Kam ukazuje? A je to vůbec ruka….? Jen mrtvého stromu pahýl, jenž divné parybě podoben žaluje nebesům svou samotu, bezmocnost, smrt… A na to hledí stromy ještě živé a hory, co za miliony let viděly miliony takových smrtí… Ne, nejsou lhostejné… Jen nemohou a neumějí pomoci… stejně jako lidé…

Poděkování

Paní Vlasta Tinková, která v posledních letech přispívala svými básněmi, případně krátkými články a recepty ke zpestření našich novin, nám oznámila, že končí spolupráci s Lovosickým dneškem. Děkujeme paní Tinkové za to, co pro Lovosický dnešek udělala a přejeme jí ještě mnoho publikovaných prací - ač v jiných, než našich novinách.

Redakce

Pamětní kříž na Lovoši

Výletníci, kteří podnikli každoroční novoroční výstup na Lovoš, si určitě na vrcholku povšimli velkého pamětního kříže. Málokdo ale ví, z jakého důvodu je zde umístěn a kdo ho postavil. Jak to tedy tenkrát bylo ...

Kdysi dávno, více než před sto lety, v r. 1894, si vyšly na výlet na Lovoš tři děti paní Anny Starey, vdovy po mlynáři z Malých Žernosek; nejstarší byl patnáctiletý Václav. Původně pěkné počasí se rychle pokazilo, vypukla velká bouře, ale dítka ji na vrcholu Lovoše šťastně přežila. Jejich maminka, aby vyjádřila poděkování Bohu za ochranu svých tří dětí, dala postavit na Lovoši pamětní kříž.

V sobotu 17. září 1994 bylo na Lovoši uspořádáno setkání potomků zřizovatelky pamětního kříže. Původní kříž byl vandaly zničen; v roce 1990 byl instalován nový kříž přispěním Klubu českých turistů a spolku Bayerische Waldverein, sektion Lindberg Falkenstein. Rovněž tento nový kříž byl vysvěcen. Na podstavci jsou umístěny pamětní desky v češtině a němčině. Obnova podstavce byla provedena Kamenosochařstvím EPITAF Lovosice a Sdružením kameníků v Úštěku.

Tehdy patnáctiletý Václav se stal dědečkem čtyř dětí, z nichž tři žijí od r. 1945 v Německu, a jedna vnučka, rodačka z Lovosic, žije v současné době v Teplicích. Její syn, prapravnuk šťastně zachráněného Václava, bydlí v Lovosicích dodnes. Všichni potomci stále vděčně vzpomínají na den, kdy se jejich příbuzní zázračně zachránili a doufají, že pamětní kříž už nikdo nezničí.

Hz
Foto : R. Slavík

Ohnivý vůz

Před lety se vracelo několik chlapců a děvčat úvozem do Lukavce , ze Siřejovic , ze zábavy. Noc nebyla nikterak tmavá, sněžilo a tak bylo jen bílé šero. Když přišli na nejhlubší místo úvozu , vyřítil se proti nim čtyřmi jak uhel černými koňmi tažený vůz, který hořel. Slyšeli hrkot kol, křik vozky a práskání bičem. Nebylo kam utéci. V hrůze naskákali na svahy úvozu. Vůz však, když k nim již skoro dorazil, náhle zmizel, jako když se do země propadl… Nedovedli si vysvětlit ani objevení, ani zmizení vozu - hledali stopy vozu ve sněhu, ale marně...

Podobně se vedlo v Promykách mladému děvčeti, které se od tety vracelo domů okolo kapličky. Náhle se proti ní objevilo spřežení černých koní, kteří táhli planoucí kočár. Bez hnutí pozorovala, jak se kočár blíží. Zjevení nevydalo ani hlásku, jen těsně před dívkou kdosi v kočáře vykřikl : Vezměte ji s sebou! Dívka úzkostí vykřikla a spřežení v to okamžiku zmizelo, aniž nějaké stopy po sobě zanechalo.

Vánoce 2001 Jaké byly ?

Hned z počátku řeknu : dobré.

Nejen v Lovosicích, ale i v okolí zněly adventní koncerty - jeden hezčí, než třetí. Bylo z čeho vybírat… Milé a nečekané bylo ekumenické setkání lovosických a velemínských katolíků s baptisty v kostele Svatého Martina ve Velemíně. Kostel byl zcela zaplněn; zpěv baptistů - mladých i starších - bylo radost poslouchat.

Pozornosti se také těšily výstavy betlémů Největší a nejzdařilejší byla asi v Libochovicích, kde bylo možno shlédnout na 140 betlémů nejrůznějších provedení a velikostí. Vzpomenu na jeden velice kuriozní : skautský betlém se svatou rodinou umístěnou ve wigwamu, kolem skauti vaří pro Jezulátko cosi, jiní nesou dary, mezi nimi zakladatel československého skautingu A. Svojsík, tři králové ve skautských kloboucích. S tímto betlémem lze srovnat snad jen jiný, neméně kuriozní, který je v muzeu v Hlinsku : na něm je Svatý Josef podoben Dubčekovi a pionýrka na něm nese nápis : Ať žije náš Ježíšek !

Betlémské světlo, jehož příchod byl očekáván s nejistotou, nakonec dorazilo i do litoměřické katedrály a odtud i do lovosického kostela sv. Václava. Hodně lidí si přišlo připálit svou svíčku od betlémského světla, aby si jí doma ozvláštnilo letošní vánoce.

Vyvrcholením Štědrého večera je vždy bezesporu půlnoční mše bylo jich v okolí hodně. Odpolední byly určeny dětem : v Litoměřicích a v Klapém, ostatní už opravdu o půlnoci v Lovosicích, Libochovicích a Medvědicích. Do posledně jmenované obce se ani mnozí zájemci z okolí nedostali pro mrazivé počasí a velkou spoustu sněhu a i sám třebenický farář, který v Medvědicích půlnoční sloužil, měl potíže s návratem zpět domů. Nakonec ho ze závějí vysvobodil traktor a na faru se vrátil až ke čtvrté hodině ráno, promrzlý a vyfoukaný, ale přesto prohlásil, že to byla jeho nejhezčí půlnoční v životě.

V Lovosicích letos asi proto, že byla zima, proběhla půlnoční bez rušivých vlivů. Spokojen byl i generální vikář, který jako host mši sloužil.

Jak jsem již napsala, bylo to krásné, protože to bylo připravováno s láskou, pro radost vlastní, i těch druhých.

Jaké budou Vánoce 2002 ?

Doufáme, že v celosvětovém míru a krásné, jako letošní…

- mv -