Záplavy v Lovochemii

Téměř po roce od posledního rozhovoru, v souvislosti s teroristickými útoky a výbuchem v chemické továrně v Toulouse, jsme požádali o zodpovězení několika otázek generálního ředitele Lovochemie a.s. pana Ing. Luďka Pelešku. Tentokrát za situace, která vyplývá z rozsáhlých záplav v naší republice v Polabí a přilehlých řekách.

Nejpostiženější záplavami z průmyslových podniků je chemický průmysl, rozložený po březích Vltavy a Labe, nejvíce firmy Spolana a Lovochemie. Můžete situaci v Lovochemii po záplavě popsat?

Asi je logické, že chemické fabriky jsou na velkých tocích, protože již v minulém století všechny uvedené chemické fabriky používaly Labe a Vltavu jako dopravní cestu. Blízkost toku také byla hlavním důvodem, proč Lovochemie patřila k těm nejpostiženějším. Ztráty odhadujeme přibližně na 200 milionů korun. Přesnější číslo bude k dispozici koncem září. Situaci v Lovochemii po záplavě je těžké popsat, protože to byla katastrofa nebývalého rozsahu. Voda dosahovala výše od 0,75 m do 3,5 m, podle výšky daného místa. Nejméně byly postiženy centrální budovy, které byly zatopeny tak do výše 100 -75 cm. Pro ilustraci: Kdyby přišla jen stoletá voda, velká většina skladů a výroben by nebyla vůbec zasažena. Nyní je pochopitelně životní nutností fabriku rozpohybovat a ekonomicky jí postavit na nohy. Děláme všechno pro to, aby do 15. září 2002 Lovochemie najela. Předpokládáme, že k tomuto termínu najedou hlavní výrobny. Mluvím o výrobě ledku amonného s vápencem (nebo dolomitem), DAMu a výrobě karboxylmetylcelulózy. Výroba NPK a ledku vápenatého bude obnovena ve druhé polovině září.

Škody v průmyslu způsobené záplavami a ztráty z výpadku výroby odhaduje ministerstvo průmyslu a obchodu jen u velkých podniků na osm miliard korun. (zhruba 5,5 miliardy korun škody způsobené přímo vodou a 2,5 miliardy korun představují výpady výroby). U Lovochemie jsou uváděny celkové škody 200 až 250 milionů korun. Můžete tyto hrubé odhady upřesnit?

Já jsem již uvedl, že škody odhadujeme kolem 200 milionů korun. To jsou suroviny, zničené zboží, opravy elektromotorů, revize mechanických částí zařízení atd. Kromě těchto přímých ztrát ještě existují jiné ztráty, které jsou těžko vyčíslitelné. My jsme neprodali zboží za cca 300 milionů korun. Na naše trhy se tak může dostat konkurence ze zahraničí. Náš výpadek konkurence zkusí jistě využít.

Nejvíce sledovaný je dopad rozsáhlých záplav na životní prostředí a možnost úniku škodlivých látek do vody. Nemohu se této otázce vyhnout ani u Vás. Jak dopadly uskladněné zásoby surovin a výrobků Lovochemie? Jaký byl možný únik látek do vody?

Nechali jsme zpracovat předběžný audit, který se životním prostředím zaobírá. Vypracovala ho firma P-EKO a na konci září bude proveden znovu. Tam bude údajů více. Pokud to vezmu podle stupně nebezpečnosti: čpavek jsme měli tak dobře zabezpečený, že nám neunikl žádný, kyseliny rovněž neunikly. U nafty jsme otevřeli nádrže a zjistili jsme, že nafta je v pořádku a z nádrží neuteklo nic.

Já jenom pro ilustraci každému říkám: Kdybychom všechny suroviny a výrobky, v tom obrovském průtoku vody, jaký tady byl, naházeli do Labe, tak bychom stejně nedosáhly koncentrace, která by překračovala normu pro pitnou vodu pro kojence. To je snadno spočítatelné. To se ale nestalo. Namočené suroviny se snažíme zpracovat. Co nám uteklo z hnojiv, to nejsme schopni přesně dopočítat. Výrobky, které byly namočené dáváme zpracovat kompostářům a zemědělcům, a v podstatě zadarmo. Setkalo se to s poměrně velkým zájmem. Ti si proto od nás v příštím roce hnojiva asi nekoupí. Bude to pro nás další ztráta, kterou jsem ani nezmínil. Volili jsme rychlost před přesností a všechny roztoky nebo kašovité suspenze jsme okamžitě odváželi ke zpracování zemědělcům, protože je zde nemůžeme skladovat, abychom mohli rychle najet výrobu. Znovu opakuji, z nebezpečných látek nám neuteklo nic.

Byl uveřejněna bezprostřední reakce (DL 17.8.2002) hejtmana Jiřího Šulce po prohlídce zatopeného území kraje, že pokud bude nutné do zatopené Lovochemie strkat miliardy na obnovu, považuje za vhodnější postavit nový podnik mimo město. Chcete to komentovat?

Reakce pana hejtmana Jiřího Šulce je oprávněná. Stejně jako já, vidí, že rozmístnění chemiček není úplně ideální. Sanace Lovochemie nebude stát tolik peněz. Lovochemie je postavená před více než sto lety. Naši předkové ji postavili poměrně vysoko a stoletá voda by se ji v podstatě nedotkla. S takovouto záplavou se a ani oni nikdy nesetkali. My, pochopitelně, teď uděláme další úpravy podle dosahu vody. Draze jsme se poučili. Myslím si ale, že zrovna Lovochemii není zapotřebí stěhovat jinam. Podnik, jako takový, je lokalizovaný mimo město. Město jsme nikdy neohrozili a děláme vše proto, aby se tak nikdy nestalo. Ani v souvislosti se záplavami přímou nutnost stěhovat Lovochemii nevidím. Určitě se ještě více zpřísní dohled orgánů státní správy. Také pojišťovny na nás vyvinou ještě silnější tlak, abychom ještě více zabezpečili provozy proti možným rizikům. Myslím, že jsme prokázali, že i při tak velké vodě dokážeme minimalizovat riziko újmy pro okolní obyvatele.

Jak se s následky povodně jako podnik vyrovnáváte? Máte stanovený postup likvidace následků povodně a škod? Jaká jste provedli opatření v Lovochemii k zabránění dalších ztrát?

Já bych samozřejmě přivítal, kdyby stát přijal, nejen k malým a středním, ale i k velkým podnikům, jednotný přístup a aby stát pomohl i těm velkým. Velké podniky ty malé a střední spolupracující společnosti svým způsobem i živí a není tak možné pomoc státu limitovat velikostí podniku. Minimálně by bylo velmi dobré, kdyby stát projednal s bankami, aby i tyto podniky úvěrovaly jako před povodní. S povodní se pak zdravé podniky určitě vyrovnají, i když možná nebudou mít takové zisky, jaké plánovali. Banky jsou sice nezávislé, ale na přímluvu státu většinou dají. Co se týká interních opatření k minimalizaci škod, přijali jsme řadu mimořádných opatření od samého počátku mimořádné situace. Vždy jsme uplatňovali priority v pořadí a to bych rád zdůraznil: ochrana lidí, ochrana životního prostředí, ochrana majetku. Tak jsme stanovili priority a myslím si, že jsme k tomu přistoupili víc než odpovědně.

Lovochemii v průběhu záplav navštívil i ministr průmyslu a obchodu Jiří Rusnok. Povíte nám o tom?

Možná, že to zní jako fráze, ale já jsem návštěvu pana ministra Rusnoka, který byl doprovázen panem generálním ředitelem Švarcem z Unipetrolu, vnímal jako povzbuzení pro nás všechny, kteří jsme tady byli. Oceňuji, že oba zmínění pánové neváhali s námi sednout do člunu, aby se o rozsahu povodně přesvědčili na vlastní oči o rozsahu škod. Věřím, že i pro pana ministra to bylo poučné, jak velká je síla a moc vody a že stát i s jeho přispěním nám všem pomůže. Říkám nám všem a nemyslím tím jenom Lovochemii. Všem občanům i menším a středním podnikům.

Chcete něco říci na závěr?

Předpokládám, že najedeme v termínech, které jsem zmínil. Věřím, že Lovochemie tuto situaci ustojí a určitě tu bude stát ještě dalších sto let. Využiji této cesty k poděkování všem, kteří nám pomáhali a v době rozhovoru ještě pomáhají. Pokud bych mohl někoho vyzdvihnout nad ostatní, budou to určitě hasiči, ať už profesionální nebo dobrovolní a dobrovolníci z Chemopetrolu.

Připravil (hv)