Jsou "Děti země" brzdou pokroku?

Domnívám se, že ano! Plně souhlasím se slovy pana starosty v č. 4.

"Děti země", kteří přijeli ze směru od Prahy - jeli po stávajícím kusu dálnic do Lovosic a ne přes Slaný jak nám navrhoval nedávno pan Roderick Slavík. Když byla protestní akce (stan na náměstí), tak moc mladých tam bylo z Brna. Když jsem se jich ptal, jak jsou placeni, tak prý dobře a jak sem přijeli, tak prý je to sem z Brna kousek (najednou) holt po dálnici!!

Doporučoval bych "Dětem země" se poučit z minulosti, kolik důležitých si myslelo, že jim byl přidělen rozum, a dnes??

Když ing. Perner stavěl "železnou dráhu" z Olomouce do Prahy, tak ji ani Hradec ani Chrudim nechtěla. "Ty železný koně" přes město nepudou - rozhodli radní a Pardubice, kdysi vesnice přivezla do Pardubic peníze a kdysi královská města jsou na tom tak jako před sto lety. Rozhodli jejich radní - lze jen doufat, že se ministr Kužvart nepřiřadí??

Když vidím v TV protestovat v Temelíně - kohokoliv včetně "matek", tak je škoda že nikoho nenapadlo je přestěhovat sem na sever třeba do Litvínova. Asi by je roupy pustily!

Nebo je lepší manifestovat než makat??

Je otázka - snad by bylo lepší se vrátit do korun stromů t.j. el. proud jen 2 hod denně, do práce jezdit na kole s bandaskou v tašce ev. stát se národem bezdomovců.

Ale chce to klid - i "Děti země" a jim podobní dospějí (ne věk) a až se ohlédnou zpět, tak budou rádi, že se jim nepovedlo to, za co dříve manifestovali.

J.S.

Předchozí část

Více než 60 chlapců a děvčat pochoduje dne 5. května 1946 při májových oslavách v Lovosicích. Ještě v květnu členové střediska pochodují do Terezína, kde se účastní tryzny za umučené ve 2. světové válce. Starší skauti byli zapojeni do pořadatelské služby. Přítomen je ministr Jan Masaryk. Zpět do Lovosic se jde opět pěšky. V létě se chodí pěšky i do Radejčína na staré skautské tábořiště. Po několika provizorních prostorech pro klubovnu, získává středisko vlastní klubovnu v bývalé hospodě "Na Klementce", poblíž železniční zastávky Lovosice město.

První letní stanový tábor lovosických skautů a skautek se uskutečnil v červenci roku 1946 u obce Páleč (za Milešovem) pod vedením Karla Bednáře, který o táboře napsal: "Začátky nebyly snadné. Nebylo peněz, bylo lístkové hospodářství, přesto jsme se pustili do přípravy tábora. V květnu jsme našli vhodné tábořiště u Pálče. V prostoru nám byly zapůjčeny dvě chaty, kde byla zřízena kuchyně a noclehárny, v další chatě měly být ubytovány menší děti v případě nepříznivého počasí. Pak jsme se dali do stavby podsad. Před vlastním odjezdem na tábor jsme uspořádali sbírku ve prospěch dětí, které na tábor pojedou. Sešlo se mnoho peněz, nejen od podniků, nemocenské pojišťovny, MěNV, ale i od lovosických občanů - mnozí dali i potravinové lístky. Náčelnictvo Junáka nám zaslalo mnoho plechovek konzerv, sušených vajec a kakaového prášku z akce "UNRRA". (UNRRA byla mezinárodní organisace, vytvořená za účelem hospodářské pomoci státům poškozeným ve 2. světové válce. Pomoc byla poskytována zejména dodávkami potravin a léčiv.)

Na tábor jelo 16 skautek, 39 skautů a 1 pes. Tábor byl čtyřtýdenní, dívčí tábor vedla Marta Sedláčková a chlapecký Karel Bednář. I když měl tábor určité nedostatky, splnil své poslání - děti se vracely opálené jako Indiáni a jejich zdravotní stav byl velmi dobrý.

V téže době se uskutečnil čtrnáctidenní putovní tábor na Moravě. Skupina 10 skautů a 4 skautek pod vedením Ládi Jandíka a jeho manželky putovala po trase: Blansko - Macocha - Bystřice p. Hostýnem - Hostýn - přehrada Bystřička - Rožnov pod Radhoštěm. Odtud jsme podnikali výlety do Beskyd. Na Radhošť, Pustevny, Tanečnice, Smrk a Frenštát p. R. Ve Frenštátu se "poutníci" účastnili vítání prezidenta E. Beneše a generála Svobody. Při fotografování u sochy Radegasta spadl jeden skaut tak nešťastně, že si vrazil špičku junácké hole do stehna. Dva další chlapci ho odnesli na nosítkách do Rožnova k lékaři, - byla to pořádná dřina! To se stalo už v závěru putování a protože zraněný měl zvýšené teploty, nemohl s námi odcestovat. Zůstali s ním dva skauti z poutníků a prodloužili si tak pěkné prázdniny ve společnosti a za podpory rožnovských skautů a jejich rodičů. A pro zajímavost - častou svačinou skautů byla pomazánka z burských oříšků, dodávána z akce UNRRA, která byla k dostání bez potravinových lístků.

Po táborech pokračují výpravy do našeho Středohoří. Při jedné cestě v srpnu navštěvujeme tábor třebenických skautů na Březině pod Pálčí. Zúčastňujeme se také krajského srazu Junáka v Radejčíně. Začínáme vydávat střediskový časopis "Maugli".

Činnost neustávala ani v zimním období. Za velkých mrazů se skauti a zejména skautky scházeli v bytě Karla Bednáře. Docházelo jich více než třicet. Sedělo se kde se dalo, hlavně na zemi, na kobercích. Konaly se zde i porady činovníků.

V té době - koncem roku 1946 - bylo v Lovosicích 134 skautů a skautek.

V roce 1947 je ustanoven v Lovosicích samostatný okrsek Lovosice v čele s Karlem Bednářem a jeho zástupcem Oldou Hofmanem. Junácké družiny vznikly v Malých Žernosekách (s pěknou klubovnou na okraji Opárenského údolí), v Litochovicích, Velemíně, Třebenicích, Sulejovicích, Lukavci a Keblicích. Mimo lovosický okrsek se skautuje v Terezíně, Bohušovicích, Libochovicích a Třebívlicích. Mnoho oddílů vzniklo v Litoměřicích, kde je sídlo okresní rady Junáka v čele s Dr. Hrabákem, který je současně předsedou litoměřického "Svazu přátel USA". Za svou činnost byl pak v roce 1948 dlouhodobě vězněn.

Letní tábor 1. oddílu skautů a skautek se v roce 1947 konal poblíž obce Výsluní v Krušných Horách. Tábor vedl Karel Bednář a Marta Sedláčková. Na doporučení lovosické školy, která pod vedením p. Počinka pořádala nedaleko prázdninovou kolonii, stravovali se táborníci ve společné jídelně. Na táboře bylo započato se stavbou podsad, které byly použity i v následujícím roce. Tábořilo 36 skautů a skautek a 2 vedoucí.

V témže roce tábořil 2. chlapecký oddíl pod vedením Franty Šafránka ve Flájích v Krušných horách, za účasti asi 20 skautů. Tábor byl skromný, stále ještě bylo přídělové hospodářství a chlapci si sami vařili. Volně v prodeji byl pouze chléb a marmeláda. Léto roku 1947 bylo mimořádně suché a horké a tak se chlapci často koupali v potoce u tábora, který si vybudováním hráze upravili na malé koupaliště.

V roce 1947 zahájil v Lovosicích činnost oddíl vodních skautů. Kapitánem byl Josef Froněk, později zkušený vodák Kopečný. Bývalou stáj upravili vodáci na loděnici. Později vybudovali malý přístav pod loděnicí na "Jeráči", slepém rameni Labe s ústím bývalého toku potoka Modly.

Rovněž během roku 1947 vznikl desetičlenný roverský kmen ze starších skautů střediska, pod vedením Emila Ryvoly. Roveři podnikají výpravy na kolech, spojené s tábořením, skládají odborné zkoušky pro starší skauty, pomáhají středisku i okrsku při práci v oddílech podle svého hesla: "Sloužím".

(pokračování příště)

Mirek