzýváme podniky v naší oblasti i občany, kteří mohou a chtějí, o poskytnutí finančních prostředků na realizaci našeho záměru. Naše konto u Komerční banky v Lovosicích má číslo 270240600267/ 0100.

Za každý dar předem děkujeme. Víme, že náš úkol je během na dlouhé trati, ale věříme, že se nám jej - i s Vaší pomocí - podaří uskutečnit.

Vladimír Broul,
předseda správní rady Nadačního fondu

Pověst z Hanžpurku

V krásných nocích jarního slunovratu, kdy z hluboké modři nebe třpytné hvězdy stříbrné nitky lijí do mlhavého údolí, bloudívá po Hazmburku Bílá paní, poslední z nešťastného rodu Zajíců. Za žalostných vzdechů a vzlyků z nekonečného smutku pocházejících jí z očí tryskají slzy, které než na zem dopadnou se v krev rudou změní. Když pak slunce zlaté nad obzor vyjde, všude tam, kam slza krvavá dopadla, se v trávě začervená kvítek hvozdíku. Nikdež jinde v dalekém okolí tak podivné květy nerostou…Ty vypovídají o tom, jak paní Kateřina oplakává zánik rodu pánů Zajíců, který pro odrození se svému lidu a proto, že zradil krev, z níž vzešel, uschnouti musel…

Nevzpomínají jen včelaři

Dostali jsme do redakce dopis paní Otilie Hájkové z Malých Žernosek. Vzpomíná v něm velmi pohnutě na setkání se zesnulým panem Moravcem.