Jak šel život u hřbitova II.

V našem vyprávění se musíme vrátit zpátky do roku 1945 a doplnit jeden z údajů. Ten se týká osoby předsedy tehdejšího Místního národního výboru (MNV), kterým sice byl, jak jsme napsali pan John, ale až později, od roku 1960. Do té doby se v této funkci vystřídala řada známých osobností, od roku 1945 pánové Kaftan, Poborský, JUDr. Brady, Talpa, Voráček, Fořtík, Kadlec, Racek a Křiček - jak jsme už publikovali podrobněji v předchozích číslech.

Na co jsme ale v souvislosti s kamenickou firmou zapomněli, je zhotovení pamětní desky lovosických obětí posledních dnů války. Ta nám tuto dobu stále připomíná blízko místa tehdejší tragedie - na zdi bývalé "Olejny". A ještě jeden moment byl ze stejného pohledu významný. U historického německého pomníku padlým v minulých válkách byly sňaty desky s nápisy, desky přebroušeny a "chytře a levně"opatřeny aktuálním textem připomínajícím české oběti druhé světové války. To, co bylo v tehdejší zjitřené době snad pochopitelné, se nám dnes jeví jako ubohé barbarství. Vrcholem ale byl další osud tohoto monumentu. Protože pomník překážel v pozdějších létech výstavbě křižovatky u "Besedy", byl prostě rozebrán a utopen v nedávno zmíněném "Žabáku". Jen obě desky zůstaly zachovány a milovníkům historie města je rád pan Hnida ukáže, protože jsou uloženy v areálu podniku. Na přiloženém obrázku vidíte zmíněný pomník v jeho původní podobě.

Vrátíme se ale v časové posloupnosti zpátky k vyprávění pana Hnidy. Přes ještě nadějný rok 1947 se dostáváme na práh roku přelomového - k únorovým událostem 1948. Pan Hnida, jako člen KSČ, nemá zvláštní problémy, i když zůstává (jak bylo tenkrát časté) věřícím křesťanem. Na podzim roku 1948 žádá pan Hnida (taková byla tenkrát linie "strany") o převod národní správy na živnost a v říjnu dostává příslušný dekret. Není to sice nadlouho, ale tato jeho "živnostenská" minulost nepříjemně ovlivní později v roce 1957 život jeho syna, který při nástupu vojenské prezenční služby nastupuje jako "živnostnické" dítě.

V roce 1948 byla také řešena zajímavá zakázka, kdy při návštěvě sv. misie v našem kostele bylo zapotřebí usadit novou mramorovou desku na hlavní oltář. Akci organizoval tehdejší farář P. Schmidt, deska byla velmi šetrně koňským potahem převezena z Teplic a pan Hnida zajišťoval její usazení a přizpůsobení otvoru pro ostatky patrona kostela - sv. Václava. (Pro zajímavost - je to malý úlomek kosti ze světcova prstu). Uložení ostatku provedl tehdejší litoměřický biskup P. Trochta a celé to uložení muselo být opakováno. Relikvie je zavíčkována v oltářní desce mramorovým klínkem tmeleným sádrou a ta musí být pro tento účel rozdělávána svěcenou vodou, což bylo nejprve opomenuto. Po ukončení práce byla p. Hnidovi nabídnuta zpověď a sv. přijímání, což z jeho strany bylo s povděkem přijato.

V roce 1949 ti národní správci, kteří se nepřeměnili na "živnostníky" začali být sdružováni do "komunálů", slib tehdejšího stranického a státního vedení o podpoře malého podnikání vydržel jen o rok déle a 1. 3. 1950 přechází živnost pana Hnidy do "Veřejných služeb města Lovosic". V této organizaci se stává pan Hnida předsedou ROH.

A život jde dál. Zakázek je stále dost i zásobení materiálem, v té době přednostní pro "socialistický" sektor, funguje jak u přírodního kamene, tak i u dalších materiálů, které tato profese potřebuje (cement, vápencová drť, armatura).

Zpracováno podle vyprávění pana Hnidy
- (pokračování)

75. výročí hasičů v Čížkovicích

Již v roce 1926 proběhla ustavující schůze Sboru dobrovolných hasičů v Čížkovicích na Lovosicku. K tomuto významnému jubileu se konaly v obci vzpomínkové oslavy. Za doprovodu řízné dechovky pana kapelníka Josefa Turka prošel vesnicí slavnostní průvod, na návsi u rybníčku byla představena nejrůznější požární technika. Poté se oslavy přestěhovaly do bývalé zámecké zahrady. Všechny přítomné uvítal starosta a zahájil soutěže hasičských družstev o pohár starosty obce Čížkovice. Zúčastnila se družstva z družebního německého Kliphausenu, Podsedic, Štětí, Vrbičan, Děčan, Chrášťan, Třebívlic, Terezína a Mšené. Soutěžily také děti a to ve stříkání na cíl.

Atrakcí této soutěže byla funkční stará stříkačka zvaná Máňa, která byla původně již určena do šrotu. Pak byla ze Slatiny věnována darem hasičům z Čížkovic. Celou zimu byla renovována, hasiči na ní ztrávili mnoho volných chvil a tzv. „stará garda“ předvedla, že je dokonale funkční. Po skončení ukázky stříkačku odtáhl pár krásných koní, které také obdivovaly přítomné děti.

Sbor dobrovolných hasičů v Čížkovicích je velmi aktivní organizací. Za léta své činnosti získala mnohá ocenění a diplomy, které byly vystaveny na výstavce. Hasiči působí v dalších činnostech, například ve fotbale, pracují s dětmi, obnovili tradici kácení máje a další.

text a foto Roderick Slavík