Naši senioři v Mostě a v Praze

Každý rok navštěvujeme divadla v Mostě a v Praze. Tak tomu bylo i letos. Navštívilii jsme kulturní stánek v Mostě, kde jsme shlédli velice známou a velmi zdařilou muzikálovou komedii Divotvorný hrnec. Písně ze hry Divotvorný hrnec se již před lety staly evergreeny : Jakpak je dnes u nás doma, S čertem si hrát, Množení, Nedostatek a další. V našem povědomí zakotvily nejen díky jednoduchým, líbivým nápěvům, ale i dík vynikajícím poetickým kvalitám lyrických, humorných a satirických textů pánů Voskovce a Wericha.

V Hudebním divadle v Karlíně jsme viděli rovněž muzikálově laděnou hru Klec bláznů. V ní se podařilo s přiměřeným vtipem, s humorným nadhledem bez laciných efektů a případných vulgarit přiblížit a ilustrovat svět pro nás poněkud vzdálený a exotický : svět bizarních lidiček revuálních umělců, transvestitů a homosexuálů.

Autor nám přiblížil jejich všední život, jejich lásky, které prožívají podobně jako my, obavy, starosti a bolesti (snad i větší, než tušíme, že by mohly být). Ústy herců připomínají své právo být sami sebou, normálně žít a nic nepředstírat. To právo opravdu mají a v tomto muzikálu se to podařilo zábavnou formou autorovi vyjádřit.

Musím zmínit vynikající herecké výkony Pavla Soukupa, Radka Brzobohatého a ředitele divadla Ladislava Županiče, jakož i perfektně zvládnutou hudební část představení, za což „může“ pan Arnošt Moulík.

Obě akce byly uskutečněny Domem s pečovatelskou službou Lovosice ve spolupráci se sociálně zdravotním odborem Městského Úřadu v Lovosicích. Doufám a věřím, že se každému z účastníků povedlo zapomenout alespoň v divadlech na své starosti, pořádně se od plic zasmát a o to právě všem pořadatelům šlo….

-H-

Lovosice - výhled města.

Listuji knížkou „Lovosice - paměť města“ a snažím se dostat k „výhledu města“. Před očima mi vyvstává stará pohlednice jistého městečka. Na náměstí tramvaj jedoucí kolem vysokého vodotrysku, nad náměstím lemovaném spoustou velikých obchodů s obrovskými reklamními štíty se vznáší vzducholoď. Za městem rybník s ponorkou a odevšad mávají hezká děvčata. Pohled, dalo by se říci, od Julese Verna. Městečko v roce 1999 bylo povýšeno na město. Idylické náměstíčko utrpělo několik ošklivých ran. Přišlo o několik hezkých domů. Na jejich místě stojí obrovské nákupní středisko a dvě ošklivé proluky. Samozřejmě chybí tramvaj, vzducholoď i ponorka. Za necelé století se místním občanům podařilo náměstíčko slušně pokazit.Úmysly a plány byly jistě ty nejlepší. Chyběla možná trocha pokory a úcty k městečku. Dělat tak,aby co nejméně městečku škodili.

Některá města mají zpracovanou tzv. Agendu 21. Dlouhodobý plán trvale udržitelného rozvoje města od profesionálních firem. V dnešní době překotných změn je to ke zvážení. Jsou města a k nim budeme patřit i my, která si Agendu21 zpracovávají vlastními silami. Jde to! Základní směry jsou dány. Lovosice mají prostor pro svůj rozvoj, mají logisticky velice výhodnou polohu. Z toho vyplývá i aktivita města v průmyslové zóně, v DZCL. Na tomto místě cítím netrpělivost občanů, kteří již několik let poslouchají tuto teorii, ale konkretní aktivitu, stavbu, pracovní příležitost nevidí. Zjednodušeně řečeno. Pracovní příležitosti, příjem občanů, příjmy i pro podnikatele ve službách a obchodu, vyšší daňová výtěžnost pro město a zpětně třeba nové chodníky. Je možné postupovat i obráceně. Investovat do chodníků a místních komunikací. Výsledený efekt je okamžitý. Po nových chodnících ale budou chodit mrzutí nezaměstnaní.

Ekologie, životní prostředí a její trvale udržitelný rozvoj. Každý obyvatel našeho města vnímá zlepšenou situaci ve městě. Již nemůžeme sloužit autorům školních učebnic jako příklad znečisťování životního prostředí. Barevné „čoudíky“ už nezdobí vstup do města. V měsíci červnu začíná zkušební provoz katalytické oxidace ve firmě Glanzstoff. Velice nákladné zařízení by mělo podstatně snížit emise sirovodíku a sirouhlíku. Pro nás to znamená,že kordy by měly být podstatně méně cítit. Je to asi největší dárek ke 400.výročí povýšení Lovosic na město. O zlepšující se kvalitě vody v Labi a labské fauně a floře Vám, kromě odborníků, nejvíce povědí rybáři. Mluví se o bobrech a racích v řece.

Lovosice jsou již napojeny na cyklostezku Most -Doksy v Malých Žernosekách. I my v Lovosicích máme pohybuchtivým spoluobčanům co nabídnout. Sport zde má rozsáhlé zázemí. Sportovní areál nabízí širokou paletu možností sportovního vyžití. Pěkný kulturní sál ve městě zatím chybí. V budoucnu by mohl být střediskem kultury například „Dům zdraví - Pfannschmidtova vila“. Viděl bych zde prostory pro základní uměleckou školu, koncertní sál , hezkou obřadní síň a malé lovosické muzeum. Zlepšení podmínek pro kulturní vyžití se jistě časem odrazí i v počtu diváků. Obnovení tradičních slavností bude příležitostí k dalším setkáváním obyvatel našeho města.

Příležitost k tomu, aby Lovosice byly pěkným a bohatým městem, jsou. České středohoří své ctitele a obdivovatele má. Dokončením dálnice D8 jistě mnoho dalších získá. Nezbývá, než krok za krokem trpělivě zlepšovat podmínky pro život v našich Lovosicích tak, aby byly krásnou a funkční bránou Českého středohoří.

Hrdina

Pramen Modly

Synové pana Jiřího z Hasenburka Zbyněk a Oldřich byli vášnivými lovci, jako jejich předkové, kterým ne bez příčiny král Přemysl Otakar II. roku 1225 na sněmu zemském přiřkl znak černé kančí hlavy. Tenkrát náš kraj byl plný lovné zvěře v hlubokých lesních houštinách.

Jednou - při pronásledování živého představitele jejich rodového znaku - statného divokého vepře - se vzdálili od malé své družiny a teprve když jim divočák zmizel v neproniknutelném porostu, kam na koních za ním nemohli, zpozorovali, že šero se již změnilo v černou noc.

Marně na lovčí trubkami troubili, nadarmo volali, jen ozvěna a šum lesa jim odpovídaly. V té tmě ani na krok viděti už nebylo a tak hladoví a žízniví, unaveni museli přenocovat v nebezpečném lese.

Ráno, když se první rozbřesk na východě objevil, uslyšel starší z bratrů bublati pramének vody. Po velké námaze prodrali se k jasné studánce, jejíž křišťálová voda je občerstvila. Ještě když nad studánkou skloněni palčivou žízeň hasili, zazněly lesem jásavé trubky lesních rohů družiny z hradu, která ztracené hledala.

Z vděčnosti vyňal starší z bratrů ze záňadří na řetízku upevněný svatý obrázek a zavěsil jej na mohutnou olši nad pramenem. Když v pozdějších letech se stal arcibiskupem pražským, dal vystavěti nad pramenem kapličku.

-Li-