Zprávy z DZCL

Akreditace průmyslových zón a jejich manažerů

Česká republika se už může pochlubit více než dvěma desítkami špičkových průmyslových zón. Bylo to oznámeno v tiskové zprávě CzechInvestu týkající se programu MPO ČR "Akreditace průmyslových zón". Certifikát pro Akreditovanou průmyslovou zónu Průmyslové a logistické centrum Lovosice převzal dne 3.7.2003 starosta města pan Jan Kulhánek. Certifikát "Manažer průmyslové zóny" získala Petra Lašková, asistentka manažera DZCL, a.s., která jej rovněž převzala na oficiálním vyhodnocení programu.

V tiskové zprávě, která byla vydaná v Praze 29.7.2003 se uvádí:
Už celkem dvacet tři českých a moravských průmyslových zón získalo certifikát agentury CzechInvest jako potvrzení svých kvalit, a tedy atraktivity pro potenciální investory. Další průmyslové zóny mohou toto osvědčení o své připravenosti na vstup investora získat v novém cyklu programu, jehož příprava právě začíná. "Certifikát garantovaný Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky, je pro potenciální i stávající investory jednoznačně pozitivním signálem, že dotyčná průmyslová zóna je investičně připravená, splňuje jejich náročné požadavky a že se mohou spolehnout na kvalitní servis samosprávy," říká Martin Jahn, generální ředitel agentury CzechInvest, a doplňuje: "A jak už všichni víme - tím se podstatně zvyšuje šance tyto zóny rychleji zaplnit novými investicemi a celkově posílit pozici České republiky v soutěži o přímé zahraniční investice."

Akreditace průmyslových zón se stává jedním z důležitých faktorů pro posílení konkurenceschopnosti České republiky v soutěži o přímé zahraniční investice. Dnes je již evidentní, že k přilákání kvalitních investic nestačí deklarovat zájem a vyhradit prostor v územním plánu. Úspěch spočívá v profesionální přípravě, marketingu a správě investičních příležitostí. "Certifikát o akreditaci mohou získat jen ty průmyslové zóny, které splní přísná kritéria. Zejména musí mít schválený územní plán, vyřešené majetkoprávní vztahy, vybudovanou kvalitní infrastrukturu, a další," upozorňuje vedoucí oddělení regionální spolupráce agentury CzechInvest Miroslav Kotek a dodává: "Města si musí uvědomit, že výstavba průmyslové zóny je komplexní záležitost a existuje mnoho faktorů, které ovlivňují její atraktivitu, tzn. její budoucí úspěšnost. Je to především infrastruktura - technická a dopravní, velikost zóny, dostupnost kvalitní pracovní síly, typ školství a přístup samosprávy v regionu." Průmyslové zóny, podpořené v rámci Programu na podporu rozvoje průmyslových zón, měly ke konci roku 2002 obsazenost cca 50%. Ze zkušeností jiných zemí, kde byly průmyslové zóny budovány podobným způsobem, vyplývá, že první investoři přicházejí do investičně připravených rozvojových území v průměru 2 až 5 let po jejich dokončení. Výsledky obsazování zón v ČR jsou tedy nadprůměrně dobré a nemají ve světě obdoby.

(hv)

Co na to městský úřad

Dostali jsme dopis s posbou, abychom ho otiskli

Vážená redakce,

rád bych se vyjádřil k "Pravidlům Rady města pro přijímání žadatelů do Domu s pečovatelskou službou v Lovosicích". Je chvályhodné, že město tyto služby svým občanům poskytuje. Síly a schopnosti ubývají s věkem každému člověku a je dobré vědět, že v případě potřeby město nabízí pomocnou ruku. Méně pochvalně už lze hovořit o kriteriích, která rozhodují o přijetí žadatelů do DPS. Především body 5 a 7 je možno označit za diskriminující.

K bodu č. 5: Chápu snahu města získávat volné byty. Nemohu však souhlasit s tím, aby občané, kteří nemají to štěstí bydlet v obecním bytu, byli zařazeni do druhé kategorie.

K bodu č. 7: Občané, kteří nemohou vrátit městu byt, budou "pokutováni" částkou 24 000 korun. Mají snad být tito "druhořadí" občané trestáni za to, že v minulosti byt od města nežádali? Věřte, že drtivá většina lidi bydlících v tzv. nájmu by radši bydlela v bytu obecním. Jednání s majiteli bytu jsou v mnoha případech traumatizující.

Ovšem obyvatelé, požívající výhod bydlení v obecním bytu, tento vrátí městu - tedy tomu, kdo je - tak jako tak - jeho vlastníkem - a stanou se tak vyvolenými. V tomto přístupu shledávám ze strany "Rady města" naprostý nedostatek sociálního cítění, o spravedlivosti nemluvě. 0 tom, že by vybrané příspěvky významně ovlivnily rozpočet města, snad také nelze uvažovat.

Co tedy vedlo "Radu města" k tomuto cynickému rozhodnutí. Zištnost? To je ale zoufale málo.

Petr Svoboda, Leoše Janáčka 804/24, Lovosice

Jak už to někdy bývá - pohled z druhé strany může být poněkud jiný. Byli bychom rádi, aby odpovědný funkcionář Městského úřadu odpověděl na tento dopis. Je nedůstojné nás i odpovědných pracovníků, aby nám jejich vysvětlivky tlumočil starosta, jako tomu bylo v případě Odboru dopravy a článku pana Hruzy - Sliby chyby. Vedoucímu odboru dopravy se - podle slov pana starosty - nelíbilo, že jsme tento článek uveřejnili, ale zase ne natolik, aby napsal kvalifikovanou odpověď. Dal tak vlastně pisateli článku za pravdu. Doufám, že na nás nikdo nebude chtít, abychom příspěvky cenzurovali…

Redakce

Žijí mezi námi

O banátských Češích nepíšeme dnes v našich novinách poprvé. V devadesátých létech se do Čech přistěhovalo mnoho mladých rodin z českých obcí rumunského Banátu, zejména z okolí Svaté Heleny, Gerníku a několika dalších obcí, některé z nich přišly i do Lovosic. Jednou z nich je rodina pana Aloise Boháčka, bydlící ve Lhotce nad Labem. Požádali jsme paní Boháčkovou, aby nám odpověděla na několik otázek a přiblížila nám tak svůj život v Čechách.

Paní Boháčková, kdy jste přišli do Čech a jaké byly Vaše začátky ?
Já jsem se narodila a žila v Gerníku. Do Čech jsem jako svobodná dívka přišla v roce 1994. Pracovala jsem původně v modřanské Orionce. V podniku Mitas zase pracovali chlapci ze Svaté Heleny. Původ nás sbližoval, takže jsme se vzájemně navštěvovali. Tak jsem se seznámila i se svým manželem, který do Čech přišel asi rok po mně. Vzali jsme se o tři roky později.

Jak jste se vyrovnali s rozdílným náboženským vyznáním? Vy, římská katolička a manžel protestant-baptista …
Ze začátku naší známosti to vůbec nevadilo, ani jsme o tom nemluvili. Později se z toho ale vyvinula dost vážná otázka, která nás na čas rozdělila, naštěstí jen na čtrnáct dní. Po dvou týdnech manžel usoudil, že by náboženství nemělo mít vliv na náš vztah. Velice vstřícně vyřešil tento rozpor a v otázce víry přistoupil na mé náboženské zaměření.

Gerník je celý katolický. Našli jste pochopení i v Lovosicích ?
Jistě. Když jsem se v roce 1998 přistěhovali do Lovosic, začali jsme docházet na bohoslužby do zdejšího katolického kostela. Neznali jsme zde nikoho, ale záhy jsme si dokonce mezi Lovosičany našli mnoho přátel. Velice si vážíme našeho pana faráře, který je nám vzorem víry a lásky k bližním.

Jak jste spokojeni se životem v Lovosicích dnes ?
Nebydlíme sice v Lovosicích, ale trvale bydlíme ve vlastním rodinném domku na Lhotce. Máme dvě hodné dcerky, Lucinku a Vlastičku. Je nám dobře, nemůžeme si naříkat. Snad jen to nám trochu kalí radost ze života, že nám dosud nebylo uděleno české státní občanství a i to, že je to dost drahá "legrace". Odhadujeme, že nás přijde na padesát tisíc korun.

Díky za odpovědi, přejeme Vám, aby záležitost se státním občanstvím pro Vás dobře dopadla.

Tázal se František Hruza.

Co se nám nelíbí

Vražedný vtip

Nedávno se na kruhovém objezdu objevilo dopravní značení, které nemělo uzavřený smysl. Ve směru z Dlouhé k náměstí byla silnice označena jako hlavní. Nakonec je to vidět na snímku. Nebyla ovšem zakryta značka Kruhový objezd, takže logicky platila dále. Došlo ke smíšení pravidel pro klasickou křižovatku a kruhový objezd. V praxi to znamenalo, že jeda z Dlouhé ulice do Ústí mám přednost… Ovšem ten, kdo už je na objezdu ji má taky, podobně i ten, kdo jede v protisměru. Mám pak přednost protože jedu po kruhovém objezdu, nebo musím na objezdu zastavit a dát přednost protijedoucímu v přímém směru ? Jak to může skončit, pokud alespoň jeden z řidičů neustoupí ze své přednosti ? Byl jsem svědkem, jak před objezdem zastavil kamion TIR a řidič koukal jak péro z gauče. Aby taky ne… Abych byl objektivní: je pravda, že jsem tam také viděl projet sportovní vůz tak rychle, že jsem ani nemohl určit značku. Proč ne řidič měl přece silný vůz a přednost v jízdě…

Upozornil jsem na to vedoucího odboru dopravy MěÚ a ten zjistil, že někdo udělal dost špatný vtip, který mohl skončit i velice neblaze. Otočil jednu ze značek tak, že vznikl neřešitelný rébus. Vše se vysvětlilo, bylo napraveno, ale stejně mi vrtá hlavou, proč tak složité a nákladné značení, když způsob chování se na kruhovém objezdu je ve vyhlášce popsán jednoduše a srozumitelně. Stačila by na každé straně jedna značka: Kruhový objezd. Těch dvanáct, které jsou tam navíc, jenom jednoduchou situaci zamotávají. Tvůrci TP byli zřejmě opět papežštější, než sám papež. Pan Bouček, vedoucí odboru dopravy doložil, že značení je v souladu s technickými podmínkami pro provoz na  pozemních komunikacích. Co naplat: tak jsou špatné technické podmínky. Nebylo by to poprvé, kdy se nějaká zákonná norma moc nepovedla…

Jarča

Z historie města

Ze starých kronik

Pro připomenutí doby nepříliš dávno minulé uvádím další část autentických zápisů z první kroniky vedené z počátku o všech mateřských školách v Lovosicích, později pak o 2. MŠ, která sídlila naproti podniku DELI v Nádražní ulici čp. 235. Všechny citáty jsou psány kurzívou, mnou doplněný text normálním písmem.

Dle kroniky ... budova MŠ sama neodpovídala zdravotním podmínkám, ani se nečinila náprava, protože podle plánu měly děti přejíti do nové budovy 1. července 1959. Po celý školní rok 1958/59 nemohly děti vkročiti na zahradu, protože továrna DELI na ní měla uskladněný stavební materiál. V prašném a hlučném okolí trávily naše děti většinu dne. (Pisatelka měla vskutku odvahu, tato stať je velice kritická. Asi měla děti opravdu ráda a svoje trápení vyslovila alespoň na stránkách kroniky.) Děti pochopitelně od 1. července 1959 do žádné nové školky nepřešly, naopak byly prozatímně umístěny v 1. a  4. MŠ, protože v budově 2. MŠ byly činěny stavební úpravy pro provozování zvláštní školy.

Na první schůzi SRPŠ (ve školním roce 1959/60) byl přítomen p. stavitel Jaroš z MNV, který rodiče informoval, proč dosud nebyla předána 2. MŠ do užívání. Vysvětlil nedostatky, následovala živá diskuse a odeslán dopis Rudému právu. Nová MŠ byla předána do provozu až 7. března 1960 a to i ... Díky obětavosti všech s. učitelek i rodičů, hlavně maminek, se nám podařilo školu v krátké době uklidit a připravit pro provoz... Nad novou MŠ dostala patronát Secheza, která již první rok dětem poskytla kolotoče, houpačky a další hračky. (Pro MŠ to byla šťastná volba, patron se staral opravdu poctivě dlouhá léta; mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti syn tuto MŠ navštěvoval v letech 1965-68.)

Volila jsem údaje, které se mi zdály být nějakým způsobem zajímavé nebo charakterizující dobu.

Ale na jedné straně skutečný tlak na přebírání ruských zvyků: Děda Mráz, politizace výchovy již od malička, na druhé straně se paní učitelky snažily přiblížit dětem i staré české zvyky. Jako vždy, vše záviselo na lidech.

V měsíci květnu přivedla do školy s. uč. V. H. stařičkého dudáka, který seznámil děti s dudami, zahrál a zazpíval. Prožily děti se zájmem velmi srdečné, družné 2 hodiny v přítomnosti milého hosta, na které asi nezapomenou. (Asi ta návštěva zapůsobila mile i na pisatelku kroniky, doufejme, že s tím pozváním neměla V. H. později problémy, určitě to nebylo v osnovách.)

Ovšem, v těchto letech (1960/61) začaly procházet politickou výchovou i děti.

- Soudružky učitelky vysvětlily dětem přístupnou formou velký svátek pracujícího lidu 1. květen. Děti pomáhaly při výzdobě školy i tříd. Byly též v průvodu. U příležitosti 15. výročí osvobození sovětskou armádou odpracovaly s. učitelky 200 brigádnických hodin a SRPŠ 100 hodin. Dětem bylo vyprávěno o statečnosti rudoarmějců, o jejich lásce k našemu národu. Děti modelovaly tanky, učily se říkankám a písním k oslavě ruského lidu.

Koncem prázdnin, při příležitosti otevření nové základní školy v Lovosicích, navštívil 2. MŠ též s. Hendrych, náměstek ministra školství z Prahy. Do kroniky napsal: "Nechť tato nová mateřská škola je vzorem socialistické péče o děti předškolního věku. K tomu přeji všem mnoho úspěchů." Škola se snažila vyhovět. Mezi jiným:

- Měsíc duben (1961) byl i pro naši školu přípravou na oslavy 40. výročí KSČ. Připravily jsme pro veřejnost výstavku dětských prací, odpracovaly celkem 200 brigádnických hodin na úpravě prostranství před školou. (Inspektoru Š., který koncem června 1961 provedl v MŠ inspekci, se to ale zdálo málo a při zhodnocení žádal ... aby se více učitelek zapojilo do mimoškolní práce, aby veškerá zodpovědnost nebyla jen na ředitelce školy.

Hz

Z historie města

Mírový kostel

Stejně jako v ostatních okolních městech a obcích, došlo v minulosti také v Lovosicích k postupnému slučování evangelicko - luteránských věřících do církevních organizací. Většinou to byli původně lidé, kteří sem vlivem industrializace města přišli z blízkého Saska i vzdálenějších částí Německa. Již v roce 1880 se začala postupně vytvářet a rozrůstat komunita věřících s podporou ústecké evangelické obce. V roce 1897 byla zavedena přísná organizace věřících a v roce 1900 byla vytvořena řádná lovosická evangelická obec. Německá evangelická komunita v Lovosicích zpočátku neměla žádný vhodný prostor pro své pravidelné bohoslužby. Ještě o vánocích roku 1900 proto nemohly žádné evangelické bohoslužby probíhat. V březnu následujícího roku byl konečně vhodný lokál nalezen a pronajmut. Evangelická modlitebna tak byla zřízena v přízemí novostavby stavitele Karla Seemanna v Ústecké ulici č.p. 379. O velikonoční pondělí roku 1901 se odpoledne v nové a vysvěcené modlitebně konala první evangelická bohoslužba. Večer pak následoval rodinný večer v hostinci "U zlaté lodě" s velmi početnou účastí. Kromě hudební produkce zde se svou přednáškou na téma "Luther, muž německého národa" vystoupil pan farář Hegemann z Nového Boru.

Nová modlitebna však časem nestačila svou kapacitou potřebám rozrůstající se komunity evangelíků. Bylo tedy nutné uvažovat o stavbě vlastního kostela. K té však došlo až po několika letech, v roce 1905. Předcházelo jí však uspořádání finanční sbírky ve všech obvodech německé evangelické synody v Severní Americe. Touto sbírkou získal spolek pro stavbu kostelů značný obnos. Přispěly i jiné organizace a osoby. Německá evangelická synoda v Severní Americe přispěla na stavbu kostela částkou 583 korun (rakousko-uherské korunové měny) a bankéř F. Missler v Brémách daroval obnos 100 korun. Sbírka mezi místními evangelíky vynesla obnos 100 korun na vnitřní zařízení. Saská zemská konzistoř v Drážďanech povolila částku 300 marek na opatření kostelních zpěvníků. Později bylo ještě nutné založit fond za účelem opatření varhan.

Evangelicko-luteránský "Mírový kostel" v Lovosicích byl postaven v secesním stylu podle projektu kanceláře architektů Lossowa a Kühneho z Drážďan. Byl postaven jako rohová budova na nároží ulic Krátká a Karla Maličkého (tehdy Teplická a Jahnova ulice). Realizace stavby byla, na základě usnesení zasedání představenstva, svěřena zdejšímu stavebnímu podniku jehož vlastníky byli stavitelé Wenzel Gruss a Karel Seemann. Kopání základů započalo v pondělí 3. dubna 1905 a slavnostní položení základního kamene bylo naplánováno na 30. dubna téhož roku. Dokončení stavebních prací bylo naplánováno na termín 15. září 1905 a vysvěcení i předání kostela k užívání na 31. října, u příležitosti reformačního svátku. Oslava položení základního kamene, uspořádaná v neděli 30. dubna 1905, začala v 16 hodin. Týden předtím byly rozesílány pozvánky. Účastníci slavnosti se již před 16 hodinou sešli v dosavadní modlitebně v Ústecké ulici a spořádaným průvodem se přesunuli k místu stavby. Nejprve zazněl společný zpěv. Slavnostní řeči se pak ujal pan Dr. phil. Max Ahner, pastor z Lipska a opět zazněl zpěv. Potom ředitel továrny pan Unruh přečetl listinu o základním kameni, která byla posléze u něho ukryta. Dále následovalo posvěcení základního kamene, provedené panem farářem Wilhelmem Nowakem z Haber a poklepávání kladívkem zástupci duchovních a světských úřadů, kostelních a spolkových představitelů atd. Poté opět zazněl společný zpěv, modlitba "Otče náš" a požehnání, které vyslovil pan farní vikář Fritz Giesecke z Litoměřic. Večer se v 18 hodin konal v hostinci "U zlaté lodě" evangelický rodinný večer za účasti hostů. Místní německé spolky se také podílely na pokládání základního kamene. Mužský pěvecký spolek zde přednesl jednu píseň.

Zvony pro evangelický kostel, s trojhlasným G-dur vyzváněním, byly objednány ve slévárně zvonů C. Schwabe ve městě Biala (Polsko) a byly dodány v polovině října. Provedení sklenářských prací, malování skla, bylo svěřeno firmě Richard Schlein - Glasmalerei v Hrádku nad Nisou. Zvony o váze 1020 kg nesly různé nápisy s použitými citáty z jednotlivých částí Bible - Nového zákona. Uvedená čísla označují kapitoly a verše, z nichž citáty pochází. Velký zvon měl nápis: "Ephes. 2, 14: Christus ist unser Friede" (List efezským - V Kristu je náš mír). Střední zvon zdobil nápis: "Christus spricht: Joh. 20, 26: Friede sei mit Euch" (Evangelium podle Jana - Kristus pravil: Pokoj vám). Malý zvon měl nápis: "1. Cor. 7, 15: Im Frieden hat uns Gott berufen" (První list korintským - Bůh nás povolal k pokoji).

V neděli 19. listopadu 1905 se v 15 hodin konalo slavnostní vysvěcení zvonů. Nejprve zazněl společný zpěv, pak následovala světící řeč pana pastora Hildebrandta z Litoměřic, opět zpěv, vysvěcení zvonů, modlitba "Otče náš" a první vyzvánění zvonů. Velký zvon dostal název "Kristův zvon" (Christusglocke), střední zvon byl nazván jako "Zvon víry" (Glaubensglocke) a malý zvon byl pokřtěn na "Zvon míru" (Friedensglocke). Slavnost se konala za přítomnosti početného publika. Po slavnosti se konalo tradiční společné setkání v hostinci "U zlaté lodě". Vysvěcení nového kostela, jehož věž byla ozdobena prapory, se konalo v neděli 3. prosince 1905 ve 13:30 hodin. Týden předtím byly vydány pozvánky. Po slavnostním rozloučení v dosavadní modlitebně se průvod přesunul k novému evangelickému kostelu. V slavnostním průvodu, jako i při slavnosti v kostele, spoluúčinkoval pozounový sbor "Křesťanského spolku mladých mužů". Akt svěcení vykonal pan farář Feller z Karlových Varů. Slavnostní kázání měl pan pastor Dr. Max Ahner z Lipska. Po slavnosti se v 17 hodin, opět v hostinci "U zlaté lodě", konal evangelický rodinný večer. V neděli 17. prosince 1905 se v novém evangelickém kostele konala v 15 hodin první bohoslužba. Nový evangelický kostel měl 165 míst k sezení. Topení zajišťovala dvoje velká kamna a večerní bohoslužby se konaly při plynovém světle. Nedlouho po dostavbě a vysvěcení se nový kostel začal objevovat také na dobových pohlednicích.

Po necelých 9 letech od vysvěcení kostela a zahájení pravidelných bohoslužeb však vypukla 1. světová válka. Brzký nedostatek surovin, které byly před válkou dováženy, si záhy vybral svou oběť také v lovosických kostelích. V neděli 3. září a v pondělí 4. září 1916 tak naposledy zazněly lovosické kostelní zvony v plné síle. Ještě v pondělí 4. září došlo k jejich sejmutí z věže katolického kostela sv. Václava i z věže evangelického Mírového kostela. Zvony byly rozbity a jejich kusy odvezeny k přetavení. Po skončení války byly nové zvony zhotoveny až v roce 1930 a slavnostně vysvěceny dne 8. listopadu 1930.

Lovosická evangelická obec se v roce 1922 stala pobočkou evangelické obce v Litoměřicích. Od roku 1940 byly Lovosice a nedaleké Třebenice pobočnými obcemi samostatné farní obce. Činnost kurátora lovosické evangelické farní obce vykonávali: ředitel tiskárny B. Richard Haussner (1906-1911), ředitel Karl Tzschöckel (1929) a naposledy Dr. Gerhard Mosebach, ředitel lovosické Olejny (1945). Dne 12. ledna 1936 byl do úřadu evangelického farního vikáře v Lovosicích slavnostně uveden Wilhelm Franke. V roce 1946 přešel evangelický kostel míru, jako konfiskát německé církve, do majetku Církve československé husitské. V jejím vlastnictví zůstal dodnes. Farní úřad této církve sídlí v Terezínské ulici č.p. 49.

S použitím historických pramenů připravil
Miroslav Radoň