Lovosický dnešek 2/2000

strana 6

Libochovice

Na severu Čech leží na řece Ohři malé městečko Libochovice. Historie Libochovic sahá až do středověku a souvisí s osudy nedaleké Budyně a hradu Házmburku. Jak v Libochovicích, tak i na Házmburku a v Budyni, se vystřídalo několik majitelů a jejich podoba se během století značně změnila.

První písemné zmínky o Libochovicích jsou sice až z roku 1336, ale předpokládaný vznik města je datován rokem 1275. Dějiny města jsou spjaty se šlechtickým rodem Zajíců. Z této doby pochází také městský znak, kde je zajíc rostoucí z koruny. Za třicetileté války bylo město a okolí téměř zpustošeno.

Zajícové prodali své panství i se starou gotickou tvrzí roku 1558 Janu Lobkovicovi, který roku 1560 přestavěl tvrz na renesanční zámek - dochovala se jen gotická kaple, později spojená se severním zámeckým křídlem. Téhož roku povýšil Ferdinand I. Libochovice na město. Z "lobkovické stavební epochy" pochází renesanční věž, původně sloužila jako zvonice kostela a později jako vodárna (ještě dnes na ní můžeme nalézt zbytky renesančních sgraffit). Z tohoto stavebního období pochází také zdvojená zámecká okna, později přestavěna do barokního stylu, a také zbytky sgraffit na severním křídle zámku.

Dnešní podoba zámku je dílem lobkovického knížecího stavitele a architekta Antonia Porty. Tehdejší majitel panství Gundakar z Dietrichsteinu s ním roku 1682 uzavřel smlouvu a brzy nato se začalo s přestavbou, která byla dokončena v devadesátých letech 17. století.

V polovině minulého století přešlo panství po vymření Dietrichsteinů do rukou jejich příbuzných Herbersteinů, kteří si jej udrželi až do roku 1945, kdy byl zámek zkonfiskován státní správou. Za posledního šlechtického rodu na libochovickém panství docházelo k jeho zvelebování a pozvedání životní úrovně zdejších obyvatel.

Od doby italského architekta Porty se na zámku neprováděly větší stavební úpravy. Vnitřek zámku byl sice jen trochu pozměněn, ale příliš se nezměnil od původního plánu.

Mezi nejkrásnější zde patří tzv. Saturnův sál v jižním křídle, který prostupuje dvěma patry. Saturnův sál pochází z 18. století. Jeho výzdoba je nová - až na velký krb, podle kterého byl sál pojmenován. V jeho horní části je totiž velká štuková postava Saturna s amorety - jeho autorem je patrně neznámý italský mistr z Portovy družiny.

Dobové zařízení jednotlivých zámeckých místností nám připomínají, k čemu tyto pokoje majitelé zámku využívali. Stěny jsou opatřeny novými tapetami a také nábytek pochází z pozdější doby, ale dochoval se nám inventář i z doby před rokem 1700 - např. osm vzácných barokních kamen z modrých a bílých kachlů, které pocházejí z dílny drážďanského kamnáře Jiřího Fischela (kolem roku 1685). V přízemí bylo umístěno Křenkovo krajinské muzeum.

V podzámčí žil i nejslavnější libochovický rodák, přírodovědec Jan Evangelista Purkyně. Roku 1947, kdy se slavilo sto šedesát let od roku jeho narození, byla otevřena jeho rodná síň a v roce 1855 bylo v několika místnostech ve druhém patře zámku zřízeno Purkyňovo muzeum. Jeho památce je také věnován pomník, který stojí na libochovickém náměstí před vstupní branou do zámku. Jeho autorem je sochař Josef Strachovský (rok 1887).

Při stavbě libochovického zámku byla jako doplněk zámecké architektury upravena také zahrada. Provedením Portova návrhu francouzské okrasné zahrady, kde jsou různě sestříhané habrové a lipové stěny, fontány a květinové záhony geometricky upravené, byl pověřen "krasosadovník" Jan Tulipán. V 19. století byla zahrada přeměněna na anglický přírodní park s převážně listnatými stromy a v roce 1912 byla v horní části u zámku upravena opět ve francouzskou zahradu.

Tímto parkovým prostředím je libochovický zámek typickou ukázkou zámeckého sídla své doby, honosná šlechtická rezidence z konce 17. století.

VZPOMÍNKA

V srpnu minulého roku zemřel čestný občan města Lovosic pan Antonín Barák. Na oblíbeného pedagoga vzpomínají řady nyní dospělých bývalých žáků s úctou a vděčností. Koncem roku byla v DDM ELKO uspořádána výstava z jeho děl a na úvodní vernisáži vzpomínali jeho kolegové a přátelé, z řad pedagogů i malířů. Obrazy zapůjčil jeho syn pan Antonín Barák ml., který také výstavou prováděl. Jako první vítal návštěvníky malířův portrét, který namaloval akademický malíř pan Jiří Novosad z Lovosic. Výstava byla hojně navštívena, a to zejména v prvním vánočním svátku návštěvníky živého betlému.

Opustil nás v plné práci coby dopisovatel našeho měsíčníku. Scházeli jsme se jako pamětníci u kulatého stolu a najednou zjišťujeme, že naše řady rychle řídnou a my bychom moc rádi ještě doplnili mezery ve znalosti naší historie, zejména z období po druhé světové válce. Pomozte nám oživit a zdokumentovat Vaše vzpomínky, otisknout vzácné fotografie a dát možnost dnešním mladým lidem, aby poznali, že jsme to v Lovosicích ani v republice neměli lehké. Věříme, že se najdou obětaví pamětníci, kteří budou ochotni poskytnout našim čtenářům své vzpomínání z minula. Musíme spěchat, abychom to stihli a neúprosný čas nás nepředběhl. Dlužíme to památce pana Baráka, který stál u zrodu Lovosického Dneška.

Lovosický dnešek 2/2000

strana 6