Klub českých turistů se pomalu připravuje na zimní období

13.10. Komárka - Telnice
Trať je dlouhá 10 km pěší chůze. Vede p. Letoš. 25 km tvoří délku tratě pro cyklisty. Vede Ing. Pleskot. Vlakem do Bohusudova, pěšky do Krupky a lanovkou na Komárku. Pěší do Telnice, cyklo do Ústí n. L.

Odjezd	Lovosice	6.23		Odjezd	Telnice	15.10	17.08
Příjezd	Ústí n.L.	6.53		Příjezd	Děčín	15.58	17.53
Odjezd	Ústí n.L.	7.06		Odjezd	Děčín	17.00	18.17
Příjezd	Bohosudov	7.24		Příjezd	Ústí n.L.	17.29	18.33
				Odjezd	Ústí n.L.	18.18	18.35
				Příjezd	Lovosice	18.50	18.55

Středeční výlety a vycházky pro důchodce:

Bližší podrobnosti budou uvedeny ve skříňce KČT na Olejně (odjezdy vlaků a pod.). Schůze odboru bude 9.října od 18.00 v klubovně kopané.

Dle kalendáře KČT

Program házené v Lovosicích na měsíc říjen 2001

VK

Z Lovosic až do Athén na maratón

Rok 1969 byl pro lehké atlety důležitý v tom, že se v září konalo IX. Mistrovství Evropy v řeckém hlavním městě v historických Athénách, kde v roce 1896 vznikly novodobé Olympijské hry. Tehdejším vítězem maratónu se stal domácí běžec Spiridonius na trati, která se běhá dodnes, i když o délce se vedou stálé dohady dosud.

Po upřesnění nominace měly i Lovosice svého zástupce právě na nejdelší trati mistrovství Evropy. Potom následovalo delší soustředění a příprava na tento vrchol sezóny. Běžci měli za místo přípravy Starou Boleslav, která byla ideálním místem už od dob Emila Zátopka. Já měl jen možnost odskočit si na osmiutkání lovosických atletů v České Lípě a Jablonci, kde bylo zapotřebí mých bodů, protože jsem startoval na 5000 a 1500 m a obě tratě jsem tehdy vyhrál, pomohl Lovosicím do čela tabulky a bojovat tak o postup do vyšší třídy.

A tak 13. září odlétá celá výprava speciálem přes Bratislavu, nabíráme kamarády ze Slovenska a pokračujeme přes Budapešť přímo do Athén, kde nás vítá slavná historie celého města s dominantou Akropole. Naše výprava bydlí asi 10 km od hlavního stadionu, který je v Pireu na břehu moře. Stadion je moderní, má tartanové ovály a vše, co patří k této události. To se prakticky netýká jenom mě, protože maratón má start v osadě Maraton a cíl bude na historickém mramorovém stadionu ve tvaru podkovy, který pamatuje první novodobé Olympijské hry z roku 1896.

Ubytování máme v malém hotelu "Palma", kde je příjemné prostředí a naše výprava ho má prakticky jenom pro sebe. Stihli jsme se podívat na historickou Akropol a přilehlé historické památky v okolí, noční scénu a poslední kroky posla z bitvy mezi Peršany a Athéňany, který zvěstoval vítězství Athéňanů a po předání této zprávy umírá vysílením.Tato historická událost je z roku 490 před n.l. a na nás udělala velký dojem. Mě čekala tato cesta poslední den mistrovství.

Oficiální zahájení a nástup všech výprav byl v úterý 16. září v 15 hodin a o dvě hodiny později už byl vlastní program zahájen prvními disciplinami. Já měl času dost a tak jsem se zúčastnil s trenérem a lékařem výpravy Dr. Biňovským prohlídky celé maratónové tratě. Závod se poběží jedním směrem, před startem proběhne pravoslavná mše, kde dostanou všichni požehnání na cestu do Athén, každý obdrží malou větévku vavřínu, kterou odhodí při oběhnutí památné mohyly, která vznikla navršením nad těly athénských a platasských bojovníků, když zahynuli při historické bitvě. Na vrcholu je pomník veliteli Miltiadovi z vděčnosti za záchranu tehdejší vlasti. Další část tratě stoupá až na 28 km a potom mírně klesá do Athén na mramorový stadión. Stoupání je nepříjemné i vyprahlé a suché okolí. Nebude to žádná procházka. Stadión, kde bude cíl, vzbuzuje historickou tradicí úctu nás všech. Prohlídka je za námi, v autobusu to asi bylo snadnější než to bude poslední den mistrovství v neděli 21. září v 16:00 hodin. Pro kontrolu formy ještě běžím test na 12 km v tempu maratónu a je to vcelku v pohodě. Jenom levé lýtko pobolívá, ale Dr. Biňovský je optimista a já nemám důvod mu nevěřit, vždyť zachraňoval i Danu Zátopkovou při jejích zraněních.

I naše výprava získala medaile - M. Rezková vyhrála výšku, J. Jehličková 1500 m, Mračnová třetí na výšku, J. Plachý druhý na 800 m a štafeta mužů třetí (Kříž, Segodi, Kynos, Bohman).

No a už jsem na řadě já, všichni mají už volno ale maratónci před sebou královskou disciplinu - maratón. Bylo to tak, jak už jsem psal výše - na startu mše, vytesaná mramorová startovní čára, snítka vavřínu kterou po 5 km odhazujeme u památné mohyly. Ještě před startem přistává helikoptéra pro přímý přenos a zvedá spoustu prachu, není vidět a tak se startuje později. Klasika je v zápachu místních kozlů, kteří se popásají nedaleko startu.

Potom následuje stoupání od maratónské roviny až na 28 km, obtížnost závodu ještě zvyšuje podmračené a dusné počasí.To bylo také příčinou, že část závodníků dobíhala do cíle značně vyčerpaná a někteří nedoběhli vůbec. Bohužel mezi ně jsem patřil i já.

Běželo se mi po startu dobře až snadno, po proběhnutí 15 km se začalo ozývat zraněné levé lýtko, ve stoupání okolo 20 km byla cítit ostrá bolest a já tušil, že všechny naděje i na alespoň doběhnutí jsou pryč. Po několika pokusech a poradě s lékařem jsem přenesen do sanitky, která s hlasitou sirénou mě převezla na ošetření do útrob stadionu.

Byl jsem velice smutný a zklamaný. Představoval jsem si návrat z Athén trochu jiný a veselejší. Byl to nejsmutnější den v mé kariéře. Maratón je krásný ale i krutý závod. Léčení bylo delší a tak tím vlastně skončila i celá sezóna. Po vyléčení lýtka jsem absolvoval pobyt v lázních, abych byl schopen v prosinci začít přípravu na další maratóny.

Mládek