Hovořili jsme s panem Pavlem Novákem, přednostou železniční stanice Lovosice.

Lovosická stanice patřila mezi nejdůležitější na severu Čech. Jak je to dnes, při velkém snížení počtu zde sestavených vlaků a přepravních objemů vůbec ?
Pravda, lovosická stanice byla ve druhé trojici co do důležitosti. Protože pokles výkonů železnice se netýká jen lovosické stanice, ale je všeobecný, zachovává si naše stanice své místo i dnes, přes další propad výkonů způsobený zánikem Intransu. Jakousi záplatou na tento výpadek je vznik a existence systému ROLA, jehož grafikon je sestaven na dvanáct párů vlaků denně (realizujeme však v průměru jen deset párů). Další změnou, která příznivě ovlivnila význam lovosické stanice je správní připojení okolních obsazených menších stanic do sféry našeho vlivu : jsou to Bohušovice nad Ohří, Hrobce, Čížkovice, Libochovice, Třebívlice, Chotiměř, Žim a Prackovice.

Jak se pokles projevil v počtu vlaků nákladních a osobních, v počtu cestujících? Vlaků bývalo až dvě stě denně, snad i více….
Jistě, že jich bývalo více - přes tři sta vlaků denně, tedy za dvacet čtyři hodiny. Asi polovina byly osobní vlaky. Přesnou statistiku z těch let nemám k dispozici. Loni byl denní průměr vlaků dvě stě čtyřicet šest, z toho sto padesát tři osobních - devětatřicet výchozích, šestačtyřicet končících a šedesát osm průběžných. To je - tuším - asi osmašedesát procent z celkového počtu vlaků. Dokazuje to značný pokles objemů nákladní přepravy. Cestujících je rovněž méně, čehož příčinou je růst cen cestovného v kontextu s rozvojem individuální dopravy, najmě zvýšením počtu soukromých osobních aut.

Jaké jsou dnes přepravní tržby ve srovnání s dobou řekněme před dvaceti roky ?
To se těžko posuzuje. Jednak je jiná skladba přepravních tržeb, jednak je jiná kurzovní hodnota koruny a co je nejdůležitější : tyto informace jsou doménou Kontroly přepravních tržeb, ale o tom asi něco víte, ne ? Obávám se, že vám nic neprozradí, toto je opravdu obchodní tajemství.

Ano, vím… pojďme dál : Jak je současně využito mohutné kolejiště seřaďovacího nádraží ?
Rovnou říkám, že plná kapacita není ani zdaleka využita. V době největší slávy zde bylo rozposunováno kolem šesti set vozových jednotek denně, špičkově až sedmset, dnes je to zlomek. Mají zde pronajaté odstavné koleje například Traťová strojní stanice, Železniční stavitelství, nebo LaFarge - jinak Čížkovická cementárna.

Kolik lidí je u vás zaměstnáno (opět v porovnání se stavem před asi dvaceti léty )?
Ani tady nejde přímé srovnání s ohledem na změny, které jsem uvedl v první odpovědi. Tak jen v historicky kratší době lze konstatovat, že při stavu byl po organizačních změnách - tabulkový stav zaměstnanců 468, dnes je to 350 (při zachování objemu přepravy a prací). Jistě nezůstane ani tento snížený stav konzervován a půjde ještě dále dolů.

Pamatujeme ještě staré nádraží a zahájení provozu ve stávajícím. Nedávno proběhla rekonstrukce průčelí hlavní budovy a nástupišť. Co jiného se udělalo a co bude následovat v brzké budoucnosti?
Rekonstrukce průčelí už byla nutná, pětatřicet let se na fasádu podepsalo velmi čitelně. Ačkoli se jedná o majetek železnice, město Lovosice přispělo cca pěti sty tisíci korunami na tuto opravu. Podobně tomu bylo s opravou nástupišť, především střech, které byly již zcela prokorodovány, pravděpodobně vlivem kyselých dešťů a exhalací v době před a těsně po revoluci v roce 1989. Bohužel se domnívám, že toto bude na dlouhou dobu poslední takto viditelné zlepšení vzhledu prostor stanice. Nějak se nedostávají peníze ani na stanice, které jsou starší, než sto let a proto i leckdy v daleko horším stavu, než naše zařízení.

Parní trakci v šedesátých létech nahradila motorová, která byla později nahrazena - alespoň zpoloviny - trakcí elektrickou. Jaké je zastoupení jednotlivých trakcí dnes ?
Dnes na elektrifikovaných tratích už provozujeme skoro výhradně elektrickou trakci. Pokud pod trolejí uvidíte motorovou lokomotivu, nebo lokotraktor, je jistě jiného uživatele, než železnice. Motorové vozy a lokotraktory používáme na tratích bez trolejí. Parní trakce, to už je jen nostalgická vzpomínka, zaniklá poezie železnice. V některých městech, stanicích existují skupiny nadšenců příznivců páry, jakýchsi veteránklubů, které opečovávají staré stroje. Jen při velmi slavnostních příležitostech s nimi „vyrukují“ na trať, kdy za sebou tito veteráni táhnou dvatři staré vozy a nechávají stát staré ajznboňáky se slzami v očích a děti s otevřenou pusou….

Co můžete říci ke stále frekventovaným kritikám čistoty osobních vlaků, zpoždění a cen ?
Musel bych být hodně odtržený od života, kdybych čekal, že někoho zvýšení cen nadchne. Samozřejmě je to nutné zlo, ona i tak železniční ekonomika úpí, ale jestliže dříve stála jízdenka do Ústí nad Labem čtyři koruny a dnes stojí osmnáct, tak je to skoro přesně se změnou kurzu a nemusí nikdo jiný, než ekonomika, úpět. S čistotou je to podobně : jisté je, že dráha musí vozy uklízet. Jde ale i o to, že i cestující přispívají svým chováním a kulturou, nebo spíše svým nevychováním a nekulturou k tomu, že se na tratích najdou pojízdné odpadkové koše. Takže nám zbývá zpoždění. Jen asi méně, než desetina procenta zpoždění vzniká jakoukoli formou nedbalosti drážních zaměstnanců. Ostatní jsou dopadem : výluk oprav trati, nehod a jejich likvidací, případně vlivem živlů. Je třeba si uvědomit, že řetězením se zpoždění přenáší čekáním na přípoje z tratě na trať. V každém případě nás každé i námi nezaviněné zpoždění velice mrzí.

Jaký je váš názor na bezpečnostní trendy železniční dopravy ? Obecně panuje názor, že nehod přibývá…
Budu oponovat a mám svědka nad jiné : pětatřicetiletou praxi na železnici. Dříve pitvat železniční nehodu tak, jak to dělají současná media, by bylo označeno např. za ohrožení socialistického vývoje, nebo tak nějak. Dnes vlivem svobody tisku se do rozborů nehod pouští každý, kdo udrží pero. O jedné nehodě se napíše dvacetkrát a tím vzniká dojem, že těch nehod je tolik… Snažíme se nehodám předcházet další výchovou lidí a používáním nové techniky omezovat vliv selhání lidského faktoru.

Každému na konci rozhovoru poskytujeme prostor, v němž může čtenářům sdělit třeba přání, názor na další vývoj oboru, či své životní kredo. Takže : prosím …
Najednou nevím, co bych.. ale přece : poslední dobou se dost nahlas uvažuje s privatizací železnice, spojenou s jejím rozdělením na menší samostatné celky. Vím, že nic se nezmění na základě mého přání, či doporučení, ale přesto - železnice není jen soustavou kolejišť, budov a strojů nějak provozovaných lidmi. Je to užitečný fenomén, který bude spolehlivě fungovat jen jako celek. Specifika železnice dávají zelenou jejímu zachování pod patronací státu. Stojí to za to, aby si to její zachování společnost ohlídala a stát ponechal ve své působnosti.

Děkuji za rozhovor.

S přednostou železniční stanice Lovosice rozmlouval Čampulka