Z Banátu do Čech

Magistr Josef Kučera je jedním z těch, kterým nebyla pravlast cizí zemí ani po skoro dvou stech letech a mnoha generacích žijících v Rumunsku. Vzdělání získal v české škole ve Svaté Heleně, jdné z českých obcí na rumunském jihu. Střední pedagogickou školu navštěvoval v Nadlabu, vysokoškolské vzdělání na univerzitě v Temešváru. Je jasné, že musel umět velmi dobře rumunsky, ale to nebyl problém, protože rumunštině se učil již od první třídy. Byla potřebná pro život, stejně jako mateřština… Raritou bylo, že měl aprobaci na rumunštinu a ruštinu, takže jako Čech učil rumuny jejich rodnému jazyku.

Kdy a proč jste se rozhodl s rodinou odejít do Čech?
V roce 1992 jsme se rozhodli ani ne z ekonomických důvodů, jako proto, že jsme jako Češi chtěli, aby naše děti vyrůstaly ve vlasti našich prarodičů, kteří sem přišli kolem roku 1820 v naději na lepší život.

Jak jste začínali v Čechách?
Začátkem srpna 1992 jsme se přistěhovali do Lovosic, od 1. září jsem začal učit na druhém stupni 3. základní školy. Své aprobace jsem využít nemohl, takže jsem učil leccos například fyziku, němčinu, dějepis, ale třeba i dílny…

O něco později jsem se vrátil ke studiu angličtiny, s níž jsem začal už v Rumunsku a současně i začal na naší škole tomuto jazyku vyučovat.

Kde a co učíte dnes?
Dnes vyučuji obchodní angličtině na Obchodní akademii Ekonom v Litoměřicích a ve večerních kurzech v Lovosicích, v Kulturním středisku Lovoš.

Jsou nějaké rozdíly v rumunském a českém školství?
Ale ano. Stupnice známek je desetistupňová, školní rok se skládá ze tří čtvrtletí a trvá od 15. září do 15. června následujícího roku.Neexistují vysvědčení, známky vypočítané průměrem ze čtvrtletního známkování se jen zapisují do školního registru. Přitom se nepřihlíží k prospěchu v jednotlivých předmětech. Jenom primusové s průměrem 9 a 10 dostávali diplom. Prospět znamenalo získat průměr známek alespoň pět.

Jaký je Váš poměr k úloze učitele dnes?
Bez ohledu na nejnovější vývoj společnosti si myslím, že učitelství je poslání, které si časem opět vydobude dočasně oslabenou pozici. Nechtěl bych měnit tuto profesi…

Otázky kladl František Hruza

Japonská kultura

Před 10 lety byly navázány diplomatické vztahy mezi Českou republikou a Japonskem. V současnosti, dne 11. září 2003, došlo v Litoměřicích k slavnostnímu zahájení činnosti České společnosti přátel Japonska a to za přítomnosti zástupce japonského velvyslanectví pana Takashi, místostarostů Litoměřic Petra Herrmanna a Jiřího Landy, lovosického starosty Jana Kulhánka a dalších pozvaných hostí. Akci byli přítomni i zástupci dvou japonských firem, které v Lovosicích působí, pánové Kozo Mizuno a Isaki Sugira. Po projevech došlo i na krátký koncert japonské hudby - Miroslav Kubíček a Patrik Gotz zahráli na tradiční japonské flétny šakuhači. Nakonec mohli návštěvníci ochutnat i  japonskou kuchyni, například známé suši.

Ve dnech 10.-15. listopadu se pro veřejnost uskuteční v Litoměřicích „Japonský týden“, který nabízí následující program:

• 10.11. v 16.30 Výstava „Kimono“ s ukázkami oblékání kimon (ve spolupráci s Galérií Ve dvoře a Muzeem)
• 11.11. v 19.30 Koncert na „Šamisen“ (představení kjotské skupiny pana Tošinicu Kinea) v Divadle Karla Hynka Máchy
• 12.11. v 16.30 Přednáška o japonských věcech „Sake“ v Domě kultury
• 13. a 14.11. v 16.30 a 20 hodin Promítání japonských filmů v Kině Máj v Litoměřicích
• 15.11. v 16.30 a 19 hodin Ukázky „Ikebana“ a Ukázky Čajového obřadu

Obě akce se konají v Domě kultury.

Pořadatelem „Japonského týdne“ je Město Litoměřice a Velvyslanectví Japonska v České republice ve spolupráci s Českou společností přátel Japonska.

Každý, kdo má zájem o japonskou tradiční kulturu a Japonsko samotné, bude mít možnost v tomto týdnu obohatit své znalosti. A na šálek japonského čaje můžete zajít do hradební bašty ve Velké Dominikánské, kde Společnost přátel Japonska sídlí. Určitě se tam dozvíte i o dalších akcích, které Společnost chystá.

Hz

Co se nám nelíbí

Nepořádek vynikne po každém posekání trávníků

Nemalé částky vynaloží město na údržbu zeleně. Ročně je to přes 2,5 mil. Kč. Pravidelné sekání trávy ve městě je prováděno několikrát do roka. Ale ouha! Několikrát do roka se také objeví v trávě skryté odpadky, které jsou větrem rozfoukávány po sídlištích a veřejných prostranstvích, právě z takových neuklizených míst, které je např. dlouhou dobu vedle benzinové pumpy a z jiných podobných zákoutí. Odpadky, bohužel, sekačky odstranit nedovedou. Co kdyby takhle někdo zařídil, aby za vzorně posekanou trávou na veřejných prostranstvích (a za to patří pochvala firmě Zahradnictví Svojše), také veřejná prostranství občas někdo uklidil od rozházených odpadků. To by město prokouklo! Ta zákoutí se také sama neuklidí. A hlavně ta jsou zdrojem nepořádků, který se roznáší po městě. Bohužel patří k lidským vlastnostem, že tam kde je malá hromádka, tam se přidává.

Text a foto (hv)

Rádi otiskujeme

Poděkování

Často čítám o neochotě a odmítavém přístupu prodejců k zákazníkům. S radostí a potěšením konstatuji, že jsou i opačné případy a tak děkuji zaměstnancům prodejny STAMA Lovosice, u nichž jsem si objednal větší množství stavebního materiálu a co je důležité včetně odvozu. Byl jsem si vědom, že místo dodání je dosti nepřístupné a že budou potíže dostat vůz s materiálem až na místo samotné. Zmínil jsem se paní vedoucí a ta mně poradila, abych to projednal přímo s dispečerem. Ten se mnou zajel na místo, podíval se na situaci, pak sem zajeli ještě s řidičem, který měl zásilku doručit.

Druhý den přijeli a složili vše k mé velké spokojenosti na  místě v bezprostředním sousedství stavby. Obdivoval jsem řidiče nejen proto, jakým způsobem zajel tam, kam jsem vůbec nepředpokládal, že se s autem dostane, ale i pro velkou zručnost v zacházení s hydraulickou rukou.

Mám zato, že by takovýchto ochotných a vzorných služeb mělo přibývat a doufám, že tomu tak bude. Vždyť prodávající jistě budou spokojeni se svou prací a zákazníci zase se službami.

-fh-

Blahopřejeme

Jaroslav Davídek šedesátiletý

14. listopadu oslaví své 60. narozeniny pan Jaroslav Davídek, bývalý učitel 2. základní školy, dlouholetý člen zastupitelstva města Lovosice a v letech 1994-2002 místostarosta Lovosic. Od roku 1990 byl vedoucím vysílání Lovosického rozhlasového týdeníku, který byl od roku 1992 do července 1996 vysílán i v rozhlase po drátě.

Jubilantovi přejeme ještě mnoho let plných pohody a hlavně zdraví, aby s videokamerou natočil ještě mnoho lovosických událostí z kultury i sportu.

Vedení města, Městského úřadu a bývalí spolupracovníci,
připojují se pracovníci KS Lovoš a naše redakce.

Čtenáři nám píší

Stopadesát, dvěstě…

Stopadesát kilometrů vzdušnou čarou, dvěstě kilometrů po cestách- necestách. Tak daleko jsem od Lovosic už několik let, ale protože jsem tam žila dost dlouho, stále se trochu cítím být v Lovosicích doma. A to přesto, že koupí domečku v Pošumaví jsem si splnila svůj životní sen, přesto, že jsem musila podstoupit „zkoušku ohněm“, přesto, že jsem po zkoušce ohněm zažila i zkoušku vodou. Ta povodeň totiž začala také u nás…. Jen jsem vysušila dům a zastřešila ho po požáru, už tu byla ta sakramentská voda. Domeček stojí pod svahem, není podsklepený a podloží je složeno z kamene, jílu a  vody. Když je příroda v rovnováze, tak mám na zahrádce krásnou malou studánku. Když není v rovnováze plavu. A tak jsem letos jedna z mála, kterým to suché, horké počasí je téměř požehnáním.

Sen je holt - jen sen, ale život je holt - život… (Tak to dopadá, když si umíněná ženská koupí starý dům s tím, že si jej přizpůsobí svým potřebám, že pak v něm prožije klidné stáří.) Loňskou povodeň jsem - navzdory svým vlastním starostem - prožívala se všemi lovosičany, protože jak už to tu jednou padlo těch třicet v Lovosicích se nedá zapomenout, nakonec mám v Lovosicích dost lidí, na kterých mi záleží.

I to je důvod, proč se s Vámi chci podělit o krásný pohled na nedaleký hrad Rábí. Mám ho před sebou jako na dlani, když jdu do půl hodinku chůze vzdáleného kravína pro mléko.

Přijměte, prosím, můj pozdrav tak, jako bych Vám podala sklenku toho lahodného, chladného mléka…

A vůbec: přijďte pobejt…

Z Bukovníku píše Vaše Jana Čermáková