Elko je plné dětí

   V měsíci září jsme zahájili činnost zájmových kroužků v Elku. Naši externí pracovníci - vedoucí sportovních kroužků- si zajistili ke sportování prostory ve školách, tak se nad naše očekávání pilně trénuje i přesto, že sportoviště byla záplavami nejvíce poničena.

   28 9. jsme se všichni setkali na Václavské pouti. Pro malé děti jsme měli v parku připravené závody, odpoledne se všichni mohli podívat na loutkovou pohádku v podání Sváťova dividla a později si zkusit, jak rychle dokáží sníst dobrý koláč. Plánovanou módní přehlídku jsme museli zrušit pro nemoc manekýn.

   Největší zájem o kroužky v Elku byl o angličtinu pro začátečníky a proto jsme museli děti rozdělit do dvou skupin. Omlouváme se všem, kteří se přesto do tohoto kroužku nedostali. Několik volných míst máme ještě v těchto kroužcích : kreslení pro nejmenší ve čtvrtek od 16.30 hodin(není pro nadané děti, ale hlavně pro ty, které rády tvoří různými i netradičními metodami).

   Děti školního věku se mohou ještě přihlásit do turistického kroužku, který je ve středu od 15 hodin v Elku. Dále nabízíme děvčatům ze 2. stupně ZŠ aerobic ve středu od 14.15 hodin a kroužek Praktická dívka v úterý od 16.30 hodin. Zájemci o aerobic mají možnost si zacvičit i v pondělí od 17 hodin v Elku s H. Knapovou.

   Všem maminkám a malými dětmi nabízíme naše prostory ve středu a v pátek dopoledne. Mají možnost být mezi ostatními dětmi a zároveň si maminky mohou popovídat o svých problémech. Přijít můžete mezi 8 a 12 hodinou třeba jen na hodinu.

   Na závěr vás zveme na „ Dětský bazar “ v Elku. Přijímáme kojenecké, dívčí i chlapecké oblečení, obuv a sportovní potřeby (brusle, lyže, kola, tříkolky).

V tomto týdnu budou zrušené zájmové kroužky v budově Elka.

D. Tošnerová

0 nejhezčího strašidláka

   V měsíci říjnu se konal v Mateřské škole v Sadech pionýrů v Lovosicích již druhý ročník soutěže dětí a jejich rodičů „O nejhezčího mateřinkového strašidláka“. Do soutěžního klání se pustilo dvaapadesát dětí a proto bylo velice těžké práce z nejrůznějších přírodních materiálů ohodnotit. Každá soutěž má ale své nej-… Na prvních třech místech byli oceněni : Lukášek Faust, Terezka Kalinová a Šárka Gabrielová. Ostatní děti si odnesly sladkou odměnu a diplom. Všem zúčastněným dětem děkujeme, stejně tak i rodičům a případně i prarodičům, kteří svým ratolístkám pomáhali.

   Náš pravidelný ozdravný pobyt dětí v přírodě se pro malý zájem letos neuskutečnil. Nejstarší děti si to trochu kompenzovaly návštěvou krásného divadelního představení hudební pohádky „Příhody Ferdy Mravence“ v Městském divadle v Ústí nad Labem.

Hozáková, Pišlová

Jana Haasová

MODRÝ SEN O ČESKÉM STŘEDOHOŘÍ

Celý týden
V ulicích velkoměsta
Sním svůj modrý sen
O českém středohoří.
Hukot motorů
A klaksony aut,
Ponurá šeď chodníků,
Věčně spěchající dav
Žene mě dál.
A zatím ve Středohoří
Zpívají ptáci,
Kvetou skály
A nad nimi poletují
Žluté perly s černými pruhy,
Otakárci.
Slunce vychází nad Radobýlem
A středohorské kopce
Se probouzejí do modravého oparu.
Je sobota a z nádraží
Se rozjíždí vlak na sever.
Jediný den,
Kdy v barevnou skutečnost
Mohu proměnit
O Českém středohoří
Svůj modrý sen.

Z našich poutí

Buková hora

   První červencová sobota. Od rána svítilo sluníčko, které slibovalo, že nezmokneme. Při pohledu z vlaku na Říp jsem si ale povšimla nenápadného oblaku připomínajícího cimbuří, odborně meteorology nazývaného „Altocumulus castellatus“. Tento mrak bývá předzvěstí bouře, která přichází zpravidla do 24 hodin právě z té strany, kde se oblak objeví. Necháme se překvapit.

   Vydáváme se na Bukovou horu. Od televizního vysílače, který je na jejím vrcholu (683 m nad mořem), se vydáváme po červené značce, směřující do údolí Labe. Jdeme po vozové cestě, zpevněné pouze kamením. Sluníčko nám praží do zad. Pozorujeme květenu podél cesty - zvonek broskvolistý a kopřivolistý, vrbka úzkolistá, divizna knotovkovitá i velkokvětá, jestřábník, třezalka, černohlávek obecný, jitrocel, výrazně fialový chrastavec a další. Přes cestu se čile zavlní zmije a nenápadně zmizí v trávě. Název Buková hora není náhodný. Zdravé buky se stříbrnými kmeny tu stojí vznešeně ve svazích hory, rostou i v kamenných sutích podobně jako Na Kletečné snad jen s tím rozdílem, že Kletečná je tvořena znělcem a Buková hora čedičovou horninou - tefritem. Potěší nás první fialové květy dobromysli obecné. Doprovází nás ptačí orchestr, v němž vyniká vysoký hlas velmi plachého sólisty, který mistrně prchá před našimi zraky ve větvích keřů. Blíží se poledne a všude kolem nás poletují motýli - bělásci, žluťásek dva druhy modrásků, okáči - bojínkový, luční a černohnědý, babočky - admirál, paví oko, babočka síťkovaná, dva druhy perleťovců, blíže neurčený bělopásek, objeví se dokonce i batolec duhový s modrofialovým křídlem, který usedá na cestu. Chybí snad už jen otakárek fenyklový, který vyhledává teplejší místa. Naše červeně značená cesta zahýbá náhle v ostrém úhlu vlevo, je užší, hrbolatá a klesá strměji. Pohled do údolí je průhledem mezi stromy překrásný, ale my se rozhodneme pokračovat rovně širokou Rytířovskou cestou a nelitujeme - po chvíli chůze k nám promlouvá kamení o zrození Středohoří - utuhlé lávové proudy proměněné ve varhany ve svahu a podél cesty další skalní útvary. Poblíž cesty nás zaujmou šikmo postavené kamenné varhany, tzv. Ptačí kameny - asi 15 m vysoký skalní útvar, kde odpočíváme a radujeme se z krásného dne kouzla a romantiky Středohoří. Pomalu se blíží čas návratu, takže sejdeme od Ptačích kamenů ještě asi 200 m dolů a pak se vracíme. Slunce je za kopcem a v lese je temněji, barevní motýli už odpočívají a tu a tam se objevují tmavší motýli, snad soumračníci. Zato čmeláci mají ještě i teď napilno. Přežene se první mrak, zavane chladnější vítr, ale za chvilku znovu vysvitne sluníčko a na obloze pozorujeme roztrhané řasy. A už jedeme k Litoměřicím. Krajina je otevřená, skvělý výhled na Dokskou pahorkatinu i na Středohoří. Na obloze se rozehrává drama oblačnosti co do barev i tvarů. Načechrané vrcholy velkých kumulů jen svítí, mraky se před očima mění. Pohled na Středohoří , které vytváří tmavou siluetu ve světlejším pozadí, Milešovka jako by měla dokonce svatozář - je tam ještě jasno, zato Házmburk je sotva vidět v hrozivé temné šedi, která se rozprostírá po celém jihozápadu... Je 19 hodin a jsme v Lovosicích na nádraží. Od jihozápadu se zvedá vítr a už je tu první blesk a kapky deště. Přijíždí vlak, do něhož nastupuji a ujíždím před bouří. Vzpomínám na mrak ve tvaru cimbuří, který bouřku předpověděl, a na Bukovou horu, kde nám Středohoří odhalilo další své krásy a zajímavosti.

Hassová