Když skály kvetou

Běla Mullerová

Žil mezi námi

Pan magistr Kozlík byl nejen jedním z lovosických občanů jmenovaných osobně v knize Karla Misaře Periférie, ale i sám autorem půvabného dílka Pohlednice z Lovosicka. Jeho život byl zajímavý, složitý, ale také plný lásky k rodině, přátelům a lidem vůbec, ke kultuře, k přírodě a vlasti.

V obci Ředhošť' pod Řípem se 6. dubna 1920 narodil chlapec Jaromír. Mládí prožil v Litoměřicích, kde i vystudoval gymnázium. Poté se nechal zapsat na Obchodní akademii v Praze (bylo to v onom nešťastném roce 1939, kdy byly zavřeny české vysoké školy). Student Jaromír Kozlík byl mezi těmi, kteří byli odvezeni nacisty do Ruzyně, ale měl štěstí - byl brzy propuštěn. Válečná léta strávil jako lékárenský praktikant u své sestry - PhMr. Marie Plaché - Čermákové, která tehdy měla lékárnu ve Všetatech. Část praxe také sloužil v Poděbradech, kde se seznámil se slečnou Helenkou Hájkovou, svou příští manželkou. Po válce dostudoval během dvou let farmacii (byla mu započtena praxe) a nastoupil do Lékárny Na Rozcestí v Lovosicích, kterou tehdy vedla shodou okolností opět jeho sestra - v té době právě ovdovělá. Dne 25. října 1947 se magistr Kozlík oženil a do Lovosic přivedl na Rozcestí i svou ženu. V roce 1948 byla lékárna znárodněna.

Rodinný život se panu magistrovi vydařil. 16. 6. 1949 se narodil syn Pavel (nyní provozuje praxi soukromého dětského psychiatra v Děčíně) a 9. 4.1952 dcera Petra, absolventka VŠE, která žije a pracuje v rodišti matky v Poděbradech.

Po zbourání lovosické lékárny pracoval pan magistr v Litoměřicích; nejprve v lékárně U matky Boží, později jako okresní lékárník. V období "Pražského jara" v roce 1968 se stal členem Klubu angažovaných nestraníků (KAN) a tato jeho "nežádoucí" aktivita měla později za následek jeho odvolání z funkce a zařazení do funkce skladníka okresní lékárenské správy.

Kulturní zájmy pana magistra byly vskutku široké: působil dlouhý čas v ochotnickém divadle v Lovosicích a tato jeho aktivita později vyústila v dlouholeté členství v porotě v rámci festivalů Libochovické divadelní léto. Velmi intenzívně se zajímal o výtvarné umění - mezi jeho přátele patřil např. Antonín Barák, se kterým měl společný i další zájem - toulky v přírodě. V rodině p. magistra byly zavedeny návštěvní "čtvrtky", kterých se zúčastňoval také bývalý lovosický kronikář František Frühauf. Duší kozlíkovských "čtvrtků" byla paní Helena, která nejen vytvářela z pozadí podmínky pro společenský život, ale na jejích bedrech ležely také veškeré rodinné povinnosti. Při tom vždy byla připravena být tou nejlepší hostitelkou pro libovolný počet přátel, kteří se po vernisáži či představení v rodině zastavili.

Hloubka znalostí v oboru výtvarného umění byla ceněna i ředitelem litoměřické galérie Dr. Otakarem Votočkem, který p. magistra často pověřoval úvodním slovem při vernisážích. To zase zpětně rozšiřovalo okruh jeho známých a přátel z uměleckých kruhů. Kronika Lovosic, časté návštěvy litoměřického státního archívu, vzpomínky "starých" rodáků - to byly pravděpodobně hlavní inspirační zdroje pro nápad sepsat publikaci o Lovosicku. Faktografické údaje sbíral magistr Kozlík cca 2 - 3 roky. Kniha vyšla v září 1992.

Manželé Kozlíkovi se v r. 1992 přestěhovali k dceři Petře do Poděbrad; pan magistr byl v té době již vážně nemocen a 28. 11. 1993 zemřel. Je pochován na poděbradském hřbitově, od ledna 2000 i se svou milovanou ženou. Kdož jste ho znali, věnujte mu svou vzpomínku. Byl to vskutku vzácný člověk!

Za poskytnuté informace děkuji Ing. Petře Páté - Kozlíkové.

E.H.