Co na to městský úřad

Pozor na klíněnku !

  Mandelince bramborové se kdysi říkalo americký brouk; klíněnku jírovcovou bychom mohli podle místa původního výskytu nazývat třeba brouk jugoslavský. Koncem 90. let dorazila na svém vítězném tažení Evropou i do České republiky a její larvy okusují listy jírovce maďalu, lidově zvaného kaštan. Na listech kaštanů vznikají hnědé skvrny, později dochází k usychání a předčasnému opadávání listů, což poškozuje zdraví stromů.

  I v letošním roce ničí klíněnka kaštany také v Lovosicích a okolí. Přestože již v roce 1999 syntetizoval tým chemika Aleše Svatoše feromon klíněnky jírovcové, obrana proti škůdci nepřinesla své ovoce. Jarní postřiky proti larvám jsou nepříliš účinné, strom se může bránit pouze za pomoci přirozených nepřátel svého škůdce. To jsou v případě klíněnky hmyzožraví ptáci, kterým se ale ve městech příliš nedaří.

  Nejlepší ochranou proti škůdci je vhodné spálit na podzim opadané listí, nebo je alespoň uložit na kompost, kde klíněnku zničí vyšší teploty při tlení. Hlavní město Praha ve spolupráci se svozovými společnostmi zajistilo dokonce pro občany pytle, které zdarma získají na určených kontaktních místech. Pytle naplněné listím postižených stromů mohou opět zdarma na kontaktních místech odevzdat. Obaly s listím budou zneškodněny ve spalovně v Malešicích nebo v kompostárně v Praze-Kbely. Praha se tedy hodlá klíněnky zbavit; stane se něco podobného i na Litoměřicku ? Nebo budou kaštany i nadále schnout ?

Hz

Ani jméno proti záplavě nepomohlo

  Paní Suchá - s takovým jménem a adresou Vodní 1 máte určitě protekci u toho, kdo má co dělat se záplavami. Pomohlo Vám to?

  Protekci určitě nemám. Záplavy mě postihly letos už po druhé. V červnu, tuším před dvěma roky, po přívalovém dešti, jsem měla v provozovně přes půl metru vody a bláta. A když ke mně 11. srpna přišli dva pánové z Povodí Labe a řekli mi, abych se urychleně vystěhovala, že to tady bude pravděpodobně zatopené až do stropu, tak jsem se rozplakala. Byla jsem z toho nervózní. Nevěděla jsem, kam se honem odstěhovat. Protože jsou tady v domě opravdu velmi hodní mladí lidé, tak mě dovolili vystěhovat ten můj nábytek do třetího patra. Mohla jsem ho tam mít po celou dobu, než jsem to tu zprovoznila. Podařilo se mi tak zachránit to, co nebylo napevno přidělané. Protože se jedná vlastně jen o jednu místnost, tak se to podařilo.

  Porazilo mě jen psychicky, když jsem viděla tu spoušť po poklesu vody. Voda zde byla 2,4 m vysoko, tzn. 10 cm od stropu. Zvládnout to všechno mi pomohlo moc přátel. Hlavně to byli kamarádi mojí dcery Jarušky, která tady se mnou pracuje a také plno mých přátel. Chtěla bych hlavně poděkovat manželům Cimrmanovým, odtud z domu a všem těm přátelům, kteří nám pomáhali. Poděkovat bych chtěla také jedné svojí zákaznici. Jmenuje se Evička asi třidvacetiletá, studuje v Německu, kam se před třemi lety odstěhovala a je původem z Malých Žernosek. Víc nevím. Pomohla mi trochu i finančně, ale hlavně tím, že jen tak přišla a vše se mnou procítila. Bylo to od ní hezké a moc mě to pomohlo. Obrečela jsem to taky, ale to už byl jiný pláč.

  Pokud jde o škody, o mnoho věcí jsem přišla. Provozovnu nemám pojištěnou. Dostala jsem nabídku od MěÚ, že by mi poskytli nějakou nefinanční humanitární pomoc. Ale to už bylo v době, kdy jsem již byla v provozu. Tak jsem už pomoc tak moc nepotřebovala. Provozovnu jsem měla uzavřenou tři týdny. Voda ji zatopila v noci z 11. na 12. srpna. Začala jsem opět pracovat 9. září.

(hv)

  Bílá čára nad okny provozovny kadeřnictví paní Suché ukazuje, kam až sahala voda na sídlišti ve Vodní a sousední Dlouhé ulici. Záplavy zde zasáhly sklepní prostory všech domů.

Není pes jako pejsek

  Nečekejte žádný veselý příběh. Dnes jsem se rozhodl napsat něco o problematice pes verzus panelák. Pes je nejlepší přítel člověka, někdo by dodal : hned po knize a rumu. Na tom se nic nemění pes je opravdu věrný průvodce člověka; zřejmě už několik tisíciletí. Ale…

  Dokud byl pes strážcem stavení a dvora - dobrý. Dokud byl pomocníkem pastevců - dobrý. Dokud byl společníkem osamělých a nevidomých - dobrý.

  Pak se stal módou špatný.

  To, že dnes máme v bytových domech, kde spolu sdílí poměrně malý prostor mnoho lidí, mnoho rodin vlastnících psa, či pejska, je právě z větší části důsledkem toho, že mít psa se stalo módou. Důsledek se řetězí : pes má svoje potřeby, které jeho pán musí respektovat : vyvenčení, stálá společnost lidí, alespoň minimální pachový život. Pro psa je „čuchání“ totéž, co pro člověka televize, koncert, nebo divadlo. Tedy psí kultura řekněme…

  Vyvenčení psa spojuje spolu aspekt onoho zmíněného „čuchání“, dále styk s ostatním světem a taky aspekt hygienický. To je v tomto případě dvojznačné slovo : jednak obsahuje vyprázdnění útrob, jednak to, kde se pes vyprázdní a co s exkrementem udělá pán. Mezi paneláky jsou trávníky. Na ty bych své dítě nepustil, protože se v nich skrývá neznámé, ale dost velké množství psích výkalů. I když jsme s manželkou pozorovali dvě paní, jedna s velkým psem, druhá s jezevčíkem, které obě po psovi uklidily, je to však bohužel jen výjimka. Naopak jsme byli svědky toho, že na trávník před naším oknem již ve více případech přišli „páníčkové“ vykanadit pejska z pomalu opačného konce města. Ani nevím : existuje městská norma, která by upravovala chování pánů těch psů a pejsků ? Psovi opravdu nelze dávat vinu za to, že se potřebuje vykanadit…

  Dalším střetem s psím světem je fakt, že existují páni, kteří mají psa jen z módních důvodů. Řekněte : co je to za mánii dvou mladých lidí mít velkého psa ve velmi malém panelákovém bytě 2+1 bez balkonu. Nepotřebují hlídat ono skoro není co… Nejsou osamělí… Nemají ovce, které by pes udržoval v houfu… Nejsou nevidomí.

  Navíc oba na dost dlouhá období opouštějí byt, ve kterém je pes celé hodiny, ba skoro i celé dny sám. Je to štěně a tak strádá nepřítomností pánů, stýská se mu. Celé ty osamělé hodiny, půldny a někdy i dny, nezřídka i v hluboké noci to velké štěně vyje a štěká touhou. Litujeme to štěně. Domluvy sousedů nebyly k ničemu, mladí bývají bezohlední. Ještě si dost neuvědomují, že od stáří je dělí velmi krátký čas… Asi tušíte, že píši o konkretním případu. Potvrzuji. To vytí a štěkání se týká i mne a přesto píši tento článek až po opakovaných stížnostech sousedů. Stěžují si pravda jen jeden druhému. Však také už tato situace trvá několik měsíců. Pes za to, jako v případě kanadění, ovšem opět nemůže. S pány není pořízení. Máme v domě ještě jednoho pejska : dlousrstého jezevčíka, velmi klidné zvíře, o němž ani nevíme, že tu s námi žije, jen když ho vídáme vyhřívat se na okně a filosoficky pozorovat svět pod ním…

Čampulka

Vinárna Hrozen na Silvestra opět otevře

  Při srpnových povodních neunikla zkáze ani stylová vinárna Hrozen v ulici Osvoboditelů, která byla rekonstruována na místě bývalého zájezdního hostince v původních vinných sklepech a otevřena 31.12.1999 za přítomnosti arch. Vladimíra Stehlíka a Luďka Soboty. Arch. Stehlík celou vinárnu sám vyprojektoval a podílel se na výrobě vnitřního zařízení se svou truhlářskou firmou.

  Voda se vplížila do interiéru sice vlivem povodně, ale spodem, přes kanalizaci. Záplava přišla do podniku 14.8. a s likvidačními pracemi se začalo 19.8. převážně svépomocí, ale i za pomoci cizích firem. O osud vinárny se okamžitě zajímal i arch. Stehlík; s lidmi z firmy Roudnická truhlářská, a.s., demontoval zničené zařízení a přivezl i vlastní vysoušeč. Vysoušení bude trvat asi tři měsíce a mezitím truhláři zajistí nový nábytek, starý se musel likvidovat. Voda se v modrém salonku zastavila asi 10 cm pod starobylým obrazem, ve výšce asi 1.8 m. Finanční ztráty činí cca 1,5 milionu Kč, objekt byl ale díkybohu pojištěn. Pokud vše půjde podle předpokladů, zahájí vinárna činnost opět na Silvestra 2002. Interiér dozná určité změny, arch. Stehlík nechá při starém červený salonek, modrý hodlá navrhnout trochu jinak, určitě bude ještě hezčí.

  Firma Hrozen s.r.o. provozuje také nácestné parkoviště RO-LA. I to se ocitlo pod vodou - zničeny byly buňky spedice, směnárna, bufet i vlastní parkoviště. Ztráty se předpokládají ve výši cca 2.1 mil. Kč, rovněž toto zařízení bylo pojištěno. Ke zprovoznění objektů by mělo dojít v listopadu 2002. RO-LA jako taková obnovila přepravu ve středu 18. září ve 2 hodiny v noci z Lovosic. Kamionová přeprava nefungovala kvůli německé straně, zatímco na české straně byla železniční tratˇ připravena již na konci srpna, německá strana měla problémy a drážďanské nádraží bylo ještě začátkem září mimo provoz.

Informace poskytli Miroslav Mensa a Jana