„Stará garda“ Lovosic vyhrála pohár.

Jak už je zvykem, se starým rokem bývá i řada halových turnajů. 29. prosince 1999 se uskutečnil halový turnaj Starých gard v kopané v lovosické "staré hale". Hrálo se 2x10 minut a každý s každým. Takže každý celek odehrál pět utkání. Vzhledem k věku, střídání bylo jako v hokeji.

K turnaji byli pozváni: Milešov, Libochovice, Sulejovice, České Kopisty, kamarádi z Nového Boru a domácí.

Turnaj byl velice zajímavý a vyrovnaný až do konce, protože o pořadí rozhodla poslední serie utkání a o vítězi až poslední.

Konečné pořadí:
1.	Lovosice	7	7:2
2.	Milešov	7	5:3
3.	Libochovice	6	4:3
4.	Nový Bor	5	9:4
5.	České Kopisty	5	8:5
6.	Sulejovice	0	2:16

Nejlepší střelec: Rosa Antonín 4 body České Kopisty
Nejlepší hráč: Hřebík Petr Milešov
Nejlepší brankář: Hruška Jindra Nový Bor

Sestava Lovosic: Vyskočil J., Oplt V., Kylíšek L., Hanko K., Husar Vl., Verner J., Řezáč R., Hauptman J., Cimr V., Kunert a Sokol J.

Vyhlášení výsledků a předání pohárů proběhlo v klubovně kopané u p. Šramoty, kde se všichni sešli a těšili se na další ročník. A že byl další důvod k oslavě jsme se dozvěděli po telefonu z porodnice, kde jeden z organizátorů Vl. Husar se stal dědečkem. A tak další přípitek byl namístě.

Vašek Mládek

Lovosická házená ve světě

Starší žáci HK Lovosice byli k nepřekonání nejenom v Chomutově v listopadu 1999 na mistrovském turnaji severočeské oblasti v házené, ale i na prosincovém utkání v Lovosicích. Jistě si toho všimli i někteří starší fandové naší lovosické házené. Ve vývěsních skříňkách visí diplomy za 1. a 3. místa - zkrátka jsou to naše olympijské naděje, zvítězili i nad pražskými. Lovosická házená starších žáků HK Lovosice má už však dobrý zvuk i ve světě. Loni zvítězili v Dánsku a letos tam jeli opět, s obavami zda prvenství udrží. Chlapci se zúčastnili Vánočního mezinárodního turnaje v Bordingu ve dnech 28. - 31. 12. 1999. Na turnaji startovalo 200 mužstev z 11 zemí! Hoši přijeli domů utahaní (cesta cca 2000 km), ale celí šťastní, se zlatými a bronzovými medailemi! Na zájezdu do Dánska je doprovázeli trenéři pan Milan Berka a pan Radoslav Miler, z rodičů pan Venclíček a pan Semerád. Trenérům patří dík za starostlivost a za péči, kterou našim dětem věnovali a stále věnují. Ono to není jen tak s našimi "puberťáky" vyjít, však to všichni rodiče známe. Je ale vidět, když se s dětmi začne od raného věku, že časem tato trpělivá a úmorná mravenčí práce přináší ovoce. Jsou to ti malí kluci, co začínali trénovat v 1. třídě před osmi léty. Na tréninky chodí rádi, házená se jim dostala do krve, žijí pro ni. Je jen škoda, že na jejich zápasy chodí jen rodiče a příbuzní, že je nepříjdou povzbudit i ostatní občané Lovosic, fanouškové házené. Zápasy bývají většinou v sobotu nebo v neděli dopoledne v hale. Možná, že tam uvidíte i některého z budoucích reprezentantů, dalšího Šumu nebo Házla. Někteří hoši opravdu na to mají! Přijďte a uvidíte, že lovosické házené opět svítá. Lovosice líhní dobrých házenkářů díky úsilí trenérů vždy byly a jistě budou i v budoucnosti. Trenérům za jejich práci s dětmi díky a mnoho úspěchů i v roce 2000.

V. Zemanová

(dokončení z minulého čísla)

Start byl pro všechny účastníky v ELKU od 8.30 do 9.30 hodin. O všechny příchozí se staraly Gábina s Ivanou. Z ELKA se šlo městem až na Lhotku, kde se odbočilo směrem ke Dvěma lípám; Kousek nad železniční tratí byla první kontrola s názvem Sáňky. Sáňky byly vyrobeny z papírové krabice. Každý, kdo přišel si do nich vlezl a běžel slalom. O správnost se starali Hahabimbi s Mulderem a dosažené výsledky celého oddílu zapisovali do startovních průkazů, které si oddíly nesly už ze startu. Po splnění soutěže se pokračovalo dál ke kontrole s číslem 2. Tam na zúčastněné oddíly čekalo "Býčí srdce". Úkolem jednotlivce bylo probodnout nafouklý balónek stanovým kolíkem. Aby to nebylo tak jednoduché, zavázali jsme mu oči a balónek dali 10 metrů od něj. Tato disciplína se ukázala jako velmi těžká a ze všech účastníků se trefili pouze dva. Také asi na tuto disciplínu se ponejvíce nadávalo. Na této kontrole se o bezpečí vidoucích staraly Pája se sestřenkou. Kousek od Dvou lip měla být K3 Písmenkový labyrint, ale nebyla. To z prostého důvodu. Ráno při rozvozu se totiž ztratily (Petra s Kát'ou) a celé dopoledne nebyly k nalezení. Až po obědě jsme je našli již v teple domova. Přímo u Dvou lip bylo Tajné písmo (K4). Zde Jestřáb s kamarádkou Ivetou (filosofkou) každé skupině vydali svíčku, 3 sirky a dopis napsaný tajným písmem. Na této kontrole jsme zkoušeli na účastnících šikovnost, postřeh a znalost. V dopise byla tajným písmem napsána otázka: Kolikátý je toto ročník Lovosické vánočky. Správná odpověď byla samozřejmě VIII. ročník. Paradoxem je, že z Vejrů (to jsme my, pořádající oddíl tohoto pochodu) to věděl jen malej Honzajs, ale byl bohužel přehlasován. Takže Vejři na této kontrole moc nebodovali. Od Dvou lip trat' našeho pochodu pokračovala na žlutou turistickou značku. Po ní se došlo k posedu, u kterého byla další kontrola Klávesnice, již pátá v pořadí. Zde v limitu pěti minut měl oddíl co nejvíckrát proběhnout trať ve čtverci 5x5 metrů podle čísel. A to od čísla 1 do čísla 10. Kolikrát to oddíl proběhl, tolik získal bodů. Největší počet dosažených bodů bylo 16. O výměnu pošlapaných čísel a hladký průběh na této kontrole se starali Plešoun, Lenka a Maruška. Dále se pokračovalo po žluté až do sedla. Tam na všechny čekala Bába kořenářka (K6) alias Vojta. V deseti váčcích bylo různé koření (mýdlo drcené, pepř, . . ..) a podle čichu se určovalo o jaký druh koření se jedná. Pepř byl prý cítit velmi dobře. Když se dostatečně všichni načichali, pokračovali sedlem k zelené plechové boudě, kde si rozložil stanoviště Garth jako Zlý správce (K7). Zde se hádalo, kolik má Zlý správce peněz v měšci. Letos byl prý Zlý správce velmi hodný. Dokonce se některým oddílům podařilo neúmyslně odejít i s měšcem plným peněz. Ale protože TOMáci jsou poctiví, vždy se mu vrátil. Letos bylo hádání asi velmi jednoduché, protože vítěz měšce (ten, kdo se trefil co nejblíže k sumě, jež skrýval měšec, tak si ho odnesl), 2.VOM 7103 A z Ústí nad Labem, se spletl pouze jen o 40 haléřů (v měšci bylo 63,80 Kč). Ze sedla se pokračovalo po naučné stezce na zelenou tur. značku. Na serpertinách pak byla K8 nazvaná Ruce. Tady Bára s Michaelou nechaly vázat uzel ve dvojici (první vázal pravou a druhý levou rukou). Z této kontroly se šlo pak rovnou na Lovoš. Ale aby nebyl výstup tak rychlý, připravili jsme dva testy. Jeden o přírodě a druhý o Vánocích. U tohoto vánočního testu jsem byl svědkem debaty jednoho nejmenovaného oddílu. Problém byl v tom, kdy se narodil Ježíš (25.12.). Starší členové tohoto oddílu tvrdili, že se narodil 24. 12. a ten nejmenší říkal 25.12. Další příklad toho, že ne vždy platí, čím starší, tím chytřejší. Na konci strastiplné cesty čekala OKLEPANDA (setřást ze sebe zimu). Jediná kontrola, která přežila všech osm ročníků. Někteří už tuto oklepandu dělali po několikáté a proto ji měli perfektně nacvičenou. Pak už byl pouze Cíl.

V cíli Sekáč rozděloval čaj a malé vánočky. Ajfel vyhodnocoval výsledky. Tesák, VV(čti víví) a Baron rozdělovali pamětní listy, medajlonky (ty dostal každý). Po zpracování výsledků bylo na terase jejich vyhlášení. Letos se ho snad poprvé v historii zúčastnili úplně všichni. Absolutním vítězem se stal oddíl 3. VOM z Ústí nad Labem. Ten jako jediný získal právo rozkrájet obří vánočku. Po vyhlášení výsledků se všichni pomalu začali rozcházet.

Velký dík patří obsluze na chatě Lovoš (paní Kubátové, panu Hriňovi a panu Janatovi) za to, že nám vyšli vstříc, všem rozhodčím na kontrolách a všem, kteří nám pomáhali a nás podpořili.

Letošního ročníku se zúčastnilo rekordních 171 osob, 4 psi (tři platící). Celkem se kolem celého pochodu pohybovalo 197 lidí a 4 psi (účastníci, pořadatelé a obsluha chaty). Nejstarším účastníkem byl pan Jaroslav Rossler, nejpočetnějším oddílem byl Klub lesní moudrosti z Roudnice nad Labem a nejvzdálenějším oddílem byli Šikulové ze Žandova.

Za TOM 3311 VEJŘI sepsal Jozef Žwejk Bírák Jan Schejbal

Úplnou výsledkovou listinu naleznete na našich internetových stránkách na adrese - http://www.mujweb.cz/www/vejri