Na otázky redakce odpovídá pan Ing. Petr Obruba, první volený starosta po roce 1945.

Protože se známe hezkou řádku let a Ty jsi byl ten, kdo mne vtáhl do komunální politiky, upustím od předepsaného vykání a zeptám se, jak dnes, na prahu roku 2002, s odstupem od doby kdy jsme Tě zvolili starostou, vidíš naše město ?
Říci: „Vidím město veliké“ by bylo jistě nadsazené, ale jisté je jedno. Od toho roku 1990 je neoddiskutovatelný fakt, že Lovosice se ze "sídliště" postupně mění na opravdové město. Stačí se jen podívat na řadu obnovených domů ze starší zástavby. Možná už je čas porovnat obraz města dnešního se stavem ze zmíněného počátku devadesátých let. Je to třeba zajímavý námět do tohoto časopisu, který dosud srovnával současné Lovosice s předválečnými.

Pokus se vrátit o těch zhruba dvanáct let zpátky. Jaké byly začátky a problémy v této funkci ?
Je to v podstatě pár let, ale ty změny ke dnešku jsou obrovské. V té době bylo prakticky všechno státní, tvořily se nové zákony a nová nařízení. Celá městská správa se měla změnit právě s ohledem na předpokládanou privatizaci. Nejtěžším úkolem bylo proto obsazení klíčových funkcí na radnici kvalitními lidmi. A to se naštěstí v zásadě podařilo. Vznikl tvůrčí tým, který položil základy k dalším významným akcím, které pak většinou časově překročily mé působení v této funkci a někdy dobíhají až do současnosti. Druhým vážným problémem byla tzv. "malá privatizace". Ta k naší spokojenosti proběhla velmi rychle a tady bych rád jmenoval první dva "odvážlivce", kteří ji u nás zahájili. Byli to pánové Lípa a John a jsem rád, že se jim podnes podnikání daří. Další překážkou byly rozporné názory na otázku, mají-li města podnikat nebo ne. Dnes je jasné že ano, ale v tehdejší době byly často prosazovány názory, že podnikání městům nepřísluší, nebyly vytvořeny legislativní podmínky, a proto první naše pokusy byly z mnoha míst kritizovány.

Za čím se dnes rád ohlédneš, co se tedy z dnešního pohledu vašemu vedení podařilo?
Je skutečně pár věcí, o kterých si myslím, že pozitivně přispěly k dnešnímu obrazu Lovosic. Takovou první podnikatelskou aktivitou, která je už dnes téměř zapomenuta, byla rekonstrukce vozovky v Přívozní ulici, kdy staré čedičové "kočičí hlavy" byly vytrhány, prodány do Německa na rekonstrukci historických míst a tady byla zbudována kvalitní komunikace, sloužící dodnes. Jak dalece celá akce byla zisková si již přesně nepamatuji, jisté ale je, že prodej kostek výrazně snížil náklady na zamýšlenou rekonstrukci vozovky. Současně byly získány podnikatelské zkušenosti, kterých bylo využito při opravách rohového domu v ulicích Tovární a 8.května, kde byla dříve umístěna spořitelna. (Ta tenkrát couvla od slibovaného investičního záměru.) Tady zklamaly i očekávané dotace od nadřízených složek a všechno muselo financovat město.I to se podařilo a již tenkrát jsme v objektu prodávali byty. Velmi zdařilou záležitostí bylo doslova přilákání prodejny PLUS do našeho města v době, kdy vstup těchto společností do naší republiky teprve začínal. Stal se tak prvním, i když malým supermarketem na našem okrese. Vždyť své dveře otevřel zákazníkům již před Vánoci v roce 1993. Zde bych chtěl připomenout dnes již samozřejmou věc, kdy takováto firma poprvé ve své historii předělala standardní projekt podle požadavku města. Za zmínku stojí i to, že ve smlouvě je zakotvena valorizace nájemného vždy po pěti létech. Dalším dobrým činem, který se v tehdejším zastupitelstvu těžce prosazoval, byl prodej městského objektu - dnešní fary - za symbolickou cenu 1,- Kč Římskokatolické církvi. Souhlasící část zastupitelů to brala jako splátku určitého dluhu města věřícím. V konečném výsledku se pak v Lovosicích objevily dva pohledné domy - t.j. obnovená fara a přestavěná původní "pastouška" na sídlo pobočky a.s. SEČ. Jsem také rád, že se po dlouhých rozepřích a peripetiích podařilo zajistit vlastní budovu pro lovosické gymnázium. A při dalším vzpomínání bych jistě další ukončené akce, sloužící dodnes městu, našel.

Před chvílí jsi ale vzpomněl na projekty, které byly tenkrát ať ideově, nebo i fakticky započaty a dobíhají až do dnešních dní.
Tady se jedná o záležitosti zásadního charakteru s velkou investiční náročností dlouhodobě realizovatelné, kdy jejich dokončení přesahuje jedno i více volebních období. Je to v první řadě plynofikace města, která se tenkrát zrodila jako následek neochoty tehdejší „Sechezy“ podílet se finančně na způsobu vytápění Lovosic. Tato akce je sice prakticky dokončena, domnívám se ale, že zde ještě nebylo řečeno poslední slovo. Z inženýrského hlediska je logičtější využít existující centrální zdroj tepla z kotelny dnešní Lovochemie, ovšem s horkovodním rozvodem. Věřím, že tady se dočkáme dalších možností s ohledem na cenovou politiku dodavatelů primárních energií. Další velkou, postupně uskutečňovanou, akcí bylo zabezpečení podnikatelských aktivit lovosické "Deli", nejprve přemístěním Zvláštní školy z jejího areálu a uvolněním několika docela funkčních domů pro zvětšení jejího prostoru. Ukázalo se, že tento podnik má nezanedbatelný vliv na zaměstnanost našich občanů a přitom patří k perspektivním závodům současného majitelského koncernu. Při pohledu na tento podnik v Žižkově ulici jsem si také uvědomil, jak přirozeně teď tento prostor vypadá po přesunu bývalého autobusového nádraží ke stanici ČD. Mimo zlepšení návaznosti spojů vlak - bus se právě tato ulice jak zbavila nadměrného hluku, tak výrazně svými malými krámky oživila střed města. Za připomenutí také stojí zásadní rozhodnutí o způsobu likvidace odpadních vod z Lovosic, kdy byla zamítnuta výstavba vlastní čistící stanice a byla zvolena cesta přečerpání splašků do nevytížené centrální stanice v Litoměřicích. V těch létech jsme také začali s přebudováním městských chodníků, které trvá dodnes a nějaký čas ještě potrvá. Tady si velmi rychle zvykáme na nový vzhled té které ulice a rádi zapomínáme na nedávnou minulost.

Pokračování na straně 4