| Lovosický dnešek 4/2000 |
strana 4 |
 |
 |
"Okno" do našeho Středohoří
Výstavbou nového úseku dálnice v prostoru u Siřejovic se otevřel podivuhodný pohled na celé panoráma naší krajiny od Hazmburku, přes Košťálov, Ovčín, Boreč v pozadí s Milešovkou, Lovošem a Radobýlem přes Sedlo až po Ronov v pozadí - při dobré viditelnosti - až k Ještědu.
Je to jedinečné panoráma, kterým se nemůže pochlubit a které nenajdete v leckteré i turisticky známější krajině. Tento nádherný pohled do krajiny nám byl do té doby celkem neznámý, protože do těchto míst přicházeli jen místní lidé při obdělání polí.
Nyní se tento jedinečný pohled otevřel nám všem, hlavně přijíždějícím po tomto novém úseku dálnice od Prahy směrem na Teplice. Řidič vozidla se samozřejmě musí věnovat plně dění na silnici než obdivu krásného a netušeného pohledu na okolní krajinu, ale zato spolujezdec či cestující autobusem si tu krásu otevřené krajiny mohou cele vychutnat a ocenit. Je to skromná odměna těm, kteří krásu této krajiny budou vnímat!
"Velká voda"
Před nedávnem se tady na Labi přehnala povodňová vlna, kdy jsme se chodili na Osmičku dívat, jak voda stoupá. Řeka k nám naštěstí byla tentokrát shovívavá a nic velkého se vcelku nedělo. To na obrázku pan J. Krále, který pořídil v roce 1941, je situace dramatičtější. Záběr zachycuje silnici k Siřejovicím právě zaplavovanou, když se při deštích protrhly rybníky v Milešově. Voda tehdy tekla u cukrovaru přes koleje do města.
Hrajeme si na vojáky
Tentokrát přímo v Lovosicích ne, ale v blízkých Vchynicích. Dostali jsme pozvání, abychom se seznámili s nově vzniklým hřištěm paintballu. S jistou nedůvěrou jsme do Vchynic zajeli a vedeni nápisem na vratech statku na návsi zaparkovali na velkém dvoře. Tam se nám naskytl zvláštní pohled, kdy zhruba polovina velkého zemědělského objektu, dnes opuštěného, i s přilehlým kusem dvora je proměněna v bojové cvičiště. Na něm právě probíhal souboj dvou skupin ozbrojených obrýlených mužů, připomínající scénu z akčních filmů. Každý z nich se snažil zasáhnout protivníka střelou ze své pistole, za náboje ale sloužily želatinové kuličky, naplněné jasnou barvou. Mnoho zásahů na tělech "bojujících" jsme nezaznamenali, ale zato byly vydatně obarveny zdi objektu. To ale smaže první déšť. Když nás pak pan Sedláček seznámil se "zbraněmi", s pravidly hry a zajištěním bezpečnosti a když jsme si doopravdy "vystřelili", trochu jsme těm v uniformovaným záviděli. Mám teď dojem, že paintball není jen dobrý trénink pro bezpečnostní služby nebo hra pro mladé napodobitele akčních postav.
Myslím, že i skupina odrostlejších pánů by se občas krásně vyřádila. Zkuste to.
| Lovosický dnešek 4/2000 |
strana 4 |
|
|