Zaniklá obec Prosmyky III.

(dokončení z minulého čísla)
Výstavbou nových provozů v Severočeských chemických závodech n. p. Lovosice, se závod neustále přibližoval k obci Prosmyky. Situace se značně zhoršila po zprovoznění nové výrobny superfosfátu v roce 1964 i po najetí výrobny kombinovaného hnojiva NPK - 1 a ledku vápenatého v roce 1967. Nárůstem exhalací se tak obec dostala do hygienické zóny n.p. SCHZ Lovosice.

U obce v roce 1974 byla zahájena výstavba překladiště uhlí jako důležitého článku kombinované dopravy energetického uhlí mezi Severočeským hnědouhelným revírem a elektrárnami Chvaletice, Mělník a Opatovice. Rozhodující stavební práce provedla polská organizace NAVIGA, která nastoupila na stavbu v roce 1976. Překladiště bylo budováno na kapacitu deset miliónů tun uhlí za rok. Toto moderní překladiště uhlí bylo nákladem 750 mil. Kčs dokončeno v roce 1979.

V pátek 31. 5. 1996 z Lovosic do Chvaletic odpluly dvě poslední lodě, každá s tisícem tun energetického uhlí. Za uplynulých 19 let z Lovosic do Chvaletic bylo přepraveno 50 miliónů tun uhlí. Výstavba lovosického překladiště uhlí ovlivnila rozhodnutí o likvidaci obce Prosmyky, která byla již řadu let v hygienické zóně n. p. SCHZ Lovosice a předpoklad hygieniků byl, že překladiště životní podmínky pro obyvatele zvýšenou prašností a hlukem ještě zhorší. Ke dni 31. 12. 1974 bylo v obci hlášeno k trvalému pobytu 314 občanů, proto bylo nutno přestěhovat tyto obyvatele ze 115 domů do sousedních měst a obcí.

Před likvidací Prosmyk odbor kultury ONV evidoval v obci čtyři kulturní památky: kapli sv. Františka, domy čp. 40 a 41 a vstupní bránu u domu čp. 41, která měla být přemístěna ke kapli sv. Františka. Po demontáži nakonec byla uložena v Ploskovicích. Architektem této vstupní brány pocházející z roku 1717 byl jeden z nejvýznamnějších severočeských barokních stavitelů a architektů Octavio Broggio. V polovině 90. let ji kameníci a restaurátoři znovu postavili v Ploskovicích, kde zdobí areál zámku.

Objekty obce byly demolovány a po zaniklé obci Prosmyky zůstala jen kaple sv. Františka, objekt Podnik technických služeb Lovosice a památník obětem první a druhé světové války, na kterém se již podepsali vandalové. Podnik technických služeb byl v obci založen 1. 10. 1975. Budovy a zařízení převzal od družstva Elektrokov, které bylo přemístěno do Jílového u Podbořan.

Plenární zasedání ONV schválilo 15. 12. 1977 sloučení Lovosic a Prosmyk v jednu obec s názvem Lovosice. Katastrální území zaniklé obce Prosmyky o ploše 251,93 ha bylo sloučeno s lovosickým katastrálním územím.

Je tomu již přes 20 let, co obec Prosmyky neexistuje a neměla by být uváděna v nových mapách. Opak však je pravdou. Ve sdělovacích prostředcích, především v regionálním deníku Bohemia se stále uvádí tato zaniklá obec jako by stále existovala. Tato skutečnost by měla být pracovníky MěÚ sledována, aby dnes tato městská část byla uváděna ve správné formulaci jako Lovosice - Prosmyky.

Text M. Nesvarba

Střípky z minulosti

Ve Státním okresním archivu Litoměřice se sídlem v Lovosicích jsou uschovány mnohé zajímavé materiály; nejsou ale bohužel kompletní. Dostal se mi zde do ruky Informační list pro členy a aktivisty MNV, číslo 4 (ročník II.) z dubna 1959. Na titulní straně je zobrazena socha rudoarmějce z lovosického parku, obsahem jsou různé politické materiály a aktuality. Zajímavá je kapitola o školách a kultuře.

Dozvíme se zde, že v roce 1958 navštěvovalo 187 dětí školy mateřské, 713 žáků osmiletou a 1 006 žáků jedenáctiletou střední školu. Stoupal prý významně i počet žáků základní hudební školy a 620 dětí se stravovalo ve školní vývařovně (skutečně se školní jídelna takto jmenovala). V budově průmyslové školy chemické byla v roce 1958 zřízena zemědělská škola. Panoval i tehdy nedostatek finančních prostředků, neboť "Nevyřešeným problémem zůstává vybavení nových škol, jejichž zajištění nebylo po stránce finanční a materiálové provedeno. Přisunuté finanční prostředky kryjí potřeby jen zčásti a to pouze na drobné a krátkodobé předměty." (Konec citace.)

Ve školní vývařovně bylo podáno 151 600 obědů a 82 468 přesnídávek. Dle Informačního listu se ale nepodařilo přesvědčit ředitele škol o nutnosti dozoru v jídelně (rok 1958).

Kinu byla věnována maximální péče, protože "jsme si vědomi jeho politického poslání při dovršení kulturní revoluce. Návštěvnost i tržby se sice rok od roku mírně zvyšují, ale není dosahováno plánovaného počtu návštěvníků. Z jednání v příslušných komisích vyplynulo, že i přes značný počet televizorů ve městě lze počet zájemců zvýšit. Dokazuje to i ta skutečnost, že lehké programy jsou často navštěvovány plně, ačkoliv nikdy nevyváží hodnotu filmů, řešících současnou problematiku a založené na podkladě reálnosti života." (Zřejmě byly míněny filmy politické!) Plán tržeb byl plněn pouze na 86%. Neplněním plánu tržeb v kině se zabývala nejen komise finančně rozpočtová, ale soustavně i komise kulturně školská a osvětová. "Jak zvýšit návštěvnost, toť otázka pro občanské výbory!"

Opačná situace byla v hudební škole. Nedostatek učeben, učebních nástrojů, pedagogů a vhodné budovy zaviňoval odmítání žáků do tohoto ústavu. Od r. 1951 do roku 1958 se zvýšil počet žáků o 83%.

Zajímavé čtení - škoda jen, že se v archivu uchovalo pouze toto jediné číslo!