Rok 2023 byl bohatý na výlety i na zážitky. S turistickým kroužkem Puťáček, který pracuje na naší škole Sady pionýrů 355/2 od roku 2009, jsme procestovali několik krajů naší krásné České republiky. V únoru jsme si užili sněhu v Libereckém kraji při návštěvě Jablonce nad Nisou, kde jsme obdivovali um českých sklářů v místním muzeu skla a bižuterie. Tam jsme si i my zkusili, jak máme šikovné ruce při výrobě šperků.
Říká se březen, za kamna vlezem. My jsme za kamna nezalezli a vydali se do Prahy do Království železnic. V Království železnic je spousta věcí k vidění a navíc si můžete všechno zkusit tak, jako my. Dokonce i jízdu vláčkem na známé trase Litoměřice – Česká Lípa.
V dubnu jsme viděli medvěda! Ten nás jako první přivítal na Konopišti. Byl to vzácný zámecký medvěd ušatý – himálajský jménem Jiří, který má výběh v hradním příkopu a těší se velké přízni všech. Druhý byl pan průvodce, který nás provedl některými komnatami a poutavě nám vyprávěl o starých časech na zámku. V Muzeu motocyklů Jawa jsme obdivovali spoustu unikátních kousků, ze kterých každý má svůj vlastní příběh. Po pozdním obědě jsme se vypravili pěšky velkou zahradou zpět do Benešova na vlak. Počasí nám přálo a odměnou nám byla vynikající opočenská zmrzlina.
Znáte soutěž Máme rádi Česko? Je báječná a my jsme si ji zahráli ve škole s 1. i 2. stupněm. Velká účast a zájem nás přesvědčily, že se asi bude opakovat, možná i s rodiči a učiteli. No a ten dort pro vítěze, ten byl…
Krásnou poslední květnovou neděli jsme prožili v zámeckém resortu v Dětenicích. Stali jsme se tam svědky velkolepého, historického, rytířského turnaje na koních. Bojovníci čtyř zemí nám v blyštivé zbroji představili příběh, ve kterém dobro zvítězilo nad zlem tak, jak to má být. Ale vítězství nebylo jednoduché. Dech se nám tajil nad kaskadérskými kousky bojovníků, obdivovali jsme krásné statné koně a mužná těla chrabrých bojovníků, kteří se s námi i vyfotili. Prohlédli jsme si zámek a občerstvili jsme se v místní středověké krčmě. A tak máme hezké vzpomínky z jedné sluneční soboty, kterou jsme strávili společně s malými turisty ze školy Antonína Baráka.
V červnu jsme si udělali výlet do blízkých Litoměřic. Z Litoměřic jsme se přesunuli přes Mostnou horu na vrch Kočka. Byla to krásná procházka s výhledem do okolí Litoměřic. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v litoměřickém podzemí, naobědvali se, smlsli jsme si na zmrzlině a čekání na vlak jsme si zpříjemnili posezením a cachtáním u fontán v parku.
O hlavních letních prázdninách jsme absolvovali Letní tábor při škole, a to v 10 dnech pod názvem Tak nás tady máte. Kosmická loď přistála na zahradě školní družiny a poznávání Země mohlo začít.
Záznam z palubního deníku:
Místní vody jsou málo nebezpečné a příjemné. Pozemšťané jsou komunikativní. Na koupališti jsme trávili 3 dny. Čtvrtý den neteče voda. Vyhlašujeme poplach prvního stupně! Ufouni se vydali všemi možnými pozemskými prostředky hledat ztracenou vodu do zdejších Varů. Po ochutnávce všech pramenů si odvážíme zásoby životodárné tekutiny, kulaté oplatky a spoustu zážitků. Karlovy Vary alias Kalamáry Vary si naše srdce získaly. Pátý den udeřila zákeřná pozemská choroba a dva účastníci naší výpravy museli opustit naši misi a odebrat se do izolace. Ostatní ufouni a ufounice získávali vzorky místní vody. Šestý den jsme strávili v Oparenském údolí. Sedmý den jsme si v Děčíně na zámku přiblížili všechny planety. Vzdálené vesmírné světy jsme si mohli prohlédnout jako skuteční hvězdní cestovatelé na nádherné vesmírné výstavě planet. Děti prožily hvězdný večer, který pro ně připravily vyhaslé hvězdy. Osmý den je nutný, já to vím… Nastalo rozloučení s místními vodami. Večer jsme podlehli pozemskému grilování masa. Ty si tady žijí…. Devátý den jsme vyrazili do Pelhřimova. Zajímalo nás Muzeum kuriozit, Muzeum šikovné ručičky, Radniční věž a Peklo. Večer následovalo překvapení. Zjevili jsme se pozemšťanům v plné parádě… Desátý den nastal a naše mise byla splněna. Takže vážení, zase někdy v časech budoucích na viděnou.
V termínu 23.09.2023 – 27.09.2023 jsme konečně uskutečnili odložený výlet do Rožnova pod Radhoštěm. V Praze jsme nasedli do Valašského expresu a za slabé čtyři a půl hodinky byli na místě. Po ubytování jsme se prošli místním parkem a dnes máme v nohách 10 km. Zítra se těšíme do Kopřivnice.
Muzeum veteránů v Kopřivnici nás opravdu nadchlo. V muzeu Slovenské strely nás přivítal velice sympatický pan průvodce, který nám popsal historii a výrobu tohoto nadčasového rychlovlaku a umožnil nám projít celým vlakem, mohli jsme si zkusit pohodlnost čalouněných sedadel, ukázal nám kabinu strojvedoucího, kuchyňku a přípravnu studených jídel včetně uzpůsobení úložných prostor, WC a oddíl kuřácký i nekuřácký. Připadali jsme si jako cestující z doby první republiky. Tenkrát stála jízdenka 100 Kč a místenka 2 Kč. Nyní, když se konají příležitostné jízdy, stojí jízdenka 4 500 Kč. Cesta z Bratislavy do Prahy tenkrát trvala 5,5 hodiny a vlak mohl jet rychlostí až 130 km/hodinu. Do třetího muzea jsme jen přešli chodník a to byla jízda! Ohromné haly nám ukázaly své poklady! Od jízdních kol až po motocykly a osobní automobily a nákladní vozy.
Třetí den nás vzbudilo sluníčko a my jsme se vydali s dobrou náladou a elánem do Dřevěného městečka a Valašské dědiny. Prohlédli jsme si krásná dřevěná stavení k bydlení, školu, poštu, kostel, knihovnu, hospodu, obchod a mnoho dalších památek. Jen pro nás se roztočil větrný mlýn a pan mlynář ukázal a vysvětlil svoji práci. Ochutnali jsme pravé valašské frgále a nakoupili mnoho upomínkových předmětů. U hájovny jsme soutěžili ve sběru čtyřlístků. Z dědiny, ve které se natáčela řada pohádek a filmů, jako například Dvanáct měsíčků nebo Tajemství hradu v Karpatech, se nám vůbec nechtělo. Před večeří jsme se vykoupali v místním bazénu a další den směr Pustevny.
Stezka Valaška byla úžasná. Jejího vrcholu jsme dosáhli kolem 10. hodiny. Určitě se na nás všichni dívali, protože děti psaly rodičům a kamarádům, aby sledovali on line vysílání. Cesta nahoru byla celkem v pohodě, trošku se s námi pohoupala visutá lávka, byla docela dlouhá a někteří ji přešli s patřičným hlasovým projevem. Nahoře jsme překonali sami sebe a vstoupili na skleněnou vyhlídkovou plošinu. Vůbec jsme se nebáli a byli stateční. Odměnou nám byl překrásný výhled na Beskydy, který se nám už hned tak nepovede. Cestou dolů si děti zadováděly na nejvýše položených trampolínách. Na Pustevnách jsme se naobědvali a prohlédli si nádherná stavení Libušín a Maměnku. Dál jsme pokračovali na Radhošť k soše Radegasta a kapli sv. Cyrila a Metoděje. Po návratu jsme se vykoupali v bazénu (kdo by to byl řekl, že se na konci září budeme venku koupat) a povečeřeli pizzu. No a pak už nás čekala cesta domů.
Podzimní prázdniny se některé děti rozhodly trávit ve škole s turistickým kroužkem. Ve čtvrtek 26.10. si děti a paní asistentky upekly perník, muffiny, malé bábovky, lízátka a linecké vykrajované pečivo. K obědu jsme si uvařili bramborovou kaši s kuřecími řízečky a pokračovali tvořením skleněných lampionků, které jsme i nazdobili. Z papíru jsme si s paní učitelkou vytvořili medvěda, téměř všichni se pustili do výroby papírových draků. S našimi výtvory jsme se vyfotili ve vestibulu u podzimní výzdoby. Druhý den podzimních prázdnin jsme se vydali do Dětského světa Médi do Bohušovic nad Ohří. A to byla jízda! Vyblbli jsme se tam, najedli a odpoledne se vrátili domů. To byly bezva prázdniny!
Skanzen v Zubrnicích zná snad každý, ale ne každý tam byl v zimě před Vánoci. My jsme se tam vypravili, abychom si užili sněhu a také předvánoční atmosféru. Podívali jsme se do roubenek, jak se dříve žilo, pracovalo a slavilo. Možná tak na jeden týden, že bychom se chtěli vrátit v čase a užít si to tak, jak to bylo dříve. A pak zase honem domů, do našeho světa. Cestou zpět jsme se zastavili v McDonald´s.
Děti i dospělí, všichni, kteří se zúčastnili tohoto projektu, hodnotili výlety velice kladně. Některým z nich se podařilo najít si kamarády. Také si děti prověřily své fyzické schopnosti, rozhodně se rozvíjely jejich pohybové dovednosti a při soutěžích si prověřily i jejich smysl pro kamarádství, kdy ti starší, silnější pomáhali těm mladším, slabším.
Celkem se našich letošních akcí účastnilo 267 dětí a 47 dospělých.
Děkuji svým kolegyním Janě Dokonalové a Heleně Křížkové za společné vedení, rodičům, že se nebojí nám svěřit své děti, dětem za vzornou reprezentaci naší školy a města, Mgr. Jarmile Višňovcové, ředitelce školy, která nás moc podporuje, a také městu Lovosice, které nás podpořilo finančně v rámci dotace Sport a volný čas.
Miluše Králíčková
