Z našich poutí

Když venku prší, říká se, že by ani psa nevyhnal. Ani nás nikdo nevyhnal, šli jsme sami, dobrovolně. Jestli nás něco vyhnalo, byla to touha po našem milovaném Středohoří. Tak jako každou sobotu, či výjimečně neděli, jako tomu bylo při posledním výletu, vyrážíme Poutníci Českého Středohoří - za poznáváním tohoto kraje. Vlak z Prahy jede na sever : Kralupy, Roudnice a už se na obzoru rýsuje panorama Českého Středohoří s poněkud osamělým Hazmburkem na západní, z našeho pohledu na levé straně.

Scházíme se v Lovosicích s dalšími poutníky a vyrážíme přes Litoměřice do Skalice a odtud pěšmo, po žluté značce na Hradiště. I přes to, že mrholí, zpívají ptáci a dokonce se kdesi stranou ozývá kukačka. Cestou - jako vždy - sledujeme květenu. Tady roste rožec polní a ptačinec velkokvětý. Tu a tam ještě objevíme trsy drobného modrého popence. Mrholení se mění v déšť, ale my pokračujeme v naší cestě, k našemu cíli : Hradišti. Stále stoupáme, vždyť tento vrch má vrchol ve výši 545 metrů nad mořem. Nejednou mne zaujal svým zajímavým tvarem při pohledu z vlaku, jímž jsem jela do Litoměřic.

Obdivujeme svěže zelenou trávu, a pokračujeme ve výstupu kolem opuštěných sadů, ohraničených jednak valy z kamenů, jednak smíšeným lesem s převahou dubů. Vlhko vylákalo na cestičky hlemýždě a zajímavě zbarvené plže : černé se světlezelenými proužky na hřbetě. Všude nás doprovází velké množství kamene; osamělé jednotlivé balvany, či již zmíněné hranice mezi sady a políčky, nebo přirozená suťová pole. Mezi kameny se uchycují rostlinky. Mnohé z nich teprve pokvetou. Pórovitý čedič, který mokrý je ještě černější, než za sucha, se nápadně vyjímá v zeleni. Žlutá značka nás vede po úzké cestičce lemované hustými keři, mezi nimiž ještě dokvétají trnky. Tato pásma keřů ve Středohoří jsou rájem ptactva a působí takřka exoticky, připomínají teplé krajiny na jihu Evropy.

Dosáhli jsme vrcholu, odkud je za pěkného počasí krásný rozhled po středohorských kopcích. Dnes je sice panorama obestřené mlhou, ale i tak je co obdivovat, zde je totiž krásně za každého počasí. Stojíme na kraji jižního svahu spadajícího velmi strmě dolů a obdivujeme obrovské kameny, oživené zářivě žlutými květy tařice skalní. Mezi kamením zaznamenáváme souvislý porost méně nápadně žluté tařice chlumní a shluky drobných kvítků modře kvetoucího rozrazilu. Na západní straně kopce objevujeme už většinou odkvetlý koniklec. V podrostu stromů doslova svítí bílé květy ptačince velkokvětého, který tu vytváří celé koberce. Na zarostlé cestičce již kvete mochna plazivá, ale dnes má květy zavřené. Pak se náhle setkáváme s nízkou, bíle kvetoucí rostlinou, kterou dnes vidíme poprvé. Odpověď na otázku, co je to za rostlinu, mi dá až doma atlas rostlin : je to mochna bílá.

Takové je Hradiště za deště podobné, jako i další okolní kopce, na nichž nacházíme stále něco nového a zajímavého. Až vysvitne slunce, okouzlí nás další rostliny s pěkně rozvitými květy. Teplo vyláká z úkrytů četné barevné motýly a nad kameny budou poletovat vzácní otakárci. Dnešní deštivé počasí je tedy výzvou, abychom si výstup na Hradiště zopakovali.

Naše pouti po Středohoří jsou nejen pohlazením na duši, ale i cestami za poznáním. Čím více České středohoří poznáváme, tím více je milujeme a snažíme se oslavovat jeho krásu. O hluboké dojmy, které v nás tento kraj zanechává, o nevšední zážitky z našich poutí se rádi podělíme s ostatními spoluobčany.

Jana Haasová

Říp

Říp - ta hora hor !
Zvedá se z polabské roviny
jak z hrudi matčin prs,
jenž předkům našim dával kdys'
předzvěst dostatku
mléka a strdí.

Dneska je symbolem národa
tak, jak je jím Svatý Václav,
tak, jako Bruncvíkův lev,
tak, jako rozkvetlá lípa.
Symbolem
Národa Čechů

Tom Ha

Vyznamenaní dárci krve

Dárcovství krve je v současnosti jednou z nejhumánnějších institucí. Proto se domníváme, že bez dlouhých komentářů, které by stejně jen opakovaly poznatky již dávno notoricky známé, zveřejníme jména těch, kteří pomáhají zachraňovat zdraví a životy svou krví. Patří sem i občané jiných obcí, pokud krev darují v Lovosicích.

Zlatou medaili za 40 a více odběrů dostali 26. června 2002 od starosty tito dárci :

Václav Řehánek z Čížkovic, Jaroslav Petrich z Třebenic, Ladislav Richter rovněž z Třebenic, Věra Hladová z Chotiměře, Zdeněk Stuchlík a Pavel Vrána, oba z Lovosic, Marie Pakanová z Bílého Újezda a Venuše Jirásková z Velemína.

Stříbrnou medaili za 20 odběrů obdrželi Martin Burian a Petr Bačík z Lovosic, František Landa ze Lkáně a Josef Svoboda z Třebívlic.

Bronzovou medaili za 10 odběrů dostali Martin Bačík, Milan Dušek, Josef Klepáček a Petra Brixiová z Lovosic, Milan Šup z Malých Žernosek, Věra Hrobárová z Milešova, Pavel Komárek z Chotiměře, Miloslav Sýkora z Čížkovic a František Bartl z Křešic.

-Su-

Tři zkamenělé panny

Před mnoha léty poslala jedna žena z Lovosic své tři dcery pod Kibičku na jahody, kde jich tenkrát hodně rostlo. Nadarmo večer vybíhala matka až na pěšinu k lesu, děvčata se nevracela. Když již byla docela tma a dcerky stále nešly, tu ztratila trpělivost a zvolala: "Kéž by tam nahoře zkameněly!" Své dcery už nikdy nespatřila. Jakmile totiž ta zlá slova byla vyřkla, tak se i stalo: její tři dcery proměnily se v kameny a dodnes na Kibičce stojí. Však je tam můžete vidět !

-Li-

Budyňský vodník

V zátočině Oharky u Budyně býval viděn okolojdoucími lidmi vodník, který sedával na břehu, na černém kamenu. Jednu nohavici kalhot měl modrou, druhou červenou a spravoval si šůsky zeleného fráčku. Nestaral se o kolemjdoucí, nikomu neškodil, nevyváděl. Jen si do práce pořáde opakoval : "Tady chybí záplata, tady taky, tuhle taky jedna…" a tak pořád dokola. Čeledín pasoucí na louce u řeky dobytek z nedalekého statku, nedobrota pověstná, ho jednou uviděl, opatrně se k němu připlížil a pak jej švihl bičem řka : ".. a tady taky jedna!". Vodník se obrátil, zahrozil pěstí a zmizel v řece.

Nedlouho poté pásl týž čeledín opět na louce u řeky a chtěl napojit dobytek. Když pak džber do vody ponořil, nemohl ho vytáhnout a čím více tahal, tím více se džber potápěl, až zmizel pod hladinou docela a čeledína stáhnul ssebou. Ani vodník, ani čeledín už nikdy nebyli nikým spatřeni.

Znáte také nějakou pověst ?
Čekáme na ni v redakci ! Platíme málo, ale neradi…