Předchozí část

I v roce 1947 byl Radejčín vedle Opárenského údolí - nejčastějším cílem výprav všech skautských oddílů. Zde tábořily naše hlídky při Svojsíkově závodě (soutěž ve skautských disciplínách), konaném v červnu v nedalekém Žimu.

V zimě 1947-48 zakládá Emil Ryvola "Svaz přátel JUNÁKA", jehož předsedou se stal p. Dvořák. Činnost však netrvala dlouho, Po únoru 1948 byla zakázána.

Starší skauti připravili v prosinci 1947 veřejnou "Mikulášskou zábavu" a později reprezentační ples. Obě akce, které se konaly v sále "Besedy" měly velký ohlas u občanů města a přinesly do pokladny střediska značné částky.

Po únorovém puči v roce 1948 využil tehdejší Svaz české mládeže, podporovaný KSČ, své moci k tomu, aby změnil dohodnuté kolektivní členství JUNÁKA v SČM v organické spojení. Tím přestal JUNÁK existovat jako samostatná právní jednotka.

V březnu 1948 předává středisko svou klubovnu údajně pro bytové účely. Nová klubovna je společná s městskou organizací SČM. Středisko navazuje styk s Čs červeným křížem, probíhají kurzy první pomoci pro všechny zájemce.

Letní střediskový tábor 1948 ve Výsluní se uskutečnil ve dvou táborech se společnou kuchyní. V chlapeckém táboře pod vedením Ládi Jandíka bylo 32 chlapců a v dívčím táboře pod vedením Marty Sedláčkové 48 děvčat. Hlavním vedoucím byl opět Karel Bednář. Na táboře byl zajištěn pestrý skautský program.

Mezi tábořišti byl rybník, vhodný ke koupání a k jízdám na nafukovacích člunech. Pořádalo se několik táborových ohňů, z nichž jeden byl půlnoční. Byl spojen se slibem nováčků a jiný, zase společný s nedaleko tábořícími žateckými skauty. Problémy se stravováním souvisely s dosud trvajícím lístkovým systémem (maso, mouka, pečivo, cukr a jiné potraviny) - to si už dnes asi neumíme představit.

Po táboře odchází Láďa Jandík a středisko přebírá Emil Ryvola. Činnost pokračuje po celý podzim, ale někteří činovníci a starší skauti odcházejí z Lovosic (zaměstnání, studium) a činnost střediska v zimě 1948-49 i pod vlivem politické situace končí.

V dubnu 1949 přebírá organisace Svaz české mládeže veškerý majetek skautů. Zařízení klubovny, táborový inventář v hodnotě 60.000 Kčs a 60 kusů podsad.

Vkladní knížky musely být předány již v únoru 49. Činnost JUNÁKA je přerušena na dvacet let.

Po dvaceti letech

Dne 29. března 1968 na společné schůzi oddílu Psohlavců a bývalých členů a činovníků JUNÁKA, je v Praze obnovena činnosti organisace JUNÁK. Ještě před tímto dnem, 24. března 1968 se schází 6 členů lovosického střediska na tajné ustavující schůzi v Opárenském údolí. Je obnoveno skautské středisko, rozdělena práce a domluven další postup. Vedoucím střediska je zvolen Mirek Kos. Podle programu jsme se spojili s učiteli p. Hyngarem a p. Pátým, o nichž jsme věděli, že mají vztah k pobytu v přírodě a táboření a požádali jsme je, aby nám pomohli vybrat 15 - 20 chlapců, kteří by měli zájem o činnost v JUNÁKU. S těmito chlapci se setkáváme poprvé dne 4. dubna 1968 na lovosickém stadiónu a domlouváme s nimi zahájení rádcovského kursu na neděli 17. dubna. Přichází prvních 15 chlapců, další činovníci a činnost je zahájena.

Organisace mládeže nám propůjčila klubovnu v bývalé ulici A. Zápotockého, kde jsme před 20ti lety skončili. Rádcovský kurz pokračuje 10. dubna a to již v klubovně, kterou nám propůjčil MěNV.

První výprava po obnovení činnosti se uskutečňuje v neděli 14. dubna (Lovoš, U Dvou lip, Opárenské údolí). Další výpravy směřují na Košťálov, Radejčín a do Mrskles (první přenocování).

Vedle oddílu, tvořícího rádcovský kurs, vzniká další, složený z přicházejících nováčků. Oba oddíly se slučují v 1. chlapecký oddíl pod vedením Jirky Berana. Přicházejí i děvčata, která mají zájem o skautování. Jejich první schůzka je 19. dubna. Vedoucí skutek se stává Mirka Ryvolová. První výpravu mají děvčata 5. května 68 na Kybičku, Opárenský hrad a údolím přes Malé Žernoseky domů. Účast: 23 dívek.

(pokračování příště) Mirek

150 let trati Praha - Lovosice

Projekt vypracoval slavný český inženýr Jan Perner, vrchní dozor měl pozdější stavitel Suezského kanálu Negrelli. První zkušební jízdy na prvním úseku trati Praha - Lovosice začaly 4. května 1850. Již 1. června 1850 na lovosickém nádraží byl slavnostně přivítán první vlak pravidelného provozu.

Lovosice se na uvítání dobře připravily. Na nádraží nastoupila Národní garda, hrály zde dvě kapely, střílely moždíře a generální ředitel drah byl ve městě srdečně uvítán.

První vlaky Praha - Lovosice jezdily zpočátku třikrát denně oběma směry. Ještě téhož roku byla trať prodloužena do Ústí nad Labem. Provoz na celé trati Praha - Drážďany byl slavnostně zahájen 6. dubna 1851.

M. Nesvarba