Holandsko

První týden v říjnu jsem se účastnil studijního pobytu v Holandsku. Projekt „Národní menšiny v kontextu místní správy“ pořádala holandská organizace VNG International se sídlem v Haagu.

Navštívili jsme Haag, Rotterdam, Utrecht, Dordrecht, Delft i Amsterodam. Všechna města porovnávám s Lovosicemi. Silnice a chodníky mají ve jmenovaných městech kvalitnější. Ale neuklízejí. Všude spousta psích exkrementů a rozšlapaných žvýkaček. Zeleň máme lépe udržovanou. Města jsou to ale výstavná, nádherná. Pohádkový Delft, rušný Amsterodam a pohodový Haag si budu dlouho pamatovat.

Setkali jsme se náměstkem ministra, starosty, představiteli soudů a policie. Navštívili jsme školy, učiliště pro děti i nezaměstnané a imigranty. Přes snahu rozptýlit děti jiných národností do více škol, vznikají zde školy, dovolím si použít termín, černé. Vznikají ve čtvrtích s převahou obyvatel tmavé pleti. Je zde i vysoká nezaměstnanost. Dospělí mají povinnost účastnit se rekvalifikačních kurzů. Nezaměstnaný, který dostává podporu, má další povinnosti ve čtvrti. Půjčuje dětem kola, koloběžky, dohlíží na dětských hřištích, ochraňuje děti před distributory drog. Byty města nestaví. Jak vysoký je státní příspěvek soukromým společnostem, které staví byty, se mi nepodařilo zjistit. Bydlení si každý považuje. Při neplacení nájemného je dotyčný do 5 měsíců soudně vystěhován. Navštívil jsem i služebnu policie a absolvoval pochůzku ve čtvrti, kde není zrovna klidno. Většinu obyvatel čtvrti tvořili Turci a Antilani. Přesvědčil jsem se, že náš průvodce je na ulici jako doma. Většinou hlídkují sami a většinou pěšky i na kolech. Auta jistě také používají. České pistole ze Zbrojovky si chválí.

Holanďani jsou báječní lidé, nevím, zda má na ně vliv rovina ve které žijí. Jsou příjemní, komunikativní, nevyvyšují se nad ostatní. Mně se mezi nimi moc líbilo.

(Dokončení na str. 5.)

Obřadní síň naší radnice se 20. 9. stala zase svědkem přivítání dalších našich nových občánků

V září 2001 se s námi rozloučili tito občané: Z Lovosic Marie Čejková 1924 František Nesvadba 1936 Jiřina Peluňková 1929 Z Chotiměře Venuše Bartošová 1953 Z Malých Žernosek František Aigerman 1940 Ze Lhotky nad Labem Anežka Votavová 1916 R. Medová

Odešel vzácný člověk Antonín Moravec. Začátkem října t. r. jsme se rozloučili s Antonínem Moravcem, bývalým učitelem a ředitelem základní školy v Třebívlicích a od r. 1964 v Lovosicích. Občanská veřejnost v něm ztrácí vzácného člověka, který nikdy neměřil čas, který věnoval druhým. Uměl zapojit děti i jejich rodiče do reprezentace školy i obce ve vyhlášených soutěžích svazu turistů i dalších organizací. Práce pro děti a školu, zahradu, včely a včelařskou organizaci vyčerpávala celý jeho čas. Včelaři v něm ztrácí vysoce teoreticky vzdělaného a odborně zkušeného včelařského funkcionáře. Má neocenitelné zásluhy na popularizaci včelařství mezi mladými lidmi. Jeho zásluhou se pravidelně umisťovali členové lovosického včelařského kroužku DDM - ELKO na předních místech v soutěži „Zlatá včela“. Byl poctěn Městským zastupitelstvem v Lovosicích titulem Čestného občana a byla mu udělena v podstatě všechna vyznamenání Českého svazu včelařů. Přítel Antonín Moravec bude pro nás vždy vzorem velmi skromného, obětavého, houževnatého a neúnavného člověka, který ač velmi vážně nemocen, do posledních chvil života svou energii věnoval mládeži a včelařství. Splnil své předsevzetí a oživil činnost ZO ČSV Lovosice k prospěchu všech členů. Byl si vědom, že život organizace je stejně jako život člověka plný proměn. Zajišťoval odborné přednášky, organizoval exkurse. Jeho působení v ZO nebylo bez problémů. Byl to však vždy on, který našel cestu jak problém vyřešit a využít vše k dalšímu oživení činnosti ZO. Tolik si přál najít dobré následovníky, kteří naváží na jeho práci a dále ji budou rozvíjet. V kronice včelařů, kterou založil a doplnil od vzniku Českého včelařského spolku v Lovosicích a dále podrobně vedl, zapsal: „Vše záleží na lidech. Nekončím s beznadějí a skepsí. Na místa starších nastupují mladší, třeba jen o málo a věřím, že rozvinou činnost ZO ČSV k prospěchu členů i jejich včel. Odcházím nerad“. Tak bude zapsán v srdcích nás všech. Včelaři lovosické ZO ČSV