Neobyčejný osud Hermanna Schmida

(Pokračování volného cyklu „Osobnosti města Lovosic“.)

Starším obyvatelům Lovosic, kteří ve městě žili již v roce 1945, nebude asi neznámo jméno faráře Dr. Hermanna Schmida, který v lovosické farnosti krátký čas během II. světové války a v poválečném období působil. Pokusím se čtenářům přiblížit života běh jednoho dobrého člověka a výborného teologa, který byl z Lovosic z politických důvodů odvolán. V jeho životopise se objevují všechny peripetie 20. století.

Dne 28. července 1907 se narodil v rodině ředitele vyšší lesnické školy v Nových Zákupech Stefana Schmida třetí potomek,syn Hermann. Vyrůstal mezi sourozenci Stefanem, Elfridou a nejmladším Hansem, měl milující rodiče. Navštěvoval humanitní gymnázium v České Lípě, kde v roce 1926 maturoval. Druhý den po zkoušce dospělosti na něj při brigádě u strýce v papírnách v Bělé pod Bezdězem spadl nově montovaný stroj a musel se podrobit amputaci pravé nohy. Mnoho dní pak trávil v nemocnicích a absolvoval několik dalších operací. Tragédie ho však nezlomila, naopak mu dodala energii ke studiu, prohloubila jeho víru v Boha a lásku k lidem.

V letech 1927-30 studoval přírodní vědy na německé pražské univerzitě a souběžně v období 1928-9 na obchodní akademii v Praze. V roce 1929 si přibral studium na právnické fakultě, při promoci v červnu 1934 získal titul doktora práv. Na konci roku 1934 úspěšně složil i státní zkoušku z českého jazyka. 1. ledna 1935 nastoupil jako finanční koncipista na berní správě v Praze II. Po slibném začátku kariéry se však vzdává 30.6.1937 všech funkcí a rozhodl se pro kněžské povolání. Studium teologie začal na Katolické teologické fakultě v Innsbrucku v září roku 1937 a pokračoval od září 1939 v Praze. Vysvěcen byl 31. května 1942 v kapli sv. Vavřince v Litoměřicích a od 1.8. téhož roku působil jako kaplan v Lovosicích a Sulejovicích. Tam měl brzy velké problémy s gestapem, protože se podezřele stýkal s českou menšinou a kázal i česky. Spolupracoval i s českou ilegální skupinou. Pro svou nespolehlivost byl přeložen do němečtějšího prostředí Jablonce nad Nisou; měl být poslán na nucené práce, ale pomohla mu amputovaná noha.

V květnu 1945 se směl vrátit jako farní administrátor do Lovosic, ale problémy ho čekaly i nadále. Gestapo ho vinilo, že se věnoval i Čechům, komunisté mu nechtěli naopak prominout, že působil i mezi zbytky neodsunutých Němců. Přestože byl zařazen na přední místo občanů německé národnosti, kteří během okupace neměli nic společného s nacismem, byl dvakrát zařazen do odsunu. Dvakrát jej lovosičtí farníci dokázali z nákladního vlaku plného lidí vytáhnout zpět. Dovolení zůstat v Československu získal i pro maminku a sestru Elfi bratři Stefan a Hans odešli do zahraničí. Jeho kázání byla farníky velice oblíbená a mnozí na něj dodnes v Lovosicích s láskou vzpomínají, např. paní Marie Kupiecová.

Nové potíže nastaly po únoru 1948. Dne 13. března 1948 odeslal akční výbor Národní fronty v Lovosicích na litoměřické biskupství dopis "… je nutné Hermanna Schmida odvolat, neboť je německé národnosti. Soustřeďuje kolem sebe živel z Lovosic i okolí a zneužívá své postavení k protikomunistickému štvaní…". I když mezi lovosickými farníky vznikla široká podpisová akce na jeho podporu, musel nový litoměřický biskup Štěpán Trochta, pozdější kardinál, Schmida odvolat na konzistoř do Litoměřic.

Když se situace trochu uklidnila, začal sloužit ve vesničkách Českého středohoří, místem jeho působení se staly Libochovany, Církvice, Prackovice a další. Stejně jako v Lovosicích, brzy všude navázal kontakt s lidmi, děti s ním chodily na botanické a turistické výlety, zakládal pěvecké sbory, hrál s kluky kopanou, a navzdory politické situaci vyučoval náboženství. Proto byl nakonec nepohodlný farář Schmid odsunut na "ztracenou vartu" do Čečelic u Mělníka, kde strávil dlouhých 40 let a kde 10. prosince 1994 umírá.

Doktor Schmid na sebe přijal úděl venkovského kněze s pokorou; co však bylo vymyšleno jako trest, stalo se požehnáním. Zde mohl ve vší tichosti přijímat návštěvníky a duševně i duchovně je orientovat. Témata hovorů byla rozličná od ornitologie přes otázky politiky a kultury; ve středu jeho zájmu byly ale rozhovory o otázkách víry. Pro Čečelice zachránil historický kostel, který byl v době jeho příchodu v havarijním stavu - především však pomáhal nacházet vyšší duchovní hodnoty, které jsou s chrámem spjaty.

Po změně politické situace mu byly uděleny mnohé pocty: dne 1.6.1992 ho jmenoval litoměřický biskup ThDr. Josef Koukl svým osobním arciděkanem a 16.6. přišel z Vatikánu dekret od papeže Jana Pavla II. se jmenováním Hermanna Schmida čestným prelátem. O jeho životě byl v roce 1994 natočen televizní dokument "Na ztracené vartě"; jeho předpremiéry v prosinci se už Hermann Schmid nedožil.

Venkovský kněz Schmid se narodil v Rakousku Uhersku, studoval v Československu, za války se stal členem velkoněmecké říše, druhou polovinu života prožil v Československé socialistické republice, dožil se ČSFR a svůj život zakončil v České republice, aniž by překročil hranice. Ve všech státech a za všech režimů se snažil konat dobro a proto zanechal po sobě všude, kde působil, vděčnou vzpomínku.

E.H.

Při zpracování tohoto článku bylo použito knihy Jiřího Čunáta „Hermann Schmid Tajemství úžasná“.

Gymnázium Lovosice zve všechny své příznivce na tradiční předvánoční večer v úterý 18. prosince v prostorách své budovy.

Vystoupí zde smíšený sbor „Laeta nota“ pod taktovkou sbormistryně Jarmily Brejchové a soubor „In flagranti“.

Začátek v 18.00 hod.