Historie skautingu v Lovosicích VI.

Předchozí část

Je proveden nábor nováčků, přicházejí zejména světlušky a nová vedoucí Jana Richtrová. Za jejího vedení vzniká 2. roj světlušek. 22. Února 1969 se sešly skautky na chatě Janotových v Opárenském údolí k oslavě "Dne sesterství". Pestrý program v zimní přírodě vyvrcholil besídkou, v jejímž závěru složilo skautský slib sedm skautek.

Již od jara začínají přípravy na letní tábory 1969. Tehdejší odborová organisace SCHZ zajišťuje nákup 50 stanových dílců. Národní výbor hradí nákladu spojené s pořízením krajinkových podsad a poskytuje i příspěvek na pořízení táborového inventáře. Rovněž přispívá i okresní rada Junáka. Ve dnech 8. - 12. dubna provádějí chlapci a děvčata ze všech oddílů sběr odpadových surovin po celém městě.

Na jaře 1969 je registrováno v lovosickém středisku celkem 140 členů a 21 činovníků. V roce 1969 se uskutečnily tři samostatné tábory, kterých se zúčastnilo 105 tábořících.

Tábor skautek a světlušek se uskutečnil ve dnech 4. - 20. července 1969 na Komáří vížce v chatě SETUZY. Pod vedením Mirky Ryvolové tábořilo 9 světlušek, 14 skautek a 6 činovníků. První týden počasí nepřálo, proto se děvčata bavila ve společenské místnosti ručními pracemi, přípravou programu k táborovým ohňům atd.

Druhý týden se počasí zlepšilo a tak byly podnikány výlety do okolí - prohlídka bohosudovského kláštera, zříceniny hradu v Krupce a Kynšperku a jezdilo se koupat do Bohosudova. O jedné půlnoci nejodvážnější děvčata plnila bobříka odvahy tak, že sama došla na místní hřbitov ke kříži. Toto počínání sledovala pohraniční stráž z Fojtovic a bylo velké vysvětlování, co na hřbitově děláme za podvratnou činnost. Během tábora byly uspořádány dva slibové ohně a na ukončení tábora rej masek. Pobyt v chatě stmelil členky obou oddílů a na prožitých 16 dnů si zachovaly krásné vzpomínky.

Tábor vlčat se konal v době od 6. Do 27. července 1969. Zúčastnilo se 36 vlčat a 7 činovníků pod vedením ing. Miloše Puchara. Tábor byl vybudován u Maršovic ve středních Čechách na louce, blízko lesa "Baba". Podle lesa byl tábor pojmenován "U baby". Tábor měl samostatnou kuchyň s vojenskou polní kuchyní a zhotovená polní kamna. Potraviny se dovážely z obce Maršovice, cesta trvala asi 30 minut. V blízkosti tábora byl rybník, kde se dalo koupat. Program, kromě vlastní skautské praxe, byl doplněn převážně hrami a tělesnou průpravou. Nechyběla ani oblíbená hra o poklad, která se hrála po celou dobu trvání tábora. Několik vlčat složilo 1. stupeň vlčácké zdatnosti - stříbrnou stopu. U slavnostního ohně pak někteří i slib vlčat.

Pokud dovolíte, vážení, jsou tu zase pamětníci. Náš předešlý nejhlubší ponor do minulosti jsme opustili vylíčením událostí kolem MNICHOVA osmatřicátého roku.

Život však šel - i když v podstatně změněných podmínkách - dál. Připojením SUDET do svazku TŘETÍ ŘÍŠE začal stoupat význam města Lovosic. Nacisté velmi rychle využili příhodné geografické polohy t. zn. důležité křižovatky vodních a silničních spojů včetně železničního uzlu. Dá se říci, že díky tomu naše město poskytovalo po celých šest válečných let dalekosáhlým plánům nacistického Německa zdánlivě klidné závětří.

Už v průběhu devětatřicátého a čtyřicátého roku doslova ze země vyrostlo poblíž tehdejšího přístavního skladiště u Labe obrovité moderní obilní silo z červených cihel, údajně jedno z největších v Evropě, vybavené pneudopravou, dokonalou vzduchotechnikou a klimatizací, u paty doplněné samostatnou správní budovou s kancelářemi a šesti byty pro obsluhující personál. Dominantou města bylo až do sedmdesátých let. Pak je výškou přerostl další šedivý monolitický obilní gigant - dnešní HAMPL.

Ale vraťme se zpět! Všechny volné skladovací prostory dnešních Lovosic do posledního koutku přechovávaly kvanta vzácných surovin, substrátů a zboží. To vše zůstalo po odchodu českých a židovských majitelů a postupně sem do bezpečí byla transportována další kvanta před nálety z sužovaných oblastí TŘETÍ ŘÍŠE.

Tím posloužily sklady v dnes už značně zdevastované VEDEPCE proti cukrovaru k uskladnění kompletní osobní výstroje pro námořnictvo. Prostorné sklady DELI praskaly ve švech zásobami mouky, cukru, kakaa, kakaového másla, mandlí, rozinek. Lovosický cukrovar ukrýval dárkové balíčky a hračky pro děti frontových vojáků. Žoky slisovaného kvalitního tabáku střežily firmy SCHRAMM či GREGER, dnes nelze přesně určit.

Na druhé straně však nacistický WEHRMACHT vyžadoval rok od roku tvrdší daň z řad mužů a synů povolávaných na frontu. Již 1. září 1939 svým bleskovým DRANG NACH OSTEN během pár týdnů obrazně řečeno vymazal z mapy Polsko. Na západě obrátil v trosky nejkrásnější města BENELUXU, bažinami obešel obrannou MAGINOTOVU LINII a srazil na kolena Francii.

A ZÁPAD? Zaskočený a zděšený nad "Paktem o neútočení" mezi nacistickým Německem a tehdejším SSSR z r. 1940 si uvědomil, že Hitlerova rozpínavost nezná hranic. rozhořela se bitva o Anglii. Tím úděsná apokalypsa druhé světové války z obou stran nabývala na síle a útočnosti. Zeptejte se lovosických pamětníků - našich lidí nasazených na nucené práce v Drážďanech a v Lipsku - jakou spoušť zanechávaly "KOBERCOVÉ NÁLETY" spojeneckých bombardovacích svazů použitím NAPALMU čili STROMEČKU, kdy hořel i asfalt a detonace se záblesky se šířily vzdušnou čarou až do vzdálenosti dvouset kilometrů.

V takovémhle pekle zhruba po třinácti letech skomíral a dohasínal velikášský sen o světovládné tisícileté Velkoněmecké říši.

Poslední záchvěvy fašistické hrůzovlády pocítilo i naše město. Koncem dubna 1945 měl v Lovosicích konečnou stanici i poslední TRANSPORT SMRTI určený pro Terezín. Tehdy ale přeplněný, tyfem zamořený Terezín už nebyl schopen vstřebat další zubožené lidské trosky v pruhovaných koncentráčnických hadrech. Co tedy s nimi? Strohý rozkaz zněl: Zlikvidovat! Tu noc zaháněly spánek obyvatel domů poblíž trati od cukrovaru až po vily bývalé továrny GLANZSTOFF salvy výstřelů. Tak skončila životní pouť těchto ubožáků v mělkých narychlo zasypaných společných hrobech. K jejich exhumaci a důstojnému uložení na HŘBITOVĚ NÁRODŮ v Terezíně došlo po roce v dubnu 1946.

Definitivní konec a hráz nacistické expanzi učinily známé POSTUPIMSKÉ DOHODY tří vítězných velmocí Ameriky, Anglie a Sovětského svazu, a v návaznosti na ně potom pro osvobozené Československo dekrety prezidenta Beneše o poválečných odsunech Němců. Naplnily de facto heslo Konráda Henleina "HEIM INS REICH".