HISTORIE LOVOSICKÉ POŠTY II.

Od 15. prosince 1814 byl poštmistrovským dekretem jmenován do funkce poštmistra v Lovosicích Ignác Mohr. Ten byl v letech 1822 - 1828 i starostou Lovosic. V době jeho poštmistrování lovosická pošta dosáhla největšího rozkvětu. Tehdy měla 15 koní pro výměnu, 5 postiliónů, 10 vozů a dostavníků. Od roku 1804 začala lovosická pošta používat poštovní razítko.

Místo poštmistra poštovního úřadu získal 5. 12. 1837 Adolf Schneider, který se v Lovosicích angažoval i ve veřejném životě a byl v létech 1850 - 1851 starostou Lovosic. V roce 1843 napsal např. pamětní list, který byl vložen do památníku Josefa II. při jeho rekonstrukci.

1. 6. 1850 byl zahájen pravidelný provoz na nové železnici Praha - Lovosice. V následujícím roce 6. dubna 1851 byla zprovozněna doprava na celé trati Praha - Drážďany. Současně byla zahájena i poštovní doprava po železnici.

V roce 1851 byl vypsán konkurs na místo poštmistra v Lovosicích s navrženým platem 200 zlatých ročně a úředním paušálem 212 zlatých. Poštmistr byl povinen udržovat tři koně a dva vozy, jeden lehký a jeden krytý čtyřsedadlový.

Konkurs vyhrál Jáchym Bergman, hostinský. Pošta byla umístěna v jeho domě, kde měl hostinec. Budově se říkalo "Poštovní hotel", stála v areálu DELI. Naposled v budově sídlila zvláštní škola, zbourána byla v roce 1993. Pošta v ní setrvala do roku 1890, poté byla přestěhována do uvolněné školy u kostela sv. Václava.

(Pokračování) Miroslav Nesvarba

Vlasta Tinková

Húlava

Výjev jak z hororového filmu. Kvanta vody a hlíny se spustila ze strání, z polí a po skončení této nenadálé a prudké smrště bahno zůstalo jako památka v domech, na silnicích a chodnících.

Druhý den ráno se objevila spoušť, kterou prudký vichr způsobil: uražené větve lip, kaštanů, topolů a jiných stromů ležely zkormouceně na zemi, za Lovosicemi padly staré hrušně, ve Vchynicích byla spoušť. Lovosice se tím pádem také dostaly do televize a přírodní řádění dostalo své jméno HÚLAVA. Je to hezky česky znějící název - je v něm slyšet vítr.

Jak je definována húlava? "Húlava je oblast prudkého zesílení větru, většinou silně nárazovitého. Zpravidla se vyskytuje na čele studeného vzduchu rozlévajícího se při zemi z bouřkového mraku."

Už v únoru roku 1799 napsal Haydon, kapitán královské plachetnice "Cambrian", ve svém časopise: "Viděli jsme, jak se na nás valí ohromná húlava, začali jsme proto rychle smotávat horní plachty. Zatímco jsme byli takto zaměstnáni, ohnivá koule zasáhla vrchol druhého stěžně, zabila dva muže a zranila mnoho dalších. Počet mužů, kteří museli být odneseni do podpalubí, se vyšplhal na dvacet."

Na húlavu tady asi většina lovosičanů nezapomene.

Poděkování

Obrovský příval vody a vichr nadělal také spoustu škody v zahradách pod Lovošem. Mně osobně vyrvala bouře ze země čtyřicetiletý obrovský strom ořešáku. Zatarasil svou obrovskou korunou průchod a průjezd lovošskou cestou a vytvořil tak barikádu kamení, štěrku a zeminy mnoho metrických centů.

Já jsem se to dozvěděla trochu opožděně a když jsem na místo zkázy dorazila, ujali se už odstraňovacích prací moji sousedé. Sehnali majitele motorové pily a celý rozřezaný strom odklidili ze silnice. Pracovali na zprůjezdnění silnice mnoho hodin. Chtěla jsem uhradit alespoň pohonnou hmotu do motorové pily a chtěla i peněžitou částkou odměnit práci, kterou tito ochotní lidé odvedli. Oni však nadevším mávli rukou, i za poděkování odpověděli, že není za co děkovat. Protože si myslím, že je velká příčina k poděkování, prosím, abyste v lovosickém časopise uveřejnili několik jmen dobrých lidí. Jedná se o tyto pány: p. Čuchal se svými chlapci, p. Vít Franc, p. Jiří Bulík. Jestliže jsem na někoho zapomněla, ať mi promine.

S vědomím, že dobří lidé ještě žijí, se mi bude žít líp. Ještě jednou všem děkuji.

Venuše Stojanovová

Mistrovství v bunkru