LOVOSICKÉ ROZHLEDNY I.

Rozhledna u Labské restaurace

Turistické průvodce z 1. poloviny 20. století nabízely pro výletníky a turisty Labskou restauraci v Lovosicích. Uváděly, že labská restaurace v blízkosti přístaviště parníků, má výtečnou kuchyni, pravá schwarzenbergská přírodní vína a výborná lovosická piva. Dále se uváděla velká zahrada, prostorná terasa a pavilon s rozhlednou poskytující výhled na řeku a okolí. Tento vyhlídkový pavilon splňoval pojem „rozhledny”, neboť stavba byla vytvořena lidskou činností a vyhlídkový prostor byl nad okolním terénem.

Labskou restauraci podobnou zámečku u přívozu nechal vystavět kníže Jan Adolf Schvarzenberg v roce 1865. Počátkem 50. let byla tato Labská restaurace zrušena a poté v budově přechodně sídlila Čs armáda. Od 60. let bývalou Labskou restauraci převzalo lovosické Střední odborné učiliště zemědělské, které zde sídlí dosud. V druhé polovině 60. let pivní sklep pod rozhlednou pracovníci učiliště upravili na kulturní místnost ROH. V roce 1973 místnost vyzdobil pan Schweitzer (vychovatel učiliště) nástěnnými kresbami dochovanými dodnes.

Rozhledna na břehu Labe dle dobové výkresové dokumentace z roku 1879 zahrnovala: pivní sklep, ledárnu v 1. patře a nad ní pavilon s vyhlídkou. Celá stavba měřila od paty až po špičku střechy přes patnáct metrů. Tento vyhlídkový pavilon byl na počátku 50. let ještě v dobrém stavu a sloužil veřejnosti a hostům Labské restaurace. Po zrušení restaurace celá stavba postupně chátrala i díky vandalům, až se dřevěná konstrukce vyhlídkového pavilonu se střechou na počátku 70. let úplně rozpadla. Přestože tato rozhledna ještě stojí, je nepřístupná pro značně zchátralý stav. Stojí zarostlá a zapomenuta v oploceném areálu prodejny plynových bomb pana Stanislava Svobody. Možná, že jen málokdo z procházejících zná původní účel stavby.

Miroslav Nesvarba

Noční služby

A rovnou - ne rovnou, ale s kymácivými oklikami k tomu padlému. Pomáhá mu vstát a oba zřejmě míří k nám. Říkám si v duchu - no prosím, esenbák v roli samaritána, všude jsou hodní lidé. Jenomže ten zmrzlý esenbáček mi komisně hlásí, že tohoto člověka, který se ani neudrží na nohou, přistihl při řízení motorového vozidla. Žádá o vyšetření na alkohol v krvi. Není prozřetelné posmívat se úřední osobě, která mimochodem na protesty postiženého odpovídala dost neurvale. Provedl jsem vyšetření, odebral krev. Jen jsem si dovolil podotknout, že jestli tenhle člověk je opilý, aspiruji na trůn čínského císaře. A pak jsem ty dva vystrkal na chodbu, aby si to vyříkali. To už byli v čekárně dva pacienti, to skrze to náledí.

To bylo v létě.Náhodou jsem bral telefon sám, sestra cosi kdesi hledala. Udýchaný nemladý hlas mi drmolivě a naprosto nesrozumitelně sděloval cosi hrozného. S určitými obtížemi jsem vydoloval sdělení, že jakási Miluška se utopila v místním rybníku. Chtěl jsem další informace, ale hlas mně bryskně odbyl, že jde o lidský život a na vybavování po telefonu není čas. To už jsem dávno věděl, že získat nějaké použitelné informace od člověka, který volá lékaře k případu, který pokládá za naléhavý, je jen maření času obvykle velmi nekultivovaným hovorem. Jméno obce jsem věděl, utopení - to znamená blízko rybníka, kde je rybník vím - a tak se jelo jak k ohni.

Žádný očekávaný shluk lidí na břehu rybníka, žádný shon. Klid, ospalý klid pozdního venkovského odpoledne. Ne, nikdo se tu netopil, jste tady dobře? To loni se ve vedlejší vesnici topil atd. atd. Našel jsem ten dům, z něhož volali. Udýchaný netrpělivý a velmi neuctivý hlas se projevil v podobě velmi energické postarší dámy. To už jste ani nemuseli jezdit. Miluška byla tamhle u Nováků a zapovídala se tam. No, a když tak dlouho nešla, napadlo mně - že se byla koupat a utopila se ! No, a tak jsem hned volala. No, to nevadí (!!!) když už jste tady, Pepíček nám nepapá....

Od té doby vím, jaké to je, když na člověka „jde mrtvice".

Ale to jsou věci, které člověk musí pochopit a odpustit. Vazba babičky na vnučku omlouvá vše.

Jsou také lidé, jejichž poměr k lékaři má vysloveně sadistický nádech. Nějakou dobu mne pravidelně volal v noci jeden pacient, který z toho měl vysloveně jen potěšení. Netroufal jsem si ignorovat jeho žádosti typu „přijeďte co nejrychleji". Jednou jsem si udělal čas a pacienta jsem „rozebral". Výsledkem dlouhého pohovoru bylo přiznání: „Vy lékaři shrabujete spousty peněz za nic. Já tadyhle dřu těmahle rukama za mizerných pár grošů. Tak jsem chtěl, aby se to trochu vyrovnalo". Vysvětlil jsem mu a ukázal na dokladech, jak se strašlivě mýlí. Ostatně představa o tom, že lékař je synonymum pro bohatého člověka, byla velmi rozšířená.

Ve skutečnosti je zaměstnání lékaře obrovská odpovědnost, spousta starostí nesrovnatelných s čímkoli jiným a odměna - nevím jak je to teď, ale podle zpráv z novin a televize není v tomto ohledu ani trochu spokojenosti.

MH

Víte že ...

• 15. březen je Světovým dnem spotřebitelů?
• měsíc březen je Měsícem INTERNETU? (V Lovosicích je občanům Internet k dispozici v Městské knihovně v Kostelní ulici.)

E.H.