Koutek poesie

Medard

MD

CHKO perla Českého středohoří

Raná

Mezinárodně významná lokalita s dochovanými zbytky xerotermních travinných společenstev s výskytem kriticky ohroženého ovsíře stepního (Helictotrichon desertorum) a unikátními společenstvy teplomilných a suchomilných bezobratlých. Rezervace byla vyhlášena již roku 1951, ale již roku 1936 byla tato lokalita vyhlášena městskou rezervací Loun. Leží v nadmořské výši 307 - 406 metr , její výměra je 10,94 hektaru. Chráněna je bezlesá jihozápadní část známého a velmi malebného trojvrcholového masivu tyčícího se nad stejnojmennou obcí. V celé republice je kopec znám jako středisko sportovního létání. Z hlediska ochrany přírody jde o jednu z nejkonfliktnějších lokalit v CHKO Českém středohoří. V těsném sousedství rezervace se v nedávné minulosti jezdil motokros „Ranská rokle“, takřka stále zde létají různí sportovní letci , letečtí modeláři, často se zde nedovoleně táboří.V roce 1993 dokonce přírodní rezervace z větší části vyhořela. Chybějící porosty po tradiční pastvě domácího zvířectva pak způsobují zarůstání rezervace křovinami, které je potřeba v souladu s plánem ochrany lokality redukovat.

Původně podpovrchové těleso je tvořeno čedičovou horninou olivinickým nefelinitem. Bylo obnaženo odnosem okolních měkčích hornin svrchního a středního turonu. Vznikl příkrý kontrast mezi výrazným vulkanickým reliéfem Rané a rovinnatým, či mírně zvlněným terénem na křídových sedimentech v krajině s přechodným reliéfem mezi Českým středohořím a Českou tabulí.

Typicky pro jihozápadní středohoří byla magmatem využita jedna z trhlin jihozápadního a severovýchodního směru vzniklá samozřejmě tektonickými pohyby.

Travnaté porosty jsou bohaté na tyto zvláště chráněné druhy : tařice skalní (Aurinia saxatillis), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus), kozinec rakouský (Astragalus austriacus), kozinec dánský (Astragalus danicus), hlaváček jarní (Adonanthe vernalis), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), ovsíř stepní (Helictotrichon desertorum, kavyl Ivanův (Stipas joannis), a zvláště kavyl sličný (Stima pulcherrima). V posledních letech dochází ke značnému rozšíření hlohu, ostružiníku, růže a srstky. V masivu kopce Raná, mimo hranice národní přírodní rezervace, je jedna z mála známých lokalit pupavy bezlodyžné prodloužené (Carlina aucalis).

Zoologické průzkumy rezervace se zatím omezily jen na hmyz a to především střevlíky a motýly, dále na obratlovce, jichž zde bylo zjištěno 65 druhů, z nichž 56 se zde pravidelně rozmnožuje. Na kopci Raná a na sousedním polním letišti Hrádek dosud přežívá menší populace sysla obecného (Spermophilus citellus). Z ptačí říše byly pozorovány tyto význačnější druhy : linduška úhorní (Andhus campestris), strnad zahradní (Emberiza hordulana) a bělořit šedý (Oennanthe oennanthe). Občas se vyskytne bramborníček hnědý (Saxicola rubetra). Na tahu se tu objevuje také moták pilich (Circus cyaneus). Z Rané pochází také jeden z mála českých exemplářů orla stepního (Aquila rapax), tento údaj je však již z roku 1932.

Průzkum střevlíkovitých prokázal výskyt 22% z celkového počtu žijících na území bývalého Československa. Mimo jiné je to Leistus montanus a Harpalus cisteloides. Na Rané se vyskytuje endemický pavouk skálovka (Haplodrassus bohemicus). Ukončením pastvy zmizelo z Rané několik druhů teplomilných vrubounovitých brouků.

V územním systému ekologické stability je národní přírodní rezervace Raná součástí nadregionálního biocentra. Území má jak již jsem poznamenal zkraje, mezinárodní význam

Text i foto RoS.

Pozvánka na výlet

ROHATEC

Cílem našeho tehdejšího, červencového putování se stal podivuhodně vymodelovaný vrch Českého středohoří Rohatec s vrcholem ve výši 264 metrů nad mořem, který je součástí Křesínských vrchů. Vypravili jsme se k němu z vesničky Dubany, kterou prochází železniční trať Lovosice Louny.

Název Rohatec dostal kopec pravděpodobně podle svého neobvyklého tvaru. Na jihu se zvedá přímo z roviny podobně, jako ostatní středohorské vrchy. Jeho severní strana je jakoby vykousnutá, takže vypadá, jako by kopec byl z větší části odtěžen. I proto jsme chtěli Rohatec blíže prozkoumat.

Z Duban jsme se vydali polní cestou, po jejíž pravé straně bylo pole a za ním, vzadu se hrdě tyčil Hazmburk. Zprvu bylo téměř zataženo a dusno. Z květeny nás zprvu zaujala čekanka, jestřábník, kozí brada, žlutý oman pravý a rozkvetlý lopuch. Na úpatí Rohatce i výše jsme obdivovali rozkvetlý pcháč bělohlavý, bodlák máčku a hvozdík kartouzek. Dále tu kvetl hlaváč bledožlutý, dokvétala šalvěj přeslenitá a zase tu kvetl oman pravý. Úpatí rohatce je lemováno ovocnými sady a keři.

Cestou nás doprovázeli motýli. Pokud bylo zataženo mohli jsme sledovat drobné můry, tmavě hnědé soumračníky a okáče. Oblačnost se postupně rozpouštěla, ukázalo se sluníčko a s ním další motýli. Na některých místech vyletovala hejna modrásků. Objevili se hnědásci a s nimi další okáči , z nichž nejnápadnější byl černobílý okáč bojínkový. Z trávy vyskakovali luční koníci. Zaujal nás střevlík v barvě mědi, který lezl po cestě. Na bodlácích pilně pracovaly včely a čmeláci, kterých bylo méně.

Vystupovali jsme po jižním úbočí stezkou, která nás vedla vpravo do zajímavého kaňonu uzavřeného třemi menšími strmými vrchy porostlými stepní vegetací. Z vrchu na levé straně vystupovaly skalky - možná zde dříve byl malý lom. Ten však rozhodně neovlivnil celkový tvar kopce. Zdá se, že celá tato zajímavá scenerie je výtvorem přírody.

Vystoupili jsme na jeden z vrchů a před námi se otevřel malebný pohled na část Středohoří. Posadili jsme se nedbaje žhavého slunce, které se do nás opíralo a dívali jsme se zasněně do krajiny.

Na severní straně kvetla ještě bělozářka liliovitá. Zvláštní kout Rohatce na nás zapůsobil mocným dojmem. Měli jsme pocit, že jsme objevili v Českém středohoří něco úplně nového. Zdánlivě známá krajina občas překvapí…

Jana Haasová