Dnešním číslem počínaje budeme otiskovat seriál článků, jimiž chceme našim čtenářům přiblížit CHKO ČS, neboli Chráněnou krajinnou oblast České Středohoří. Dnes začínáme některými obecnými informacemi o CHKO jak celku, v dalších článcích Vám budeme servírovat informace o jednotlivých přírodních památkách a rezervacích.

České Středohoří.

Chráněná krajinná oblast.

Tato nádherná krajina je odborníky charakterizována jako evropsky unikátní a to pro jedinečnost krajinného reliéfu, geologickou pestrost, bohatství rostlinstva a charakteristickou faunu. Navíc je to krajina, která je domovem naším a našich dětí. Naše město - Lovosice - je už ve starých cestopisech a turistických příručkách nazýváno „Branou Českého Středohoří“. Chráněná krajinná oblast byla vyhlášena roku 1976 výnosem ministerstva kultury. Výměra chráněného území je 1 063,17 km2, jeho nejvyšším bodem je vrchol Milešovky (836,5 metrů nad mořem), naopak nejnižším bodem je místo, kde Labe opouští CHKO v Děčíně a to ve výši 121,9 metrů nad mořem. Největší výškový rozdíl je tedy skoro 715 metrů. Na území CHKO se nachází 39 přírodních památek, národních přírodních památek a národních přírodních rezervací, ve kterých platí ještě dále zvýšený režim ochrany přírody.

Psát a mluvit o krásách Českého Středohoří by vydalo za dost tlustou, ale velmi zajímavou knihu. Vzpomeňme některých slavných lidí, kteří kouzlu Českého Středohoří podlehli. Slavný cestovatel Alexander von Humboldt, který procestoval velký kus světa, prohlásil, že pohled z Milešovky je "jeden z nejkrásnějších pohledů na světě", německý skladatel Richard Wagner zde složil svou slavnou operu Tannhäuser, České Středohoří obdivovali Johann Wolfgang Goethe, Hans Christian Andersen, Karel May a byli i další, z našich velikánů vzpomeňme Svatopluka Čecha, Josefa Mánesa, Emila Fillu, Karla Hynka Máchu.

Již v roce 1820 otevřel velemínský občan na vrcholu Milešovky první přístřešek pro turisty. O několik let později nabízeli obyvatelé Bilky dopravu na Milešovku nosítky, později koňmi a mezky. Od sedmdesátých let devatenáctého století se rozvíjí organizovaná turistika formou různých spolků za pomoci propagačních turistických a vlastivědných časopisů. Turistické spolky sídlily ve všech větších městech v okolí Českého Středohoří. Přelom 19. a 20. století je zlatou dobou rozvoje turismu, vznikají mnohé stavby, zejména rozhledny a turistické chaty.

Pro České Středohoří je specifická venkovská sídelní struktura, daná hustou sítí malých obcí, osad a malých sídel, čítajících často jen několik domů. Příkladem za všechny může být třeba Režný Újezd, nebo Páleč u Milešova; obec, která nebýt chalupářů by nejspíš patřila k vymřelým osadám, jichž je v Středohoří poměrně dost. Početné jsou památky lidové architektury, prolíná se tu několik regionálních typů lidových staveb, například zděné, roubené i hrázděné. O bohaté historii svědčí několik předslovanských i slovanských hradišť, řada středověkých hradů a jejich zřícenin na vrcholech kopců, tvrzí, zámků a dalších šlechtických sídel.

České Středohoří se vnitřně dělí na dvě oblasti : Verneřické a Milešovské středohoří. Verneřické je zvlněnou plošinou na lávových příkrovech, Milešovské tvoří výrazné kužele, kupy a krátké hřbety. Můžeme s jistotou prohlásit, že naše, Milešovské středohoří, je rozhodně krásnější alespoň pro naše oči. Konečně fotografie, která doprovází tento článek, je toho nesporným důkazem.

Již od dob prvních výzkumů je České Středohoří považováno za druhově bohaté a vegetačně pestré ve srovnání s dalšími oblastmi České republiky. Nesmírná rozmanitost přírodních podmínek poskytuje vhodné prostředí pro mnoho druhů rostlin a živočichů, kteří se jinde v republice nevyskytují. O vysokém stupni prozkoumanosti oblasti svědčí i na šest set publikovaných titulů o všech možných pohledech na toto území. Zvláště chráněné druhy rostlin jsou v Chráněné krajinné oblasti České Středohoří zastoupeny sedmnácti kriticky ohroženými druhy. Jsou to například : koniklec otevřený, drobnokvět pobřežní, starček oranžový, včelník rakouský, jenž roste jen na vrchu Deblík, zvonovec liliolistý a další. Dalších čtyřiačtyřicet druhů je ohrožených silně, sem patří třeba česnek tuhý, hvozdík pyšný, koniklec luční český, kosatec sibiřský a hlaváček jarní, na nějž se na vrch Oblík jezdí dívat milovníci přírody z celých Čech. Jsou ještě druhy ohrožené, jichž je rovněž čtyřicet čtyři. Zde se nalézá v seznamu len tenkolistý, mochna skalní, měsíčnice vytrvalá a tolije bahenní. Význam flóry a vegetace Českého Středohoří v celostátním měřítku je, jak již bylo řečeno, v druhové i genetické rozmanitosti.

I z archeologického hlediska patří České Středohoří a přilehlé okolí k nejatraktivnějším oblastem České republiky. Již před sto tisíci lety tady žili lidé. Sídla pravěkých lovců byla zjištěna třeba v Trmicích a Malých Žernosekách.

Chráněná krajinná oblast České Středohoří je cenným územím nejen celostátního významu, ale v jistých aspektech i mezinárodního, tím spíše je naší povinností je přiměřeně chránit.

Roderick Slavík