Strana 1 | Další stránka |
tentokrát s panem Jiřím Kudrmannem, známým hudebníkem. |
Jistě mi dáte za pravdu, že nejčastěji se objevujícím na televizní obrazovce je ze všech lovosických občanů pan Jiří Kudrmann, profesionální muzikant. Proč tomu tak je, vyplývá z rozhovoru, který nám pan Kudrmann poskytnul…
Zahajuji takovou nečekanou otázkou : Jak jste se dostal k hudbě ?
Není to nic tajného - je to skoro logické v rodině, kde maminka celé dny zpívala ( a já se přidával), a táta - ač původně strojní zámečník - působil jako profesionální muzikant. Pak jednou strýc z Boleslavi tátovi řekl : Podívej se, ten tvůj kluk má pusu jako Krautgartner ! Dej je ho učit na nějaký nástroj ! Táta byl pro a když Krautgartner, tak klarinet. Koupil mi ho na sklonku devítiletky. Učil jsem se sám, přišel jsem o mnoho klukovských radovánek, fotbalů a lumpáren, ale ve třetím ročníku průmyslovky už jsem byl schopen hrát ve studenské kapele. Základ byl položen.
S kterými orchestry jste hrál, které bylo Vaše první angažmá?
Po škole jsem krátce působil v Pozemních stavbách v Litvínově, odtud jsem narukoval k ženijnímu vojsku. Tady jsem občas hrál v kulturních úderkách, které byly výtečnou příležitostí dostat se z kasáren, ale muzika to ještě nebyla. Pak mne převeleli do Tábora. Šťastná náhoda tomu chtěla, že jsem měl velitele, který měl "pod palcem" všechny vojenské hudební skupiny a orchestry v okolí. Postupně jsem vystřídal několik hudebních těles a získával zkušenosti.
Vojna skončila. Nastoupil jsem zpět k "Pozemákům", ale tentokrát do Lovosic. Hrál jsem s různými orchestry, například s Orchestrem Františka Honzáka, ale posledních 6 amatérských let jsem založil vlastní Skupinu Jiřího Kudrmanna, která působila převážně ve vinárně Hotelu Labuť. Přitom jsem zaskakoval i do jiných skupin a orchestrů. Tak se stalo, že jsem hrál i se skupinou, v níž bylo několik hudebníků z Orchestru Karla Vlacha. Má hra se jim líbila a nabídli mi zprostředkovat nástup do tohoto tak věhlasného tělesa. Vyhrál jsem konkurz a od té doby dělil čas mezi Pozemní stavby a muziku. Akce orchestru a povinnnosti k zaměstnavateli se začaly časově křížit. V roce 1977 už situace uzrála natolik, že jsem dal "Pozemákům" po 19 letech výpověď a nastoupil do svého prvního angažmá : v Orchestru Karla Vlacha.
V kterém jiném orchestru jste hrál potom ?
Hrál jsem v mnoha orchestrech. Existuje taková spolupráce mezi orchestry, že se hudebníci navzájem zaskakují třeba v nemoci, dovolené a podobně. Stálé angažmá mám však teprve druhé : v Tanečním orchestru Českého rozhlasu vedeném Felixem Slováčkem. Předtím jsem po skonu pana Vlacha hrál dále ještě osm let v orchestru, nesoucím jeho jméno, pod vedením pana Dřevikovského. Záskoků je již méně, většinou hrávám ještě s Orchestrem Ferdinanda Havlíka.
Na které angažmá vzpomínáte nejraději ?
Bezesporu na dobu u pana Vlacha : byl dokonalý profesionální muzikant a dobrý organizátor, což mu nevadilo v tom, aby nebyl hluboce lidský, plný pochopení - špičkový psycholog. Příklad za všechny : Pan Vlach nikdy nikoho nepropustil. Z orchestru mohli lidé odejít jen na lepší místo ty pouštěl bez výčitek, do penze, nebo do krematoria a těch želel z celého srdce. Krom toho byla "U Vlacha" vynikající parta, která hrála vynikající muziku.
Pohybujete se v prostředí profimuziky už pár desítek let. Co Vás napadá při pohledu zpátky ?
Dvě různé věci . První : napadá mne, že dlužím dík mé ženě, která mi pro práci vytvářela perfektní zázemí. Druhá : že jsem měl štěstí, že jsem byl mnohokrát ve správnou chvíli na správném místě. Že jsem se pohyboval v blízkosti lidí, od nichž jsem se měl co učit. Třeba Karel Vlach, Luděk Hulan, Karel Velebný, Felix Slováček, Ferdinand Havlík, James Morrison, Bobby Sheww… našli by se i další.
Celý život bydlíte v Lovosicích, přičemž hrajete v Praze. Nikdy Vás nenapadlo se přestěhovat ?
Napadlo, ale jen napadlo. Že jsem zůstal v Lovosicích bylo souhrnem mnoha důvodů: například děti (škola, prostředí), žena (zaměstnání, společenské důvody), byt ( těžko bych byl v Praze sehnal stejný). To jsou ty nejdůležitější.
Vzpomínáte na orchestry, na kapelníky, na kolegy a já si uvědomuji, že vlivem úvodu to vypadá, jako byste hrál především na klarinet...
Tak tomu ovšem není - já sice hraju na více nástrojů, ale především na saxofon v altovém ladění, zkráceně na altku.
Co se dá ještě dodat ?
Moc ne. Snad jen toto : děláte tu se mnou rozhovor, jako s někým výjimečným. Já jsem normální mužský, který od Boha dostal kousek hudebního talentu, muzika ho bavila a nešetřil na ni časem.
No jo, ale v tom je zrovna ta výjimečnost…
Děkuji za zajímavý rozhovor
- Č -
V pondělí 22. dubna se konal v sále Kulturního střediska Lovoš opět po deseti letech Swingový večer orchestru Big band, který dal dohromady z amatérských i profesionálních hudebníků Jaroslav Kopáček, poslední žijící a dosud aktivní člen saxofonové sekce Karla Krautgartnera v orchestru Karla Vlacha z 50. let. Koncert se skládal ze dvou částí: první část měla připomenout 60. výročí smrti Jaroslava Ježka a druhá polovina programu byla věnována Karlu Vlachovi a Karlu Krautgartnerovi, kteří by slavili v letošním roce kulaté narozeniny (Karel Vlach devadesáté a Karel Krautgartner osmdesáté).
Přeplněný sál Kulturního střediska vyslechl v první půli koncertu nejznámější Ježkovy písně z her Voskovce a Wericha v podání Rosti Pechouška, dívčího kvartetu Medúzy a dalších zpěváků.
Lovosický dnešek 6/2002 | strana 1 |