Humanitární pomoc

V roce 1997, v době velkých záplav na Moravě, pomáhalo mnoho lovosických občanů buď darem, nebo přímo při organizování sbírek humanitární pomoci. Své zkušenosti z této doby využily pracovnice Českého červeného kříže a sdružení Šance (Ing. B. Suchardová, Ing. Nováková, Vědunka Kadavá, B. Plicková, Helena Mejsnarová, pí. Dagmar Švábová, Mil. Králíčková a mnohé další), které na výzvu ředitelky oblastního spolku ČČK dohodly již ve středu 13.8. organizaci humanitární pomoci a vydaly pro lovosické občany letáček s prosbou o sběr nejdůležitějších základních hygienických prostředků a o pomoc dobrovolníků především z řad zdravotních sester a lékařů, výzva byla opakovaně vyhlášena městským rozhlasem. Dne 14.8. zahájilo středisko pomoc občanům v ZŠ Antonína Baráka, místo bylo zvoleno s ohledem na umístění evakuovaných. Celkem se zapojilo 33 dobrovolníků, a to i z řad Charity a Diakonie.

Přispívali podnikatelé z Lovosic, ale i z daleka: firma Krátký jako první dodala 40 bochníků chleba, z Kladna přijely 2 kamiony s čistícími prostředky, lopatami a jinými dary, Karlovarské minerálky a.s. přivezly kamion balených vod, DELI dodala oplatky a další a další. Dobrovolníci vydávali humanitární pomoc (desinfekční prostředky, balená voda, oblečení, potraviny) v základní škole do neděle 18.8., v pondělí 19.8. se přemístili do Kulturního střediska Lovoš, kde byli zapojeni i jeho zaměstnanci. Humanitární pomoc byla vydávána také na MěÚ (desinfekční prostředky, košťata, ochranné rukavice, balená voda). Připravovaly se též svačiny pro záchranáře, policisty a hasiče, a to i do Nových Kopist, Počápel, Terezína. Pomoc pokračovala i v září, organizována byla nadále ve středisku OS Šance v Domově mládeže SPŠCH. Každý zkrátka pomáhal, jak mohl. Děkujeme všem dobrovolníkům, kteří přispěli, ať prací, ať darem, jejich pomoc nebude zapomenuta.

B. Plicková

Poděkování za obětavost

V době záplav jsem byla přechodně ubytována v internátě chemické průmyslovky. Samozřejmě jsem nebyla sama, bylo se mnou i mnoho dalších i mnohem starších lidí. Skoro jsme tomu ani nemohli uvěřit, jak o nás pracovníci tohoto dočasného asylu pečovali. Fantastická péče, účast a velká ohleduplnost, za které upřímně děkujeme, byly naprosto samozřejmé pro všechny pracovnice Červeného kříže, zejména pak pro paní Seifertovou a Husarovou. Neméně děkujeme kolektivu školní jídelny. Moc nás podržela vaše slova účasti a pomoc. A pokud jsem někoho nejmenovala pochopte, prosím a odpusťte. To ten čas…

Za mnoho dalších i za sebe Marie Růžičková.

Dík dárcům pomoci, policistům a záchranářům.

Poděkování patří i pracovníkům a pracovnicím z azylového centra ve škole Antonína Baráka : pedagogům, kteří se na pomoci zde ubytovaným podíleli jako první, stejně tak pracovnicím Červeného kříže, dál paním Plickové, Výravové, Smetanové, pohotovým dárcům humanitární pomoci : firmě Krátký a spol., Opavia LU DELI, organizacím Červeného kříže v Kladně, Teplicích, Bílině, podnikatelům z Teplic a Ústí nad Labem, českým emigrantům v Německu i mnoha místním občanům z Lovosic, kteří přispěli svými dary ke zmírnění následků katastrofy. Zvláště děkujeme hasičům-záchranářům a příslušníkům České policie.

Mgr. Zbončák