Milí spoluobčané,

končí rok 2000, o kterém z jistých důvodů říkáme, že je jubilejní. Jaké vlastně jubileum prožíváme? Končí druhé tisíciletí a my stojíme na prahu nového, třetího tisíciletí. Každý začátek je spojený s mnoha otázkami, novou nadějí a očekáváním lepší budoucnosti. A tak co tedy očekáváme my? Podnikatelé čekají na lepší auta, dokonalejší počítače a mobilní telefony, cestující na rychlejší dopravu, nemocní na účinnější léky, schopnější doktory, ostatní čekají na více televizních kanálů, větší platy a pohodlnější zaměstnání. To všechno nás nejspíše čeká. Ale znamená to automaticky lepší život? Bude více šťastných lidí, méně rozvedených manželství, čas na rodinu, lásku a vzájemné pochopení? Bude méně dětí v dětských domovech a méně slz lidí opuštěných nebo uložených v Domovech důchodců? Čekáme na nové tisíciletí, lepší budoucnost, budoucnost našich dětí, budoucnost přírody, budoucnost Evropy, naše budoucí zdraví - to všechno nás zajímá, to všechno očekáváme, v to doufáme. Ale lze si to všechno zajistit? Nejde přec jen o to, co se stane kolem nás. Jde hlavně o to, co se stane s námi. S námi v našem vlastním nitru.

Každé Vánoce nám mají připomenout, že jednou do našeho života vstoupil Bůh - Ježíš Kristus, abychom my nemuseli být stále stejní, stále stejně bezmocní proti zlu, stále jen vyhlížející více peněz, více jídla, více věcí ..... a stále více prázdní nebo v nitru nezdraví. Věci si můžeme koupit. K přátelům se můžeme přidat, ale opravdové štěstí a naplnění lidských tužeb můžeme najít v tom, který o sobě říká: „Já jsem láska, dobro, spravedlnost a pokoj..."

Přeji vám, abyste letos o Vánocích měli odvahu otevřít svá srdce světlu nové naděje a abyste mohli plni radosti a přesvědčivě zazpívat proslulé „nám, nám narodil se."

Páter Antoni Kośmidek
farář