tentokrát s panem Jiřím Kudrmannem, známým hudebníkem.

Muzikant

Jistě mi dáte za pravdu, že nejčastěji se objevujícím na televizní obrazovce je ze všech lovosických občanů pan Jiří Kudrmann, profesionální muzikant. Proč tomu tak je, vyplývá z rozhovoru, který nám pan Kudrmann poskytnul…

Zahajuji takovou nečekanou otázkou : Jak jste se dostal k hudbě ?
Není to nic tajného - je to skoro logické v rodině, kde maminka celé dny zpívala ( a já se přidával), a táta - ač původně strojní zámečník - působil jako profesionální muzikant. Pak jednou strýc z Boleslavi tátovi řekl : Podívej se, ten tvůj kluk má pusu jako Krautgartner ! Dej je ho učit na nějaký nástroj ! Táta byl pro a když Krautgartner, tak klarinet. Koupil mi ho na sklonku devítiletky. Učil jsem se sám, přišel jsem o mnoho klukovských radovánek, fotbalů a lumpáren, ale ve třetím ročníku průmyslovky už jsem byl schopen hrát ve studenské kapele. Základ byl položen.

S kterými orchestry jste hrál, které bylo Vaše první angažmá?
Po škole jsem krátce působil v Pozemních stavbách v Litvínově, odtud jsem narukoval k ženijnímu vojsku. Tady jsem občas hrál v kulturních úderkách, které byly výtečnou příležitostí dostat se z kasáren, ale muzika to ještě nebyla. Pak mne převeleli do Tábora. Šťastná náhoda tomu chtěla, že jsem měl velitele, který měl "pod palcem" všechny vojenské hudební skupiny a orchestry v okolí. Postupně jsem vystřídal několik hudebních těles a získával zkušenosti.

Vojna skončila. Nastoupil jsem zpět k "Pozemákům", ale tentokrát do Lovosic. Hrál jsem s různými orchestry, například s Orchestrem Františka Honzáka, ale posledních 6 amatérských let jsem založil vlastní Skupinu Jiřího Kudrmanna, která působila převážně ve vinárně Hotelu Labuť. Přitom jsem zaskakoval i do jiných skupin a orchestrů. Tak se stalo, že jsem hrál i se skupinou, v níž bylo několik hudebníků z Orchestru Karla Vlacha. Má hra se jim líbila a nabídli mi zprostředkovat nástup do tohoto tak věhlasného tělesa. Vyhrál jsem konkurz a od té doby dělil čas mezi Pozemní stavby a muziku. Akce orchestru a povinnnosti k zaměstnavateli se začaly časově křížit. V roce 1977 už situace uzrála natolik, že jsem dal "Pozemákům" po 19 letech výpověď a nastoupil do svého prvního angažmá : v Orchestru Karla Vlacha.

V kterém jiném orchestru jste hrál potom ?
Hrál jsem v mnoha orchestrech. Existuje taková spolupráce mezi orchestry, že se hudebníci navzájem zaskakují třeba v nemoci, dovolené a podobně. Stálé angažmá mám však teprve druhé : v Tanečním orchestru Českého rozhlasu vedeném Felixem Slováčkem. Předtím jsem po skonu pana Vlacha hrál dále ještě osm let v orchestru, nesoucím jeho jméno, pod vedením pana Dřevikovského. Záskoků je již méně, většinou hrávám ještě s Orchestrem Ferdinanda Havlíka.

Na které angažmá vzpomínáte nejraději ?
Bezesporu na dobu u pana Vlacha : byl dokonalý profesionální muzikant a dobrý organizátor, což mu nevadilo v tom, aby nebyl hluboce lidský, plný pochopení - špičkový psycholog. Příklad za všechny : Pan Vlach nikdy nikoho nepropustil. Z orchestru mohli lidé odejít jen na lepší místo ty pouštěl bez výčitek, do penze, nebo do krematoria a těch želel z celého srdce. Krom toho byla "U Vlacha" vynikající parta, která hrála vynikající muziku.

Pohybujete se v prostředí profimuziky už pár desítek let. Co Vás napadá při pohledu zpátky ?
Dvě různé věci . První : napadá mne, že dlužím dík mé ženě, která mi pro práci vytvářela perfektní zázemí. Druhá : že jsem měl štěstí, že jsem byl mnohokrát ve správnou chvíli na správném místě. Že jsem se pohyboval v blízkosti lidí, od nichž jsem se měl co učit. Třeba Karel Vlach, Luděk Hulan, Karel Velebný, Felix Slováček, Ferdinand Havlík, James Morrison, Bobby Sheww… našli by se i další.

Celý život bydlíte v Lovosicích, přičemž hrajete v Praze. Nikdy Vás nenapadlo se přestěhovat ?
Napadlo, ale jen napadlo. Že jsem zůstal v Lovosicích bylo souhrnem mnoha důvodů: například děti (škola, prostředí), žena (zaměstnání, společenské důvody), byt ( těžko bych byl v Praze sehnal stejný). To jsou ty nejdůležitější.

Vzpomínáte na orchestry, na kapelníky, na kolegy a já si uvědomuji, že vlivem úvodu to vypadá, jako byste hrál především na klarinet...
Tak tomu ovšem není - já sice hraju na více nástrojů, ale především na saxofon v altovém ladění, zkráceně na altku.

Co se dá ještě dodat ?
Moc ne. Snad jen toto : děláte tu se mnou rozhovor, jako s někým výjimečným. Já jsem normální mužský, který od Boha dostal kousek hudebního talentu, muzika ho bavila a nešetřil na ni časem.

No jo, ale v tom je zrovna ta výjimečnost…

Děkuji za zajímavý rozhovor

- Č -

(Dokončení na str. 8.)