Výtvarní umělci z našeho okolí

Fotoaparát pana Slavíka se tentokrát zaměřil na méně nápadnou ale stejně krásnou dominantu blízkého okolí - na vrch Ovčín.

- Re -

Prázdninové vzpomínání

V zářijovém čísle Lovosického dneška vzpomíná pan starosta Kulhánek na svou dovolenou na Šumavě. Absolvoval také výstup na Velký Ostrý ležící na hranici s Bavorskem, samozřejmě bez pasu, který neměl s sebou, ale nic se nestalo, nepotřeboval ho. Vzpomíná též na malebnou hospůdku na vrcholu Ostrého, i přesto, že si tam dal nejdražší pivo svého života v ceně 250 Kč. Nezmiňuje se však, zda šlo o naše nebo bavorské pivo.

Jeho vzpomínka vyvolala u mne také vzpomínku na obdobný výstup na Velký Ostrý v době minulé, a to ještě před dobou ostnatých drátů na západní hranici. O prázdninách v roce 1947 jsem se svými přítelkyněmi prolézala Šumavu a naším turistickým touhám neodolal ani Velký Ostrý, jednak byl vysoký a tajemný a pak jsme slyšeli, že na vrcholu je hospůdka, kterou vede hranice mezi námi a Bavorskem a to v nás vyvolalo představu nefalšovaného bavorského černého piva a také pocit, že alespoň na několik metrů se dostaneme do ciziny.

Vzal se ranec s jídlem a šlo se cesta necesta, až jsme s vyplazeným jazykem dosáhli vrcholové kóty. Vidina malebné hospůdky se okamžitě rozplynula a samozřejmě tím i vidina lahodného a vychlazeného světově proslulého moku. Byla tam jen jakási rozpadající se chatrč, ze které, když jsme byly spatřeny, vyšlo několik mužů v uniformách, ze kterých se vyklubala pohraniční stráž naše a bavorská. Takže hranice na vrcholu skutečně byla. Po chvíli celkem přátelského upřesňování, co jsme zač a co máme v úmyslu, rozbalili jsme chudou svačinu - v té době byly ještě potraviny na lístky a příděly byly malé a i přesto jsme se rozdělili s novými známými. Nastal problém kam na WC. Do přírody se nemohlo jít vzhledem k pánské přítomnosti a latrina byla v Bavorsku. Po chvilkové poradě nás přeci do latríny v Bavorsku pustili, ale po celou dobu, co jsme se v budce útěchy střídali nás pečlivě střežili, abychom snad přeci jen neprolezli do ciziny.

Rozhodli jsme se k návratu a zaplesalo naše srdce, když jsme viděli, že dolů vede asi půl metru široká cestička z obou stran obrostlá krásným vysokým borůvčím s velkým množstvím zralých borůvek. Čeští pohraničníci se také zvedli a jen tak mimochodem na nás chtěli půjčit průkaz totožnosti. O pasech a občanských průkazech jsme neměli ani ponětí. Jejich doprovod jsme pokládali za galantnost a zapůjčení průkazu totožnosti za zvědavost. Skutečnost však byla jiná. Šli jsme totiž přímo po hraniční čáře a to jsme zjistili teprve, když jsme občas za lepšími borůvkami šli mimo vysekanou cestičku, a byli jsme důrazně upozorněni, že překračujeme hranice.

Tak skončila naše výprava za bavorským pivem a ačkoliv od té doby uplynulo mnoho roků, do dnešního dne jsem černé bavorské pivo neochutnala. I přeze všecko nás dlouho hřálo vědomí, že jsme se snad aspoň na kousek dostali do ciziny.

Po sestupu se s námi pohraničníci rozloučili, vrátili nám průkazy totožnosti s upozorněním, abychom příště neriskovali, neboť naše výlety by nemusely vždy takto dobře dopadnout. To ještě nikdo z nás netušil, že za krátko na velmi dlouhou dobu se již do ciziny nepodíváme a obdobný výlet by nás mohl stát i život. Nastalo období ostnatých drátů.

M.V.