Jak šel život u hřbitova

Když jsme v únorovém čísle stručně popisovali životní zkušenosti pana Hnidy, slíbili jsme Vám i sobě, že se do kamenické provozovny u hřbitova vrátíme. Že se podrobněji dozvíme, jak vypadaly osudy této dílny, pana Hnidy a s tím i lovosických občanů. Protože ať chceme nebo ne, ve většině případů naše cesta právě pod jejich výrobkem končí a osudy takovéhoto podniku a jeho osazenstva korespondují s osudy celého města.

Začínáme v prvních květnových dnech roku 1945, kdy pan Hnida, tehdy "totálně nasazený" na likvidaci následků bombardování závodů na syntetický benzin v Litvínově, dostává korespondenční lístek z Lovosic s nabídkou opětovného zaměstnání u firmy SEEMANN u. SCHOLL. Jsou to ale právě převratné dny, kdy končí válka, německý majetek je vyvlastňován a panu Hnidovi je nabídnuto, aby se této firmy ujal v úloze národního správce. Tak se také stalo a 28. května je tu dekret národního správce, už tehdy ale podmíněn podpisem přihlášky do KSČ. V té době vrcholí "vyřizování účtů" s Němci, v tomto případě zase ze strany Čechů a není lehké dnes soudit, protože mnoho z nich bylo potrestáno po zásluze, jako například jistý Markvart - vedoucí bojové organizace ordnérů. My pamětníci ovšem víme, že mezi trestajícími byli mnozí, kteří předváděnou krutostí zakrývali své hříchy z předchozích let. Zde se významně uplatňují příslušníci "Revolučních gard", oblečeni v pískových uniformách po bývalém "Afrikakorpsu" s rudými páskami s písmeny RG na rukou. Podle výsledků jejich činnosti jsou dodnes vzpomínáni spíše pod titulem "Rabovací gardy".

Pod dojmem těchto událostí se spolumajitel firmy p. Scholl rozhoduje pro sebevraždu a jeho paní utíká z Lovosic za sestrou. Řešení sebevraždou nebylo tehdy ojedinělé a počítá se, že v našem městě bylo takových případů více než sto. Na druhého z majitelů, pana Seemanna čeká hned v polovině června t.zv. "divoký odsun" (podrobněji popisovaný v minulém čísle LD), kdy je část německého obyvatelstva vyvezena za hranice. Další transport následoval hned v červenci. Zbylí Němci, kteří byli vybráni jako potřební pro chod národního hospodářství, byli ponecháni zhruba rok na svých místech, až do odsunu civilizovanějšího. I v kamenictví zůstali dva takovíto zaměstnanci.

Toto období bylo vůbec bohaté na nepředvídané zážitky, někdy i veselejšího charakteru. Například, jak už bylo v únorovém rozhovoru naznačeno, situace, kdy ruský vojáček na žebřiňáku nažene stádo krav do prostoru kamenické dílny a krávy se tak pohodlně ubytují mezi rozpracovanými náhrobky. Naštěstí hned druhý den ráno odtáhl tento houf směrem ku Praze a zbyl po nich jen spadlý pilíř u vrat.

Podniku se vcelku dařilo, byl vlastně monopolní, protože další kamenictví bylo až v Roudnici. Pro lovosickou dílnu tak zbýval velký prostor o rozloze bývalého lovosického okresu, takže zakázek bylo v zásobě zhruba na 1 1/2 roku dopředu. Hlavně se dělalo na vesnicích, především na třebenicku, a to převážně hřbitovní práce. V říjnu roku 1945 nastupuje druhý národní správce, pan Kalaš z Nasavrk, který zajišťuje spíše obchodní činnost a na jaře 1946 odchází za lepším. Dál už vede provozovnu pan Hnida sám. Přicházejí další dva kameníci ze Šumavy a jako třetí pan Jásek, se kterým se ve vyprávění ještě setkáme.

Složitá situace nastává 1. listopadu 1945, kdy dochází k celkové výměně peněz. Vklady i hotovosti jsou zablokovány a stávají se z nich t.zv. "vázané vklady", o které všichni přijdou v roce 1953 (toho se ale zatím nikdo neobává). Každý občan dostává nových 500,- Kč a s tím se znovu začíná. Proto si pan Hnida dodnes pamatuje prvního zákazníka, pana Olmera, majitele hostince v Malých Žernosekách, který si objednal betonové sloupky do vinice a hned v nové měně zaplatil.

Přes složité ekonomické začátky vypadala situace v následujících létech nadějně, hospodářství se postupně vzpamatovávalo, i potravin, které byly stále na příděl, přibývalo. V Lovosicích byl v té době starostou pan John a o rozvoji hospodářství svědčí i počet národních správ ve městě, kterých bylo 160. Ve volbách roku 1946 sice soutěžily 4 povolené strany (národní socialisté, komunisté, sociální demokraté a lidovci) a v Lovosicích vyhráli tehdy sociální demokraté, průvody na prvního máje (tenkrát ještě nepovinné) byly ale společné a velké přízni se těšily nápadité alegorické vozy. Velice oblíbené byly také slavnosti na dnešní "Osmičce", dřívější "Vogelwiese", tenkrát nazývané "Fidlovačka" nebo na podzim postaru "Oktoberfest".

(pokračování příště)

Redakčně zpracováno dle vyprávění pana Hnidy

Přiložený obrázek je historickým svědkem výstavy hřbitovních výrobků v době války.

POTOPA

Je tomu už rok a něco - přesně to bylo 5. června 2000, kdy u vlakového podjezdu jsme byli svědky situace, kterou pohotově zachytil pan Nesvarba. Odčerpání vody zvládli hasiči poměrně rychle, ale úklid naplaveného bahna trval ještě několik dní. Letošní rok už 18. června krátkým "deštíkem" naznačil, že může mít pro nás připravena podobná překvapení.

Re