Z našich poutí

Oblík

Podíváme-li se na mapu do okolí Loun, zaujmou nás husté vrstevnice kopců Středohoří, vystupujících přímo z roviny. Je zde málo lesů, ale krajina má své osobité kouzlo - zajímavý reliéf a velmi pestrá stepní rostlinná společenství, na něž navazuje bohatá fauna. A tak naše pouť směřovala na dominantní čedičový vrch Oblík s nadmořskou výškou pět set metrů. Vyšli jsme z obce Mnichov, odkud je na Oblík nejblíže. Mírně jsme stoupali úzkou cestou, která vedla zarostlou loukou s volným porostem keřů, kde kvetly žluté jestřábníky, třezalka a řepík lékařský. Při cestě nás zaujala jehlice trnitá s růžovými květy, náležící k teplomilným druhům. Obdivovali jsme chrpu porýnskou, zvonky, různé druhy jetelů, modrofialových vikví, žlutý starček a další rostliny. Náš největší obdiv si zasloužil překrásný bodlák pcháč bělohlavý, který tu volně roste v louce ve velkém množství, místy dosahuje výšky více než půldruhého metru, postupně kvete; jinde je ještě poměrně nízký, ale pěkně rozvětvený. Byli jsme doslova fascinováni jeho tvary i barvami. Fialové květy tohoto teplomilného krále stepi vábí motýly. Přestože bylo skoro zataženo, poletovali tu běláskové a několik druhů okáčů, ponejvíce okáč bojínkový (bílý s černými nebo černohnědými skvrnami). Dalším zajímavým bodlákem je bělotrn obecný s namodrale kvetoucími kulatými hlavami. Po levé straně byl úchvatný pohled na Brník se Srdovem, které jsou také porostlé stepní trávou a keři. Postupovali jsme částečně zalesněným severním úbočím, kde se drží vlhko. A najednou nečekaně končil les a ocitli jsme na vrcholové náhorní plošině, která je doslova botanickou zahradou. Znovu se setkáváme s pcháčem bělohlavým, bělotrnem a dalším bodlákem se zajímavým názvem - ostropestřec mariánský. Vrchol kopce kromě trávy zdobí jetel zlatý, rozrazil klasnatý, chrastavec, řebříček, hlaváč bledožlutý, hadinec obecný, len rakouský, divizna knotovkovitá, bílá tolita lékařská, hvozdík kartouzek, modrá chrpa Triumfettiho a další. Z bujné vegetace tu a tam vykukují kameny. Mnohé skalničky jsou již odkvetlé, právě tak i mateřídouška, která i přesto voní. Kavyly jsme v květu nezastihli. Některé rostliny se nám nepodařilo určit. Jednou z nich byla rostlina asi deset, až dvacet centimetrů vysoká, jehlancovitého vzrůstu, která ještě nekvetla, ale vůně listů i jejich tvar připomínaly řebříček. V okrově zbarvené přerostlé trávě působila tvarem i neobvyklou barvou (tmavě zelenou s modrošedým nádechem) exoticky a vytvářela tu hájky maličkých „cypřišů“. Částečně se vyjasnilo a začal rej motýlů, snad ten nejpestřejší, jaký jsme kdy viděli. Babočka bodláková, kopřivová, paví oko, různí perleťovci a okáči, bělásci, hnědásci,nádherný přástevník kostivalový s předními křídly hnědočernými s bělavými příčnými pruhy a zadními křídly oranžově červenými. Když tento motýl usedl na květ bodláku, byla vidět jen přední křídla, zadní měl složená pod nimi. Když vzlétl, připomínal létající plamínek. Na květ usedl modrásek ušlechtilý s černým lemem na předních křídlech a pak se objevila perla Středohoří - otakárek fenyklový, poletovalo jich tu hned několik. Jeden z nich neunikl před spouští fotoaparátu. Kromě motýlů jsme sledovali čmeláky a další hmyz, zejména luční koníky. Nad námi přeletělo hejno špačků a my jsme stanuli na na vrcholu Oblíku, odkud jsme pozdravili další kopce milovaného Středohoří, jehož obraz dotvářela zajímavá oblačnost. Zemský ráj to na pohled - a my jsme si opravdu chvílemi připadali jako v ráji, všechno tu jásalo včetně nás - navštívili jsme totiž ráj přírodovědců.

Píše i maluje Jana Haasová

Vážený šéfredaktore,

v příloze Vám zasílám několik snímků a věřím, že je použijete k otištění v Lovosickém Dnešku společně s dotazem občanů žijících v Terezínské 351 a 892 kdy se konečně naleznou v rozpočtu finance na vybudování řádných příjezdových cest a chodníků. Nemluvě o rozpadajícím se vstupním traktu domu 892, ve kterém žijí převážně starší občané. Bude se stále čekat až zde dojde k nějakému vážnému úrazu? Jaroslav Grečl

K dopisu bylo přiloženo šest snímků. Přikládáme dva z nich, o nichž se domníváme, že jsou nejlépe ilustrativní.

Redakce

Zlatá voda jako trest ?

Dalo by se taky napsat: Tam kde metr není jednou desetimiliontinou zemského kvadrantu (což nás všechny učili již v sedmé třídě). Myslíte, že je to blábol? Vyvedu vás z omylu .

Dostal jsem vyúčtování Základní organizace Českého zahrádkářského svazu v Malých Žernosekách za spotřebu vody a práce s dodávkou spojené.

Spotřeboval jsem letos jen osm krychlových metrů, protože jsem byl celé jaro trochu dost nemocen a proto jsem ani nesel, ani nesázel. Tudíž taky nezaléval… Minimální zúčtovatelný odběr je deset kubíků. Spotřeboval osm, zaplatil deset. Dobrá, ještě to bych bral. Patnáct korun za kubík, dobrá.. stopadesát kaček mne ani nezachrání, ani nepoloží. Jenže… součástí faktury je nájemné. Nájemné ? Vždyť já jsem zaplatil deset a půl tisíce korun a jsem podle Základního ustanovení Provozního řádu, odstavec 1.1. právoplatným spolumajitelem vodovodu. Majitelem, který platí nájemné ze svého majetku. Pět stovek ročně. To koukáte, co ? Vodoměr jsem si koupil také sám lépe vyměnil jsem koupený 3/4" za namontovaný 1/2". Tedy s mírnou ztrátou. Dobrý, to nic. Halířovka. Další položkou jsou odpisy z pořizovací hodnoty zařízení. Další pecka! Tři sta padesát korun ročně odpisů z majetku, jehož jsem spolumajitelem. Ty platí každý uživatel vodovodu. Jenže… zase jenže: když někdo spotřebuje řekněme šedesát kubíků vody zaplatí včetně mnou napadaných položek 1 750 Kč, což odpovídá asi 30 Kč za kubík. Já jsem spotřeboval 8 kubíků a zaplatil 10, celkem zase včetně těch podivných položek 1000 Kč. Měl jsem tedy v této sezóně kubík vody za sto dvacet pět korun! Snad trest za to, že jsem si dovolil onemocnět? Skoro bych onemocněl znova, když pomyslím, že tento účetní nesmysl platím už pět let, či snad déle… Zlatá voda.

Slyším námitku: a co náklady na energie, na údržbu? Já vím, ale to jsou náklady, které se rozpočítávají do ceny výrobku, v tomto případě vody. Za současného stavu já frajer penzista - sponzoruji přátelům zahrádkářům odběr vody. Nejsem si jist, ale mám docela dobré právní povědomí : není to náhodou proti zákonu ? Protože proti slušnosti to je docela jistě.

-jč-

Výlety za poznáním

Dostali jsme od zástupců Svazu tělesně postižených hezký dopis, z něhož část přetiskujeme.

V květnu jsme zahájili serii výletů za poznáním návštěvou Červeného Hrádku u Chomutova, Kamencového jezera, ZOOparku, pak jsme odjeli do Kadaně, dříve šedé, nyní překvapivě v novém kabátě. Na zpáteční cestě jsme se chvíli zastavili na Nechranické přehradě a pak už přes Žatec a Louny hurá ! domů.

V červnu jsme pokračovali výletem do Liberce, kde jsme vyjeli lanovkou na Ještěd. Štěstí, že bylo jasno. V Liberci jsme si prohlédli střed města, navštívili obchodní středisko Babylon. Odpoledne jsme navštívili na zpáteční cestě domů Kryštofovo údolí a prohlédli si známou sbírku Betlémů, dílny keramiků a krásný dřevěný kostelíček.

Další výlet jsme chtěli uskutečnit v srpnu a to na Náchodsko. Bohužel záplavy nám udělaly přes náš plán tlustou červenou čáru. A tak náš předseda objížděl postižené v Lovosicích, Nových Kopistech, v Terezíně a jinde a pomáhal organizovat pomoc.

Co nevyšlo v srpnu vyšlo v září. Na výletě do západních Čech jsme měli první zastávku v Bečově nad Teplou, kde jsme se v klášteře pokochali mimo jiné překrásným relikviářem Sv Maura. Navštívili jsme opravené Metternichovo sídlo v Lázních Kynžvart, prohlédli jsme si kolonádu v Mariánských Lázních včetně spouštění fontány za doprovodu Verdiho hudby.

Mimo to jsme letos realizovali dva rekreační turnusy celkem 150 našich spokojených členů - ve Sloupu v Čechách.

Na závěr chceme připomenout, že dosud nemáme slíbenou místnost, kde bychom mohli spravovat svoji agendu a chceme požádat o pomoc kohokoli, kdo by o takových prostorách věděl. Zcela nakonec přejeme všem čtenářům Lovosického dneška hezké svátky, šťastný Nový rok 2003.

Betka, Jirásková