Výjimečná památka

Jedna z málo dochovaných památek v Lovosicích, která již skutečně volala po rekonstrukci je kaple Srdce Pána Ježíše vlevo na Siřejovické ulici. Barokní kaple zřízená markraběnkou von Baden k uctění Srdce Pána Ježíše v letech 1702, 1705-1707? Její výstavba souvisela s výkonem právní moci na lovosickém panství. V místech kaple stávaly tři kříže, proto se tam říkalo „U tří křížů” a kapličku lidé také označovali jako „Kaple u tří křížů”. Konaly se zde i mše svaté.

Poli od kaple směrem na Lukavec po levém břehu Modly, se říkalo „Šibeniční pole”. Šibenice i lovosická katovna stála poblíže dnešní Lukavecké ulice naproti benzinovému čerpadlu. Poslední poprava oběšením byla zde vykonána 18. srpna 1758.

Tato památka chráněná státem stará přes 290 let je po lovosickém zámku a pivovaru třetí nejstarší stavbou v Lovosicích. Byla však již ve velmi špatném stavu a rovněž na její okolí nebyl vábný pohled. Proto byla kaple na přelomu let 1999 - 2000 péčí města přičiněním pana J. Haufa renovována. Opravu provedla firma Renesance Třebenice, ing. Křivohlavý. Finanční prostředky na opravu této naší pamětihodnosti věnovalo město.

Pověsti z kraje Daliborova

Bludičky

Jednou o půlnoci šli hoši a děvčata od muziky do Prosmyk. Tu uviděli po straně silnice světélko. I chtěli věděti, co to je a šli za tím světýlkem.To ale tančilo stále před nimi a vodilo je cestou křížem krážem, po lukách i po polích, takže nakonec ani sami nevěděli, kde jsou.

Vtom najednou světélko zmizelo a oni stáli ve tmě sami a nevěděli kde. Hned pochopili, že to byla bludička a poznali to velké nebezpečí. Po důkladném rozhlédnutí zjistili, že jsou u samého příkopu u Terezínské pevnosti.

V tutéž noc táž bludička zavedla jinou skupinu mládeže v ta samá místa. Od té doby se tam ale ohýnek-bludička už nikdy neukázala.

Pramen Modly

Synové pana Jiřího z Hasenburka Zbyněk a Oldřich byli vášnivými lovci, jako jejich předkové, kterým ne bez příčiny král Přemysl Otakar II. roku 1225 na sněmu zemském přiřkl znak černé kančí hlavy. Tenkrát náš kraj byl plný lovné zvěře v neproniknutelných lesních houštinách.

Po pronásledování živého představitele jejich znaku - statného divokého vepře, vzdálili se od malé své družiny a teprve když jim divočák zmizel v neproniknutelném porostu, kam na koních za ním nemohli, zpozorovali, že šero se již změnilo v černou noc.

Marně na lovčí trubky troubili, nadarmo volali, jen ozvěna a šum lesa jim odpovídaly. V té tmě ani na krok viděti už nebylo a tak hladoví a žízniví, unaveni museli přenocovat v nebezpečném lese.

Ráno, když se první rozbřesk na východě objevil, uslyšel starší z bratrů bublati pramének vody. Po velké námaze prodrali se k jasné studánce, jejíž křišťálová voda je občerstvila. Ještě když nad studánkou skloněni palčivou žízeň hasili, zazněly lesem jásavé trubky lesních rohů družiny z hradu, která ztracené hledala.

Z vděčnosti vyňal starší z bratrů ze záňadří na řetízku upevněný svatý obrázek a zavěsil jej na mohutnou olši nad pramenem. Když v pozdějších letech se stal arcibiskupem pražským, dal vystavěti nad pramenem kapličku.

Tři zkamenělé panny

Před mnoha léty poslala jedna žena z Lovosic své tři dcery pod Kibičku na jahody, kde jich tenkrát hodně rostlo.

Nadarmo večer vybíhala matka až na pěšinu k lesu, děvčata se nevracela. Když již byla docela tma a dcerky stále nešly, tu ztratila trpělivost a zvolala: „Kéž by tam nahoře zkameněly!“

Své dcery už nikdy nespatřila. Jakmile totiž ta zlá slova byla vyřkla, tak se i stalo: její tři dcery proměnily se v kameny a dodnes na Kibičce stojí. Však je tam můžete vidět !

Li