Historie skautingu v Lovosicích VII.

Předchozí část

1. oddíl lovosických junáků tábořil pod stany 4 týdny (od 5. července do 3. srpna) v údolí pod Hasištejnem, na louce nad údolní přehradou na břehu horského potoka. Tábora se zúčastnilo 28 chlapců a 4 dospělí pod vedením Jirky Berana. Zásobování zajišťovaly skauti z denní směny u prodejny Jednota v obci Místo (asi 2 km od tábora) dvoukolákem. Pitnou vodu dováželi z hájovny vzdálené asi 1 km. možnost koupání byla v nádrži pod táborem a na prunéřovském koupališti. Tábor si skauti vybudovali sami, včetně vysoké hlídkové věže. Program tábora byl zaměřen na plnění stupňů junácké zdatnosti, částečně i na brannou výchovu a sportovní soutěže, vyvrcholením byla táborová hra „Honba za pokladem“. V táborovém kruhu s totemem a vůdcovským křeslem byly konány tři táborové ohně, z toho dva slibové.

V měsíci září 1969 byl zahájen další skautský rok přílivem nováčků, zejména světlušek a vlčat. Příliv děvčátek pomáhá zvládnout Helenka Jelínková a pod jejím vedením vzniká 3. roj světlušek

Výtvarné umění

Lovosičtí malíři

Eberhardt Eysert

Malíř se narodil v Lovosicích, později se s rodiči odstěhoval do Litoměřic. Vystudoval malířskou akademii ve Vídni. Mezi jeho nejznámější obrazy patří žánrové kompozice. Věnoval se hlavně restaurátorství, převážně kostelníc obrazů v litoměřické diecézi.

Jiří Novosad

Nejvýznamějším lovosickým malířem tohoto století je Jiří Novosad. Narodil se 18. dubna 1949 v Litoměřicích navštěvoval lidovou školu umění, neboť jeho dědeček brzy rozpoznal chlapcův zájem o malování. Po studiu na gymnáziu a ”železniční“ nástavbě následovala dvouletá vojenská služba a nedlouhé zaměstnání v propagačním oddělení tehdejší SECHEZY.

Patří ke generaci, která nastupovala ve druhé polovině sedmdesátých let. Na pražské Akademii výtvarných umění (1972 - 78) byl žákem prof. Jana Smetany. Po absolvování školy se vrátil zpět do lovosic, přestože vystavuje v celé Evropě (Holandsko, Německo, Francie ... ). Jeho obrazy se odehrávají v našem světě - v nádražních čekárnách, v prostředí městských ulic, kancelářích, ale i v atmosféře koncertních síní. Malíř v nich odkrývá vratkost a zlomkovitost lidských vztahů. Technikou asambláže a koláže posiluje autor pocit syrové reality.

V Praze vystavoval Jiří Novosad poprvé v roce 1980 v renomované Galerii Vincence Kramáře, po deseti letech (1990) se tu jeho obrazy objevily podruhé. Významné místo mezi jeho mezinárodními výstavami zaujímá jeho reprezentace českého umění na Mezinárodním festivalu malby v Cagnes sur Mer ve Francii zvláště účast na Festivalu evropské současné tvorby v Mouscronu v Belgii, kde získal hlaví cenu a medaili za malbu (1992). Mnichovská galerie Cäsar Radetzki, se kterou již delší dobu spolupracuje, vydala jeho první monografii. Malíř vystavuje občas i v Ústí nad Labem, Děčíně, Litoměřicích (galerie Salva Guarda). Jeho obrazy mohli naši občané zhlédnout v době oslav na Městském úřadě v Lovosicích.

Antonín Barák

V Čáslavi také vystudoval Učitelský ústav s aprobací matematika a výtvarná výchova. Kromě malování patřila mezi jeho zájmy i kultura v nejširším smyslu slova a divadlo (byl členem pěveckého souboru Foerster a působil i v ochotnickém souboru).

V roce 1970 prožíval ředitel Barák těžké období. Pro svůj občanský postoj v letech 1968 - 1969 byl zbaven místa ředitele tehdejší 3. ZDŠ a poslán okamžitě do důchodu. Vytvořil v té době cca padesátidílný cyklus obrazů, v podstatě jakousi křížovou cestu. Potom pracoval jako brigádník na státním statku a později i občas ve škole.

České středohoří mu přirostlo k srdci, což dosvědčují jeho obrazy (v r. 1997 byl vydán kalendář, v prosinci 1999 byla v DDM ELKO Lovosice výstava části jeho děl). Na dubnovém zasedání Městského zastupitelstva v roce 1997 byl ředitel školy v.v. a malíř Českého středohoří Antonín Barák jmenován čestným občanem města Lovosice.

Zdeněk Drašnar

Po absolvování gymnázia ve Vysokém Mýtě začal studovat na Karlově universitě medicínu. Vzhledem k uzavřená vysokých škol praktikoval přes válku u obvodního lékaře a studia dokončil po válce. Nejprve nastoupil do Teplic a do Lovosic přišel v r. 1956, působil i ve Velemíně.

Mezi jeho záliby patřila hudba (hrál v kostele na varhany), samorosty a rybářství, po válce také myslivost. Oblíbeným motivem jeho krajin byla řeka a její okolí, rád také maloval starobylé domy na Úštěcku. Mezi jeho malbami najdeme rovněž zátiší. Své obrazy vystavoval v rámci regionu.