Ing. Zdeněk Vybíral
(dokončení ze str. 5)
Kritiků je stále ještě hodně, méně je už těch, kteří nám chtějí pomoci. Jsem velmi rád, že se za poměrně krátkou dobu podařilo to, že město má rozhodující majoritu v této společnosti a navýšením jmění ve společnosti ve výši 5 mil Kč se vytvořily reálné finanční podmínky pro zahájení prací na podnikatelském záměru. Byl to náš první strategicky významný úkol. To vše není žádná fráze, ale reálná skutečnost. Všichni zastupitelé, reprezentující výsledky voleb v Lovosicích, dnes mohou aktivně pomoci při řešení tohoto problému. Nebude - li většinová vůle k jeho řešení a zvítězí-li hlasy dnešní opozice, jsem připraven okamžitě ze zastupitelstva odstoupit. Je mi totiž zcela cizí podezírat někoho předem z neschopnosti a za zneužívání či dokonce za vyhazování finančních prostředků. Mohu našim občanům města pouze dnes slíbit, že předám všechny svoje celoživotní a manažerské zkušenosti, které jsem získal z mnoha zemí světa, ve prospěch Lovosic. Představy, že to však nic nebude stát, jsou naivní a v každém případě se jedná o investici s velmi dlouhou dobou návratnosti. Počítat návratnost aniž znám záměr a požadavky konkrétního investora je rovněž problematické a totéž platí o případné spekulaci s cenami pozemků. Dnešní investoři požadují pozemky většinou zadarmo a výstavba průmyslové zóny již zdaleka není výsadou Lovosic, řada měst je mnohem dál, než my a investor má možnost velikého výběru. V takovém, dnešním konkurenčním prostředí cítím zodpovědnost za činnost DZCL od 1. 4. 1999 do současnosti.
Těm, kteří nemají důvěru k nám a postupu našich prací bych chtěl vzkázat, přijďte na jednání zastupitelstva a ptejte se, budeme-li moci odpovědět, odpovíme. Nemluvte a nepište však o nás předem aniž získáte potřebné informace. Těm, kteří souhlasíte s mým názorem, že nemůžeme k problematice nárůstu nezaměstnanosti zůstat lhostejní, přijďte rovněž, podpořte nás a orientujte se, koho příště budete volit.
Kromě činnosti v DZCL a v MZ jsem rovněž předsedou kontrolní komise. Mým záměrem je pokusit se přivést v budoucnosti do Lovosic významného investora, který by byl přínosem pro řešení problematiky nezaměstnanosti nejen v Lovosicích, ale v celé lokalitě regionu Litoměřice. Je to velmi složitý úkol, jehož úspěch není závislý dle mého názoru pouze na nás v DZCL a v zastupitelstvu Lovosic. V našem podnikatelském záměru je proto jedním z úkolů, vznik "Sdružení měst a obcí v regionu Litoměřice" za jehož iniciátora navrhujeme MěÚ v Lovosicích, což pokládám za druhý strategický úkol naší společnosti. Všichni obyvatelé tohoto regionu mají totiž svoji budoucnost ve svých rukou. Je třeba, aby si toho všichni byli vědomi a pro řešení tohoto problému se rozhodli a něco konkrétního také i udělali. Já jim osobně mohu pouze nabídnout pomocnou ruku prostřednictvím odborné pomoci v naší akciové společnosti DZCL a přeji si úspěch v naší činnosti v co nejkratší možné době.
Rozvoj kultury v Lovosicích
(20. pokračování)
Po několikaměsíční odmlce, vážení, se opět hlásí pamětníci. Pokud dovolíte, navážeme na atmosféru kulturně společenského života šedesátých a sedmdesátých let.
Nezastíráme, že k tomuto údobí přistupujeme po dlouhém váhání. Každá doba ale za sebou zanechává stopu a proto prořídlé řady seniorů v našem městě prosí: Nezatracujte a neodsuzujte nás šmahem pro našich čtyřicet let života v míru a socialismu - jak po tom v masmédiích vytrvale volají někteří mladí představitelé a mluvčí politických stran.
Odvahu nám dodal, věřte, nevěřte, populární slovenský herec pan Julius Satinský. Ten před nedávnem v jednom ze svých televizních vystoupení výstižně charakterizoval naši českou povahu - promiňte, nedokážeme to citovat ve slovenštině - asi takto: My Češi prý máme za ušima jakýsi stimulátor, který nás dovede v pravý okamžik vyburcovat a bez přehnaných emocí a násilí se rozumně a s HUMOREM přenést i přes nejtěžší situace a problémy.
Aby nám bylo dobře rozuměno!
My přece tady na tom českém ostrůvku uprostřed Evropy máme už mnohem víc než tisíc let svůj domov. Zapustili jsme tu hluboké kořeny, a bez ohledu na to, čí silná ruka s námi zalomcuje jsme zde doma a chceme tu žít a pracovat v míru. A ten nám nikdy nikdo nedal ZADARMO, a ani v budoucnu ZADARMO nedá! Podle prastarých letopisů i vzdělaný bohabojný kníže Václav byl nucen každoročně vykupovat mír pro svou zemi mnoha kopami hřiven stříbra a stády volů.
Pro letos končící milénium by to určitě nestačilo. Podmínky i požadavky jsou nesouměřitelné. Téměř devět let se snažíme jak zní heslo dne "odrazit od dna" a vybřednout z tíživé ekonomické recese. Nijak si, mimochodem, nezadá s celosvětovou hospodářskou krizí třicátých let, (pamatujeme ji), spíše je o to horší vzhledem k tomu, že dnešní mladí lidé jsou nesrovnětelně náročnější. Ať se to komu líbí nebo nelíbí, v drtivé většině se narodili a vyrostli pod ochrannými křídly socialistických sociálních výdobytků - postupem doby se sice ukázalo, do jaké míry svým rozsahem překročily hranice únosnosti a proporcionality - takže na ostrý vítr tržních ekonomik nejsou ani zdaleka všichni připraveni.
Zrovna tak, jako když jsme my dnešní zralí senioři tenkrát stoupali pro změnu zase po "stupních k blahobytu". A ujišťujeme vás, že to schodiště bylo pro řadové občany pěkně strmé, než jsme doklopýtali alespoň do uvolněnějších šedesátých let.
V květnu 1960 - v roce patnáctého výročí osvobození - bylo Československo slavnostně vyhlášeno za Československou socialistickou republiku. Šedesátá léta ve svém začátku nastartovala značně oživený kulturně společenský pohyb.
Byla to především televize - černobílý fenomén - pro někoho "zloděj času", pro jiného "bačkorová kultura", která se dravě zmocnila širokých vrstev obyvatelstva a denně je překvapovala pestrým dosud nepoznaným výběrem vizuálních zážitků.
Pohotově ovládla všechna veřejná shromaždiště lidí jako restaurace, rekreační a kulturní střediska a Rudé koutky nádražních čekáren.
Na druhé straně však tato kouzelná Pandořina skříňka na minimum snížila návštěvnost kin, v mnohých rodinách postupně mizely obvyklé podvečerní chvíle pohody u společného stolu, aby je vystřídalo pasívní zírání na obrazovku, a pochopitelně se téměř zlikvidoval zájem o místní divadelní ochotnická představení. Z té doby zaznamenáváme už jen Bozděchovo drama SOUPEŘI z prostředí Národního divadla na sklonku devatenáctého století, klasickou komedií JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI FILIPA se představil Oscar Wilde, a poslední hrou HIROŠIMA neznámého dramatika uzavřel lovosický Spolek divadelních ochotníku MÁJ po patnácti letech svou činnost.
Jediným místním velmi frekventovaným kulturním stánkem šedesátých let se stal t. zv. JONG - KLUB, umístěný v přízemí druhého věžového lovosického domu v ulici Palackého. Název dostal podle interiéru vybaveného stylovým nábytkem z vietnamského rákosu. Pořádaly se tu výstavky a přehlídky různých zájmových sdružení a skupin, a tak si tu filumenisté, filatelisté, místní malíři a výtvarníci, fotoamatéři a filmaři včetně zahraničních družebních a obchodních partnerů doslova podávali dveře.
Koncem června 1968 byl po vzájemné dohodě ředitelky Domu osvěty paní Jany Vorudové s panem ředitelem A. Barákem uspořádán vzpomínkový večer k pátému výročí úmrtí učitele, zakladatele, režiséra a dramaturga Spolku divadelních ochotníků MÁJ pana Františka ROŠTEJNSKÉHO. Intimitu komorního setkání ochotnických herců a pozvaných věrných přátel nenarušila ani prudká letní bouřka, která město ponořila na několik hodin do tmy, takže přítomní poslouchali při mihotavém světle po stolcích rozžatých svící úsměvná vyprávění a historky, o něž mezi vyznavači Thalie nikdy nebyla nouze.
| Lovosický dnešek 1/2000 |
strana 6 |
 |
 |